Duben 2007

Války proti rádiu

Luděk Navara

Válka proti Rádiu Svobodná Evropa byla samozřejmě nevyhlášená a dodnes je prakticky neznámá. Přitom se nad akcemi a plány československé tajné služby až tají dech: polévání oděvů a aut pracovníků rádia kyselinou, zamoření budovy stanice zápachem, otrava jedem umístěným do slánek v jídelně nebo rozhazování ocelových ježků na parkovišti před rádiem. I opravdové atentáty byly plánovány. Naštěstí na ně nedošlo.

„Překvapilo mne to obrovské úsilí, které československé bezpečnostní orgány vyvíjely,“ říká historik Prokop Tomek, který vydal zatím nejobsáhlejší studii o tajné „válce“, kterou StB proti rádiu vedla po celou dobu jeho existence.

„Výdaje se určitě pohybovaly v řádu milionů korun,“ připomíná Tomek. Není také divu. Agentů byly proti rádiu vyslány desítky. Tomek uvádí přesné číslo: 43.

Další desítky kmenových příslušníků tajné policie jejich činnost z Prahy řídily nebo zajišťovaly potřebný servis, například kontrolu korespondence.

Zápachová válka

Nepříjemná nehoda se stala při přípravě přísně tajné operace Zápach v únoru roku 1958. Agent Jáchym přebíral od řídícího „orgána“ ampule a nádoby se zápachovou směsí, kterou měl zamořit co nejvíc místností stanice. Jenže jedna z dóz měla vadný ventilek. Ucházela. Zápach byl tak silný, že musela být zahozena do lesa. Ale instrukce z Prahy počítaly s tím, že agent načichne. Aby ho smrad neprozradil, dostal pokyn zamořit i vlastní pracoviště.

Akce Zápach byla asi opravdu důležitá: agent Jáchym obdržel na ruku 1000 marek a další peníze na vkladní knížku v Praze. Jenže Jáchym (ve skutečnosti šlo o pracovníka stanice Oldřicha Lauříma) dostal nakonec strach. Ampule přivázal na dveře, aby se při otevření rozbily. Což byla chyba. Po rozbití první byly ostatní zajištěny a zneškodněny. Akci řídil z Prahy Jan Rückert.

Kyselinová válka

Byly to vlastně dva podobné nápady na stejném principu: poleptat kyselinou karoserie automobilů patřících zaměstnancům rádia. A také polít kyselinou šaty zaměstnanců československé sekce uložené v šatně. Jenže plány z let 1958 a 1959 skončily blamáží. Agent César (ve skutečnosti jinak úspěšný spolupracovník tajné služby Václav Šramota) polil jen dvě auta, jedno z nich navíc patřilo „kolegovi“ – tedy jinému československému agentovi. Přitom podle původních plánů mělo být poškozeno alespoň deset aut.

Druhá akce – Kyselina – se už nekonala vůbec. Agent, který měl polít kyselinou oděvy v šatně, si to rozmyslel, aby nepoškodil kolegy.

Sirková válka

Až to zavánělo klukovinou: agent César ucpal v březnu 1958 zápalkami zámky domů, v nichž bydleli zaměstnanci rádia. I tuto na první pohled směšnou akci rozvědka v Praze vyhodnocovala. A kupodivu ji vyhodnotila kladně. Zaměstnanci si prý stěžovali, že jim zase někdo způsobil nepříjemnosti.

Ale sám agent César (Šramota) ji hodnotil trochu jinak: prý byl ohlas nulový, protože čin byl považován za šprým místních dětí. I tuto akci zajišťoval z pražské centrály Jan Rückert.

Objednávková válka

Byl to jeden z nejpodivnějších „útoků“ rozvědky. Známé německé zásilkové obchodní firmě Neckermann přišla objednávka jménem amerického ředitele Svobodné Evropy Erika Hazelhoffa na hudební skříň do jeho bytu. Těžko uvěřit, ale smyslem této objednávkové akce bylo následující: „Zanést rozpor mezi německou firmu Neckermann a amerického ředitele rádia Hazelhoffa.“ Jak tato „pozoruhodná“ akce dopadla, však není zcela jasné.

Atropinová válka

Tentokrát už šlo o vážnou záležitost. 18. listopadu 1959 převzal agent Alex (ve skutečnosti Ivan Havlík) od pracovníka československého ministerstva vnitra Jaroslava Němce (působil jako údajný československý konzul v Salcburku) slánky, v nichž byl jed – atropin. Bylo mu řečeno, že jde o neškodné projímadlo, a měl je umístit do jídelny rádia. Akci však neprovedl a vyzradil ji, takže skončila odhalením Němce a velkou ostudou. Ministerstvo vnitra zorganizovalo sérii „vysvětlujících“ článků. Rudé právo mělo otisknout následující: „Je obviňován čs. konsulární úředník v Salzburgu Jaroslav Němec z účasti na pokusu o hromadnou otravu zaměstnanců vysílače Svobodná Evropa. Stěží lze přijít na jméno takové bezpříkladné hrubosti, leč organizátoři studené války jsou všeho schopni.“

Novinky i po letech

„Některé informace jsou i pro nás nové,“ říká bývalý ředitel české sekce Svobodné Evropy Karel Kašpárek. „O pozadí akcí s kyselinou a se zápalkami jsme nevěděli. Je mi nepochopitelné, jak mohl člověk, který nám poléval auta kyselinou, dostat jako odměnu téměř padesát tisíc marek. To byly tehdy obrovské peníze,“ říká Kašpárek.

Jedno vysvětlení se nabízí. Šramota (jeho osud není jasný, pravděpodobně už nežije) byl připravován na destrukční akce proti budově rádia v šedesátých letech. K akci však nikdo nedal rozkaz. Stejně tak tomu bylo i později, když atentát navrhoval agent Minařík. To už je však jiná a známá kapitola.

(MFDNES)