Duben 2007

Pražské hospody šidí nejvíc v zemi

Lucie Kořistová

Asi jste to už někdy zažili -hospodský před vás postaví pivo, kterému do rysky chybí několik milimetrů, a řízek na talíři rozhodně nevypadá na 150 gramů slibovaných v jídelním lístku. V Praze totéž loni zažily desítky inspektorů České obchodní inspekce. Od ledna do prosince zkontrolovali 544 pražských a středočeských podniků - a nějaký nedostatek zjistili v každé druhé restauraci. To je nejhorší výsledek v celém Česku. „V ostatních krajích porušuje podmínky zhruba 38 procent podniků,“ potvrdila Martina Vyžrálková z České obchodní inspekce.

Hospodští nejvíce šidí právě tak, že nedolévají sklenice, prodávají zákazníkům jídlo s nižší hmotností nebo si k účtu připočítají jiné služby. Některé pražské hospody uvádějí do jídelního lístku ceny bez daně.

Situace v Praze se sice zlepšuje, ale velice pomalu. V porovnání s rokem 2005 ubylo v hlavním městě zhruba pět procent nepoctivých podniků. Jenže to je pořád málo. „Lidé v Praze jsou v tomto směru velmi tolerantní. Nestěžují si, že nedostanou jídelní lístek nebo že musí zaplatit příplatky, o kterých ani nevědí, za co jsou,“ vysvětluje mluvčí České obchodní inspekce Miloslava Fléglová, proč šizení zákazníků pražským hospodským neustále prochází.

Nejvíce nepoctivých hospodských je v centru města, kam se chodí bavit cizinci. V některých restauracích ještě existují takzvané dvojí ceny. Zákazník hovořící cizí řečí zde zaplatí víc než Čech.

„S dvojími cenami jsem se v západní Evropě nikdy nesetkal. Je to problém zemí, kde má obsluhující personál výrazně méně peněz než klientela. Třeba v rozvojových zemích nebo v Rusku,“ tvrdí Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří.

Nejčastěji okrádáni jsou v pražských hospodách zahraniční turisté. A právě z toho vycházejí inspektoři České obchodní inspekce při svých kontrolách – vyrážejí v přestrojení za cizince. „Loni jsme přijali zhruba třicet oznámení od cizinců, kteří byli v pražských restauracích okradeni. Proto do podniků vcházíme jako turisté,“ popisuje Martina Vyžrálková z České obchodní inspekce. Inspektoři tak mluví na číšníky cizím jazykem, snaží se chovat jako zahraniční návštěvníci. „Pak čekáme, jestli nám například správně vrátí peníze,“ říká Vyžrálková.

Kromě dvojích cen, které jsou na turisty v některých hospodách přichystané, mají hospodští i další fígle, jak na cizincích vydělat. „Například lidem mluvícím románskými jazyky se nosí jiné pivo, než si objednali. Zákazník si objedná dvanáctistupňové pivo a dostane desetistupňové. Protože Španělé nebo Italové nemají rozvinutou pivní kulturu, tito turisté nepoznají, že byli podvedeni. Rozdíl z cen pak jde číšníkovi do kapsy. A takových triků existuje víc,“ upozorňuje Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří na různé triky obsluhy.

Objednávat česky je nejjistější

„Jezdíme sem s přáteli jednou za půl roku na pořádnou akci. A protože z Čech pocházím a umím česky, raději všechno objednávám ve svém rodném jazyce. Přesvědčil jsem se, že je to daleko bezpečnější,“ líčí své zážitky z pražských restaurací Němec Petr Kolarik. Přesto byl i on několikrát okraden, stačilo, aby na obsluhu promluvil německy.

Ostatní triky nepoctivých hospodských se však týkají také Pražanů, kteří restaurace navštěvují. Nejtvrději trestaným přečinem jsou špatně sečtené položky na účtu. „Jedná se o úmyslné provinění proti zákonu, proto jsou pokuty nejvyšší,“ reaguje Miloslava Fléglová z České obchodní inspekce. V roce 2005 udělili inspektoři nejvyšší pokutu osmdesát tisíc korun. Kolik to bude za loňský rok, zatím není jasné. „Některé případy jsou ještě ve správním řízení, proto nemohu říci, jestli rekordní pokuta bude překonána,“ vysvětluje Fléglová.

Pražané by si měli hájit svá práva na pořádnou obsluhu a správné ceny. Způsobů je několik. Nahlásit podvádějící podnik obchodní inspekci, jejíž inspektoři pak přijdou hospodu zkontrolovat. „Podněty od spotřebitelů při kontrolách hodně využíváme. Ale lidé také mají například právo nechat si svoje jídlo zvážit, pokud mají pocit, že je ho méně, než by mělo. Stejně tak se musí bránit i proti malé míře u nápojů,“ říká Vyžrálková. Lidé si však mnohdy nechtějí kazit den hádkou s číšníkem, a proto si okrádání nechají líbit.

„Byly jsme s matkou na obědě v restauraci v Myslíkově ulici. Po zaplacení účtu jsem zjistila, že nám s klidem napočítali příplatek za dochucovadlo – kečup, olej a podobně. Přitom nám servírka tácek ani nepřinesla. Ale neměla jsem náladu se hádat kvůli třiceti korunám,“ vzpomíná Lucie Kutíková.

Na nepoctivé restaurace je ještě jeden spolehlivý recept. „Prostě tam přestaňte chodit a řekněte o jejich nepoctivosti i svým známým. Je to nejspolehlivější způsob,“ radí Fléglová.

(MFDNES)