Duben 2007

Test poctivosti a zlodějská svoboda

Luděk Frýbort

Něčeho tak potěšujícího se člověk nedočte každý den. Aby vyzkoušeli poctivost lidskou, ohlásili redaktoři Mladé fronty Dnes na šestasedmdesáti různých místech nález peněženky; plných osmašedesát jich bylo bez zdráhání vráceno i s obsahem majiteli. To je výsledek, který bych, přiznám se, nečekal; mohu-li mu věřit, jsou Češi podstatně lepší než jejich pověst. Devadesát procent je poctivců v národě českém; a ten zbytek ... také asi většinou nic zvlášť zlého, řekl bych. Jen slabší charaktery, snadno podléhající pokušení, když se naskytne. Snad z toho dokonce mají špatné svědomí, i když nevím. Skutečných darebáků, kteří slídí po čemkoli zpeněžitelném, aby to ukradli, může být kolem procenta, a pravděpodobně ještě méně. Tím nepochopitelnější je, proč si je k naší nevýslovné škodě a hanbě tak hýčkáme.

Zavírejme nad tím oči nebo nezavírejme, vydobyla si Republika česká pověst zlodějské země. Varování před českými zloději jsou plné cestovní průvodce, a z cizinců, kteří už odjeli z naší drahé vlasti bez peněženky nebo bez auta, by se dala sestavit jedna z nejpočetnějších armád Evropy. I domácí život je truchlivý: stále ve střehu, stále v obavách, mám jet na dovolenou, nemám, co když mě vykradou, pořídil jsem si drahé bezpečnostní zařízení, ale zloději jsou šikovní, kdoví jestli bude co platné ... zač stojí takový život? A hlavně: proč ho vedeme? Jestli je procento zlodějské pakáže opravdu tak nízké, proč hergot a krucinál už jednou, si to necháváme líbit? Proč chodíme Evropou a světem s cejchem zlodějského Čecha?

Jednak proto, mínil bych, že občanská většina je sice poctivá, ale taky dost lhostejná; nalezenou peněženku sice vrátí, ale když vidí zloděje s páčidlem v ruce, neoznámí to, aby nebyly oplétačky. Nehasí-li nikdo, co ho nepálí, hoří nakonec barák každému. To zaprvé. Dále jsou české zákony plné skulin, jimiž se zkušený zloděj snadno protáhne. Někdy se zdá, že je veškeré právo zemské záměrně konstruováno tak, aby se měli dobře zloději. A především: chybí, jak se tak kulatě říká, politická vůle. Bůh mě netrestej, ale skoro by se dalo věřit, že pánové od politiky mají na tom stavu nějaký vlastní zájem. Nereagují, vymlouvají se, na čísla statistik poukazují, ale neudělají nic. A když udělají, tedy jen napůl, aby to zloděje moc nebolelo. O lupičském počínání pražských taxíkářů ví celý svět; je to vesta tak stará jako sametový režim sám. Pan primátor Bém ... nedá se nic dělat. Soud nedovolil. Upozorněn na jmenovité firmy odvětil tónem desátníka z povolání - jednotlivé případy mě nezajímají. Trochu se divím, že pražské voliče ještě zajímá pan Bém.

Ostatně nejen on. Jako snad žádné město světa je Praha protkána sítí překupnických hnízd. Ve stovkách zastaváren si dnem i nocí podávají dveře zloději, bezpočtu už bylo výzev, aby se alespoň nějaká kontrola zavedla, nějaká zavírací doba, i značně otrlá pražská policie o to orodovala, ale byl to sám prezident republiky, jenž předložený zákon zamítl. Uvalení zavírací doby na překupnické pelechy by bylo omezováním svobody podnikání, rozhodl svým moudrým hlasem. Přitom je ten náš pan profesor uctívaným tatíčkem národa, požívajícím důvěry více než sedmdesáti procent populace. Jsou ti Češi národ snad poctivý, ale poněkud nedůsledný, poznamenal bych k tomu.

A kudy kráčí poutník zemí českou, všude nachází sběrny barevných i nebarevných kovů, v každé vísce prodej a nákup automobilových dílů: Zlodějna, zlodějna, zlodějna, veřejná, bezostyšná. A neděje se nic. V jistém severočeském městě odhalili pamětní desku hrdinům zahraničního odboje a hned ráno byla ukradená, bodejť, takový nerozum, dávat někam desku z mosazi. Prý tam teď dají plastikovou, hle, opatření! Urny ze hřbitovů, mříže z kanálů, měděné kabely z dráhy, okapy a celé střechy, nikomu není nic nápadné, nikdo nic neohlásí, krade se, krade se, krade, síť svírající, nerozpletitelná, třebaže by k rozpletení stačilo tak málo, jen šlápnout na prsty zjevným překupníkům.

Abych tu truchlivou úvahu nějak zakončil: je krásné a potěšující, že tak vysoké procento občanstva tvoří poctivci. Jenže to není nic platné, když se dává terorizovat nepatrnou menšinou zločinců. Aby se to změnilo, museli by páni politici konečně omezit svobodu zlodějského podnikání. Jenže proč by to dělali, když je lidé budou stejně volit, jednou ty, podruhé ony, a jiný výběr není.