Duben 2007

Globální oteplení, prezident a nerozhodnutelné teorie

Martin Komárek

Nejvášnivěji se přeme o neověřitelné teorie. Málokoho by vzrušilo klání o to, zda jedna a jedna jsou dvě, nebo o to, zda existoval Karel IV. Obé lze totiž dost přesně zjistit.

Nikdy však nezjistíme, zda globální oteplení (je-li jaké) způsobuje člověk vypouštěním hnusných plynů, nebo sluníčko, nebo Bůh. O to lépe se diskutuje. Je to talkshow, při které létají slova jako oteplené hlavy nebo ignorant. Leč létají-li jen slova a ne přímo ty hlavy, ujde to. V Iráku se podřezávají a upalují navzájem lidé kvůli jiné teorii. Jedni si myslí, že jakýsi Alí byl imámem, druzí ne. V životě se to nedozvědí, ba ani po smrti. Je-li totiž nebe takové, jak si ho představují, nedostane se do něj ten, kdo uškvařil bližního kvůli nezjistitelné pravdě.

Nevyčítejme Iráčanům poněkud drsný spor jako barbarský. Evropané se ve velkém utráceli pro věci ještě nezjistitelnější. A sice, zda mají viset v kostelech obrazy. Nebo zda měl Kristus (byl-li jaký) v těle víc božské, nebo lidské krve.

Disputace o nerozřešitelných teoriích většinou mají tendenci přejít v agresi. Ani jedna strana totiž nemá po ruce přesvědčivý důkaz. Je-li jeden diskutér větší demagog nebo má víc peněz na reklamu, kloní se k němu vítězství. A sok pak sahá po meči nebo po samopalu.

Ach, jak je dobře, že žijeme náhodou v době a části světa, kde se bojuje jen slovy!

Například pan prezident, který je vášnivým a dobrým diskutérem, může vést mírumilovně hned několik sporů. Krom globálního oteplení ještě třeba o Evropské unii. Do oblasti nerozhodnutelných teorií totiž spadají následky lidských činů. Nikdy nepoznáme, zda by Evropa byla lepší bez Unie, jaká teď je, nebo mnohem horší. A není možné si udělat jasný názor na to, zda je užitečnější udělat evropský superstát, nebo zůstat zavřeni doma.

Nikdy se tak ani nedopátráme, zda byla kuponová privatizace štěstím, nebo pohromou. Zatímco pan prezident ji vášnivě obhajuje, jeden můj milý příbuzný bude navždy přesvědčen, že velké podniky měl postupně privatizovat stát.

Stejně nám zůstane utajeno, zda je dobrodiním stav, kdy se mohou homosexuálové brát.

Anebo přivodí dalekosáhlou pohromu. A - dámy prominou - nikdy nebude jasné, zda se mají hnát za kariérou, nebo zůstat doma, hýčkat děti a vařit mužům teplé večeře. A to přesto, že o té nerozhodnutelné teorii vznikla pavěda zvaná ošklivým cizím slovem gender.

Ba je to tak! Většina sporů, které v současné době vedeme, nemá smysl, protože nemá řešení. Když ale nejde o krk, je skvělé vědět, že v čele naší země stojí nepřekonatelný borec takových zbytečných hádek!

(MFDNES)