Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Duben 2007


Události od 13. února do 14. března 2007

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Úterý 13. února

Firma, která na přání zaměstnavatelů zjišťuje, jak racionálně využívají jejich zaměstnanci internet, údajně zjistila, že úředníci státní správy v pracovní době velmi rádi hrají na počítači karty, sledují dětskou pornografii a dokonce i sex se zvířaty. Je příjemné zjistit, že naši byrokrati nejsou žádní suchaři.

Podle Paroubkovy zprávy pro nadcházející sjezd ČSSD (dostala se do rukou Práva), byla počátkem krize, která v minulých letech postihla ČSSD, zkaňhaná prezidentská volba. Tenkrát prý chyboval Špidla a jeho lidé, kteří si Zemanovu kandidaturu nepřáli, ale straně to jasně nezdůvodnili. Chyboval i Zeman, který o kandidaturu velmi usiloval, ale straně to jasně neřekl a o správnosti své kandidatury členy dostatečně nepřesvědčil. V té souvislosti Paroubek odsuzuje Zemanovu posedlost „deratizací“ strany. Zdůvodnění vypadá na první pohled jako Kádárův výklad důvodů maďarské „kontrarevoluce“ z r. 1956: ne jedné straně chybná politika kliky Rákosi – Gerő, na druhé straně zrádná politika kliky Imre Nagye. Na rozdíl od tohoto výkladu na Paroubkově kritice něco je (Špidla a Gross neměli odvahu přímo říci: Zemana nechceme). Navíc se zdá, že povolební konflikt mezi Paroubkem a Zemanem může mít kořeny právě v Zemanových nárocích na další „deratizaci“ strany (např. odstranění Sobotky a Zaorálka), které Paroubek odmítl provést.

Josef Tošovský, jak vyplývá z toho, co píše dnes MfD, nebyl formálně vzato spolupracovníkem StB, postižitelným dle lustračního zákona. Byl „jen“ ideovým spolupracovníkem a jeho spolupráce spočívala ve vyhotovování expertíz a ovšem i ve vypracovávání charakteristik vybraných zahraničních návštěvníků ČSB podle zadání příslušného důstojníka StB. Spolupráce byla tak říkajíc součástí jeho pracovního úvazku v bance. Kdosi s uspokojením konstatoval, že pan Tošovský na nikoho nedonášel a nikomu neublížil. Tak jednoduché to zase není.

Z článku Pavla Vernera v dnešním Právu jsem pochopil, že nemám co kecat do případů, jako je ten ředitele Lamberta (účast v Lidových milicích), Tošovského (jakási neformální spolupráce s StB), nebo Nohavici (spolupráce, jak se zdá, spíše formalizovaná) – a to proto, že mne „nikdo nikdy nenutil vstupovat z důvodů kariérních mezi surové tlamy i flintičkáře do Lidových milicí“, ani mne nikdy nenutili „dnes beztrestní muži z StB ke spolupráci“. Podle vymezení pana Vernera jsem „měl štěstí svým tehdejším „nevýznamem“ nezaujmout“ (ta druhá ze dvou možností, které mi nabízí, totiž že bych na to byl příliš mladý, nepřichází v úvahu, starý jsem na to byl tak akorát). Protože jsem drzý, dovolím si toto doporučení ignorovat. Pan Verner tvrdí, že „krátká milicionářská minulost Františka Lamberta nekazila jeho dnešní manažerské výkony, zvěst o Nohavicových a Tošovského setkáních s estébáky neubrala na kvalitě ani textům a melodiím, ani bankéřské výkonnosti“. To jistě ne, ale přece jen to je něco, co se rozhodně dělat nemá, a co je v menší nebo větší míře nechutné. Takoví lidé vzbuzují nikoli náhodou dojem, že jsou schopni lecčeho. Navíc v případě pana Lamberta došlo k porušení platného zákona. Pan Verner dále píše: „Ostatně není členství v Lidových milicích a spolupráce s estébáky ze stejného soudku jako masový podpis umělců pod Antichartou, či kupování levné nafty od sovětských okupantů?“ Možná to je ze stejného soudku, ale rozhodně to není totéž: je rozdíl mezi tím, když někdo demonstruje z donucení loajalitu, a tím, když někdo udává své spolubližní politické policii, která fakticky pracuje ve službách okupantů. Je opravdu zvláštní, že v tomto případě český člověk necítí rozdíl, který v situaci historicky o něco vzdálenější, ale podobné, je pro každého zcela jasný: na české umělce hajlující na jakési opičárně za protektorátu je sice kormoutlivý pohled, ale jim tenkrát šlo o krk nebo aspoň o koncentrák. Konfidenti gestapa byli vlastizrádci. Těm prvním hrozil nanejvýš malý dekret (většinou se mu vyhnuli urychlenou novou kolaborací s KSČ), těm druhým po zásluze špagát.

Německá teroristka Brigitte Mohnhauptová bude po 24 letech podmíněně propuštěna z vězení. Nikdy nelitovala hnusných zločinů, kterých se dopustila - např. únosu a vraždy Hanse Martina Schleyera. Četl jsem někde v českém tisku, že prý jakousi polehčující okolností byla jeho nacistická minulost. Nikoliv. Odkdy platí, že lidé s nacistickou minulostí se smějí vraždit spíš než jiní. Německá zelená světice Antje Vollmerová zdůraznila, že Mohnhauptová si odseděla víc než mnozí nacističtí zločinci, a vyzvala německou veřejnost k odvaze odpustit. Chápu, proč se německý soud rozhodl tu, s odpuštěním, mrchu propustit. Propuštění neznamená odpuštění. Jen konstatování skutečnosti, že už s největší pravděpodobností není nebezpečná a je zbytečné vyhazovat peníze za její hlídání a péči o ni. Nevidím žádný rozdíl mezi Brigitte Mohnhauptovou a Ilse Kochovou – snad jen ten, že paní Mohnhauptová dostala ke svým zrůdným aktivitám shodou okolností menší prostor. Mám jakési podezření, že paní Vollmerová je obětí jakéhosi optického klamu: teroristka je jí bližší, protože je to, jak říkávali ruští bolševici o kriminálnících, bytost „sociálně blízká“.

V MfD proběhla anketa, v níž osobnosti odpovídaly, zda mají řidiči vědět, kde jsou policejní radary, a shodli se na tom, že je to jejich základní lidské právo. Protože nejsem žádná osobnost, mohu si dovolit mít názor zcela opačný. Smyslem měření rychlosti není, aby řidiči dodržovali předepsanou rychlost tam, kde jsou radary, ale aby ji dodržovali všude.

Primátor Bém si dá v úřadě na šest týdnů pauzu a odjede slézt Mount Everest. Bude zajímavé zjistit, zda to pražskému magistrátu uškodí nebo prospěje, za šest týdnů by se možná už dalo něco poznat.

Středa 14. února

Titulek v dnešním Právu zní: „Rozvědka: Tošovský s StB nespolupracoval“. To může být pravda nanejvýš v tom smyslu, že nebyl evidován jako spolupracovník StB, protože spolupráci s StB měl v popisu práce: samozřejmě pokud jsou dokumenty, z nichž vychází MfD, pravé. Zatím jejich pravost nikdo nezpochybnil.

Komunisté a sociální demokraté jsou pro to, aby si „církve hradily všechno ze svého“, píše rovněž Právo. Podle poslankyně Rujbrové „majetek, na který církve uplatňují nárok, vybudovali občané“. Je paní poslankyně opravdu přesvědčena o tom, že Svatovítskou katedrálu stavěli samí komunisté jako je ona? A domnívá se, že ten poměrně velmi skrovný majetek, který vlastní protestantské církve, si tyto církve nakradly? Katolická církev má smůlu: aby mohla udržovat ze svého církevní objekty, musela by podnikat. Podnikat nemůže, protože majetek tohoto druhu jí byl bolševiky zkonfiskován a nenavrácen. A tak je vydána tomuto víceméně vyděračskému státu (je to zajímavé, je jedno, zda je u vlády zrovna „levice“, nebo „pravice“) na milost a nemilost. Ostatní církve by možná udělaly dobře, kdyby stát ignorovaly: jejich provoz není tak nákladný.

Pražské ulice zaplavili demonstranti proti americké základně. „Zaplavili“ není asi správné slovo, je jich asi jen tři sta, tedy o něco víc než skinheadů a anarchistů při jejich pouličních střetnutích dohromady, ale stojí při nich předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek. Když sleduji jeho vyvádění, je mi trochu líto, že v jeho případě plán Miloše Zemana na deratizaci ČSSD nezabral: ve své fanatické čistotě je tenhle člověk nebezpečnější než třeba Miroslav Šlouf. Organizátor demonstrace prohlásil mj.: „V Praze jsou tři místa, která páchnou zradou. Ministerstvo zahraničí, obrany a největší zrada kvasila zde na Úřadu vlády. Otevřeně odmítáme výprodej republiky za hubičku, kterou má dostat pan Topolánek. Boj proti základně je bojem za demokracii u nás.“ Soudě podle slovníku, který páchne předlistopadovým Rudým právem, půjde o demokracii lidově demokratickou, případně socialistickou. Odlišný názor zastupoval na demonstraci před Úřadem vlády osamělý Jan Šinágl s americkou vlajkou. Tentokrát ho policajti nesbalili.

Příspěvek k rubrice Jak číst Právo: v článku o tom, jak spor o americkou základnu rozštěpil polskou vládní koalici, se mj. píše: „Rovněž opozice se vyslovuje pro velmi důkladné zvážení americké nabídky“. Pak je citován předseda malé a nepříliš významné Polské lidové strany. Co k tomu říká největší polská opoziční strana, Občanská platforma, se nedovíme.

Podle jakéhosi průzkumu veřejného mínění přes dvě třetiny Němců podporují Putinovy kritické výhrady vůči USA a více než šedesáti procentům by nevadilo, kdyby Rusko zesílilo svou vojenskou moc. Západ by měl zpytovat svědomí ve věci své minulé setrvale peskující politiky vůči Německu, jejímž nechtěným důsledkem může být, že vznikne rusko-německý louskáček, o němž jsme tu už psali. A pak budeme účinnou pomoc shánět velmi svízelně – zvlášť když mnoho lidí u nás o žádnou pomoc nestojí (viz postoj k americká radarové základně), a až o ni budou stát, bude už jako obvykle pozdě.

Čtvrtek 15. února

Vicepremiér Čunek ukázal teď svým kolegům z předsednictva strany dokumenty, dokazující, že neměl důvod přijmout v roce 2002 úplatek od vsetínské firmy, protože měl našetřenu solidní sumu. Problém je v tom, že někteří lidé (pana Čunka osobně neznám a nijak ho nepodezírám) jsou tak říkajíc nenajedení a berou úplatky i tenkrát, když mají dost peněz. Důvodem je pak nenajedenost. Pan Čunek by měl dokázat jen a jen to, kde vzal těch pět set tisíc korun. Když se mu to nepovede, bude mu muset dokázat policie, že ty peníze jsou od dotyčné vsetínské firmy. I když se jí to ale nepovede, politický škraloup mu nejspíš zůstane.

Předsedu zelených Bursíka prý čeká na sjezdu strany kritika za to, že připustil, aby významné funkce v zahraniční politice dostali euroskeptici Vondra a Topolánkův tajný rada Zahradil. O její účinnosti si dovoluji pochybovat, když se Bursíkovi coby předsedovi nejslabší strany vládní koalice podařilo pro stranu získat druhou nejdůležitější funkci ve vládě. Jinak si zelení ve věci zahraniční politiky budou muset udělat jasno. Podle poslance Rabase pro ně není přijatelný bilaterální vztah s USA v případu radarové základny. Bylo by dobré upřesnit, zda je pro ně bilaterální vztah s USA někdy přijatelný a v jakých případech.

Ministr Langer tvrdí, že materiály k případu Tošovský přišly ze Slovenska, kde informace tohoto druhu shromažďuje Ústav pamäti národa a nejsou tajné. Ústav disponuje archiváliemi z doby ČSSR a dokumenty o Tošovském jim prý byly z Prahy poskytnuty. Buď byly, nebo nebyly, v každém případě se dá argumentovat tím, že byly. Kdo dokáže opak? Tato dvojkolejnost je neuvěřitelný Kocourkov, jaký smysl má, že je jedna a tatáž věc u nás tajná a Slovensku nikoli? A jaký smysl má takové informace vůbec utajovat?

Americká herečka Stoneová oslovila publikum v Berlíně, kde uváděla jakousi aukci, „vy nemravní, malí Němci“. Věc netřeba přeceňovat, ta dáma je sice pohledná, ale nepříliš inteligentní, jak tomu v její branži občas bývá. Stvořitel se většinou nepředá, a když někomu nadělí fyzickou přitažlivost hodně nad míru, jinde to zase ubere.

Náčelník generálního štábu americké armády prohlásil poté, co Američané zjistili, že střelivo používané v Iráku je íránské výroby: „Víme, že projektily jsou vyrobeny v Íránu. Neřekl bych ale, že íránská vláda o tom automaticky ví.“ Buď ví, nebo neví, ale rozhodně jí to ani trochu nevadí.

Policisté provedli rozsáhlá bezpečnostní opatření na ruzyňském letišti poté, co je jakási senzibilka (v LN píší „věštkyně“) varovala před možným teroristickým útokem. Je to zajímavý symptom, ve společnosti morálně rozložené nabývá zvláštní váhy směšná pověrčivost.

Martin Weiss si v LN stěžuje na to, že expremiér Tošovský nekomunikuje s veřejností, pokud jde o jeho vazby k StB. Stejný postoj k veřejnosti má prý i Lubomír Štrougal. Nedá mi to, abych nepřipomněl, že Štrougal byl ministrem a posléze předsedou vlády ČSSR a po listopadu se o žádný návrat do politiky nepokoušel (upřímně řečeno, o to ani nikdo nestál). Tošovský byl šéfem státní banky polistopadové ČSFR a posléze i premiérem České republiky.

Luboš Palata tamtéž píše, že čistka po roce 1968 české komunisty oslabila tak, že se z toho nevzpamatovali dodnes. Musím říci, že nad úvahami Luboše Palaty mi zůstává rozum stát. Jak to? Vždyť jsou třetí nejsilnější stranou a v posledním roce před volbami byli spolehlivou oporou Jiřího Paroubka.

Pátek 16. února

Podle průzkumu STEM si strany vládní koalice zachovávají velkou převahu nad komunisty a sociálními demokraty. ODS by sice proti volebnímu výsledku ztratila skoro 4%, zelení ale 4% přibrali a sociální demokraté 9% ztratili (i když proti lednu si o 2,5% polepšili, prý kvůli odmítání amerického radaru). Zdá se, že politická přitažlivost Jiřího Paroubka se poněkud vyčerpala: jsme však teprve na začátku, vláda ještě ani nezačala vládnout. Opravdu zajímavé budou průzkumy až za rok.

Místopředseda PS Zaorálek protestuje proti záměru ministra Langera zpřístupnit skoro vše z archivů StB. V té souvislosti mluví o „zločinecké organizaci“ StB. To je zajímavé, neochota udělat si jasno v minulosti používá jako zástěrku pokrytecky radikální výrazivo. „Zločinecká organizace“ je podobná blbost jako „říše zla“. Ve skutečnosti byla StB policie, sice zvrhlá a násilnická, ale zvrhlá proto, že byla policií zvrhlého státu. Jako policie se – s touto výhradou - taky chovala a fungovala. Mohl se o tom přesvědčit každý, kdo s ní byl nějakou dobu v nedobrovolném styku. Silácké označení „zločinecká organizace“ má za účel znehodnotit její dokumentaci. Její dokumentace byla profesionálně vedená, jak to u policie bývá, a považuji za vyloučené, že by si ji např. někdo z jejích „příslušníků“ troufl falšovat.

Rusko hrozí odstoupením od ozbrojovací smlouvy z roku 1987 v případě, že USA vybuduje „třetí stanoviště protiraketové obrany“ v Evropě. Ruští chytráci se jako obvykle starají, aby Evropa byla pokud možno bezbranná před teroristickými útoky z islámského světa pomocí zbraní hromadného ničení, protože počítají s tím, že až se ji teroristům podaří rozvrátit, stane se aspoň část znovu jejich kořistí.

Podle Lidových novin uvažuje prý ČSSD o spojení s Ficovým Smerem. Úvahy to budou asi spíš platonické (takové, jako když údajně na počátku čtyřicátých let minulého století uvažovala ruská generalita o preventivním útoku na Hitlerovo Německo), ale Paroubek a Fico se přitahují jako Tristan a Isolda, oba dva jsou nebezpeční populisté a obnovení československých vazeb by jim umožnilo posílit jejich vliv. Je to racionální a nebezpečný způsob uvažování, zračí se v něm touha po zbudování mostu na Východ a opírá se o nostalgii, jíž po někdejším společném státě ještě někteří lidé u nás i na Slovensku cítí.

Jakási studentka Západočeské univerzity si přivydělává tím, že účinkuje v internetu v pornostránkách. Vedení univerzity uvažuje o vyhazovu. Zároveň je všeobecně známé, že mnoho studentek si přivydělává tu a tam prostitucí. To ale rektorovi ZČU až tolik nevadí, protože dotyčné nepoškozují veřejně jméno univerzity. „Mezi prací společnice (!) a pornoherečky je určitý rozdíl.“ Závidím Jeho Magnificenci tyhle rozlišovací schopnosti a přikláním se k názoru akademického funkcionáře Masarykovy univerzity, podle něhož je to v zásadě soukromá záležitost posluchačky, pokud přitom nemá na sobě emblém školy a nedělá to tedy „v jejích barvách“. Aktivity tohoto druhu mi jako bývalému vysokoškolskému učiteli sice nepřipadají nijak povznášející, ale na základě osobní zkušenosti si dovedu představit, upřímně řečeno, prasárny sice nesexuálního charakteru, ale z morálního hlediska daleko větší, k nimž často inklinují i představitelé akademického života bez rozdílu pohlaví. Jmenovat nikoho nebudu.

Sobota 17. února

Nejvyšší soud zrušil loňské rozsudky obvodního a Městského soudu v Praze o vrácení Svatovítské katedrály církvi. Soud tak údajně učinil z formálních důvodů (katedrálu nelze vrátit na základě tzv. určovací žaloby), politické pozadí sporu je stejně jako předtím zjevné. Patří katedrála všemu pracujícímu lidu nebo zrádné katolické církvi? Komunisté rozhodli v roce 1954 ve prospěch pracujících a Nejvyšší soud ČR jim to po letech požehnal. Naši pracující a jejich politická reprezentace v čele s prezidentem Klausem kostel zjevně k něčemu naléhavě potřebují. K čemu, není mi jasné. V Boha přece nevěří. Chtějí z něj udělat muzikálovou scénu jako z toho na náměstí Republiky? Kostely mají patřit církvím. Protestantské církve mají na rozdíl od katolíků většinou štěstí – díky tolerančnímu patentu Josefa II. (žádné věže, žádné zvony a žádný vchod z ulice) by se jejich modlitebny většinou hodily tak nanejvýš pro okresní a nižší organizace ODS. Nejsou architektonicky atraktivní a nedají se ani dost dobře ukazovat turistům.

Rozhodnutí soudu přivítali unisono představitelé ČSSD i ODS. Paroubek: „Katedrála by měla patřit českému lidu. Proto tento rozsudek kvituji s uspokojením a předpokládám, že to tak vydrží…“ Bém: „Za sebe mohu říci, že toto rozhodnutí nesmírně vítám. Považoval jsem předchozí rozsudek za přinejmenším sporný. Podle mého názoru je to v dnešní době umělý spor.“ Jak je vidno, velká koalice by byla mohla docela dobře fungovat. Zaplať pánbůh, že se to zatím nepovedlo.

Senátor Špaček má znovu jakýsi lustrační problém, o němž jsme tu už před třemi lety psali. Jeho stranický kolega Svoboda k tomu prohlásil: „Těm, co Milanu Špačkovi věřili, to soud potvrdil. Ty, co mu nevěří, žádný soud nepřesvědčí. Stačí jeden článek v novinách a je vymalováno. Soudní moc je zkrátka na to krátká.“ To je divné: vždyť pokud soud rozhodl ve Špačkův prospěch, neznamená článek v novinách nic.

Odpůrci radaru demonstrovali u Italů, hlásá titulek v Právu. Proti americkým základnám. Budou postupně demonstrovat u všech ambasád v Praze (kromě ruské a čínské, ovšem)? Smysl demonstrace právu vysvětlil Jan Májíček, „mluvčí iniciativy, která sdružuje na 50 nejrůznějších organizací“. Pozoruhodné v této souvislosti je, že se jí zúčastnilo podle očitých svědků třicet lidí.

Lubomír Zaorálek je vizionář, něco jako senzibil, nezabývá se naštěstí (prozatím) předpovídáním teroristických útoků, naopak, upřednostňuje tzv. globální předpovědi počasí. A vyvozuje z nich závažné strategické závěry: „Největší bezpečnostní hrozbou dnes jsou klimatické změny a globální oteplování. V nejbližších deseti letech bychom měli přijmout zcela zásadní kroky, v opačném případě budeme čelit změnám, které budou nevratné.“ Proto se ptá: „Jsou mezikontinentální balistické střely to hlavní, co hrozí ČR? Neměli bychom se dohodnout se spojenci včetně USA, abychom ty peníze, které jsou možná bezúčelně vynakládány na systémy minulých válek a konfliktů, přeložili jinam?“ To je originální řešení a dosvědčuje, jak daleko jsme dospěli od konce třicátých let minulého století: tenkrát nikdo z představitelů demokratického Západu neměl ještě tu invenci, aby navrhl, že by se místo toho, aby čelili fiktivnímu nebezpečí z Hitlerova Německa, měli odpovědně věnovali společnému úsilí ku zlepšení klimatu.

„V dějinách se dosud žádný nový režim neobešel bez služeb odborníků, působících v režimu starém“, píše Jiří Hanák v Právu. To je jistě pravda, ale málokterý z nich dělal rovnou premiéry a ministry obrany. Pan Michal Procházka zase tvrdí, že „režim se snažil zkorumpovat spíše ty, kteří něco uměli a dělali, anebo naopak toužili po prospěchu, než mlčící zástupce takzvané šedé zóny“. Řekl bych, že někdy platí „mlčeti zlato“. Například při „úředním jednání“ na StB. A když někdo mlčí, neznamená to ještě, že nic neumí a nic nedělá. Pohrdání „šedou zónou“ je pohrdání českou společností, a je typické pro postkomunisty – pro ty z Charty77 i pro ty z Práva.

A konečně jeden z představitelů protibursíkovské opozice ve Straně zelených, rovněž v Právu: „Terorismus … je internacionálně přítomen všude. Silové vedení boje s ním se trvale ukazuje jako neúspěšné a stále více lidí tento boj vnímá dokonce jako jednu z jeho vlastních příčin.“ Čtenáři (čtenářky) mi prominou brutální příměr: nejlepší prostředek, jak čelit znásilnění, je lehnout si na zem, vyhrnout sukně a stáhnout kalhotky.

V Lidových novinách poukazuje Marek Kerles na to, že se Československo po svém vzniku nevyrovnalo s rakouskou tajnou policií a jejími konfidenty, naopak, že jich většina přešla do služeb nového státu. Myslím, že se to vůbec nedá srovnávat se situací po listopadu 1989. Rakousko-Uhersko bylo stejně jako poté Československo konstituční stát, ve kterém fungovaly základní demokratické mechanismy. Stejně jako později Československo mělo také své nedostatky a chyby, které ovšem tuhle základní skutečnost zásadním způsobem nenarušovaly. Osudy dobrého vojáka Švejka jsou znamenitá kniha, ale není to úplně důvěryhodný historický pramen, z něhož by se dalo soudit na politickou povahu staré monarchie. Naši předkové měli po roce 1918 daleko jednodušší práci než my.

Pondělí 19. února

Strana zelených se na svém sjezdu rozhodla požadovat, aby obranný systém, jehož součástí má být americká raketová základna na českém území, byl podřízen NATO. Je to jakýsi kompromis (malá část sjezdových delegátů byla úplně proti základně). Zástupci strany to mají ve vládě „prosazovat“. Není jasné, co se stane, když se jim to prosadit nepodaří. Znovu se ukázala křehkost koalice: zahraničně politický program zelených není v některých podstatných věcech slučitelný se zahraničně politickým programem ODS a lidovců. Ministr zahraničí Schwarzenberg, který v této věci zaujímá rozumné stanovisko, fakticky nemá podporu strany, která ho do vlády nominovala. Vypadá to, jako by se zbytky Havlova politického tábora zmocnily značky, která byla zrovna volná a atraktivní, díky její sugesci pak stoupenci pravdy a lásky, jak očekávali, nabrali další lidi, ale značka a ti, které zlákala, jim teď brání dělat politiku, kterou by dělat chtěli. Strana je rozpolcená: soudě podle toho, kdo za ni kandidoval ve volbách a co se odehrávalo na sjezdu, se v ní mísí pragmatici s excentriky (ty druhé strany typu zelených mocně přitahují). Bursík má teď díky úspěchu ve volbách a hlavně úspěšnému povolebnímu vyjednávání silnou pozici a prosadil si do vedení své lidi, ale za pár měsíců může být všechno jinak.

Celá země žije bouráním jednoho domu v Přerově. Dům mi na základě snímků, které jsem viděl v novinách a v televizi, připadá velice šeredný a nechápu, proč by se měl stát kulturní památkou. Uznávám ale, že o jeho zachování či zbourání by měli rozhodovat přerovští: pokud chtějí mít ve svém městě zachován jeden šeredný dům, je to jejich problém.

Mirek Topolánek se sešel ve Varšavě s polským premiérem Kaczyńskim. Oba dali najevo ochotu vyhovět americké žádosti o umístění protiraketové základny a radaru na polském a českém území. Na jejich prohlášení vzápětí reagoval velitel ruských raketových vojsk (z televizních záběrů je zjevné, že se jedná o podobný týpek jako byli ruští generálové, kteří nám vyhrožovali v roce 1968, tenkrát ovšem byli v ještě lepší pozici než dnes). Pokud základny vzniknou, Rusové na ně zaměří své rakety. Generál taky vyhrožoval „asymetrickými opatřeními“, tj. vývojem nového typu zbraní, schopným překonat protivzdušnou obranu (je známo, že americké antirakety jsou zcela bezbranné už proti nynějším ruským raketám a mohou fungovat jen proti primitivním střelám, jaké jsou schopny vyvinout Írán nebo Severní Korea - a pak je samozřejmě prodat soukromým náboženským společnostem s neurčitým místem působení, aby v tom byly nevinně). Ruské rakety by střízlivě uvažujícího člověka neměly znepokojovat. Ruský imperialismus je tradičně velmi podělaný a netroufne si na protivníka, který je silný a jednotný. Tady je ovšem problém: zřízení základen velmi ostře kritizovala německá vláda (ministr zahraničí a ministr obrany) i opozice (předseda parlamentní frakce zelených). Postavili se v podstatě na stranu Ruska. To je výrazná změna německé politiky (pokračování ve schröderovském duchu). Pokud trend bude setrvalý (obávám se, že ano) a navíc se třeba ještě přidají se další kontinentální evropské mocnosti (Francie, Itálie, Španělsko), dostane se ČR do situace, kdy jí USA nedokáží pomoci, i kdyby chtěly. Topolánek s Kaczyńským sní v tuto chvíli o Visegrádu. Teď už je pozdě, na to byl čas před čtrnácti lety: tehdy ho ODS prakticky zablokovala.

Se zprávou volně souvisí průzkum STEM, podle něhož by si 61% lidí v ČR přálo vládu silné ruky. Velmi rozhodně si ji přejí zejména komunisté a sociální demokraté. Ostatně, mají ji na dosah: stačí, aby se do premiérského křesla znovu prokousal Paroubek. A pokud se zahraničněpolitická situace bude vyvíjet tak, jak to teď vypadá a on si pak zajistí podporu z Moskvy, zůstane tam pěkně dlouho.

„Clintonová žádá odchod z Iráku do 90 dní“, hlásá obrovitý titulek v Právu. Po bližším ohledání zprávy čtenář zjistí, že senátorka žádá, aby do devadesáti dní bylo zahájeno postupné stahování vojáků USA. To mi připadá jako trochu rozdíl.

Bavorské státní zastupitelství požádalo české orgány o prošetření vraždy pěti nezletilých chlapců, „členů Hitlerjugend“, jak se v MfD uvádí, čs. vojáky po skončení války v Postoloprtech (pokusili se utéci z českého koncentráku). Případ byl vyšetřován už v roce 1947 (bylo to moc i na Benešovu a Drtinovu justici), oba odpovědní důstojníci se při vyšetřování chovali po česku, jeden házel vinu na druhého. Dnes je podle českého práva případ promlčen (vražda se promlčuje po dvaceti letech), v Německu ne. Jeden kriminalista označil případ za „oživování mrtvých“. Policie prý spíše připravuje půdu historikům. Řekl bych, že jde o válečný zločin a jako takový by taky měl být vyšetřen. Vyšetří se málo, viníci jsou už nejspíš všichni po smrti. Pak to svěří historikům a ti zjistí, že k tomu, co se stalo, byla dostatečná příčina.

Prezidentův mluvčí Hájek je člověk vytříbeného historického povědomí. V souvislosti s novým obratem ve sporu o katedrálu sv. Víta prohlásil v rozhovoru pro MfD: (katedrála) „byla nepochybně stavěna panovníkem a ten panovník to nepochybně stavěl z daňových prostředků, mám-li to takhle říci, a ty tehdy asi neplatili jenom katolíci“. Prezidentův mluvčí se mýlí. Naše země byly ve čtrnáctém století bohužel ještě velmi tmářské a zaostalé: byli tu samí katolíci.

Hned po přechodu katedrály do hradních (státních) rukou zruší pan prezident Klaus vstupné. Měli by v kostele aspoň první den taky čepovat zadarmo pivo

Úterý 20. února

Jiří Paroubek označil zprávu Lidových novin o údajném plánovaném spojení ČSSD a Ficova Smeru za cílenou kampaň, která má stranu poškodit. Jde zejména o podezření, že by vplynutím do nového subjektu ČSSD unikla finančním nárokům advokáta Altnera, který ji zastupoval ve sporu o Lidový dům. ČSSD požaduje, aby LN buď uvedly zdroj informací a důkazy o jejich pravdivosti, nebo aby okamžitě zprávu dementovaly. Přitom dobře ví, že žádné slušné noviny svůj zdroj prozradit nemohou. Je to zjevně další pokus Paroubkova vedení ČSSD o zastrašení tisku. Zdá se, že ČSSD má na podobné spory příliš mnoho peněz, člověk aby si začal pomalu přát: kéž ten dr. Altner ve svém sporu uspěje a pustí jim trochu žilou.

Podle dr. Pejchala, odpůrce vrácení Svatovítské katedrály katolické církvi, se změnou vlastnictví nic neděje, v katedrále se nadále budou konat bohoslužby. Jistě, ty se tam konaly i za totality. Pan doktor se ve stopách zvěčnělého Pavla Dostála staví do pozice obránce nekatolických církví: „Otázka Svatovítské katedrály je však otázkou nejen všech občanů České republiky, ale také všech křesťanů. Proč jen katolické církve? Historicky se tu střídali protestanti s katolíky.“ To je podobná taktika, jakou zvolili komunisté po roce 1948. Tenkrát jim vyšla: díky kolaborantům typu Josefa L. Hromádky se jim tehdy ještě silné katolíky podařilo rychle izolovat a jejich církev brutálními opatřeními paralyzovat. Že by to těm, ostatním bylo bývalo k něčemu dobré, těžko říci: jen Hromádka směl nadále dělat komunistickému režimu potěmkinské křoví. Není nejmenšího důvodu, proč by měly kostely patřit českému ateistickému (ne sekulárnímu, ale ateistickému) státu. K čemu potřebuje pan doktor Pejchal kostely? Problém je jedině v tom, že katolická církev, aby si na jejich údržbu mohla vydělat, musí podnikat a musí k tomu mít prostředky. Její provoz je vlivem historické zátěže nesmírně nákladný. Podle mého názoru jsou protestantské církve v lepší pozici a měly by uvážit, zda se tenhle stát prostě ignorovat a nepokusit se žít z vlastních zdrojů.

Podle průzkumu, který zadala v 27 státech britská stanice BBC, věří většina lidí na světě v soužití Západu a islámu. Já taky, jen mám strach, že k tomu bude nejdřív zapotřebí, aby Západ dokázal, že dokáže odrazit útok militantních islamistů. Nevěřím na žádný konflikt civilizací, ale na konflikt militantních islámských států a skupin s bohatým, nábožensky indiferentním a poněkud rozloženým Západem.

Jak se ukázalo, Tošovského navrhl do funkce šéfa Státní banky československé tehdejší ministr financí Václav Klaus. Poskytl k tomu MfD rozhovor, v němž mimo jiné říká, že institut lustrací v první polovině devadesátých let neexistoval. To ale není pravda, lustrační zákon byl přijet někdy na sklonku roku 1991 a pamatuji se, že když jsem (ještě za federace, v létě 1992) nastupoval do funkce Klausova šéfporadce, zažádal už pro mne úřad vlády o lustrační osvědčení. Institut lustrací asi ještě neexistoval v době, kdy se Tošovský stal šéfem SBČS. Když se stal guvernérem ČNB, určitě už ano (Klaus ovšem uvádí, že to už byl problém prezidenta Havla a má asi pravdu).

Petr Pešek píše v Lidových novinách, že Rusové USA a Západ jen vydírají, protože se sami obávají nebezpečí z jihu a chtěli by se nějak zapojit do systému protiraketové obrany (sami na něj zatím nemají). O tom silně pochybuji. Rusové vědí, že prvním cílem Íránu a militantních islámských skupin bude Západ. Oslabení Západu by přivítali, protože by si mohli zase vzít zpátky to, co kdysi ztratili, a možná ještě navíc. Proto Írán a Severní Koreu podporují a chrání. Rusko dělá (a jako supervelmoc musí dělat) globální politiku a jeho heslem zůstává staré známé „Moskva - tretij Rim i četvjortovo ně budět“. Na přímou konfrontaci se Západem si (zatím) netroufnou, ruský imperialismus je tradičně zbabělý. Ve svých strategických úlohách dělají – rovněž tradičně – jedinou chybu: nepočítají s tím, že pokud islamisté uspějí (jako uspěl v Evropě Hitler na počátku čtyřicátých let), dojde velmi pravděpodobně i na ně.

Středa 21. února

Premiér Topolánek prohlásil ve Varšavě na besedě se studenty bohemistiky na téma vlastnictví svatovítské katedrály: „Přestože stavba byla z větší části vytvářena jako světská (jak na to proboha přišel?), je to památka, která by měla patřit církvi.“ Je přesvědčen, že církev by nebyla špatným správcem chrámu. Topolánek zjevně opět pocítil potřebu vyprofilovat se vůči Klausovi a zároveň seznal, že podobný názor se v Polsku setká s pochopením. Taky to zlepší vztahy ODS s KDU-ČSL. Při zvážení toho všeho si premiér zaslouží jakési uznání: jeho neomalenost ve vystupování trochu mate, je schopný jakési neideologické vstřícnosti a kompromisu, což politikům ODS odjakživa chybělo; prokázal to už při sestavování vlády. Horší to bude s ohlasem ve veřejnosti. Na ten hraje jako obvykle Paroubek. Ten hned Topolánkův výrok okomentoval: „Mně to připadá, že pan Topolánek je z jiného světa nežli já… Kdyby něco o této věci věděl, musel by tušit, že chrám nebyl vlastnictvím církve nikdy.“ Ekvilibristiky s vlastnickými vztahy ve středověku, na kterých si tak potrpí exhibicionisté typu Dušana Třeštíka, jsou ve skutečnosti nezajímavé. Kostely mají patřit církvím a basta. Jinak mne mrzí, že nemohu podobně jako pan Paroubek o Topolánkovi prohlásit o panu Paroubkovi, že je z jiného světa než já. Není. Jeho dvojníci mi pili krev až do roku 1989. Šikanovali mne v zaměstnání, psali o mně sprosté články do novin, sekýrovali mne nejdřív na vojně, po roce 1969 v různých dělnických a polodělnických povoláních, pak při výsleších na policii atp. Pan Paroubek pro mne znamená vítězný návrat minulosti. Jednou ta minulost zase odezní, ale toho už se bohužel nedožiji.

V nejnovější debatě o opětovném zestátnění Svatovítské katedrály zatím nezazněl hlas vášnivého kritika nálepek jako „patří všemu lidu“. „národní kulturní památka“ a vůbec pečovatelské role státu o cizí a většinou uloupený majetek Karla Steigerwalda. Asi hledá ještě pádnější argumenty a přesvědčivější formulace, než jaké použil v případu Tugendhat. Hradní pán Klaus a jeho zbrojnoši jsou ovšem na koni. Ostentativně jednají s arcibiskupem Vlkem z pozice síly. Formulace „Očekáváme, že katedrála by se mohla vrátit Správě Pražského hradu v nejbližších dnech“ znamená, převedeno do hovorové řeči našich papalášů: „Koukej navalit katedrálu, černoprdelníku, a to bez zbytečných cavyků“. Je na to dost odporný pohled.

Pražský primátor a první místopředseda ODS Pavel Bém si setrvale udržuje druhé místo v žebříčku popularity českých politiků. Jeho pozice se nepochybně ještě zlepší, až se mu podaří pokořit Mount Everest.

„Dnes je Popeleční středa, pro křesťany začátek půstu“, píše Jan Jandourek v MfD. Správně snad měl napsat „pro katolíky“.

Podle Luboše Palaty v LN „není příliš těžké si představit, že bychom po krachu EU… mohli mít kolem poloviny našich hranic zcela jiné Německo než dnes.“ Ve skutečnosti zcela jiné Německo už kolem našich hranic máme od nástupu Gerharda Schrödera. Dnešní vláda pokračuje ve Schröderově duchu (SPD jednoznačně, v CDU/CSU se sem tam někdo cuká). Emancipace od USA, koketování s Ruskem. Což je cena za to, že si západní mocnosti po šedesát let po válce pucovaly Německem boty. Změna je podle mého názoru nezvratná, její důsledky pro postkomunistickou střední Evropu nepředvídatelné. Pan Palata (a různí jiní chytráci) nás utěšují Američany. Jak ukázal vietnamský případ, jsou situace, kdy ani americká pomoc není k ničemu.

Historik Jaroslav Šebek píše v LN v souvislosti s „divokým účtováním“ ve Francii po druhé světové válce, že na jeho konci bylo „několik tisíc mrtvých přisluhovačů okupační moci“. Bylo by zajímavé zjistit, kolik z nich bylo skutečných a kolik takových, na něž si to jejich hlavně komunističtí spoluobčané vymyslili, aby si s nimi mohli vyřídit své soukromé účty.

Čtvrtek 22. února

V souvislosti s aférou kolem gripenů vyšlo najevo, že na některé představitele ODS (např. na předsedu Senátu Sobotku) se kdosi anonymně obrátil a pokoušel se je podplatit. Sobotka to neoznámil (v případě pokusu o korupci neexistuje oznamovací povinnost). Hlasoval pak (stejně jako celá ODS) proti grippenům. Advokát Teryngel míní: „Tím, že to neoznámili, nic neporušili, není to jejich zákonná povinnost. Ovšem ale čemu nebrání zákon, tomu brání stud, takže oznámit to byla jaksi jejich morální povinnost.“ Nemyslím si, že člověk má morální povinnost za všech okolností všechno prásknout, i když za minulého režimu to tak pro někoho mohlo vypadat.

Krajně levicové strany v italské vládní koalici zabránily premiéru Prodimu dodržet jím navrhovaný režim při stahování italských vojáků z Afghánistánu a povolit rozšíření jedné americké vojenské základny v Itálii. Prodi pak podal demisi. Britský premiér Blair oznámil další (masivní) stahování britských vojáků z Iráku. Západoevropské země se s dojemnou pečlivostí starají o to, aby se konflikt s militantním islámem odehrál pokud možno na jejich území. V jiném případě se zjevně nedokáží bránit.

V rámci náboru mládeže do ČSSD se Jiří Paroubek rozhodl navázat úzké vztahy s hnutím „Ne základnám“. Nevím, zda kapacitu těch „padesáti organizací“, které jsou v „hnutí“ sloučeny, poněkud nepřeceňuje.

I podle agentury CVVM se rozestup mezi ODS a ČSSD zmenšil. Koalice by v případě nových voleb sice i teď měla v PS rozhodnou převahu, ale jen díky tomu, že zelení od voleb zdvojnásobili svůj voličský potenciál, kdežto KSČM stagnuje. Pozoruhodné je, že KDU-ČSL přes problémy svého předsedy už neztrácí na preferencích. Zjevně pro ni hlasuje už jen tvrdé jádro příznivců, a to představuje 6-7%, i kdyby trakaře padaly. Pozoruhodné je, že to, tohle tvrdé jádro na sebe při volbách dokáže nabalit jen velmi málo dalších voličů.

Václav Klaus se vyjádřil v tom smyslu, že stát nemůže napravit veškeré křivdy vůči církvím. To samozřejmě nikdy nikdo nechtěl.

Chválit české politiky je věc riskantní a člověk obyčejně vzápětí dostane po zásluze přes nos. Pochválili jsme Topolánka, neboť v Polsku prohlásil, že by mu nevadilo, kdyby Svatovítskou katedrálu vlastnila církev. Nato se jeho tajný rada Zahradil dal slyšet, že „musel pozdvihnout obočí“. Topolánek řekl, že slova o katedrále byla „jeho osobním postojem“. Nevadí mu katedrála v rukou církve a nevadí mu ani katedrála v rukou státu. Pan Topolánek zraje pro bobříka vyčuranosti. Nechce vůbec nijak vstupovat do probíhajících soudních sporů. Nejvyšší soud de ovšem pouze usnesl, že spor je politikum a že soud je nekompetentní udělat něco jiného, než potvrdit rozhodnutí odpovědných orgánů komunistického Československa z roku 1954. Na tomto stanovisku něco málo pravdy je. Vlastnictví katedrály závisí od celkového řešení vztahu státu a církví, a ten musí být vymezen zákonem. Nejsem právník a nezabýval jsem se podrobně problematikou vlastnictví Svatovítské katedrály (jako laik si ovšem myslím, že kostely mají patřit církvím, a nejsem ochoten o tom diskutovat), nicméně zajímalo by mne, co by se stalo, kdyby Nejvyšší soud jenom zrušil platnost vládního nařízení z roku 1954 a obnovil by se stav, který platil předtím. Pak by možná poukaz na to, že další řešení sporu je věc politická a soudy se do ní nadále nemají co plést, byl na místě.

Ruský ministr zahraničí Lavrov má starost o osud demokracie v ČR. Prý zdejší mocipáni neberou ohled na veřejné mínění a na mínění spojenců (má zřejmě na mysli servilní vyjádření německého ministra zahraničí). Zbývá už jen, aby Paroubek, Filip a několik dalších napsali zvací dopis, a na ruzyňském letišti může opět přistát pár divizi k obnově demokracie v ČR (upřímně řečeno nevěřím, že by tuhle operaci Rusové v současné době zvládli). Lavrov nazval Steinmeierovo stanovisko „čestným postojem“. Čest v pojetí ruského samoděržaví nejlépe popsal Lavrovův krajan, totiž Jevgenij Zamjatin, ve známém románě My - záškodníci, kteří chtějí kompromitovat pokrokové lidově demokratické zřízení, jsou v něm podrobeni tortuře, která spočívá v tom, že delikvent je umístěn pod velký skleněný zvon, odkud je odčerpáván vzduch. Vedoucí diverzantka se ani po několikeré opakované proceduře nepřiznala. „Ostatní byli čestnější“, vypráví Zamjatin, „přiznali se už při prvním mučení“. Pan Steinmeier, jak vidno je ještě daleko čestnější. Mučit ho nebylo třeba.

ČSSD je pro individuální odškodnění majitelů domů. Chce totiž vést dělící linii na jedné straně mezi našinci, kteří domy (privátně) vlastnili i v době komunismu a museli utrpět nejednu újmu, a déle mezi těmi našinci, kteří domy po zásluze restituovali, a na druhé straně mezi cizáky, kteří tu po změně režimu nakoupili nemovitosti, ačkoli věděli, že v dohledné době nebude možné z důvodu sociálního i veřejného zájmu problém nájemného řešit (rozuměj žádný politik si z populistických důvodů netroufne navrhnout a prosadit nějaké radikální řešení). To ovšem věděli nebo aspoň mohli tušit i ti čeští vlastenci, kteří restituovali nebo si jen domy podrželi. Pokud tomu dobře rozumím, je třeba zahraniční hejly vytrestat jakousi daní za blbost: ti pitomci předpokládali, že v téhle zemi bude v budoucnu přece jen snaha řešit problém soukromého vlastnictví nějakým civilizovaným způsobem.

Naši „sedláci“ chtějí před hypermarkety Intersparu, kde upřednostňují před českým rakouské maso, vylepovat plakáty apelující na vlastenecký cit nakupujících. Plakáty nápadně připomínají známou píseň „Nekupujte u židů cukr, kafe, mouku, protože nám zabili modrookou holku“, s tím rozdílem, že tentokrát jde o Rakušany, což je ovšem v českých očích něco vzdáleně podobného. V čele protestů stojí Agrární komora. V letáku se mluví o „sedlácích“. Sedláci byli u nás vyhubeni jako třída už v prvních dvaceti letech bolševismu. Zbyli jenom pracující, tj. mužici, a obrovité státní zemědělské podniky nazývané pokrytecky JZD. Koho vlastně zastupuje Agrární komora? Těch pár přeživších potomků skutečných českých sedláků, nebo překabátěnou komunistickou zemědělskou velkovýrobu? Chápu, že restituce stavu před bolševickým zplanýrováním českého zemědělství nebyla možná; jen bych prosil, aby si ti lidé neříkali „sedláci“. Je to drzost!

Problém s americkou základnou podnítil našeho prezidenta, natolik, že se rozhodl jednat. Vypraví se do USA a bude o věci jednat možná se samotným viceprezidentem Cheneym. To je dobrá zpráva, Bush se s ním zjevně pořád ještě bavit nehodlá. Doufám, že pan prezident vysvětlí zpupnému Američanovi to, co kdysi hrdě vmetl do tváře americkému velvyslanci v Praze (a kvůli tomu ho Bush ignoruje), totiž, že jsme tu na cizí jednotky (totiž ty ruské) alergičtí, a proto se nesmí nikdo divit, že sem ty cizí jednotky (totiž americké) prostě nepustíme.

„Svaz bojovníků za svobodu“ hodlá navrhnout, aby Lány byly přejmenovány na „Masarykovy Lány“ na počest našeho prvního prezidenta. Bojovníci jsou troškaři. Proč jen Lány? Nebylo by vhodnější přejmenovat celý stát na Masarykovu Českou republiku?

Pátek 23. února

Astronomové objevili planetu s atmosférou, jakou má Země, píše Právo. Zpráva začíná na první stránce a neuvádí, jak je hvězdná soustava, k níž planeta patří, daleko, takže budí předčasné naděje, že by se odtud možná dalo jednou v budoucnosti utéci. Bohužel ten, kdo se prokouše k pokračování na straně 8, zjistí, že planeta je velká jako Jupiter a obíhá kolem svého slunce desetkrát blíž než Merkur kolem toho našeho, takže v jejích povrchových vrstvách je teplota 800° C. Zkrátka smůla.

Na cestu do USA vzal s sebou prezident Klaus předsedu Poslanecké sněmovny Vlčka (chtěl vzít taky předsedu PS Sobotku, ten se omluvil a delegoval za sebe místopředsedu Lišku). Chce prezident demonstrovat, jak je naše společnost v otázce radaru rozdělena a zaujmout nějakou „středovou“ pozici? Připomínám, že jeho problémy s prezidentem Bushem začaly ve chvíli, kdy nepřímo srovnal eventuelní přítomnost amerických vojáků na našem území s ruskou okupací.

Jiří Paroubek hodlá „modernizovat“ ČSSD mj. zavedením přímé volby předsedy strany. Ve skutečnosti tato úprava stanov, ač na první pohled vypadá velmi demokraticky, bude znamenat posílení šance pro populisty s vůdcovským komplexem (muže silné ruky, po nichž podle průzkumů volá víc než polovina české veřejnosti). Ve společenství, jako je dnešní ČSSD (ale možná dnešní politické strany všeobecně), je to zvlášť nebezpečné a pro pana Paroubka zvlášť příznivé. Mimochodem, totéž v míře o něco menší platí o přímé volbě prezidenta republiky (v menší míře proto, že prezident má v rámci státu o dost menší pravomoci než předseda v rámci strany).

Jakási malá personální krize v ČT dostala zvláštní šmrnc poté, co se provalilo, že ředitel Janeček byl v letech 1981-89 členem KSČ. Ředitel to nikde neuváděl, nemusel to uvádět, ovšem, a členství v KSČ není zákonnou překážkou k výkonu funkce generálního ředitele ČT. Prý to v jeho bezprostředním okolí všichni věděli a Janeček se s tím mezi svými netajil, uvádí jeden z jeho blízkých spolupracovníků. To je fajn, ale já jsem to nevěděl a stejně i drtivá většina české veřejnosti. Myslím si, že by generální ředitel ČT neměl být bývalým členem KSČ, pokud už byl, měl to přiznat, protože dokud to nepřiznal, mohli za ním chodit a říkat mu: kamaráde, udělej pěkně to, co ti radím, jinak ne tebe prásknu, že jsi byl v partaji, a budeš mít nepříjemnosti. Pokud jde o ředitele Lamberta, ten člověk se provinil hlavně malověrností: do KSČ a následně do milic (tam byl prý kooptován jaksi automaticky, všimněte si, prosím, že se stal členem milicí stejně, jako Tošovský začal „neformálně“ spolupracovat s StB) totiž vstoupil v roce 1988.

Historická ekvilibristika Zdeňka Mahlera v souvislosti se Svatovítskou katedrálou je opravdu pozoruhodná. Podle něho byla církev u nás už za Karla IV. rozštěpená (zjevně na „katolíky“ a „husity“), což prý nějak souvisí s papežským schizmatem. Dnes v Právu zase mluví o „dvojjediném charakteru církve a státu“ který v té době symbolizovala katedrála, postavená nad hrobem svatého Václava. Rád se nechám poučit od kohokoli kromě pana Třeštíka, nejsem odborníkem na středověké dějiny, ale považuji to celé za nesmysl. Papežské schizma byl mocenský, nikoli ideový konflikt a nešlo při něm o štěpení církve. Také kazatelé, kteří v Praze působili už za Karla IV., jsou sice považováni za předchůdce husitství, ale netvořili žádnou výraznou, organizovanou skupinu a nepomýšleli na žádnou roztržku s Římem. Dvojjediný charakter církve a státu ve středověku neznamenal, že by ten stát byl sekulární, to je až výdobytek osvícenství, byl to stát křesťanský a duchovní autoritu tehdy ještě jednotné církve uznával – Karel IV., který byl znám svou bigotností, zvláště. Panovník byl ovšem tolerantní a když ho v jednom svém kázání Milíč z Kroměříže v jeho přítomnosti nazval Antikristem, namíchl se a odešel, nicméně nenechal Milíče napíchnout na kůl (což by mu byl provedl ještě po dvou stech letech např. Ivan Hrozný). Kazateli se nic nestalo. Ale ať je tomu jakkoli, v moderní liberální společnosti platí, že se církve nesmějí plést do státních záležitostí víc než jiné instituce „občanské společnosti“, ale že se zase stát za žádných okolností nesmí plést do záležitostí církví (a dělat si tedy jménem „všeholidu“ – stát je v našem pojetí „všeholid“ - nárok např. na jejich kostely).

Německý ministr zahraničí Steinmeier prohlásil po setkání se svým ruským kolegou Lavrovem, že debatu o amerických základnách v ČR a Polsku by neměly olivňovat „protiruské a protiamerické reflexy“. Zdá se, že nám vyrůstá velmi mocný konkurent v budování mostů mezi Západem a Východem (nebo naopak). Bude třeba Rusy usilovně přesvědčovat, že my jsme jejich praví slovanští bratři a že by se neměli přes naše hlavy paktovat s naším odvěkým nepřítelem. Myslím, že Rusové nám nakonec vyhoví, bude nás to jen něco stát: totiž to, co jsme zcela nezaslouženě získali v roce 1989 a co vlastně moc nepotřebujeme. Podle žebříčku vážnosti ústavních institucí, který sestavilo CVVM, vede s obrovským náskokem prezident, následuje s velkou ztrátou vláda a úplně dole jsou Senát a Poslanecká sněmovna, přičemž Senát je na tom tentokrát trochu lépe. To je příznačné pro pojetí ideálního politického systému, jaké v současné době sdílí většina české veřejnosti: v čele národa stojí prezident – vůdce. Druhá nejdůležitější je vláda, která vykonává vůdcovy povely. Pokud se vláda vůdci vzpouzí (což Topolánek činí, i když velmi nesměle), její vážnost klesá. Nejníže jsou zákonodárné sbory, pro něž platí: Maul halten a weiter dienen! Senát této představě vyhovuje v současné době lépe, proto jeho popularita o něco předstihla popularitu PS. Je otázka, nakolik je při takovém stavu obecného mínění demokracie natrvalo udržitelná. Mimochodem, všimněte si, že lidová představa, která se promítla do výsledků průzkumu, odpovídá tomu, co se v Rusku už Putinovi podařilo realizovat.

Sedmého sedmý roku 2007 jsou prý všechny svatební síně v ČR obsazeny. Tři sedmičky, tři šťastná čísla. Myslím si, že pro šťastné manželství je důležitá spousta věcí, může být spor o to, které to jsou, ale směšná pověrčivost mezi ně zcela určitě nepatří.

František Horáček řečený Jim Čert se veřejně omluvil všem, na něž donášel StB. V médiích to bagatelizují, prý už je pozdě. Jistě, ale na omluvě pana Horáčka je přece jen něco velmi pozoruhodného, něco, čeho si nikdo moc nevšiml: pan Horáček totiž nezatlouká. Není náhodou jediný, kdo nezatlouká? Nepamatuji se na případ, kdy by se někdo přiznal. Možná, že nezatlouká, protože nemůže. Jenže jiní taky nemohli, a přesto zatloukali. V současné době se zdá, že StB byla totálně neschopná organizace: měla jednoho jediného agenta, totiž pana Horáčka. Všichni ostatní jsou v tom nevinně. Panu Horáčkovi by měl být postaven pomník.

Čtenář Michal Němec napsal do Lidových novin: „Že si studentky (stejně jako kdokoli jiný) přivydělávají pózováním na erotických fotografiích, mi nevadí. Důvody, proč to dělají, mi připadají lidsky pochopitelné. Na druhé straně jsou mi (stejně jako kterýkoli jiný bonzák) bytostně odporné žalující maminky spolužaček. Pohnutkám dobrovolných práskačů totiž nerozumím a cítím se jimi ohrožen nepoměrně víc než hanbatými studentkami.“ Klobouk dolů, přesně to se mi mlhavě honilo v hlavě, ale takhle přesně jsem to zformulovat a napsat nedokázal. Jako ostatně nikdo z mých profesionálních kolegů, pokud se nemýlím.

Sobota 24. února

Podle nejnovějšího průzkumu chce mít polovina mužů ženu v domácnosti, splní se to ale jen třinácti ze sta. Plná zaměstnanost žen se, pokud se dobře pamatuji, prosadila až po roce 1948. Bylo to nutné z ekonomických důvodů, jinak by rodina nevyžila. Rodina, která má děti, tím trpí – tj. děti tím trpí. Nehledě na to, že jesle (nevím, jestli to ještě existuje) a mateřské školky jsou semeništěm chorob a parazitů. Bylo by zajímavé zjistit, jak je tomu se zaměstnaností žen v civilizovaných evropských zemích. Ženy by měly dostat příležitost být s dítětem doma tak do desátého roku jeho věku. Nevím jen, jak by to šlo sladit s dnešními emancipačními trendy, obávám se, že např. u šimpanzů bonobo, kteří slouží našim modrým punčochám za vzor dobře organizované společnosti, existuje plná zaměstnanost žen, totiž samic.

Zelená vládní Viridiana Džamila Stehlíková navrhla uspořádat sbírku pro vsetínské Romy, vystěhované na venkov. Jedna romská organizace (nedovedu posoudit, jak dalece je reprezentativní, romských organizací je velmi mnoho) nato prohlásila, že Romové žádné peníze nepotřebují, a pokud ano, že je chtějí od města Vsetína, a vůbec, že je to nesystémové opatření. To poslední je samozřejmě pravda. Neměla se s nimi paní ministryně dřív, než svůj návrh vznesla, poradit?

Jiří Paroubek a předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Hošek se obrátili na poslance Melčáka a Pohanku se žádostí, aby podporovali program ČSSD. To je dobré, nejdřív je slavnostně dali do klatby, prohlásili za zrádné tchoře a Melčáka potupně vyloučili ze strany, a teď na nich chtějí, aby dodržovali jejich program. Není na to už trochu pozdě?

Další zpráva z Boratova Kazachstánu: Slovenský premiér Fico navštívil Libyi a při té příležitosti na veřejnosti prohlásil dvakrát po sobě bulharské ošetřovatelky za pachatelky masové infikace libyjských děti virem HIV. V Bulharsku se jeho postoj nesetkal s pochopením, jeho český kamarád Jirka (jak říká Jiřímu Paroubkovi) ho doufejme podrží: my Kazachstánci musíme přece držet spolu. Je to malý příslib toho, jak by vypadalo případné obnovené Ficovo-Paroubkovo Československo (o něž oběma brachům vůbec nejde, samozřejmě). Fico také slíbil „léčebný pobyt“ v SR pro čtyři sta nakažených libyjských dětí, vzápětí se ukázalo, že na Slovensku nemají s léčením dětí nakažených virem HIV žádné zkušenosti. Nevadí, proč by neslíbil. V našem středoevropském Kazachstánu je možné všechno.

Velká Británie intenzívně vyjednává s USA o umístění amerického protiraketového systému na svém území. Protože zásadně proti není ani opozice, dá se předpokládat že Američané dají před nehostinnými prostory Boratova středoevropského Kazachstánu přednost staré dobré Anglii. Obyvatelé Brd a Zelení budou mít po problému. V novinách kdesi psali, že systém umístěný ve Velké Británii nebude schopen vzhledem k zakřivení zemského povrchu sledovat a ničit rakety namířené na území střední Evropy. My to ale nebudeme potřebovat, ochrání nás jako obvykle Rusové.

Kancléřka Merkelová a prezident Chirac se vyslovili pro „svojí strategii“ mezinárodního společenství vůči Íránu: chtějí jednak nechat otevřené dveře jednání s íránskými představiteli, jednak „zabývat se“ v RB OSN možností zpřísnění sankcí vůči Íránu. Výsledek je předem jasný: zpřísnění sankcí zablokují Rusové a Číňané, takže se podaří prosadit jen druhou část: otevřené dveře jednání. Dveře zůstanou otevřené až do té doby, kdy jimi začnou létat rakety.

Ministr zahraničí Schwarzenberg řekl v rozhovoru pro Právo mj.: „Takže zde jde i o věc, která se nás velice týká: o to, že Ruská federace si zřejmě začíná nárokovat v Evropě postavení bývalého Sovětského svazu. Putin o tom mluví vcelku otevřeně. Oni mají představu jakýchsi dvou zón; do první patří země, které byly kdysi součástí SSSR, do druhé členské státy bývalého Varšavského paktu. A domnívají se, že by v obou těch zónách měli míti určitý vliv, že jim stále přísluší v těchto zemích něco vetovati. To je pro nás nepřijatelné.“ To je celkem přesně zformulované. Rusko se nesmířilo s porážkou ve studené válce (podobně jako Německo se po roce 1918 nesmířilo s porážkou v horké válce) a touží po revanši. Představa, že se dá uchlácholit konejšivými řečmi, je směšná. „Když se vás někdo pokouší vydírat, musíte zaujmout velice pevný postoj.“ Je jenom otázka, nakolik je tahle vláda pevná v kramflecích, aby si podobnou rozhodnou politiku mohla dovolit. Obávám se, že veřejné mínění přeje spíše appeasementu. Sami sobě mnichovany.

Ředitel úseku „vnějších vztahů“ ČT (to je něco jako ministerstvo zahraničí veřejnoprávní televize?) a někdejší normalizační redaktor ČST Martin Švehla prohlásil: „Kdo mohl za komunistů na obrazovku, ten si musel s režimem do určité míry zadat.“ To je jistě pravda. Byl to pádný důvod pro to, „na obrazovku“ nelézt. Mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit, že se bez toho dá poměrně dlouho bez problémů žít.

Jan Jandourek píše v MfD: „Být komunista, to není taky nic, co by mohl s čistým svědomím mnohý bývalý občan ČSSR pohanět. Nejeli v tom všichni, ale většina kývala, až si krk namohla. Jen si to přiznejme a nedělejme dodatečně hrdiny.“ To není vůbec pravda. Na pracovišti, kde jsem za totality strávil patnáct let, bylo ze zhruba sto lidí pět v KSČ. Byli vystaveni jakémusi tichému pohrdání a řekl bych, že se za to aspoň někteří sami styděli. Ti ostatní byli donuceni kývat, co se pamatuji, jen jednou: totiž v době okázalých akcí proti Chartě, a to jen díky tomu že měli mezi sebou jednoho, co to podepsal (totiž mne). Režim od lidí nevyžadoval kývání. Byl alergický jen na veřejné kroucení hlavou. Musím se svých bývalých kolegů proti panu Jandourkovi vehementně zastat: drtivá většina jich v žádném „v tom“ nejela. Tedy aspoň zdaleka ne v té míře, jako ti, co sami vlezli do KSČ. Proto je mohou celkem s čistým svědomím pohanět.

Německá ministryně školství navrhuje sepsat jakousi unifikovanou školskou učebnici dějin pro celou EU. To je mimořádně blbý nápad. Podobné učebnice existovaly svého času v tzv. „táboře míru a socialismu“, tj. v ruské koloniální veleříši. Aby k jednotě bylo možné dojít, je, jak se ukazuje, za potřebí pořádného mocenského tlaku a cenzury. Dějepisectví je neustálým dialogem, v němž se střetávají docela odlišné názory, dané zčásti – ale jen zčásti – též národní příslušností jejich tvůrců. Něco jako společné dějiny vzniká v tomto rozhovoru, není to v žádném okamžiku hotové a je krajně obtížné to zafixovat. Z toho plyne, že v učebnicích dějepisu musí být názorová pluralita a že společné dějiny mohou vzniknout jen z ní a v ní.

Pondělí 26. února

Írán vypustil do vesmíru raketu. Původně mělo jít o raketu s dosahem 1300 až 1600 km, která dosáhla výšky 150 km (a zařízení, které vypustila, se pak vrátilo na padáku), poté se opravili a uvedli, že to byla jen jednodušší sondážní raketa a dosáhla jen 100 km výšky. Buď provozují chvástání ruského typu a pravda je to druhé, nebo jde o orientální lest, která má zamaskovat, jak už jsou daleko, a pravda je to první. V každém případě o důvod víc pro základnu.

Vláda sdělí své rozhodnutí o radaru nejdřív USA a pak občanům (tj. všemu pracujícímu lidu, jak se dříve říkalo), pohoršují se v Právu. To pohoršení je zvláštní: když někdo dopisem o něco požádá pár kompetentních lidí, dohodnou se napřed mezi sebou, zda ano či ne, pak dotyčnému odpovědí a dopis následně zveřejní. Jiný postup by byl nelogický a neslušný.

Považuji vojenský zásah v Iráku za zlý, prohlásil rovněž podle Práva kamarád pana Paroubka, slovenský premiér Fico. Jakkoli to ladí s jeho originálními vývody ohledně bulharských vyšetřovatelek, odsouzených v Libyi za něco, co nepochybně neudělaly, Právo si možná trochu přisadilo. Nemám zrovna po ruce slovensko-český slovník, ale neznamená náhodou slovenské „zlý“ v češtině „špatný“?

Vedením ČSSD cloumá hrůza z možného vyústění sporu s advokátem Altnerem, s nímž kdysi Miloš Zeman uzavřel pro stranu krajně nevýhodnou smlouvu o zastupování ve sporu o Lidový dům (Altnerovy pohledávky dosahují s penalizací skoro dvaceti miliard korun). ČSSD prý hrozí, že bude poslána do konkursu. Podezíravý člověk by někde v pozadí Altnerových aktivit cítil stín yettiho ze žďárských hvozdů, který má paradoxně celý malér na svědomí. Je možné vyřídit druhou nejsilnější stranu takovým způsobem? Řekl bych, že ne, strana stojí na voličské podpoře a s tou malér tohoto druhu nehne.

Vrchní politolog ČSSD Lukáš Jelínek se v Právu pozastavuje nad tím, že by měla být privatizována ČTK. „Zatím se většiny zhovadilostí dopouštějí noviny a časopisy, příště mohou být chrleny nekontrolovanou tiskovou agenturou ve velkém.“ Věc má ovšem taky druhou stránku. Starostí, aby se nešířily „hovadiny“, se vždycky maskuje cenzura, která skrytě bují v našich veřejnoprávních institucích. Veřejnoprávní u nás znamená „řízené politickým kartelem zvaným PSP ČR“ (přes různé převodové páky). Do soukromých institucí je pro politiky poněkud obtížnější zasahovat. Zatím u nás nikdo nepřišel na to, jak odizolovat praktickou politiku od objektivních informací a od její nezávislé kritiky ve veřejnoprávních médiích.

Předseda KSČM Filip zavelel „zpět k Leninovi“ a ptá se, zda je strana připravena „vyvolat a postavit se do čela eventuálních revolučních procesů“. Zatím, řekl bych, na to naštěstí nemají. Je dobré si připomenout, že čekají na svou chvíli. Tohle vědomí u nás ovšem jaksi upadá. V Moskvě totiž, jak říká předseda ČSSD Paroubek, už nesedí Brežněv.

Studená válka nehrozí, chlácholí ruský ministr zahraničí v listu Washington Post vyplašenou západní veřejnost. Samozřejmě že nehrozí, stačí jen být náležitě rozumný a vstřícný.

„Lidé, které nikdy StB nepředvolala nebo kteří nemohli vzhledem ke svému mládí podobnou zkušenost zažít, sotva mohou podle zápisů StB objektivně hodnotit občany, kteří to štěstí neměli“, píše v Mladé frontě Dnes Jiří Dienstbier. Podle této zásady se vůbec nedají psát dějiny, protože drtivou většinu historických událostí jsme vzhledem ke svému (relativnímu) mládí nemohli zažít.

Úterý 27. února

Prezident Klaus je přesvědčen, že protiraketová základna je velké a vážné téma, které se zjednodušuje, je to vážná otázka a nesmí se ztrivializovat na ano nebo ne (?!). Nelze dělit lidi na dobré a špatné jenom proto, jaký mají názor. Souvisí s tím řada vážných otázek vojenských, ale i mezinárodněpolitických. Jde o rozhodování mezi „složitějším ano“ a „složitějším ne“. „Hurá styl, který převládá, nesdílím“. Prezident citlivě naslouchá tomu, co si myslí lid (slabší polovina ano, o něco silnější ne) a pracuje na své popularitě. Já si naopak myslím, že jde o věc natolik zásadní, že tu platí biblické: vaše řeč budiž ano ano, ne ne, a že např. s vyčuraností se v téhle věci daleko nedojde.

Podle předsedy KSČM Filipa chybí straně odvaha prezentovat nové, neotřelé teze. Pak některé nanesl. Jednou z nich je např. „pokusme se vrátit k Leninovi“. Dále by komunisté měli být nejrevolučnější, nejpokrokovější, nejmasovější a hluboce internacionální. No ne, to tu opravdu ještě nebylo. Hřímání zlého policajta Filipa zároveň pro lekavější část české společnosti uváděl na pravou míru hodný policajt Dolejš. Komunistům vůbec nejde o násilné uchopení moci (podle Filipa se ostatně nikdy ničeho podobného nedopustili). Naopak jde o to, že straně „stagnuje intelektuální potenciál“ a že musí dojít k většímu propojení s občany a k zevropštění strany. Filip mluvil o tom, že nynější vládu provází myšlenková bezmoc a mravní bída. Od něho to sedí.

ČSSD svůj spor s advokátem Altnerem vůbec nepodceňuje. Paroubek mu v tuto chvíli nabízí už přes 140 milionů Kč a částka prý není ještě konečná. (Altner chce ovšem skoro 180 milionů). Věc je stejně z politického hlediska povážlivá. V ČR nebyla nikdy zakázána komunistická strana (nejsem stoupencem toho, aby se její problematičnost „řešila“ administrativním zákazem). Teď by měla být oklikou přes hospodářský problém či delikt vlastně zrušena druhá nejsilnější strana v ČR? Smlouva s advokátem Altnerem je nepochybně po formální stránce v pořádku, ale je to smlouva řekl bych poněkud nestandardní. Navíc nynější předseda strany Paroubek, ať je, jaký je, k věci přišel jako slepý k houslím. Politická strana není podnikatelský subjekt jako každý jiný a její jinakost by se asi měla zohlednit i při řešení takových problémů, jako je tenhle.

Podle agentury Eurobarometr považuje „víru“ (zjevně náboženskou) za důležitou 28% české populace (průměr v EU je 52). Politice důvěřuje 27%, zato 75% nedůvěřuje vůbec žádné instituci (!!!). Jinak jsou Češi celkem spokojení.

Poslanec Jandák navrhl (aspoň podle toho, co píše Petr Uhl v Právu) rozšířit obor působnosti Ústavu paměti národa na protektorát a druhou republiku. Naopak nepovažuje za nutné, aby se vztahoval na léta 1945-48, protože „k tomu by byl odpor“. To je fajn: pamatovat si budeme léta 1938-45, pak skoro tři roky raději zapomeneme, a další už si zase smíme pamatovat. Proč ty tři roky zapomeneme, je zjevné: abychom se nemuseli moc stydět. Škoda, přeškoda, že jsme bobříka vyčuranosti za tento měsíc již vyčerpali!

Tým hollywoodských expertů pod vedením odborníka nad jiné povolaného, totiž režiséra velkofilmu Titanic, údajně objevil v Jeruzalémě hrobku Ježíše a jeho blízkých, která toho podvodníka bude snad konečně (k radosti 73% české populace, viz výše) demaskovat. Nálezem má být doloženo, že se údajný Boží syn pelešil s Marií z Magdaly a měl s ní dokonce syna (jak předtím správně předpověděl jakýsi beletrista nebo filmař). Teď se bude zkoumat DNA. Jeden komentátor poznamenal, že k tomu, aby byl důkaz úplný, bude zapotřebí získat i DNA samotného Hospodina. Přízračná blbost této iniciativy si vyžaduje zvláštního komentáře.

Televizní odbory žádají odchod ředitele Janečka kvůli tomu, že porušil lustrační zákon a zatajil své někdejší členství v KSČ. Postup tentokrát volí standardní, nerevoluční (kvůli tomu, že někdo byl v KSČ, by ostatně dnes nikdo žádnou revoluci nedělal). Odchod ředitele Janečka by sice televizi prospěl (v několika politicky ožehavých případech neprojevil zrovna velkou zmužilost), představa, že by ho nahradil někdo lepší, je ovšem poněkud surreálná. Veřejnoprávnost tahle společnost nedovede.

Středa 28. února

V atmosféře poněkud zvířené obnovenými blokádami česko-rakouských hraničních přechodů rakouskými „aktivisty“ (jejich čeští kolegové se zdají být poněkud ochromeni odchodem paní Kuchtové do nejvyšší politiky, nějak o nich není slyšet) probíhá státní návštěva rakouského kancléře Gusenbauera v ČR. Kancléř byl postaven před problém, jak vyjít vstříc rezoluci rakouského parlamentu ohledně Temelína a vyhnout se přitom diplomatickému skandálu. S Topolánkem se dohodl, že na kontrole temelínské elektrárny se budou podílet parlamenty obou zemí. To je nadějné, Vídeňská Národní rada přijala své rozhodnutí jít tvrdě po ČR jednomyslně, protože „kdo jiný by k tomu měl být povolanější“? Řekl bych, že povolanější jsou odborníci, rakouští poslanci jsou vázáni náladami v rakouské veřejnosti a ta není Česku moc příznivě nakloněna; jsem přesvědčen, že Temelín je jen klacek, který je zrovna po ruce, a že by bylo třeba si vyříkat, o co vlastně jde. Kancléř ujistil, že Vídeň nemá zájem na blokádě přechodů a že jí zákony neumožňují této formě protestu zabránit. To je nepochybně pravda. Stinná stránka akce je, že zatímco k demonstraci, aby si jí někdo všiml, jsou zapotřebí minimálně stovky lidí, k blokádě stačí šest řimbabů s dost velkými auty. Je to vlastně totéž jako stávky lékařů či železničářů – sekýrování veřejnosti, aby, nechce-li být dále otravována, zatlačila na svou vládu a přiměla ji k poslušnosti – jenže tak říkajíc na třetí. Prostě nedůstojná, odpuzující a svým způsobem nemravná šaškárna.

Exministr zahraničí Kavan si pustil ústa na špacír před údajnými úředníky firmy BAE, vyšetřujícími možnou korupci při nákupu a posléze leasingu gripenů pro ČR. Ve skutečnosti šlo o britské a švédské novináře, kteří na případu pracují. Kavan dal velkými slovy najevo svou informovanost, důležitost a důvěryhodnost a zároveň se vyjádřil, že, cituji dle Práva, může pozdržet či zbrzdit (přesněji tlačit na) případné policejní vyšetřování případu v ČR. Tedy tak jeho vyjádření přeložili v televizi, Kavan se ohradil, že překlad byl špatný a ve skutečnosti řekl, že by vyšetřování mohl ovlivnit či na něj působit. Rozdíl mi uniká, nemám asi smysl pro nuance. Pan exministr patří zjevně mezi lidi, kteří povědí i to, co nevědí. Se zřetelem na tuto nejnovější zkušenost se jeví i jeho údajná spolupráce s StB v jiném světle: kdokoli mu může cokoli nakukat, a on hned začne zpívat jako ta vrána v Ezopově bajce. V každém případě jsem rád, že pan Kavan už není naším ministrem zahraničí.

ČSSD zjevně čelí hrozbě procesu s dr. Altnerem tím, že objevila skutečného strůjce svého úspěchu ve sporu o Lidový dům. Je jím advokát se symbolickým jménem Blanický (objevil se ve chvíli, kdy se strana zmítá v nejvyšších úzkostech). Jeho historická úloha připomíná úlohu známého ruského vynálezce Jabločkova, kterým jak známo, vynalezl žárovku ještě před Edisonem, ale americkým imperialistům se to podařilo zatlouci. Vymyslil totiž právní kličku, kterou pak dr. Altner jen realizoval. Pravým viníkem je Miloš Zeman prostřednictvím Ivo Svobody, který Altnera do Lidového domu uvedl (Altner nechtěl žádné peníze na ruku, jen podíl z vysouzeného). Protože Ivo Svoboda je zároveň obviňován (zatím neoficiálně) i z toho, že údajně taky distribuoval úplatky v aféře s gripeny, a jako jediný hmatatelný výsledek Zemanovy akce Čisté ruce dlí momentálně v base, vyvstává otázka, jakou roli vlastně v ČSSD tento nešťastník hraje.

Ministryně Parkanová „ladila noty“ s Klausem ve věci americké radarové základny před jeho cestou do USA. Představa, jak vypadá takové „ladění not“ s naším prezidentem, je dosti zábavná.

Jiří Paroubek zdůraznil v rozhovoru pro MfD, oč je lepší než Miloš Zeman a premiéra Topolánka označil za loutku poradce Dalíka. Z rozhovoru vyplývá, je zjevně vzteky bez sebe z toho, že nebyl zvolen předsedou PS, ale jinak mu to vůbec nevadí. Panu Filipovi sice nerozumí a nesouhlasí s ním (návrat k Leninovi, revoluční rétorika), ale je to moderní levicový politik. Je prý nutno vzít v úvahu, že v citovaných případech mluvil především ke svým členům a voličům, že se pohybuje v nějakém stranickém prostředí a tam hovoří. Pro kristapána, to je přece přitěžující a ne polehčující okolnost! Je to správný chlapík, jen musí vycházet vstříc těm, co ho politicky drží nad vodou. Jiří Paroubek opět přesvědčil, že hlavním nebezpečím pro ČR není Filip, ale on.

Ruský ministr zahraničí žádá, aby protiraketová obrana Evropy byla kolektivní. To je správný požadavek, protože vyplývá z něčeho, co se už v minulosti osvědčilo. Obrana tzv. Tábora míru a socialismu byla taky kolektivní, krásně to klaplo například v srpnu 1968.

Václav Klaus šokoval českou veřejnost prohlášením, že bude znovu kandidovat na prezidentský úřad. Kdo by to byl čekal!

Čtvrtek 1. března

Ministři školství EU dnes začínají jednat o jednotných učebnicích dějepisu. Řekl bych, že na to je trochu brzy. Kdosi přirovnal informační hodnotu toho, co pravděpodobně vznikne, k tomu, jak vypadají eurobankovky ve srovnání s (bývalými) bankovkami národních měn. To sedí: po odstranění všech kontroverzních momentů zbudou jen prázdné řeči bez informační hodnoty. Daleko důležitější je dozvědět se o tom, co si o nás sousedé myslí, a zamyslit se nad tím, není- li na tom třeba trochu pravdy. Nejsem odborník na cizí učebnice dějepisu, vycházím jen z toho, co píší v Právu: že v německých a rakouských učebnicích jsou „nezřídka“ negativně vnímána taková období českých národních dějin, jako husitství, národní obrození a vyhnání českých Němců. Počítám, že hlavně v prvních dvou případech to nebude v těch cizích učebnicích takové „černobílé“, ale i kdyby bylo: že se husitská vojska velmi často dopouštěla činů, jež byly i z hlediska tehdejší drsné doby chápány jako ukrutenství, je nepochybné, sotva se ale dá husitství redukovat jen právě na toto. Pokud jde o hodnocení národního obrození, rozumný našinec asi i poté, co bez hysterie vyslechne názory druhé strany, setrvá na svém (pozitivním) hodnocení. A v záležitosti vyhnaných Němců mají naši sousedé nepochybně pravdu. Konečný úsudek si musí člověk udělat sám a taky za něj zodpovídá. Komise v Bruselu to za něho nerozhodne. Zvlášť pokud to bude komise jednotlivými státy opuncovaných historiků.

„Nechápu, jak člověk, který byl ministr zahraničí a předsedou Valného shromáždění, může být šiřitelem drbů po hotelích“, prohlásil v souvislosti s posledním komickým extempore Jana Kavana ministr Kalousek. Já spíš nechápu, jak mohl být šiřitel drbů po hotelích ministrem zahraničí a předsedou VS OSN (i když to druhé je mi o poznání pochopitelnější, předsedou VS OSN může být kdekdo). Podle Jiřího Paroubka, který Kavana rovněž ostře kritizoval, byl Kavan ovšem „výborným ministrem zahraničí“. To je znepokojivá informace o Jiřím Paroubkovi, totiž o tom, jak by vypadala zahraniční politika, kdyby se chopil vládních otěží.

V souvislosti s přípravou vládní nóty USA ohledně zřízení radarové základny (nóta je prý již hotova) píše Právo: „Parkanová přiznala, že lidé, v jejichž blízkosti by základna měla vyrůst, mají obavy ze zdravotních rizik“. Formulace je pozoruhodná hned ze dvou hledisek. Za prvé „přiznala“: dlouho zatvrzele zapírala, mlžila a kroutila se, ale nakonec jí před (naším, to tam ovšem nestojí, ale samo od sebe se to nabízí) tlakem nezbylo, než přiznat barvu. A za druhé: lidé „mají obavy ze zdravotních rizik“. Ne tedy „budou vystaveni zdravotním rizikům“. V době vynálezu železnice měli „lidé“ obavy, že člověk není schopný přežít rychlost osmdesáti kilometrů v hodině. Kdyby se na ty obavy dalo, jezdili bychom dodnes tak nanejvýš koňkou. Jde o to, nakolik jsou ty obavy opodstatněné, neopodstatněné obavy je třeba rozptýlit a nic víc.

Místopředseda KDU-ČSL Macek píše v MfD o „očarování Klausem“. S řadou jeho kritických výhrad bych souhlasil, ale nic se nemá přehánět. To, že Klaus v době normalizace „selhal“, není pravda, nýbrž pouhá pomluva. Klause vyhodili z Ekonomického ústavu ČSAV a pracoval pak jako úředník v pobočce ČSOB. Jsou všichni úředníci poboček ČSOB hodni opovržení? Já jsem pracoval patnáct let jako programátor v jednom státním podniku. Pokud by o mně někdo napsal, že jsem proto selhal, budu litovat pouze toho, že můj nynější zdravotní stav mi do budoucna už nejspíš nedovolí rozbít mu hubu. Na řečnickou otázku „znáte rodinu, která nepřišla o peníze v „čistě tržních“ fondech, bankách či kampeličkách?“ odpovím, že se v mém širokém dalekém okolí nikdo takový nepohybuje. Souvisí to patrně s tím, že normální český člověk na holuby na střeše příliš nedá, spokojí se s Českou spořitelnou, privatizačním fondům příliš nedůvěřuje, i když slibují jistotu desetinásobku, kupony investoval do osvědčených firem, o kampeličkách ani nemluvě. Také závěrečná reklama na Tomáše Halíka nepůsobí od místopředsedy KDU-ČSL důvěryhodně. Nejsem katolík, ale na základě několika zcela náhodných zkušeností jsem dospěl k závěru, že jako „duchovní pastýř“ je profesor Halík muž na svém místě. Pokud bych si však (v plebiscitu při volbě prezidenta) musel vybírat mezi ním a Klausem, budu na sebevraždu.

Vrchní soud v Olomouci zamítl po odvolání rozsudek nižší instance, že se expředseda KSČM Grebeníček má omluvit aktivistovi Janu Šinágovi za to, že jej na mítinku KSČM označil za primitiva. Podle LN to soud zdůvodnil tím, že Grebeníček nehovořil sám za sebe, ale za KSČM. Tomu nerozumím: prohlásil snad na té prvomájové akci: „Ve jménu KSČM Vás prohlašuji za primitiva“? To by si snad i v takové straně, jako jsou komunisté, musil nechat potvrdit od nějakého stranického orgánu (v KSČM tak ovšem může nepochybně učinit i dodatečně).

Pátek 2. března

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se zabývá výroky komunistického předsedy Filipa o tom, že se jeho strana má postavit do čela revolučního procesu (bude-li nějaký). Filip v té souvislosti prohlásil: „Pojem revoluce neznamená násilí.“ To je povzbuzující. KSČM připravuje sametovou revoluci.

Jiří Paroubek znovu uklidňuje veřejnost: „Projev (pana Filipa) byl zřejmě myšlen dovnitř KSČM, obdobně jako za první republiky, když na 1. máje sociální demokraté hovořili o třídním boji a pak celý rok ne.“ Nechápu, proč by skutečnost, že pan Filip mluví „dovnitř KSČM“ musela nutně znamenat, že kecá.

Aniž bych chtěl jakkoli zpochybňovat nároky dr. Altnera, musím znovu upozornit na to, že politická strana není podnikatelský subjekt a nelze se jí tudíž jednoduše zbavit tak, že se pošle do konkursu. Strany se lze zbavit jen tím, že ztratí voličskou podporu (to platí taky o komunistech). Jiný postup znamená destrukci politického systému, navíc nesenou nekalými postranními úmysly. Problém je v tom, že v době rozvoje kapitalismu bez přívlastků nebylo u nás politickým stranám podnikat (a tedy i vlastnit nemovitosti, s nimiž se podnikat dá) zakázáno. Existence politických stran je v zájmu demokratického státu a měly by proto žít kromě podpory členstva z podpory státu. A to je vše.

„Obsese archivy státní bezpečnosti nemusí vůbec pomáhat pochopit, jak to v našem socialismu většinově fungovalo. Proto tvrdím, že politici nemají co mluvit historikům do jejich řemesla.“ Pan Zaorálek se zjevně přimlouvá za řešení, které se tak osvědčilo v případě sudetoněmeckého problému. Politicky choulostivá otázka se neutralizuje tím, že se svěří skupině vládě věrných a vládou podporovaných historiků, kteří ji zacementují do „vědeckého“ hávu. A k „vědeckosti“ má česká veřejnost již od dob „vědeckého komunismu“ pověrčivou úctu. Jediný problém je v tom, že na rozdíl od sudetoněmeckého problému, jímž se cítili být zasaženi skoro všichni („přijdou a všechno nám vezmou“) byla spolupracovníky StB výrazná menšina národa. S příliš masovou podporou tedy pan Zaorálek v tomto případě počítat nemůže.

Náměstek polského ministra zahraničí Waszczykowski prohlásil (cituji dle LN): „NATO už není ideálním spojencem vůči hrozbě obnovy ruského impéria. Obáváme se, že kdyby došlo k nějakému konfliktu v Evropě, tak už by (NATO) nebylo s to reagovat.“ No tom něco je. Ruské impérium sice netřeba obnovovat, protože ve zmenšené podobě existuje dodnes, jen teď právě neznamená pro přilehlé oblasti bezprostřední hrozbu. Vlivem dlouhodobě malicherné politiky západních zemí vůči Německu (a posléze nechutnému vyvádění postkomunistického Polska a Česka) se Rusům už za Schrödera podařilo Němce navnadit na spolupráci, která NATO perspektivně oslabí (viz už německá kritika protiraketové základny v ČR a Polsku). Rusové s Německem nejednají šedesát let po válce jako s poraženou zemí a spojencem druhého řádu, ale jako s významným partnerem. Pan Waszczykowski, Vondra ad. mohou za oslabení NATO děkovat sami sobě.

Sobota 3. března

Budova Národní knihovny na Letné bude postavena podle projektu britského architekta Jana Kaplického. Bude vypadat jako ten bunkr, co ho obývají teletubbies. Doufejme, že personál bude podle toho stylově oblečen, jen jeho IQ a artikulační schopnosti by měly být o něco větší. Kdosi prohlásil, že na stavbě by mělo být trochu vidět, k čemu má sloužit. To se moc nepovedlo. Uprostřed konvenční městské nástavby bude působit jako pěst na oko. Jediné, co ji trochu „normalizuje“, je vzdálená podobnost cirkusovému stanu – za totality bývala Letenská pláň oblíbeným útočištěm pro četné hostující cirkusy.

Místopředseda zelených Liška se vrátil z návštěvy USA a signalizuje, že pokud jde o radarovou základnu, bude mít Topolánek s jeho stranou velké problémy. Věc totiž není tak žhavá, je třeba vyčkat. Vhodný okamžik pro zahájení výstavby bude odpálení první íránské rakety (vlastně jaképak íránské, odpálí ji kdosi, neví se kdo, odkudsi, neví se odkud, a přihlásí se k tomu dodatečně „Brigády revolučního džihádu“. OSN je pak rozhodně odsoudí, Čína a Rusko se zdrží hlasování. To už ovšem bude z naší stověžaté matičky jedna velká díra. Vsadil bych se, že pan Liška bude v té době studovat ve Washingtonu rizika případné americké pomoci a vyhne se tak nepříjemným následkům.

Konzulát USA vydal strop ze 16. století, hlásá titulek v Právu a vyvolává představu, že strop byl demontován, naložen na valník, dopraven na pražský Hrad a na nádvoří předán slavnostně všemu pracujícímu lidu. Ve skutečnosti Američané jen odstranili omítku, kterou jej kdysi nechala zakrýt známá agentka amerického imperialismu Marie Terezie.

Exprezident Havel se, jak se ostatně dalo čekat, zastal expremiéra Tošovského (poškorpili se kdysi, ale nezbývá mu, než ho považovat za svého člověka, vždyť on ho přece premiérem jmenoval). V té souvislosti prohlásil, že Tošovskému „jacísi novináři odejmuli“ lustrační osvědčení. Pan Havel pobývá už dlouho mimo vlast a chybí mu přesné informace.

Podle odborníka na ekologii Jiřího Hanzlíčka (rovněž v dnešním Právu) mají protijaderní aktivisté v temelínské elektrárně „dosud dobře utajenou pátou kolonu“. V té souvislosti považuje za nutné přešetřit, „zda šlo o skutečnou ostudu či nedbalost, nebo o další zřejmý úmysl“ (jedná se o technickou závadu, která proběhla právě v době návštěvy kancléře Gusenbauera). Jsem sice přívrženec jaderné energie a protijaderné „aktivisty“ nemohu ani cítit, ale tohle je na mne trochu moc. Podobné psaní bylo v Právu v módě někdy před pětapadesáti lety. Sabotéry je zjevně třeba dopadnout, přimět osvědčenými prostředky k přiznání, odsoudit a zpopelnit.

Pondělí 5. března

Policie zadržela tři muže, kteří se prý pokoušeli uplatit hlavní svědkyni v případu vicepremiéra Čunka, aby změnila výpověď v Čunkův prospěch. Nemohu si pomoci, ale celá věc mi připadá čím dál tím podezřelejší. Je přece zjevné, že paní Urbanová je proti Čunkovi natolik zaujatá, že svou výpověď nezmění. Navíc by tím způsobila sama sobě nemalé problémy. Nemohu uvěřit tomu, že by Čunek, resp. jeho advokáti byli takoví idioti, aby se o něco podobně absurdního a beznadějného pokoušeli. Kromě toho - nejsem právník a v téhle věci se dám rád poučit, ale nebylo by takové ovlivňování svědků důvod, proč vzít Čunka do vazby? A nejde někomu právě o to? Jinak celá záležitost nepochybně skončí špatně: Čunka nakonec k rezignaci donutí, a potom už se klidně může ukázat, že je nevinný nebo že se jeho vina nedá prokázat: bude mu to platné jako mrtvému zimník.

Veřejnoprávní ČT předvedla diskusi podle svého gusta: v nedělním poledním sporu o americkou radarovou základnu zastupoval vládu Alexandr Vondra a zezadu mu podrážel nohy poslanec Liška. Vondra si to bohatě zaslouží za vyčuranost, kterou kdysi projevil ve vyjednávání česko-německé deklarace. Měl to v téhle debatě těžké a nebyl přesvědčivý. (Proč není např. vláda schopná dodat starostům v Brdech úplně všechny detailní odborné informace o provozu radarů obecně a radarů typu toho amerického, který tam má být postaven, zvlášť?) Proti této komické dvojici, která se dokázala navzájem neutralizovat, stál jednotný rudý blok (Zaorálek – Filip). Debatu moderoval pan Moravec zhruba se stejnou nestranností, jako když mu kdysi do duelu s Paroubkem nepřišel Topolánek a on si pak s Paroubkem notoval jako Jeník s Mařenkou v duetu z Prodané nevěsty. Zvlášť účinně stíral amerického imperialistu Grabera, když se mu dotyčný pokoušel vysvětlit, že to, co říká ředitel americké Agentury pro protiraketovou obranu, není rozhodnutí americké vlády. Zaorálek zase má Američany rád, ale nechce jednat s dnešní vládou, počká si, až mu dobrý americký lid zvolí vládu podle jeho gusta. Virtuózní kousky nechutné vyčuranosti předváděl Michael Kocáb: my neznáme názor demokratů a americké veřejnosti (nótou se na ČR obrátila legální a legitimní americká vláda) a proto prý pravděpodobně odpovídáme Pentagonu. Ovšem, Pentagon je u nás už šedesát let symbolem všeho zla. Jenže nóta není Pentagonu, ani firmy Halliburton, jak se pokoušel veřejnosti namluvit Zaorálek, ale vládní. Díval jsem se první hodinu, pak jsem usoudil, že není nutné se nechat zbytečně mučit. Podle agentury STEM je dnes 70% populace proti radaru (CVVM předtím tvrdila, že 61%). Pokud vláda bude přesto rozhodná, prokáže odvahu. Jsem hluboce přesvědčen, že na žádnou odvahu nemá. Naznačil to už Vondra řečmi o tom, že vlastně o nic nejde, že řeknou ano jen pro zahájení jednání, že tím není řečeno, jak jednání dopadnou atp. Jak všechno dopadne, je v tuto chvíli už jasné. Špatně. Všechno v téhle zemi dopadne nakonec špatně.

V té souvislosti je třeba zaregistrovat návrh exředitele Primy Dvořáka, aby tzv. veřejnoprávní média (ČT, ČRo, ČTK) byla postátněna, byly zrušeny jejich rady a podléhala by nadále ministerstvům nebo Českému telekomunikačnímu úřadu. Proč ne, v nejhorším případě by se nic moc nezměnilo. Příliš horší už to snad ani být nemůže. Ať se to, co se dnes provozuje jako pokoutní chytristika, dělá aspoň zjevně.

V recenzi na americký film o válce v Tichomoří píše v Právu Michal Procházka mj.: „Eastwoodovy filmy jsou dojemnou a zdlouhavou rozpravou o válce, v níž proti sobě stojí pekař a cukrář a všichni. Kteří nemají důvod se nenávidět, kdyby je do největší tragédie v dějinách lidstva nevehnalo šílenství vlád.“ Těší mne, že pan Procházka sdílí tezi o imperialistickém charakteru druhé světové války, v níž jedni byli za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Zastávali ji naši slovanští bratři z Východu, než se jim kamarád Hitler nečekaně zakousl do zadnice. Počítám, že v jejich případě pan Procházka asi dělá výjimku (Stalinova „vláda“ nebyla šílená, šlo přece o „Velkou vlasteneckou válku“).

Pražský biskup Československé církve husitské Bican (člověk se neubrání, aby si nevzpomněl na slavného fotbalistu) zůstane ve funkci, přestože (ač ženatý, jak zdůrazňují jeho odpůrci v církvi) nabízel milostné hrátky jakémusi mladíkovi, kterého předtím odvrátil z cesty hříchu; navíc se to pak pokoušel zatlouci. Pan biskup je kromě toho ještě evidován jako spolupracovník StB (v tom ale nebude nejspíš v husitské církvi úplnou výjimkou). K jeho suspendování bylo třeba 60% hlasů na diecézním shromáždění. Husitskou církev považuji za organizaci směšnou a nepříliš důvěryhodnou, nicméně nešťastných duchovních, kteří byli na shromáždění přehlasováni a pak se za to veřejně omlouvali, je mi upřímně líto.

V Mladé frontě Dnes uveřejnili fotografie z leningradské „protiputinovské“ demonstrace, přičemž pod snímkem rozvinutých vlajek Národně bolševické strany je text: „Jako za revoluce, demonstranti mávají vlajkami se sovětskými symboly.“ Vlajka je přitom zjevně inspirovaná vlajkou Třetí říše, jen místo hakenkrajce je tam černý (!) srp a kladivo. Vzhledem k tomu považuji tvrzení o sovětských symbolech za poněkud neúplné.

Úterý 6. března

Jak se zdá, Topolánek se nedočkal v Bruselu žádného závazného slibu, že by se americká radarová základna v ČR mohla v budoucnu stát součástí nějakého aliančního nebo dokonce evropského obranného systému. Aliance hodlá o problému vlastního protiraketového systému „v nejbližší době“ rokovat, jinak vybudování základny v ČR je věcí dohody mezi ČR a USA. Podle Práva napadl plán na vybudování protiraketové obrany lucemburský ministr zahraničí Asselborn jako, cituji, „hrozbu, která by mohla vyvolat napětí ve vztazích s Ruskem“. „Je pro mne nepochopitelné, že po konci 20. století a pádu Berlínské zdi by kdosi mohl zase spustit eskalaci“. Až nás Rusové napadnou, bude se lucemburská vláda nejprve zabývat otázkou, zda případná pomoc nevyvolá napětí ve vztahu s Ruskem a nespustí eskalaci. Jediné štěstí je, že pomoc Lucemburska nás zrovna nevytrhne. Ministr též prohlásil: „Tady je třeba Polákům a Čechům pomoci v tom, jak mohou prokázat solidaritu s evropskou pozicí“. To je drzost, nad níž se tají dech. Kdyby ČR byla země jak se patří, pomohla by panu ministrovi tím, že by mu podala nějaký praktický důkaz toho, jak může být nebezpečné strkat nos do cizích věcí.

Horší je, že (zase podle Práva) nadcházející summit Unie v Bruselu se protiraketovou základnou bude zřejmě zabývat jako ústředním tématem. Na nebezpečnosti projektu se v Německu shodne SPD s liberály a CSU. Vypadá to, že se přidá i Rakousko, Temelín mu zjevně už připadá jako slabé téma. Vzniká jakási mnichovanská koalice, která se ovšem těší mocné podpoře i u nás doma. Hlavně nevyvolávat žádné napětí!

V Česku vznikla iniciativa, která údajně požaduje, aby v ČR byla zřízena nikoli radarová stanice, ale přímo protiraketová základna. To je snad zbytečné ve chvíli, kdy nás už USA žádají o zřízení radarové stanice a kdy i proti tomu je 70% lidí. Proč těch zbývajících 30% ještě rozdělovat? A kromě toho je to hysterické. Když chce někdo v téhle společnosti prosadit něco kloudného, musí si zvyknout na to, že bude v menšině.

Katolická církev si ve své bezmezné drzosti chce nechat vybavení katedrály sv. Víta. Houbeles, všechno, od oltáře, po kostelníkovy papuče patří teď pracujícímu lidu zastoupenému Správou Pražského hradu. Klaus by měl v tom smyslu vydat nějaký prezidentský dekret. Kardinál Vlk není ochoten katedrálu vydat (Nejvyšší soud vrátil případ obvodnímu soudu k rozhodnutí), místopředseda NS Kučera tvrdí, že rozhodnutím NS jsou zrušeny všechny předchozí rozsudky, které katedrálu přiřkly církvi. Klausův komorník Jakl očekává, že další jednání povede k rychlému a hladkému předání katedrály, pro jistotu tam už postavili policajty. Bylo by dobré tam ještě dovézt ten transportér, co kdysi hlídkoval před Svobodnou Evropou, pokud ještě drží pohromadě.

V pětašedesáti českých městech se údajně spojila ODS s komunisty, aby se prosadila ve vedení města. Jde o to, že odhlasovali účast zástupců komunistů v radě (ne že by přímo podepsali koaliční smlouvu). Paroubek ostatně na celostátní úrovni taky nechtěl koalici, jen komunistickou podporu. Půjde-li to takhle dál, budeme v příštích volbách do PS rozhodovat o tom, povládne-li nám KSČM ve spolku s ČSSD nebo s ODS.

Martin Komárek píše v MfD, že se Čunkův případ podobá tomu Grossovu. To je pravda jen z části. Čunek (trochu podobně jako Gross) nedokázal zatím přesvědčivě vysvětlit, kde se na jeho účtu vzalo těch 500 000 Kč (resp. vysvětlil to postupně několika způsoby). Gross si ale strýce Vika vymyslil a rozjel tím celou tu surreálnou vysvětlovací akci. Nevěřím tomu, že by si Čunek byl vymyslil ty tři „podpláceče“. Ale někdo si je vymyslil, jistě.

Středa 7. března

„Nejvyšší soud dal církvi přes prsty“, hlásá vítězný titulek v Právu. Skoro se mi chce vypsat soutěž o nejlepší ilustraci k tomuto konstatování ve stylu Dikobrazu z padesátých let (Kukryniksy, Lev Haas, Antonín Pelc ad.). Je příznačné, že Právo nepíše „katolické církvi“, nejspíš proto, že ty ostatní jsou „hluboko pod prahem jeho rozlišovacích schopností“. Mluvčí Nejvyššího soudu v souvislosti s případem prohlásil: „„Rozsudek Nejvyššího soudu je vykonatelný v okamžiku, kdy nabyl právní moci. Té nabývá dnem doručení. Pokud některá ze stran rozsudku neuposlechne, pak druhé straně dává zákon nástroje, jak se svého práva domoci.“ Nejlepší bude, když pan prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil nechá katedrálu obsadit Hradní stráží. Poté se tam budou moci konat mj. i diskuse CEP a on je bude moderovat od oltáře. Druhá možnost je poslat tam policejní těžkooděnce a zpupné preláty zmlátit na hromadu. Ať žije volná myšlenka!

Kardinál Vlk prý (zjevně při jednání o předání katedrály, ze zprávy Práva to není jasné) na otázku, proč katolická církev nemůže předat inventář kostela, který je podle ní jejím majetkem, státu k užívání, odpověděl „kdo nás k tomu může donutit“. Já zase nechápu, k čemu pan Klaus potřebuje např. oltář? Nejsem katolík, ale do toho kostela jsem se čas od času docela rád podíval. Už jako dítě. I tu stovku bych byl teď ochoten za to zaplatit. Proti tomu, aby ho katolíkům znárodnili, mohu jen psát (zatím se to ještě smí, aspoň v internetu). A zároveň se svatosvatě zavazuji, že dokud bude patřit panu Klausovi, tak do něj nevlezu.

Zdá se, že pokud někdo aféru Čunek rozvířil, teď to trochu přepískl. Soudný člověk nemůže věřit tomu, že by p. Vaškůje ad. poslal za paní Urbanovou on. Pokud jde o předání údajného úplatku před pěti lety, je pozoruhodné, že si paní Urbanová pamatuje, kdy přesně (v kterou denní dobu) se Čunek o úplatku zmínil, a že zároveň argumentuje: „když mají důkazy že nebyl ve Vsetíně“ (ten den), „proč by měli snahu přesvědčit mě, abych změnila výpověď, a dokonce mi nabízeli úplatky?“ Milá paní, napřed budete muset dokázat, že ty lidi za Vámi poslal Čunek, čemuž třeba já ani trochu nevěřím, nebo že to udělal pan Vaškůj z vlastní iniciativy ve snaze pomoci dobré věci (podobně jako údajně pan Simkanič v případu expremiéra Grosse), čemuž např. já věřím ještě méně. Taky byste měla vysvětlit, proč jste se s těmi lidmi vůbec scházela. V tomto smyslu se mi čím dál tím víc zdá, že případ Čunek je negativ případu Gross a že někdo intrikuje, aby ho dostal do vikovsko-rodovsko-simkaničovské podoby.

Podle průzkumu BBC, provedeném v 27 zemích, mají nejhorší vliv na světové dění Izrael, Írán a USA, nejlepší Kanada, Japonsko a EU. Průzkum proběhl v 27 zemích, a sice v Argentině, Austrálii, Brazílii, Kanadě, Chile, Číně (!), Egyptě, Francii, Německu, Velké Británii, Řecku, Maďarsku, Indii, Indonésii, Itálii, Keni, Libanonu, Mexiku, Nigérii, na Filipinách, v Polsku, Portugalsku, Rusku, Jižní Koreji (v Severní ne, proč?), Turecku, Spojených arabských emirátech a v USA. Jak vidno, nemáme se čeho bát: až nás Izrael v alianci s USA přepadne, Kanaďané a Japonci nás ubrání (o schopnostech mnichovanů z EU vůbec někoho bránit si dovoluji pochybovat natolik, že je tu raději ani neuvádím).

Karel Steigerwald útočí v MfD v rumcajsovském duchu na „pány“. Páni jsou jednak sociální demokraté, jednak zrádní preláti, kteří nám chtějí uloupit katedrálu. Když penzista zatkne pomocí plynové pistole lupiče, píše pan Steigerwald, došlápnou si na něho muži zákona „pěkně zostra“. Když kardinál Vlk přirovná tahanici kolem katedrály ke komunistickému teroru, neděje se nic. Správně by ho nejspíš měli zavřít. Přirovnání ke komunistickému teroru je ovšem přehnané: tenhle stát zatím naštěstí na žádný teror nemá. Co z článku plyne? Až bude pan Steigerwald příště brojit proti pohádkám typu Rumcajs a Krakonoš, je to třeba brát tak, že si dělá ze čtenářů srandu.

Čtvrtek 8. března

Předseda KSDU-ČSL Čunek tvrdí, že v den, kdy měl přijmout úplatek, byl ve Zlíně na jakémsi mecheche s tehdejší (Zemanovou) vládou. Zeman se nechal slyšet, že se na Čunka nepamatuje, a v tomto případě mu je třeba výjimečně věřit, že nekecá – jak by si to mohl pamatovat. Policie se pídí po Čunkovu cestovním dokladu - cestovní doklad na ten den není údajně vypsán přesně. Cestovní doklady pana Čunka sestavovala jeho sekretářka Marcela Urbanová. Příběh pana Čunka začíná připomínat americký thriller.

Podle agentury STEM považuje jen 44% respondentů církve za užitečné instituce. A jen 45% dotázaných odpovědělo kladně na otázku „Myslíte si, že by se měl církvím vrátit bývalý majetek tak, aby mohly bez problémů vyvíjet svoji činnost?“ Z toho se dá usoudit, že většina lidí je toho názoru, že církve mohou sice vyvíjet svoji činnost, ale nikoli bez problémů.

Dnes se u sociálních demokratů, komunistů a přítelkyň šimpanzů bonobo slaví MDŽ. „Proč MDŽ?“, ptá se a zároveň odpovídá v Právu poslankyně ČSSD Čurdová. Domnívá se, že odpůrci MDŽ argumentují jakousi „levicovostí“ tohoto svátku. Sám za sebe musím prohlásit, že se mi ten svátek hnusí ze dvou důvodů: jednak proto, že mi ho vnucovali za totality, a jednak proto, že ho považuji nikoli za levicový, nýbrž za blbý. Chápu, že se slaví den matek: mateřství je hodnota, zásluha a odpovědná práce. Ženství je dílem náhody, stejně jako mužství. Také je možné věnovat den lidem handicapovaným, kteří si zaslouží naši ohleduplnost. A tady je problém. Je ženství handicap? Když si vzpomenu na těch pár hezkých holek, o něž jsem se za mlada většinou neúspěšně pokoušel, musím říci, že jsem si vůbec nevšiml toho, že by byly vůči mně handicapované. Naopak, zdálo se mi velmi intenzivně, že mají řadu nesporných předností, které se mi bolestně nedostávají. Velmi pochybuji, že by stály o tu pochybnou čest, aby jim byl věnován den, dokonce mezinárodní. Nebylo by tedy poctivější, kdybychom slavili rovnou MDŠ – mezinárodní den šered?

V Temelíně došlo k další poruše. Je, pokud tomu dobře rozumím, stejného typu jako ta, která rozpálila doběla rakouského kancléře. Spousta lidí (i docela soudných) začne u nás uvažovat o záludné sabotáži. Na základě své životní zkušenosti upřednostňuji názor, že jde o příslovečný český svinčík. Nesvádějme své bordelářství na jiné.

Prezident Putin a ruská generalita dospěli k názoru, že NATO je pro Rusko daleko větším nebezpečím než terorismus a drogy. Dalo se to čekat, a s postupem nejbližších měsíců a let bude tento názor ještě sílit. Vzpomeňte si, co provedla s Německem prohraná válka v letech 1914-18! A to Němci opravdu bojovali. Rusové prohráli se stejnou, ne-li s větší ostudou – a bez války. Což u tak strašidelně zamindrákovaného a poměrně velkého národa vede k tzv. nedozírným následkům. Náčelník ruského generálního štábu prohlásil: „rozšiřování americké ekonomické, politické a vojenské přítomnosti v tradičně ruských oblastech vlivu se stalo největším ohrožením národní bezpečnosti Ruska.“ Ruští generálové (jistě to nedělají jen tak sami od sebe, generál musí poslouchat a ten ruský hned dvakrát) zjevně počítají ČR a Polsko za „tradiční ruskou oblast vlivu“. Mají tady za tím účelem silnou a funkční pátou kolonu (KSČM). Je smutné, že to většině národa nevadí. Aspoň ne tolik, jako americký radar v Brdech.

Internetová encyklopedie Wikipedia zaměstnávala hochštaplera. Hochštapler byl odhalen a musel se poděkovat. To je krámů. Wikipedia je zadarmo a je užitečná. Aspoň mně byla užitečná už mockrát. A spoustě dalších penzistů, kteří nemají prachy na přístup k encyklopediím, za něž se platí.

Pátek 9. března

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že bývalý radní Prahy 10 Hrdlička a rovněž bývalý poslanec PS Doležal nežádali úplatky za pronájem obecních pozemků. Soud shledal hlavního svědka nedůvěryhodným. Rozsudek není ještě pravomocný, protože státní zástupkyně se odvolala. Případ je trochu podobný aféře Čunek (klíčová role „korunního svědka“). Oba obžalovaní se zřekli všech funkcí v ODS a Doležal z ODS vystoupil. K případu se ještě vrátíme (podotýkám, že pana Doležala vůbec neznám, shoda jmen je náhodná). „Jestliže Doležal zůstane čistý, jistě se bez problémů vrátí do politiky“, píše Pavel Verner v Právu. To chci vidět.

Podle průzkumu agentury STEM věří u nás v Boha 28% lidí. Nevěří 48% (nevěřících proti poslednímu průzkumu ubylo 8%), 24% lidí neví. Co to znamená, že neví? Neví, zda věří nebo ne? Jak je to možné? Právě těchto lidí přibývá. V článku o holandské straně Křesťanská unie v Právu se mluví o „Heidelbergerově katechismu“. Ve skutečnosti jde o Heidelbergský katechismus (podle města Heidelberg).

Karel Škrabal píše v Mladé frontě Dnes o tom, že se u nás z Temelína stal „národovecký symbol“. Je mi líto, ale pokud tomu tak je, stalo se tak až poté, co se Rakušané do Temelína velmi intenzivně obuli na začátku devadesátých let v situaci, když už byl skoro hotový. Pohnutky, které rakouskou veřejnost a rakouskou politiku vedou k odporu vůči jaderné energii všeobecně a k temelínské elektrárně zvlášť, jsou minimálně stejně nejasné a podezřelé jako pohnutky obránců Temelína.

Ve věci dvou Gruzínců, kteří protestovali před časem před ruským velvyslanectvím proti deportacím svých krajanů z Ruska a byli následně obviněni z podněcování nenávisti ke skupině obyvatel, rozhodla soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6, že stát není národ a kritika jeho zahraniční politiky nemůže být trestná, protože nikoho nepodněcuje k nenávisti. To je velmi pěkně zformulováno, naši radost kalí, že se jí to povedlo až na druhý pokus, poté, co od ní v prvním oba obžalovaní dostali podmínku a odvolali se. Navíc tentokrát se zase odvolala státní zástupkyně. Kauzu bude třeba velmi pozorně sledovat, připomíná poněkud případ Jana Beneše, jen je ještě o jeden řád vykutálenější: má u našich soudů Rusko podobný statut (nechci napsat vliv) jako SSSR před rokem 1989?

Sobota 10. března

Václav Klaus pobývá v USA. Na základě minulých zkušeností se tentokrát chová velmi obezřetně. Zdůrazňuje, že mu jde hlavně o zrušení vízové povinnosti pro občany ČR, že se u amerických představitelů střetává se všeobecnou vstřícností, že Američané jednají s Rusy ohledně protiraketových základen a budou v tom pokračovat. Dokonce uvažují o tom, že by Rusy do projektu zapojili. Nebude tedy nakonec v Brdech ruská radarová základna? Bylo by zajímavé sledovat, jak by se postoj české veřejnosti a hlavně těch komunistických a sociálně demokratických starostů v Pobrdí pod tím dojmem proměnil.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu prý pátrá v pohraničí po zbraních ukrytých na sklonku druhé světové války wehrmachtem a „sudetskými Němci“ (údajně s nimi nyní kšeftuje organizovaný zločin). V té souvislosti zmiňuje o tzv. wehrwolf, organizaci, která prováděla „až do roku 1947“ v ČSR záškodnickou činnost. Potvrzují to prý čeští historici. Jak by ne, ti potvrdí všechno. Považuji zprávy o tomto sudetoněmeckém „odboji“ za nesmírně nafouknuté. V německých oblastech ČSR panoval praktiky od převratu krutý teror, na němž se podílely ruské jednotky i československé úřady, armáda a policie (jsou dokonce známy případy, kdy se ruští velitelé proti zvlášť surovým „výstřelkům“ českých ozbrojených jednotek postavili). Když u nějakého Němce našli zbraň, znamenalo to automaticky trest smrti. Za takových podmínek se odboj dělá ještě hůř než potom v padesátých letech. Zbraně, které se našly a najdou, budou pravděpodobně zbraně, které z nějakých důvodů ukryli vojáci Třetí říše.

ČSSD uvažuje mj. o tom, že by kandidovala na prezidenta Jiřího Dienstbiera. Zdá se, že by podpořit Dienstbiera nedělalo potíže komunistům ani zeleným. Tím by v PS hladce prošel, problémem je Senát, kde ani jedna z těchto stran nemá valnou podporu. Jiří Dienstbier by byl Václavu Klausovi důstojným protikandidátem: horší by mohlo být už snad jen to, kdyby oba prezidentovali současně (což ovšem ústava naštěstí nedovoluje).

Podle volebního průzkumu agentury Median vede ODS se 40,5% o 15% před druhou ČSSD (25,4%). Vedení ČSSD tomu příliš nevěří a já taky moc ne. Ostatní agentury mají úplně jiné a logičtější výsledky. Nedovedu si představit, že by ODS na nynějším způsobu vládnutí nakonec netratila.

Někdejší Čunkova sekretářka Urbanová prohlásila, že se minulý pátek u policejního výslechu projednávaly diáře pana Čunka s jejím diářem a z porovnání vyplynulo, že Čunek onoho inkriminovaného dne, kdy údajně došlo k předání úplatku, na radnici byl (Čunek tvrdí, že se toho dne účastnil výjezdního zasedání vlády ve Zlíně). Paní Urbanová, jak vidno, funguje už jako policejní mluvčí.

Kardinál Vlk prohlásil, že média dramatizují kauzu Svatovítské katedrály a živí animozitu vůči katolické církvi. Něco trochu podobného prohlásil před pár dny i Klaus, ten to zase myslil opačně. Pozoruhodné ovšem je, že hradní úředníci velmi přibrzdili ve své útočnosti a vyjadřují se zdrženlivě (dokonce i pan Jakl). Zřejmě dostali nové instrukce.

Předsedkyně Klubu otevřené demokracie v Senátu Soňa Paukrtová hodlá prý navrhnout, aby prezidentské veto musely přehlasovat obě komory parlamentu, dolní komora ústavní většinou. To by sice znamenalo zvýšení pravomocí senátu, ale hlavně a především naprosto neslýchané zvýšení prezidentských pravomocí. Je smutné, že jediným představitelem parlamentní strany, který se proti tomu rezolutně postavil, byl komunista Filip. Ostatní se spíše kroutí. Návrh naštěstí nemá šanci, znamená změnu ústavy. Klub otevřené demokracie je jakýmsi zbytkem po výbuchu US-DEU, jsou v něm mj. senátoři Mejstřík, Štětina, Schwarzenberg a Zlatuška. Jakýpak asi mají na návrh své předsedkyně názor?

Alexandr Mitrofanov doporučuje místopředsedovi vlády Čunkovi, aby odstoupil do vyřešení svého případu z vládních funkcí. Zajímalo by mne, jak se to dělá. Čunek může buď odstoupit, nebo neodstoupit. „Odstoupit do vyřešení“ nelze.

Právo uvádí fotografii Architektonického návrhu Národní knihovny z jiné perspektivy, než z jaké byla doposud v tisku představována, zhruba od vchodu na stadion Sparty. Dojem je úděsný. Pokud Právo rozměry stavby trochu nenadsadilo, ovšem.

Na summitu EU v Bruselu se zúčastnění dohodli, že do roku 2020 musí aspoň pětinu produkce elektřiny představovat energie získaná využitím obnovitelných zdrojů. Některé země (mj. i ČR) si ovšem vymínily, že „cíle“ pro jednotlivé země se teprve budou projednávat a budou závislé na souhlasu vlád těchto zemí (20% platí pro EU jako pro celek). Smysl takových ujednání mi uniká. Pozitivním důsledkem je, že se EU pořádně nedostala ke kritice projektu americké protiraketové základny. Mluvil o něm jen prezident Chirac, pochopitelně jej odsoudil, protože vede k již překonanému rozdělování Evropy. V Evropě, která vzniká sjednocováním Francie (též Německa) a Ruska, nebudeme mít lehký život.

Marta Švagrová poctila v Lidových novinách ty, kterým se nelíbí monstrózní návrh architekta Kaplického, následující barvitou charakteristikou: „Ozvali se ale zapšklí chytráčci, kteří se na slávě jiných přiživují aspoň plivancem, když jinak to nedokáží. Hrdost na schopného rodáka je jim cizí, zato závist je žene spolehlivě.“ To je správné: apelovat na národní hrdost nikdy neuškodí.

Pondělí 12. března

Nedělní televizní debata předsedy ČSSD Paroubka s místopředsedou vlády Čunkem byla ukázkou politické nekorektnosti organizátorů. Čunek přišel do studia ČT obtížen svým skandálem a tento skandál byl jedním z témat dvouhodinovky. Pánové Moravec a Paroubek pak měli snadnou práci. Nikdo nemůže na ČT chtít, aby dělala reklamu vládě, ale stejně by neměla dělat reklamu opozici. Čunek byl v té nezáviděníhodné situaci pochopitelně k Paroubkovi vstřícný (aby ho jeho sok moc netrápil) a Paroubek mu nakonec vyhověl. I kdyby byla vláda Čunka televizi sama nabídla, měla to ČT s odvoláním na okolnosti a objektivitu pořadu odmítnout. Čunek, zahnaný do kouta, slíbil Paroubkovi mj. jakousi možnou) kooperaci při výběru prezidentského kandidáta. Paroubek nabídku milostivě přijal a zdůraznil, že společný kandidát musí být přijatelný pro „celou levici“ (rozuměj pro komunisty). Hledání zázračné osobnosti, která spojí lidovce, zelené, ČSSD a komunisty (dohromady by měli při třetím kole volby těsnou většinu) bude obtížné. Kandidát bude muset vyhovět podmínkám podobným jako jsou ty, co dostala chytrá dívka v pohádce (ani pěšky, ani přijet, ani oblečená, ani nahá…) Zdá se že rekord v přijatelnosti zatím drží Jiří Dienstbier (i když lidovci ho, řekl bych, neskousnou), neodpovídá ovšem přání zelených, aby kandidátem byla žena. Nevím, snad by se to dalo spravit nějakou operací. Jiří Dienstbier patří k těm málo lidem, kteří by mě coby Klausovi protikandidáti přiměli k tomu, abych se skřípějícími zuby podporoval dosavadního prezidenta. Jiří Paroubek není žádný troškař. Senát přišel s návrhem na rozsáhlé úpravy poslanecké (a senátorské) imunity, on by ji nejraději zrušil úplně. Nežijeme prý ani v absolutismu, ani ve starověkém Římě, prohlásil, poslanci a senátoři se nemají čeho bát. Jistě, zvlášť když budou poslouchat příštího premiéra (nebo dokonce prezidenta?) Paroubka. Pokud ne, je logické, že následky si ponesou sami. Návrh pana Paroubka je naprosto nehorázný. Nežijeme v absolutismu, ale v posttotalismu, je třeba si zachovat jistou dávku realistického škarohlídství a pro jistotu počítat s tím, že český politik je v určitých situacích schopný všeho. Vicepremiér Čunek obhajoval v diskusi poplatky za léky, Paroubek byl proti. Jakýsi průzkum zjistil, že většina lidí je proti poplatkům. Dělat takové průzkumy je vyhazování peněz. Stejně bude většina lidí proti zvyšování daní.

Lukáš Jelínek opakuje v Právu nesmyslné tvrzení, že StB byla zločinecká organizace. StB byla politická policie. Politická policie nemá být, ovšem. Ale zakrývat neochotu brát její materiály s tou vážností, s jakou se berou policejní materiály, expresivním výrazivem, je směšná a průhledná finta. Pan Jelínek se dále pozastavuje nad tím, že Ústav paměti národa budou spravovat a minulost interpretovat politici a jejich věrní. Ale to se např. se „spravováním“ sudetoněmecké otázky děje minimálně od Česko-německé deklarace (viz česko-německá komise historiků apod.). Nevšiml jsem si, že by pan Jelínek proti tomu někdy protestoval.

Československou církví husitskou dále otřásá skandál biskupa Bicana. Duchovní v čele s patriarchou by se z důvodů pochopitelných Bicana rádi zbavili, ale problém jsou řadoví věřící, kteří se za něho postavili. Ostatně, jak by ne, když k církvi se hlásí i Jiří Paroubek a Václav Klaus.

Podle nejnovějšího průzkumu CVVM důvěřují čeští občané z mezinárodních organizací nejvíc OSN, výrazně méně EU a NATO. (Přitom důvěra v mezinárodní organizace všeobecně klesá). To je zajímavé: OSN, naprosto bezmocná, směšná a v mnoha ohledech nemravná instituce, která v rozhodujících okamžicích zpravidla selhává, má důvěru. Nepřipadá nám nebezpečná, nic nám neprovede. NATO a EU, jakkoli jsou po úpadku ruského impéria v jakési krizi a nepodařilo se jim nalézt novou tvář, jsou o dost akceschopnější. Těch se bojíme, protože by mohly přistřihnout křidýlka naší suverenitě. OSN nemůže žádnou suverenitu ohrozit. Nemůže skoro nic.

Úterý 13. března

Zítra bude policie vyslýchat vicepremiéra Čunka a jeho bývalou sekretářku Urbanovou. To, že Čunka volá k výslechu teprve teď, snadno vyvolá u méně důvěřivých lidí dojem, že se snaží vicepremiéra co nejdéle „grilovat“, až selžou nervy buď jemu, nebo jeho koaličním partnerům. Pak vyšetřování vyšumí do ztracena. Z toho důvodu je prezidentův apel na urychlení věci (pokud jsem mu dobře rozuměl), v níž se rozhoduje o zásadní věci (důvěra vůči Čunkovi versus důvěra vůči policii), docela oprávněný.

Vicepremiér Bursík chce, aby se výše pojistného u automobilů nevypočítávala z objemu válců, ale z výše emisí. Tento na první pohled zeleně spravedlivý požadavek dopadne tvrdě na důchodce, kteří už doživotně vlastní vůz Škoda 105 a měli by platit stejně, jako platí ti, co vlastní mercedes. Fundamentalismus, i když jeho pohnutky jsou ryze populistické (přiznat zelenou barvu) se nechtě obrací v něco nejen nepopulistického, ale taky asociálního. Divím se, že pan vicepremiér dosud nezohlednil fakt, že faktorem produkujícím skleníkové plyny je i lidský organismus, a že by tedy bylo vhodné zdanit i lidi, a to podle množství emisí, které produkují. Za tím účelem by se při okresních nemocnicích zřídily speciální STK (Státní technická kontrola), které by se zabývaly výměrem daně. Bohužel i toto opatření by bylo asociální, protože by hrubě znevýhodnilo seniory.

Jakýsi Švýcar se v Thajsku opil a zneuctil obrazy tamního panovníka. Za to mu hrozí až 75 let ve vězení. Kromě skrytého, ale výrazného varování před návštěvou té země obsahuje zpráva i inspiraci pro naše poměry: neměli bychom něco podobného zavést i u nás? Mnoho lidí by to nepochybně přivítalo.

Místopředsedkyně PS Němcová navrhuje, aby Čunek rezignoval na post vicepremiéra s tím, že po případném očištění se vrátí. Topolánek by mu to měl garantovat. Je zjevné, že takové řešení je nereálné, případ se povleče přes rok a Topolánek nemůže garantovat nic. Pokud Čunek odstoupí z postu vicepremiéra, přizná vinu a nezbyde mu než odstoupit ze všech postů a zmizet z politiky.

Školáci v Polsku budou nosit uniformy. Opatření není zcela dokonalé: správně by měli nosit uniformy i učitelé.

Slovenský premiér Fico navrhl, aby komunisté, kteří byli po ruské invazi vyhozeni z KSČ (a existenčně poškozeni) dostali odškodné (každý 90 tisíc slovenských korun). Spor je o 141 agentů StB, kteří spadají do této kategorie. Mne by spíš zajímalo, jaké dostanou odškodné ti, kteří nikdy v KSČ nebyli.

Exministr a poslanec Bublan navrhl do zákona o Ústavu paměti národa několik pozoruhodných inovací: v radě ústavu mají být zastoupeni i komunisté (navrhovatelé tam nechtějí žádné politiky), ústav má studovat i dobu okupace (dokonce i Jiří Hanák se v Právu ptá, proč tedy ne i léta 1945-48) – výhledově má pak jít i o dobu temna (pan Bublan si zjevně dělá legraci). V zákoně se nemá mluvit o „komunistických zločinech“, protože jeho smyslem je „objektivně zhodnotit dobu a najít příčiny toho, co se stalo“. Když se najde dostatečná příčina, je, jak víme z debat o vyhnání Němců, jasné, že o nějakých zločinech nemůže být ani řeči. Sídlo ústavu má být v Táboře (proč přímo ne v Hranicích u Aše nebo v Jablunkově?). A konečně nemá platit, že zaměstnanci ústavu nesmějí být bývalými členy KSČ. Z návrhu je příliš cítit ruka šéfa ČSSD Paroubka a snaha celou věc „rozředit“ a zabít (podobně jako např. za návrhy rozšířit EU o Ukrajinu a Kazachstán).

V LN Píše Hans Henning Hahn o tom, že projekt společných evropských dějin je problematický. Což o tom, v tom bych s ním souhlasil. Nechápu jen, proč předpokládá, že existují jakési národní pojetí, která se navzájem střetávají. Je docela přirozené, že uvnitř každého „národa“, státu, se vede neustálá debata o problematických momentech národních dějin a že se to nějak obráží i v učebnicích. Např. pokud jde o vyhnání sudetských Němců, existuje v českých učebnicích jistá pluralita“. A je to normální. Neexistuje žádné závazné „evropské“ pojetí dějin a neexistuje ani žádné závazné „národní“ pojetí dějin. Existuje jen univerzální příkaz spravedlnosti, který je závazný pro každého jednotlivce, ať je Němec, Čech nebo Portugalec.

Kostelu svatého Michala u Staroměstského náměstí hrozí zneuctění, protože má být přestavěn na obchodně-administrativní centrum. Předtím se hovořilo o tom, že by v něm mělo být muzeum českého skla, a to by bylo OK. Existují zřejmě jakási pravidla o nakládání s kostely, kterým příliš nerozumím: muzikálová scéna nebo muzeum skla ano, administrativní centrum ne. V čem je ten rozdíl?

V článku z LN, který je nazván poněkud nadneseně „polemika“, označuje Jana Machalická názory Ivana Klímy vyjádřené tamtéž za „staromilské žvásty urážející jednoho z největších objevitelů a experimentátorů v moderním malířství Jacksona Pollocka“ (je snad u nás kritizovat Pollocka stejně nebezpečné jako v Thajsku hanobit panovníka?). Klíma má podle ní tu drzost, že „si troufne tak zpozdilá hodnocení abstraktního umění prezentovat veřejně“ a „diletantskými výroky škodí již tak zdevastovanému estetickému cítění české společnosti“. Hlavní problém je ovšem v Kaplického projektu Národní knihovny. V podobném duchu psala už v sobotu o kriticích Kaplického rovněž v LN Marta Švagrová. Polemika je jedna věc, sprostota druhá. Machalická vede – byť nepřímo – paralelu mezi Klímou a Hitlerem. To považuji za mimořádně nechutné. Obě dámy hájí Kaplického dílo s vášnivostí obhájců Rukopisů či svazaček z padesátých let a vzbuzují dojem, že ctít Kaplického je stejně významné jako hájit feminismus. Ve skutečnosti se každé umělecké dílo vystavuje kritice, na kritiku má právo každý, nejen „odborníci“, a proti názoru se má stavět názor, ne nadávky.

Ve včerejší poznámce k článku Lukáše Jelínka v Právu jsem napsal: „Pan Jelínek se dále pozastavuje nad tím, že Ústav paměti národa budou spravovat a minulost interpretovat politici a jejich věrní. Ale to se např. se „spravováním“ sudetoněmecké otázky děje minimálně od Česko-německé deklarace (viz česko-německá komise historiků apod.). Nevšiml jsem si, že by pan Jelínek proti tomu někdy protestoval.“ Pan Jelínek se vůči tomu dopisem ohradil a upozornil mne mj., že své stanovisko k sudetoněmeckému problému dal najevo podpisem pod Smíření 95 a petici Litujeme. Což je svatosvatá pravda. Panu Jelínkovi se za nepatřičnou poznámku omlouvám.

Středa 14. března

Tandem vládní koalice + Melčák se prokázal být poměrně efektivní: vládě se podařilo prosadit na program schůze PS přesně to, co chtěla, a opozici se naopak z toho, co chtěla, nepodařilo prosadit skoro nic. Pohanka absentoval (zjevně je v záloze). Opozici navíc chyběli někteří (sociálně demokratičtí) poslanci. ČSSD bude do budoucna muset zvýšit vnitřní kázeň. Až se to povede, bude o všem rozhodovat poslanec Melčák. Ostatní se stanou nadbyteční a měli by až do příštích voleb dostat neplacenou dovolenou.

Podle průzkumu STEM si ODS i ČSSD v podstatě drží své preference (32% a 23,7%, zelení těsně předstihli komunisty a lidovci přes Čunkovu aféru netratí). Kdyby se volby konaly teď, měla by vládní koalice přesvědčivou většinu 116 mandátů. Jenže vláda je v úřadě teprve pár týdnů, zelení začínají zlobit a Čunkův případ bude nejspíš eskalovat. V září – říjnu bude nejspíš všechno úplně jinak.

Dlouholetý ředitel Národní protidrogové centrály Komorous se za minulého režimu intenzivně ucházel o činnost v StB (zjevně v komunistické špionáži) a dával písemně najevo svou oddanost režimu. Vyplývá to z dopisu, jímž se v roce 1987 hlásil do přípravného kursu agentů 1. správy StB a který teď cituje Mladá fronta dnes. Teď se hájí mj. odkazem na citát z Churchilla, podle něhož ten, kdo nebyl v mládí levičák a nestal se později konzervativcem, není normální (citát je připisován kdekomu, myslím že zní, že kdo nebyl v mládí levičákem, nemá srdce, a kdo jím pak být nepřestal, nemá rozum, a na můj vkus je poněkud alibisticky tolerantní). Nechci zpochybňovat kvalifikaci pana Komorouse v protidrogové oblasti, mám výhrady jen k citátu a ke kontextu, v němž ho používá: být loajální ke komunistickému režimu a jeho represivním složkám nebyl vůbec žádný projev levičáctví. S levičáctvím to nemá co dělat.

Europoslanec Zahradil patří v EP k těm, co na plenárních zasedáních nejméně mluví. V případě pana Zahradila je to největší služba, jakou může své vlasti prokázat. Zaslouží si uznání.

(www.bohumildolezal.cz)



Zpátky