Březen 2007

Haló, tady onkologie

Martin Uhlíř

Saháte často po mobilním telefonu? Nemusí to být bez rizika. Nejnovější vědecká studie totiž naznačila, že ten, kdo se bez mobilu neobejde už celá léta, má důvod ke znepokojení. Vědci se zaměřili na pacienty s mozkovými nádory zvanými gliomy. Zkoumali několik tisíc nemocných a pro kontrolu i zdravých lidí, tedy dostatečně velký vzorek populace. Pomocí dotazníků zjišťovali, jak dlouho a jak často dotazovaní používají mobil. Souvislost mezi telefonováním a nádory objevili u respondentů, jejichž nepostradatelným společníkem je přenosný telefon už deset a více let.

Výsledky mezinárodní studie, na níž se podíleli badatelé z pěti evropských zemí, se okamžitě staly terčem kritiky. Některé hlasy poukazují na to, že autoři výzkumu nenašli ve svých datech nic varovného, dokud nezohlednili, u kterého ucha respondenti obvykle telefon drží – nádory se častěji vyskytují právě v inkrimininované části hlavy. Když se vás ovšem někdo zeptá, jestli tisknete mobil častěji k pravému nebo k levému ušnímu boltci, může vás paměť ošálit a vaše odpověď nebude odpovídat skutečnosti – zvlášť pokud víte, že jste nemocní, a podvědomě se snažíte najít vysvětlení.

Jiní kritici namítají, že objevená statistická souvislost může být dílem náhody. Účinky elektromagnetických vln na živou tkáň jsou podle nich známy již dlouho a nevyplývá z nich nic varovného. Také Světová zdravotnická organizace (WHO) nejnovější výzkum oficiálně nekomentovala a její stanovisko se nemění: není znám žádný mechanismus, kterým by mobilní telefony mohly ohrožovat lidské zdraví.

Volání zrychluje reakce

Přesto nelze výsledky bádání mezinárodního týmu, publikované ve vědeckém časopise International Journal of Cancer, odbýt mávnutím ruky. Přibývá totiž poznatků, které naznačují, že s mobily to nemusí být tak jednoduché.

Například v roce 2004 se objevily práce biologa Dariusze Leszczynského působícího ve Finsku, z nichž vyplývá, že záření z mobilního telefonu ovlivňuje důležité buňky tvořící stěny krevních vlásečnic. A ne zrovna příznivě: buňky se smršťují a ochranná bariéra zabraňující tomu, aby do mozku pronikaly škodlivé látky, kvůli tomu může slábnout.

Jinou překvapivou věc zjistili lékaři již o rok dříve: lidé reagují na podněty rychleji, mají-li u ucha mobilní telefon. Ne, že by to opravňovalo řidiče, aby telefonovali za jízdy; studie, na níž se podíleli i čeští výzkumníci z 1. lékařské fakulty UK, nicméně ukázala, že telefon záhadným způsobem ovlivňuje činnost mozku. Proč a jak? To zatím přesně nevíme. Určitý mechanismus, který se na tom může podílet, ale vědci znají: je to teplota.

Při dvacetiminutovém telefonickém rozhovoru, kdy si člověk tiskne mobil přímo k hlavě, se mozková tkáň ohřeje asi o 0,1 stupně Celsia. Pro současnou lékařskou vědu to není důvod ke znepokojení – riziko by prý hrozilo teprve tehdy, kdyby teplota stoupla o celý stupeň. Co když se ale v budoucnu přijde na to, že mozku nesvědčí ani mnohem jemnější ohřátí? Vyloučit to nelze.

Právě tady vstupují do hry studie, jež nehledají přímo fyzikální mechanismus, kterým by mobily škodily, ale snaží se nalézt statistickou souvislost mezi nemocemi a telefonováním. Jednou z nich je i ta zmíněná v úvodu. Tvoří součást širšího projektu zvaného Interphone, na němž se podílí 13 zemí. Zatím není jasné, kdy budou výsledky celého tohoto mamutího výzkumu zveřejněny. Dílčí poznatky ale známe už dnes: zdá se, že kromě velmi nebezpečných gliomů by mobily mohly zvyšovat i riziko nezhoubných nádorů sluchového nervu, způsobujících hluchotu.

Kritických deset let

Samozřejmě lze namítnout, že existují desítky vědeckých prací, které žádnou souvislost mezi telefonováním a nádory nenašly. Je tu ale jeden důležitý faktor: čas. Výzkumníci se dosud nezaměřovali na ty z nás, jejichž důvěrný vztah s mobilním telefonem trvá už 10 a více let. Projekt Interphone naznačil, že právě touto kategorií uživatelů by se badatelé měli zabývat. Může totiž existovat kritická časová hranice, po jejímž překročení se případná souvislost mezi mobily a nádory mozku statisticky projeví.

Deset let telefonování bude brzy mít za sebou většina dospělých obyvatel západního světa, proto je důležité, aby se ve výzkumu pokračovalo. A co doporučit těm, kteří nechtějí na oficiální výsledky čekat? V Británii se před časem diskutovalo o tom, že by rodiče měli omezit telefonování u dětí – nedospělý organismus je totiž nejcitlivější. Dětem i dospělým pak mohou pomoci hands-free sady, které umožňují nedržet mobil přitisknutý k hlavě – zároveň bychom jej ale neměli při telefonování nechávat ani v přední kapse kalhot, protože si lze představit, že by to nemuselo svědčit pohlavním buňkám.

Možná se časem ukáže, že současné výsledky projektu Interphone jsou jen statistickou fluktuací. Než k tomu však dojde, měly by vlády výzkum všemožně podporovat. Aby se mobil co do nebezpečnosti nestal cigaretou 21. století.

(Respekt, www.respekt.cz)