Duben 2007

Nejstarší trvale obydlené město světa

Jan Rybář

Lidé zde žijí nepřetržitě tisíce let, v hloubi vysokého návrší leží neprozkoumané archeologické poklady, z letadla vypadá citadela v Irbílu jako kulisa z filmu o nějaké tajemné civilizaci. A Češi nyní toto magické místo, jednu z nejcennějších památek Blízkého východu, pomáhají zachránit.

„Jmenujte jakoukoliv velkou říši z dějin téhle části světa, určitě má s touhle starou pevností něco společného, všechny vládly z tohoto návrší,“ říká Ihsan Al-Titenči. Pracuje pro českou firmu Gema Art, která zpracovala z prostředků české vládní pomoci Iráku projekt záchrany této památky. „Za Saddáma pevnost chátrala, nyní dostává novou šanci,“ dodává. Vylezte na třicet metrů vysoké návrší obehnané stovky metrů dlouhými zdmi – ocitnete se v jedné z nejzajímavějších památek lidských dějin. Odhaduje se, že lidé na tomto místě nepřetržitě žijí šest, či dokonce osm tisíciletí. Pevnost se shluky křivolakých uliček a domků proto patří do učebnic: vedle Jericha bývá označována za nejstarší trvale obydlené místo na světě.

„Je to naprosto fascinující místo, něco takového ve světě najdete už jen těžko,“ říká v telefonickém rozhovoru Petr Justa, konzervátor firmy Gema Art, který na průzkumu pracuje. „Navíc tam nikdy v minulosti nebyl proveden žádný archeologický výzkum, pro vědce to je prostě poklad,“ dodává. O Irbílu, tedy o této prastaré pevnosti, se zmiňují již záznamy Sumerů z dob počátků lidské civilizace, byl zde chrám bohyně Ištar, právě sem po prohrané bitvě prchl před Alexandrem Makedonským perský král Darius.

I pro novodobé obyvatele Kurdistánu je to mytické město. „Moje rodina odsud pochází, ještě můj pradědeček tu bydlel, byl to obchodník s tabákem,“ říká Ihsan Al-Titenči a pohybem ruky zdraví muže vykukujícího z jednoho z domků v citadele. Je jedním z posledních, kteří dnes v pevnosti žijí. Zhruba před měsícem se kurdská vláda rozhodla k radikálnímu kroku: všech několik tisíc obyvatel vystěhovala – jen tak bude podle ní možné město zachránit. „Až obnova pokročí, lidé se sem znovu začnou vracet. Tak to bylo od nepaměti, proč to nyní měnit?“ dodává Al-Titenči a pyšně ukazuje honosný dům, který je restaurován právě českými experty. Pokud vše půjde podle plánu, bude v něm výzkumné centrum českých archeologů a konzervátorů, kteří se chtějí v budoucnu podílet na obnově města. První část projektu financovala česká vláda z prostředků na pomoc Iráku, nyní se Gema Art snaží najít finance i z dalších zdrojů: od kurdské vlády či mezinárodních organizací jako UNESCO.

Čeští restaurátoři a vědci jsou přesvědčeni, že hora ještě vydá mnoho kulturních pokladů. „V literatuře se píše, že lidé tam žijí nepřetržitě šest až osm tisíc let, archeologové Západočeské univerzity tam však nalezli i kamenný nástroj starý pravděpodobně až stovky tisíc let,“ říká Petr Justa.

Během několika minut za zdmi města vás pohltí atmosféra tohoto nezničitelného místa, zároveň vás však vyděsí stav, v jakém je dnes. Vypadá trochu jako obrovské mraveniště poslepované z cihlových domků starých pět set i pět let, křivolaké uličky stoupající a klesající podle toho, jak jedna civilizace překrývala tu předchozí. A v tom se povalují odpadky po posledních obyvatelích, kteří odešli teprve nedávno. Starobylou bránu s výhledem na zasněžené hory na horizontu hlídá voják, hřeje si ruce nad ohněm, dým se proplétá mezi domy, které jsou prázdné, a tedy ponuré. „Nejdřív je třeba dát celému městu první pomoc a připravit dlouhodobý plán. A poté sem také vrátit lidi. Tohle místo bez nich prostě nedává smysl,“ říká Justa.

(MFDNES)