Duben 2007

Kasparov: Chci dostat Rusy do ulic

Jan Rybář

Býval legendárním šachistou, a snad i proto se nyní pouští do jedné z největších a nejtěžších partií svého života. Garri Kasparov před několika lety opustil svět profesionálních šachů. Vstoupil do politiky s prostým programem: být nesmiřitelným oponentem Vladimira Putina. Jako vůdci koalice Jiné Rusko se mu minulý víkend v Petrohradu podařilo uspořádat několikatisícovou protivládní demonstraci. Předtím poskytl rozhovor MF DNES, v němž říká, že už ho zajímají jiné věci než šachy a že Rusko směřuje ke krizi.

V šachu jste byl jedním z nejlepších stratégů historie. Jaké jsou vaše šance v roli vůdce opozice?

Prostě jen dělám to, co je mou povinností pro tuto zemi dělat. 25 let jsem hrál pod její vlajkou, ať už sovětskou či ruskou, nyní dělám totéž. Svým způsobem je mi jedno, jaké máme šance. Jak říkali sovětští disidenti: Dělej, co se dělat má, stane se, co se má stát. V celkovém součtu si myslím, že ač naše šance nejsou nijak zvlášť velké, jsou pořád mnohem větší, než si myslí na Západě. Kdyby byli ti u moci silní a sebevědomí, ignorovali by nás. Jenže oni se bojí. Mají hrůzu z toho, že už brzy nás do ulic nevyjde pár tisíc, ale pár desítek tisíc, a pak už nás nebudou schopni zastavit.

Kde je nyní Rusko? Jak definovat etapu, v níž se nachází?

Je to kombinace různých společenských typů – v Rusku je dnes něco z korporativního systému Mussoliniho Itálie dvacátých let, fungují tu čistě feudální vztahy s poddanými a císařem v jejich středu, zůstaly nám ještě i nějaké zbytky demokratických institucí i prvky sovětského, čistě totalitního systému. Žijeme prostě ve státě, který se vymyká definicím.

Měl by se tedy Západ Ruska bát?

Ne, tento režim neznamená z hlediska geopolitiky pro svět žádné riziko. Nesdílím obavy států východní Evropy, protože geopolitika pro Putina znamená jedno jediné: zvyšovat zisky svých korporací. A když Ivanov straší nějakými raketami páté generace, není to nic víc než snaha prosadit vysoký armádní rozpočet. Překvapilo mě, že po Putinově řeči v Mnichově se začaly objevovat v západním tisku komentáře o hrozbě nové studené války. O to přece vůbec nejde, studená válka byla především střetem myšlenek. Ale z myšlenky „pojďme krást pospolu“ opravdu nová studená válka nevznikne. Naprosto zásadní idea dnešního režimu totiž zní: co nejvíce zbohatnout.

Jde vážně jen o to?

Ano, systém tady funguje tak, že shora dolů jdou příkazy, zdola nahoru stoupají peníze. Úředníci prostě nejsou ochotni pustit peníze dolů pod sebe, raději si je potichounku syslí pro sebe. Je to režim pružný, protože není postaven na ideologii, nýbrž na tom, že vše se dá koupit. Na stranu druhou je ve svých činech ohraničen – nemůže si to úplně rozházet se Západem, na němž je vládnoucí elita ekonomicky zcela závislá.

V jedné knize jste napsal, že každý nový šachový velmistr musí do šachů vnést něco nového. Dokážete to i v politice?

Už se ukázalo, že vytvořit v Rusku jednotnou občanskou frontu bylo nesmírně důležité, dokázali jsme zrušit bariéry mezi různými politickými skupinami. Je to opravdu revoluční věc, naučili jsme se mluvit jeden s druhým. Překonali jsme stav, kdy se levice nebaví s pravicí, liberál by si nepovídal s komunistou, a tak dále.

Ve vaší koalici jsou však i extremistické strany od levice po tvrdé nacionalisty, což vám mnozí vyčítají. Nebojíte se, že vám to ubírá na vážnosti? A jaký je vlastně váš politický program?

Samozřejmě, v mnoha názorech se zásadně lišíme, ale prostě jen vycházíme z toho, že Rusko se musí zbavit mentality občanské války a my musíme hledat to, v čem se dokážeme shodnout. Cíl je jednoduchý: být zkonsolidovanou silou v okamžiku, kdy se začne rozpadat moc Kremlu. Musíme mít dobře připravená pravidla, podle nichž vybereme kandidáta do prezidentských voleb.

Ale dokážete oslovit Rusko?

Jsem přesvědčen, že v Rusku existují předpoklady, aby se režim změnil. Situace naprosté většiny Rusů je katastrofální. Když ruská propaganda, či dokonce západní sdělovací prostředky velebí ekonomický růst a prosperitu, zcela ignorují fakt, že existují dvě Ruska. Ano, jednoho z nich se opravdu týká ekonomický vzestup a prosperita, ale patří do něj jen zhruba patnáct procent obyvatel země. Jenže co to je patnáct procent? Dvacet milionů lidí – tedy Čechy, Slovensko a kus Maďarska. Do druhého Ruska patří zbytek, tedy zhruba 120 milionů lidí. Propast mezi těmito dvěma zeměmi uvnitř Ruska se zvětšuje.

A stačí to k tomu, abyste získali vliv?

Ti u moci si stále více uvědomují: za rok bude v čele Ruska někdo jiný a ten někdo se bude muset velmi akutně zabývat zlepšením ekonomické situace země. Ceny ropy v poslední době klesly a to nabouralo pozice té patnáctiprocentní menšiny. I nevelká ruská střední třída cítí, že situace není moc dobrá, a mezi vládnoucí elitou to působí doslova paniku. Je tedy možné, že lidé z nějaké vlivné skupiny, která zrovna bude v boji o Kreml prohrávat, se kvůli uchování svých zisků začnou domlouvat s opozicí. Proto podle mého existuje reálný scénář, v němž prohrávající skupina v Kremlu najednou začne mít zájem na změně pravidel.

Budete za rok kandidovat v prezidentských volbách?

Nevylučuji to, možná se to stane, ale v současnosti je mým klíčovým úkolem hrát roli prostředníka mezi různými uskupeními. Já chci upřímně jediné: aby naše koalice vyhrála, a budu tedy podporovat toho kandidáta, který bude přijatelný pro všechny. Je pravděpodobné, že náš kandidát nebude k volbám zaregistrován, pak povoláme lidi do ulic. Ne po zfalšovaných volbách, jak to bylo na Ukrajině či v Gruzii, ale do voleb. Jsem přesvědčen, že krize v Rusku přijde ještě v předvolebním období, a lidé se na to musí připravit. Myslím, že letos již lidé svůj strach překonají. Každý den, v němž dokážeme přežít a vést náš politický boj, je pro nás vítězstvím.

Vy tedy také říkáte, že Rusko je méně stabilní, než si Západ myslí?

Rusko vůbec není stabilní, naopak, je nebezpečně nestabilní, ještě jednou říkám: současný režim nemá žádnou dlouhodobou strategickou perspektivu, je postaven pouze na zájmu úředníků urvat si co nejvíce. Je jasné, že prezidentské pravomoci, které má nyní Putin, jsou smrtelně nebezpečné, mohou dát vzniknout diktatuře.

Jakou roli dnes v Rusku hraje Putin?

Je to zkrátka šéf celé té obrovské byrokracie, která dokázala využít historické šance a historického okamžiku a získat obrovské majetky. Nemyslím, že ho role hlavy státu nějak zvlášť přitahuje. Co se týče jeho osobního majetku, patří, a myslím, že i ve světovém měřítku, na jednu z nejvyšších příček.

Opravdu ho považujete za tak bohatého?

Samozřejmě. Vždycky říkám: podívejte se na seznam ruských dolarových miliardářů, máme jich tu podle tabulky v jednom časopise jedenašedesát. Abramovič 21 miliard, Potanin 14 miliard a tak dále. A já se ptám: kolik asi musí mít člověk, který je všechny může hravě poslat za mříže během jednoho dne?

Nedávno jste řekl, že za vraždou Litviněnka stojí nějaká kremelská frakce. Co vás k tomu vede?

Vlastně se mi ani nechce zatěžovat se nějakými dohady, kdo přesně by to mohl být, jaká skupina za tím je. Nepochybuji o tom, že vražda Politkovské i Litviněnka byla výsledkem nějaké komplikované mocenské hry v Kremlu.

Ale jaké?

Mohl to být třeba někdo, kdo chtěl zkompromitovat Putina. Anebo někdo, kdo chce zkompromitovat ty, co chtějí zkompromitovat Putina. Je to vlastně jedno, protože z mého pohledu to je pořád ta jedna skupina lidí, kteří se neštítí krve.

Pro svět jste samozřejmě především šachová legenda. V čem vám šachy pomáhají ve vaší nové roli?

Šachy mě zformovaly ve všech směrech. Zvykl jsem si neustále analyzovat situaci. Ale hlavně mi ze šachů pomáhá to, co mě udrželo na vrcholu po dvacet let, objektivní pohled na svět. Jsem vždy připraven přiznat neúspěch, nemám problém připustit, že něco dělám špatně a že je třeba to změnit.

Nestýská se vám po šachách? Hrajete ještě?

To vše už je minulost. Začal jsem nový život, už mě zajímají a zaměstnávají jiné věci. I když na ten život minulý samozřejmě vzpomínám a jsem na něj hrdý. Ale už jsem se prostě přeorientoval někam jinam. S šachovým světem jsem pochopitelně dál v kontaktu, rád sleduji dobré partie, píši šachové sloupky, dále pracuji na knihách o velkých šachistech, ale zájmy už mám v životě jiné.

Pořád nějak nemohu uvěřit, že už opravdu nehrajete.

Ne, nehraji. Turnajů se neúčastním a už se ani účastnit nechystám.

Vstoupil jste také do dějin výpočetní techniky – když vás porazil počítač Deep Blue. Považujete to za mezník?

Samozřejmě, to byl důležitý moment. Příjemné to nebylo, ale jsem přesvědčen, že to nebyl stroj, kdo mě porazil, ale celá korporace, která za tím stála.

O čem nyní hlavně sníte?

Považoval bych za velké vítězství, kdyby Rusko z toho všeho vyšlo v pořádku a zůstalo celé. Dnes nemá žádný cíl, ti u moci mu žádný směr nedávají. A já bych byl rád, aby se moje země jednou stala plnoprávným členem civilizovaného světa.

(MFDNES)