Duben 2007

Internet a pachuť

Vlastimil Marek

O internetové „žumpě“ v podobě nenávistných, nikoliv předmět diskuse, ale autory napadajících diskusních příspěvků, jsem se zde již několikrát rozepisoval. Protože se však v internetu objevilo jedno tvrzení, které bylo v mém blogu původně neúprosně (i když neprávem) rozcupováno, a použito jako příklad nesmyslu (a když tohle je nesmysl, i vše ostatní, co píši je nesmyslné), využiji možnosti a naznačím další rovinu, zdůvodňující oprávněnost mého rozhodnutí nepovolovat diskusi pod svými příspěvky.

V článku o neblahých důsledcích medikalizace porodů jsem se zmínil o něčem, čemu se říká „syndrom bílého pláště“. To jsem si tehdy „naběhl“.

Včera jsem ale, ó jaká satisfakce, v internetu našel aktuální potvrzení faktu, o kterém, na rozdíl od oněch reptalů v diskusi, ti informovaní vědí: „Vysoký krevní tlak (hypertenzní nemoc) je vlastně nepřiměřeně zvýšený tlak obíhající krve na stěny tepen našeho organismu… O tom, jak se nám daří krevní tlak normalizovat, je nutno se vždy přesvědčit jeho správným změřením. Pacient v ordinaci se často necítí v psychické pohodě, jeho krevní tlak má sklon ke zvýšeným krevním hodnotám, říká Štefan Farský, předseda Slovenské ligy proti rakovině. Hovoří se o takzvaném efektu bílého pláště. Při měření krevního tlaku doma v důvěrně známých podmínkách se pak ukazují zcela normální hodnoty.“

O co mi jde? Když něco píši, samozřejmě si za tím stojím. Čtenář, který si ale pod článkem přečte jednu dvě věty, které naprosto vyvracejí mé původní tvrzení, je ale zmaten a emočně narušen. A pokud nemá ty správné informace, skepticky a automaticky „uvěří“ tomu, co právě vidí – tedy dvěma nenávistným větám tvrdícím opak toho, co bylo uvedeno v článku (který v tomto okamžiku již není na monitoru jeho počítače).

Že se za nějakou dobu ukáže, že autor měl pravdu, není důležité, protože jak emoce, tak „zdravý“ názor čtenáře byl již před nějakou tou dobou cele zvrácen do negativního a odsuzujícího postoje.

Je to jako když bulvár několika lživými články pošpiní nějakého známého člověka, a za rok někde na konci předposlední stránky otiskne drobným písmem „omluvu“. „Mléko“ bylo rozlito, známý člověk nesmyslně a nespravedlivě dehonestován bez možnosti obhájit se: „omluva“, pokud vůbec nějaká přijde, již onu pachuť v myslích milionů (v případě internetu tisíců) čtenářů nevymaže.

Také proto již nějakou dobu jedním kliknutím „nepovoluji“ diskusi. A píši „správcům“, aby zvážili možnost nějakým způsobem bránit čistou, slušnou a námět rozšiřující diskusi (v duchu mnou parafrázovaného a rozšířeného citátu: „Samota, ticho a internet jsou pro ty, kteří jsou jich hodni.“).

„To, že jste zakázal ke svým článkům diskusi, mi připadalo zpočátku docela rozumné, časem velmi rozumné - a po dnešku moudré. To když jsem si přečetla článek Největší překvapení (moc dobré, a konečně kapku optimistické, že by se opravdu blýskalo na časy?), pak původní článek jinde (Nejkrásnější orgasmus jsem zažila s dcerou), a nakonec - v tomto pořadí - diskusi pod tímhle článkem. A přestože v té diskusi nejsou jen hloupé a arogantní názory, stejně výsledným dojmem ze všeho přečteného je pak jakási pachuť,“ napsala mi jedna pravidelná čtenářka mých blogů.

http://aktualne.centrum.cz/zdravi/zivotni-styl/pece-o-telo/clanek.phtml?id=357372