Duben 2007

Minulost je minové pole

Jiří Pehe

Prezident Václav Klaus reagoval na odhalení, že bývalý premiér a guvernér České národní banky Josef Tošovský před rokem 1989 spolupracoval ve funkci poradce guvernéra Státní banky československé (SBČS) s komunistickou tajnou policií, takto: „Informace o panu Tošovském mě překvapila. Ale on měl už tehdy výsadní postavení v ČNB, chodil do místností, kam já jsem nikdy nesměl. Celý případ ukazuje na to… kdo je čím ještě z minulosti blokován, kdo co na někoho ví.“

To je zajímavá odpověď už proto, že k překvapení není důvod. Prezident dobře ví, že občasné styky s StB byly takříkajíc v popisu práce poradce guvernéra centrální banky. Všichni, kdo v té době žili, také vědí, že prezident poněkud přehání, když veřejnosti podsouvá, že zatímco on byl téměř politickou obětí bývalého režimu, Tošovský byl bezskrupulózní prominent.

Tošovský si s režimem zadal viditelněji než Klaus, ale je též skutečností, že v tak významné instituci, jako byla centrální banka, nemohl pracovat v době komunismu nikdo, kdo byl pro režim nepohodlný. Navíc, ještě v době, kdy byl Tošovský v SBČS, Klaus přešel do Prognostického ústavu, tentokrát na místo analytika, které nikterak podřadné nebylo.

O tomto ústavu se traduje, že byl zřízen na popud sovětské KGB, aby do jakešovského Československa vnesl ducha perestrojky. Když KGB vyměnila sovětského disidenta Natana Ščaranského za českého špióna ve službách KGB Karla Köchera, putoval Köcher z amerického vězení přímo do „Prognosťáku“. Ústav zpracovával analýzy přímo pro komunistické politbyro, které, jak známo, bylo StB nadřízeno. Že by si režim do takové instituce, třebaže perestrojkové, vzal lidi politicky nespolehlivé?

Každá významnější instituce z dob komunismu v sobě prostě skrývá minová pole. Momentálně je propírán Tošovský, ale projekt Otevřená minulost, který zpřístupňuje zatím neprobádané policejní archívy z dob komunismu, může příště spustit mediální hon na některé z lidí, kteří se dnes nad Tošovským svatouškovsky pohoršují nebo se do něj trefují.

Záleží totiž na tom, jak média a různí mladí badatelé nové informace interpretují. Případ Tošovský ukazuje, že dost svévolně. I prezident by si proto měl dát pozor, když do tohoto ohně přilévá olej. Zatím jsme měli pro zacházení s minulostí určitá pravidla. Například lustrační zákon přesně definoval kolaboranty bývalého režimu. Projekt Otevřená minulost má ale evidentně potenciál udělat estébáky i z lidí, kteří jsou podle lustračního zákona čistí. Žádný současný prominent, který pracoval v jakékoliv významnější instituci bývalého režimu, třebaže StB nic nepodepsal, si teď nemůže být jist, co se na něj v archívech najde a co z toho pak média udělají.

(www.pehe.cz)