Duben 2007

Léčba Intersparem

Tomáš Pavlíček

Rakouský obchodní řetězec Interspar to přehnal. Alespoň v očích zdejších agrárníků, kterým se nelíbí fakt, že místo od českých dodavatelů začal odebírat maso od rakouských. Zdejší zemědělci mluví o likvidaci svého byznysu. Člověka, který v hypermarketu hledá kvalitní a laciné maso, by tahle masná válka vlastně nemusela zajímat. Kdyby farmáři zároveň nehrozili: jestli nebudete kupovat naše zboží, venkov se vylidní a krajina zpustne.

Nikdo si nestěžoval

V pobočce Intersparu v pražské Hostivaři se hluboké košíky s občasným zaskřípáním šinou od regálu k regálu, kolem boxů s masem se nic mimořádného neděje. Většina zákazníků se o národnosti kousků krav a vepřů na táccích nemá chuť bavit, spor českých zemědělců a rakouských obchodníků je nezajímá. Jen prošedivělý muž s bradkou tvrdí, že by raději kupoval české, a šel by kvůli němu i do jiné prodejny, ale po chvíli váhání stejně „rakouskou“ flákotu ukládá do košíku.

Pár dnů předtím agrárníci vtrhli do této a dalších prodejen s alarmujícími letáky, podle kterých nákupem masa v Intersparu lidé přispějí k likvidaci českého zemědělství a české krajiny. Zástupci řetězce tyto apely na vlastenectví nechápou. „Je to logické obchodní rozhodnutí,“ říká mediální zástupce Intersparu Jan Vávra. „My si nemůžeme dovolit, aby dodávky vázly a v půl osmé nebylo maso na regále, což se stalo například před Vánoci. Náš dosavadní český dodavatel zkrachoval a ostatní nebyli schopní garantovat takové množství v nejširším spektru masa, jaké jsme potřebovali.“

Ponechme stranou tvrzení Rakušanů, že tamní masokombinát bere stejně z 80 procent maso od českých výrobců. Přeshraniční dohody mezi zemědělci a zpracovateli samozřejmě existují, nedají se ale detailně ověřit. Zdejší potravináři však nejsou schopni pochopit, že rakouský zpracovatel může nabídnout lepší podmínky než oni a spřádají teorie, že rakouský dodavatel dostává skrytou podporu od státu. Na výsledek sporu není třeba čekat, nezávislý arbitr už verdikt vynesl. Podle českého antimonopolního úřadu Interspar zákon neporušil, naopak čeští zpracovatelé jsou podezřelí z kartelové dohody.

Při pátrání po dopadech na samotné zemědělce se namátkou vydáváme na rozhraní Moravy a Čech. Od Poličky po Jimramov se táhnou stovky hektarů polí, na kterých hospodaří firma Miroslava Břeně. Víc než dvousethlavé stádo krav se normálně prohání po okolních pastvinách, teď přezimuje ve stájích. „Žádné problémy nemáme, hovězího je málo, ceny jsou dobré,“ pochvaluje si pan Břeň.

Pokud se mluví o ochraně krajiny, tak to má smysl hlavně u podobných farem, které pouští zvířata ven. U prasečáků, kamenných kravínů nebo drůbežáren je vliv na krajinu spíš opačný. Jenže právě farmáři v podhorských a horských oblastech, kteří na pastvu vyhánějí strakaté „živé sekačky“, nemají o odbyt nouzi. „Z našich členů si zatím nikdo nestěžoval,“ potvrzuje šéf Svazu marginálních oblastí (tedy horských a podhorských) Milan Boleslav. Chovatele dobytka drží nad vodou jak poptávka, tak podpory z Evropské unie či od českého státu. Plynou jim dotace na hektar, kus skotu i na modernizaci stáje. Dá se proto předpokládat, že výpadek Intersparu (tedy asi tak desetiny domácího trhu) zemědělce ani krajinu výrazně nezasáhne.

Bezvýznamní

Daleko víc se pod tlakem řetězců ohýbají zpracovatelé. Společnost Prima, která dodávala do Intersparu, zkrachovala proto, že prodávala pod výrobními náklady. „Český dodavatel cenou konkurovat nemůže, protože bezpečnost něco stojí. My neumíme soutěžit s výrobci z Ruska nebo z Číny, kde mají nižší náklady,“ rozčiluje se ředitel Potravinářské komory ČR Miroslav Koberna. V řetězcích ovšem českému masu konkuruje rakouské, polské nebo irské, které musí na trhu Evropské unie splňovat stejné požadavky na kvalitu. Miroslav Koberna reaguje už výše zmíněnou námitkou, že mají dumpingové ceny, protože dostávají skryté podpory. Důkaz ovšem nemá.

Ještě o tři roky zpátky, před vstupem do Unie, bylo masokombinátům hej, diktovaly si ceny a rolníci naříkali, jak je berou na hůl. Dnes se karta obrací, nákupčí z unijních zemí u farmářů cukrují s dobrými cenovými nabídkami a zpracovatelé přicházejí o kšeft. Ocitají se mezi dvěma mlýnskými kameny: z jedné strany sebevědomí zemědělci, z druhé strany tvrdí obchodníci. A to všechno podle expertů proto, že vstup do Unie zaspali. Jedou si dál ve starých kolejích, i když mnohdy naprázdno. Spotřeba masa výrazně klesla, ale jejich kapacity tolik ne. Některé výrobny masa sice zkrachovaly, pořád ale podle odhadů mají stroje nastavené na objem o 15 až 20 procent větší, než je spotřeba. Nedotkl se jich ani celosvětový trend specializace. „Všichni vyrábějí všechno, od čerstvého masa přes špekáčky po paštiky. Kdyby se jeden majitel soustředil na určitý typ, měl by větší šanci vyjít vstříc požadavkům řetězců,“ míní zemědělský analytik Petr Havel.

V západoevropských zemích fungují obvykle dva až tři velké závody, zbytek trhu pokrývají malí výrobci. V Česku malí výrobci prakticky neexistují, jsou tu jen střední. V celoevropském měřítku ale zdejší lídři, jako jsou Kostelecké uzeniny, Maso Planá nebo Masna Studená, představují bezvýznamné firmy, které se navíc oslabují vzájemnými souboji. Dá se tedy čekat, že v závěsu za řetězci se na český trh budou tlačit i velcí producenti masa. Tento trend ostatně není nový, maso od zahraničních dodavatelů už před časem začaly brát Ahold a Tesco.

Bez bolesti se to neobejde. Jatka a výroba uzenin se v Česku podílejí na HDP jedním procentem, zaměstnávají asi třicet tisíc lidí. Ti už delší čas nemají nic jisté. S devastací krajiny to ale nemá nic společného.

(Respekt, www.respekt.cz)