Duben 2007

Vítr a mrak se odmlčel

Tomáš Přibyl

Klub zemí, schopných provést ozbrojený zásah ve vesmíru, se letos v lednu rozšířil o dalšího člena. Ke Spojeným státům a Rusku se připojila Čína. Provedla úspěšný test, při němž zlikvidovala svoji vlastní vysloužilou meteorologickou družici. Vzbudila tím značné znepokojení především v USA.

Test čínské protidružicové zbraně (na Západě jsou tyto prostředky označované jako ASAT, Anti-SATellite) totiž ukázal, jak zranitelné jsou družice pohybující se na nízkých oběžných drahách. Přitom právě tady krouží klíčové vojenské satelity. Patří k nim klasické špionážní družice snímkující území protivníka, družice odposlouchávací, satelity sloužící k elektronickému rušení či radarovému monitorování. Bez nich by americká armáda oslepla a ohluchla.

„Pokud dojde ke konfliktu kolem Tchaj-wanu, pak první věcí, kterou pravděpodobně (čínští generálové) udělají, bude sestřelení všech našich průzkumných družic na nízké oběžné dráze, čímž nás připraví o zrak,“ vysvětluje John Pike z globalsecurity.org, nezávislé organizace věnující se globálním bezpečnostním otázkám.

Pokud vysílá, netrefili jsme se

Dokázala by Čína skutečně už nyní něco takového? Nejprve připomeňme, co přesně se kolem 11. ledna, kdy Čína test provedla, vlastně odehrálo.

Družice Feng Yun 1C (Vítr a mrak), vypuštěná do vesmíru v roce 1999, létala ve výšce kolem 850 kilometrů. Už přesluhovala, mrtvý kus kovu to ale nebyl. Stále fungovala a řídící středisko s ní udržovalo kontakt. Hodilo se to, Čína totiž při testu využila jednoduché pravidlo: Dokud družice vysílá, netrefili jsme ji. Přestane-li vysílat, zásah byl úspěšný.

K likvidaci satelitu nepoužili čínští generálové žádnou superzbraň třetího tisíciletí, zničili jej pouhým nárazem. Družice se pohybovala rychlostí téměř osm kilometrů za sekundu, a její kinetická energie byla proto tak obrovská, že by stačila pouhá překážka v cestě, aby se rozbila napadrť. Stačilo tedy vyslat na schůzku s ní hlavici bez výbušnin, kterou vynesla do kosmu protidružicová raketa. Taková nosná raketa může být relativně jednoduchá. Vždyť starty do výšek kolem dvou set kilometrů (kde se začínají pohybovat družice) zvládaly při testech za druhé světové války už nechvalně známé nacistické rakety V 2.

Přesto to úplně jednoduchý úkol nebyl. Zasáhnout družici je přinejmenším stejně obtížné jako zasáhnout letící kulku, vystřelenou z pušky, jinou kulkou. O náročnosti testu svědčí i to, že podle amerických zdrojů se Čína pokoušela sestřelit vlastní družici v minulosti již třikrát a neuspěla.

Při čtvrtém pokusu si Číňané pomohli tím, že provedli krátce před testem malý korekční manévr: upravili oběžnou dráhu družice tak, aby prolétala přesně nad základnou s raketami ASAT. Při skutečné bojové akci lze jen stěží očekávat, že protivník udělá něco podobného. V reálném konfliktu ovšem není nejmenší problém umístit rakety ASAT na mobilní podvozek a dopravit je kamkoli dle potřeby.

Čína tedy nebezpečí skutečně představuje. Američané se netají tím, že ochránit vlastní vojenské družice před útokem protivníka dost dobře nelze. Dokonce ani tehdy, když jsou plány nepřítele známy.

O čínském testu USA věděly předem. Velení amerických vzdušných a kosmických sil NORAD monitoruje tisíce družic i jiných kosmických objektů a informace zveřejňuje. Údaje o parametrech oběžné dráhy družice Vítr a mrak vždy aktualizovalo zhruba dvakrát do roka. Den před testem však náhle zveřejnilo hned tři pozorování a v den zkoušky dokonce o parametrech oběžné dráhy družice informovalo pětkrát. Žádným překvapením tedy pro Američany zkouška nebyla – ale i kdyby se v případě vážné mezinárodní krize podařilo zjistit, že se chystá úder a kdy přesně přijde, moc to nepomůže. Zasáhnout útočící raketu, jejíž cíl se nachází v kosmu, je pro současnou techniku neřešitelný úkol.

Svět je multipolární

Spojené státy test odsoudily, otázka ale je, co dál. Republikánský kongresman Edward Markey za stát Massachusetts vyzval prezidenta Bushe, aby zahájil s Čínou rozhovory o zákazu vývoje a testování kosmických zbraní a protidružicových systémů. Čína by přitom na takový zákaz mohla kývnout, ale bezpochyby jen tehdy, kdyby se jej zavázaly dodržovat i USA.

Amerika se ovšem ocitá v delikátní situaci, mimo jiné proto, že prezident Bush podepsal koncem loňského srpna novou americkou „kosmickou doktrínu“ (U.S. National Space Policy). V ní USA na jedné straně deklarují snahu spolupracovat s ostatními státy na mírových kosmických programech, zároveň ale hovoří o tom, že mají právo odrazovat jiné země od vývoje zařízení, která ohrožují americká „práva, kapacity a svobodu konání“ v kosmu, nebo jim ve vývoji takových zařízení bránit.

Čínské protidružicové zbraně lze bezpochyby pokládat za zařízení, která americké zájmy v kosmu ohrožují. Podpis případné vzájemné dohody o zákazu těchto systémů by znamenal, že čerstvá doktrína vlastně neplatí, alespoň ne vůči silným. Znamenalo by to dalekosáhlé čínské politické vítězství, které by se mohlo stát (z hlediska Spojených států) nebezpečným precedentem.

Kromě USA odsoudili čínský test i američtí spojenci: Austrálie, Kanada, Japonsko, Británie a další země. Rusko se k otázce postavilo zdrženlivě. Ještě ve chvíli, kdy se objevily jasné důkazy o provedení testu (Čína jej však v té době popírala), prohlašoval ruský ministr obrany Sergej Ivanov: „Domnívám se, že událost nemá protidružicový základ.“

Později se Čína přiznala a ruská oficiální místa už nereagovala. Ozvali se ale ruští vědci, kteří test označili za chuligánství. Úlomky vzniklé roztříštěním družice totiž zaneřádily oběžnou dráhu – počátkem března 2007 by se měly dostat do blízkosti stanice ISS. Podle současných výpočtů na vzdálenost menší než sto kilometrů, ale protože pohyb orbitálních těles nejsme schopni úplně přesně předvídat, možná i blíže. Při vysokých vzájemných rychlostech, kterými se vůči sobě tělesa na různých oběžných drahách pohybují, mívá kolize pro obě strany ničivý účinek – i když záleží na mnoha okolnostech, třeba na tom, kterou část stanice úlomek zasáhne. Jen pro úplnost: když USA provedly svůj první a poslední test rakety ASAT v roce 1985, zanikaly trosky zničené družice Solwind v hustých vrstvách atmosféry ještě následujících čtrnáct let.

Úlomky družice Vítr a mrak přinášejí Spojeným státům, ale i Rusku jednoznačnou zprávu: svět už není unipolární ani bipolární, roste v něm další silný hráč, který nehodlá žádat o svolení pro své pokusy ani v Bílém domě, ani v Kremlu.

(Respekt, www.respekt.cz)