Duben 2007

Pchjongjang dává lekci

Zbyněk Petráček

Čtyři měsíce po jaderném testu přišel diplomatický průlom: Severní Korea zmrazí svůj atomový program výměnou za topné oleje a vstřícnost. Tak zní hlavní výsledky úterní dohody z Pekingu. A výhled pokračuje dál: KLDR zmizí z amerického seznamu sponzorů teroristů, z „osy zla“ i z adresátů sankcí, stane se partnerem.

Není těch překvapení trochu moc najednou? Svět, analytici i média zachovávají opatrnost. Vždyť v případě Pchjongjangu nikdy nic neplatí stoprocentně a kdo ví, zda Kim Čong-il splní, co podepsali jeho delegáti. Navíc se vtírá déj? vu roku 1994. Tehdy slíbila Clintonova administrativa za podobné zmrazení pomoc, ba i dva lehkovodní, vojensky nezneužitelné reaktory – a KLDR stejně dospěla k loňskému zkušebnímu výbuchu. Tentokrát to ale není úplně stejná řeka.

Především už nejde o dvoustranný handl mezi Pchjongjangem a Washingtonem. K ručitelům totiž patří vedle obou korejských států USA, Čína, Rusko a Japonsko. Své slovo uplatňuje především Peking. V dnešním světě ani nejizolovanější režim planety nefunguje ve vakuu, na Číně je závislý energeticky i potravinově a právě Čínu loňským výbuchem rozčílil – neboť jí předtím tvrdil, že ho nechystá.

V kombinaci s oslabenou pozicí George Bushe, s jeho potřebou vykázat nějaký zdar a zároveň mít volnější ruce na Středním východě, přišel výsledek, který mohl Kim Čong-il vykázat jako úspěch ke svým 65. narozeninám. Světu tak zároveň udělil lekci o tom, co vše lze získat výměnou za „čestné kimovské“.

Až co spatří inspektoři

Jak tedy vypadají konkrétní body dohody? Její podstatou jsou dvě časové fáze, přičemž splnění první podmiňuje začátek druhé.

Ve lhůtě 60 dnů má Pchjongjang „uzavřít a zapečetit“ komplex Jongbjon – především jaderný reaktor o výkonu 5 MW a zařízení na produkci plutonia, jehož má údajně již na šest hlavic – a vpustit na své území mezinárodní inspektory. Očekává se, že tuto fázi režim splní. Jak argumentuje například znalec Petr Vilímek z Masarykovy univerzity, v opačném případě by se Čína cítila již podruhé podvedena a mohla by Pchjongjangu omezit hospodářskou pomoc.

Protihodnota od smluvních partnerů je značná. KLDR dostane 50 tisíc tun těžkého topného oleje a další hospodářskou i potravinovou pomoc. Mnohem větší význam ale má protihodnota politická, především od USA. Bushova vláda, která s KLDR dosud odmítala přímo jednat, řadila ji do „osy zla“ a uplatňovala vůči ní hospodářské sankce, zcela obrací. Během 60 dnů má KLDR škrtnout ze seznamu sponzorů terorismu, zrušit sankce vůči ní, takže americké firmy by tam mohly investovat, a zahájit s ní dvoustranná jednání.

Pokud se tyto kroky zdaří, před Pchjongjangem se otevřou šance druhé fáze. Předloží-li úplný seznam svých jaderných programů a vyřadí-li z provozu všechna dosavadní jaderná zařízení, z darovaných 50 tisíc tun topného oleje se stane milion tun.

Jenže to, co vypadá na papíře jako schválený jízdní řád, může mít v praxi nejrůznější háčky. Otevřená je například otázka, zda Severní Korea vedle svého plutoniového programu nerozvíjí i program obohacování uranu. Washington a Tokio to tvrdí, Pchjongjang to popírá. Udělají v tom jasno mezinárodní inspektoři? Zatím nikdo neví.

Z osy zla je bod

Jasněji je v otázce přežití pchjongjangského režimu. Dohoda mu neukládá žádné podmínky týkající se jeho vnitřního fungování. Proto také na její podmínky nepřistoupilo Japonsko. Odmítá svými penězi podpořit režim, který stále zadržuje japonské občany unesené již v 70. a 80. letech.

Jasněji je i v otázce směřování celé věci. Stačí si položit vedle sebe fakta. Za prvé: dohoda dává de facto záruky pro severokorejský režim. Za druhé: poté, co KLDR bude vyškrtnuta z osy zla a Irák z ní vypadl už invazí v roce 2003, se tato osa změnila na pouhý bod – a tím je Írán.

Z perspektivy Washingtonu je hlavním cílem Teherán, jak naznačila i ministryně zahraničí Riceová: „Proč to nepovažovat za vzkaz Íránu o tom, že mezinárodní společenství je schopné spolupracovat, zvláště když se přidají regionálně postižené státy?“ Z těch „regionálně postižených“ s ní souhlasí Izrael. Za levici se tak vyjádřil vicepremiér Šimon Peres, za pravici Juval Steinitz z Likudu.

(Respekt, www.respekt.cz)