Březen 2007

Český zápach z pohledu Rakušana

Petr Žižka

Kdo neskáče, není Čech, skandujeme na fotbalových stadionech při mezinárodních zápasech. A ani ten, kdo nejásá nad Jadernou elektrárnou Temelín, není zřejmě obyvatelem České republiky. Kdokoliv zpochybní Temelín, je považován v lepším případě za ekologa (přičemž slovo ekolog bývá vyřčeno s patřičným despektem), případně dokonce za zaprodance nějaké cizí firmy, která touží prodávat energii v Česku. Pomalu aby si takový člověk připadal jako vlastizrádce.

Kdoví, možná je někdo motivován úplatky. Jistě si někdo na Temelínu honí své politické tričko. Z vlastní zkušenosti člověka, který není ani členem, ani voličem zelených a na jehož kontě dosud nepřistál žádný obolos nějakého energetického gigantu, mohu v klidu prohlásit, že každý, kdo o rakouských argumentech uvažuje, nemusí být za každou cenu prodejný a koupený.

Nemaje patřičné odborné znalosti, nechci zpochybňovat bezpečnost elektrárny. Snažím se však vstoupit do myslí těch sedláků, vinařů, řemeslníků, kteří jednou za čas zablokují hranice.

Zkusme se podívat na nás jejich očima: překročí hranice, třeba u Znojma. První, co je praští mezi oči, je nákupní středisko, kde architekturu tvoří rytíři na koních, draci, letadlo, obří zeměkoule a vše, na co si vzpomenete.

Podnikatelské baroko je proti tomu naprosto strohá architektura. Větší kýč pohledat.

Pak následuje nabídka nových „Mädchen“ za super ceny, a to jak na billboardech, tak v reálu – u cest a ve světélkujících domečcích.

Vítejte v České republice! Zatímco v Rakousku rok co rok otevírají nové silnice, takže se našinec dostane do Alp stále rychleji, od Znojma do Brna vede pořád stejná silnice plná děr.

Pokud se nějaký Rakušan nespokojí s levným nákupem přímo ve Znojmě, jehož krásné historické jádro je umně schováno za panelákovými hradbami, ale jede dále, projíždí začmouděnými vesnicemi, kde se z komínů valí dým na rakouské poměry nebývalý. A míjí smrduté škodovky a náklaďáky. Rakušan se musí divit a dusit. Úcta k životnímu prostředí je nám stále cizí, silnice lemují ojeté pneumatiky a obkládáme je igelitovými pytli s odpadky. Občas se na nás provalí, že si kravíny pleteme se skladišti odpadu, dokonce i radioaktivního.

Možná namítnete, že poslední léta naše země vzkvétá. Jenže pozor, to je náš pohled. To, že města a vesničky vypadají malebně a že se domy nerozpadají, to je pro Rakušana standard. Nad tím nikdo neplesá. To my jásáme nad něčím, co je ve světě normální.

Proč by si Rakušané měli myslet, že zrovna Temelín čeští sousedé postavili v rozporu s českou náturou – tedy tak, aby nikomu nevadil, nesmrděl, nic nevypouštěl, případně dokonce nic nevyzařoval? Proč by Rakušané měli věřit Temelínu, když si ani uklidit neumíme?

(MFDNES)