Duben 2007

Estébáci byli všude kolem mne

Jan Gazdík

Šéf vojenského zpravodajství Krejčík poprvé promluvil o tom, kolik bylo v rozvědce důstojníků StB. Rozvědka, která o sobě moc mluví, nestojí za nic. Touto zásadou vysvětluje ředitel vojenského zpravodajství Miroslav Krejčík čtyři roky zarytého mlčení o „velkém třesku“ v jeho službě. Na jeho konci se rozloučil se čtyřiceti důstojníky StB a dalšími desítkami agentů komunistické tajné policie, kteří pod Krejčíkem pracovali. „Navíc jsme se snažili zacelit škody, které tu ti lidé po sobě zanechali. Dnes jsme s tím hotovi, takže můžeme říci: ve vojenském zpravodajství už nepracují lidé, kteří si zavdali s StB. Nejhorší pro nás bylo, že oni měli obsazeny téměř všechny vedoucí funkce obranného zpravodajství,“ říká Miroslav Krejčík.

Jak významné posty zastávali?

Ředitelé takřka všech odborů. Dokonce i zástupce šéfa obranného zpravodajství, který byl také v StB, sloužil ještě v roce 2003.

To je ale...

...otřesné, že? Ředitelem vojenského zpravodajství jsem se stal až v roce 2003 a ten zástupce mi chtěl dokonce velet. Rozešli jsme se poté, co jsem mu ukázal dveře. Názorově byl někde v hluboké totalitě. Do dvou měsíců byl pryč.

Překvapilo vás, že obranné zpravodajství je v rukou důstojníků StB?

Asi to vyzní strašně, ale nepřekvapilo. Do této služby jsem nastoupil v roce 1994, takže jsem se s těmi lidmi setkával a o jejich minulosti v StB i leccos tušil. Tehdy mi nadřízení na mé dotazy odpověděli, že „ti z StB tu budou nanejvýš rok, že je nahradíme důvěryhodnými lidmi“.

Rok se protáhl na deset let - promiňte, ale to je dost pozoruhodný a nezvyklý úkaz.

Co vám na to mám říci? Podstatné je, že ti lidé nejen že neodcházeli, ale postupovali ve funkcích. Někteří z nich to dokonce postupně dotáhli až na plukovníky, což bylo v rozporu s lustračním zákonem, který se na tuto hodnost už vztahuje. Oni nicméně měli v ruce negativní lustrační osvědčení.

Znovu mi berete dech. Jak ho vůbec mohli získat?

Vidím, že neznáte jedno ze základních pravidel StB.

*Poučte mne.

Já ho také neznal, ale je moc užitečné ho mít na paměti. Zní: já tě popostrčím a ty mě povytáhni. To platilo bez výhrady. Důstojníci StB se prostě dlouhá léta vzájemně kryli.

Buďte, prosím, konkrétní. Kdo těmto důstojníkům StB bezpečnostní prověrky uděloval?

Bývalý ředitel vojenského zpravodajství generál Pelc. Jsem ale přesvědčen, že byl lidmi, které jsem já později propouštěl, uváděn záměrně v omyl. To, jakým lidem pan Pelc podepisoval bezpečnostní certifikáty, mu muselo být úmyslně zamlčeno.

Zmínil jste se o škodách, které tito lidé ve vojenském zpravodajství napáchali. A konkrétně?

Zamlčovali jim nepohodlná fakta a informace. Řídili se heslem: čím hůře, tím lépe. Práci vojenského zpravodajství sabotovali. Jejich nečinnost vždy souvisela s očekáváním výsledků voleb; s očekáváním zásadního politického obratu; s očekáváním konce společenských změn. Kvůli těmto lidem jsme ztratili celou jednu generaci kvalitních zpravodajských důstojníků se západními školami. Znechuceně odešli, protože nedostali šanci vyrůst.

A nebylo to i tak, že vás jednoduše vodili dlouho za nos?

Po pádu totality nebylo možné rozvědku jen tak rozprášit. Zůstala menší skupina lidí, která měla službu předat těm nezkompromitovaným. Jenomže oni se tu postupně zabydleli. Zpočátku dobrý úmysl se tak stále více vymykal kontrole. Stále častěji se dokonce objevovaly názory, ti „zkušení“ by měli novým lidem předávat cenné zkušenosti. Míra tolerance české společnosti je poměrně vysoká. S minulostí jsme se vypořádali tak, že to umožňuje důstojníkům StB pracovat ve službách státu. Lustrační zákon ukazuje jen na některé pozice a funkce, kde tito lidé nemohou působit.

Pracují i na ministerstvu obrany?

Mohu hovořit jen za svou službu. Ale na ministerstvu opravdu pracují - na místech, jichž se netýká lustrační zákon. To je realita.

Poslanec Jan Vidím říká, že nebýt odvahy vašeho týmu, tak důstojníci StB působili ve vojenském zpravodajství ještě dnes.

Někdy si říkám. Ten tým se tu také nemusel sejít a vy byste se člověka na mém místě ptal, kolik tu má lidí z StB nebo s podivným lustračním osvědčením. On by se jen usmál a řekl: Já se na to možná podívám.

(MFDNES)