Duben 2007

Rozpad Velké Británie

Jiří Sobota

Skotové vážně uvažují o odtržení od Londýna. Rozhodnutí padne v nejbližších týdnech.

Už je to tak. Velká Británie není tak velká a neotřesitelná, jak by se mohlo zvnějšku zdát. Spíše naopak – na začátek května připadá 300. výročí vzniku unie kdysi nezávislého Skotska s kdysi nezávislou Anglií a Walesem a v tuto chvíli si více než polovina Skotů přeje, aby to bylo výročí poslední. A co je možná ještě překvapivější, podle průzkumů veřejného mínění myslí přesně na totéž na druhé straně bývalé hranice také 60 % Angličanů. Na obzoru se navíc rýsuje dobrá příležitost – 3. května se v Británii konají volby do skotského parlamentu a v nich má k vítězství našlápnuto Skotská národní strana (SNP) vedená charismatickým Alexem Salmondem. Hlavním bodem programu SNP je referendum o nezávislosti Skotska. Když na to přijde, nemusí to trvat dlouho a Evropská unie bude mít o jeden členský stát navíc.

Rakety, Blair a ropa

Blesk z čistého nebe to úplně není. Skotové si s myšlenkou osamostatnění už pohrávají minimálně od 70. let minulého století, kdy se k vládě v Londýně dostali konzervativci vedení Margaret Thatcherovou. Ta vyřešila dlouholeté problémy zastaralé a zaostávající skotské ekonomiky orientované na těžký průmysl nekompromisně – zastavila do té doby běžné státní dotace a nechala prodělečné doly, hutě i loděnice zkrachovat.

Skotsko náraz ekonomického liberalismu nikdy nerozdýchalo – díky letité industriální tradici sahající do 19. století je to země továren, odborů a křesťanského socialismu. Konzervativní strana tady prakticky nemá žádné voliče. Předlouhá vláda anglických toryů byla díky své tvrdosti vnímána téměř jako útlak cizí mocnosti, ale stále k ní existovala britská alternativa, totiž labouristé. Ti se na skotské nespokojenosti rádi svezli, a dokonce se nebáli využít narůstajících nacionalistických nálad, když Skotům slíbili vlastní parlament. Po nástupu k moci svůj slib také splnili.

Teď labouristé vládnou deset let a ve Skotsku si s nimi svoji budoucnost spojuje stále méně lidí. Tony Blair je sice sociálně „měkčí“ než nenáviděná Thatcherová, od starého dobrého odborářského socialismu se ale také hodně vzdálil. Británie jako celek může být úspěšnou zemí a Londýn finančním centrem, Skotsko však roste nejpomaleji v Evropě (1,7 % HDP v porovnání s britskými 2,6 % nebo českými téměř 6 %) a většina ekonomických a sociálních ukazatelů – od vzdělání přes předpokládanou délku života až po množství aut v domácnostech – ukazuje na propast mezi bohatým jihem a chudým severem. K tomu je potřeba připočítat celkovou únavu z Blaira společnou celé Velké Británii, odpor k válce v Iráku, a navíc pacifistickou náladu v podobě nechuti k jaderným zbraním. To má svůj smysl – britská armáda totiž kotví svou flotilu jaderných ponorek vyzbrojených střelami Trident právě ve skotských přístavech a Blair nedávno ohlásil jejich modernizaci.

Na počátku roku 2007 jsou tak Skotové londýnskou vládou otrávení stejně jako v roce 1997, kdy prohráli konzervativci, ovšem s jedním podstatným rozdílem – tentokrát už žádná srozumitelná britská alternativa neexistuje. Zato je tu SNP, strana skotského vzdoru, která slibuje přesně to, co Skotové chtějí slyšet – moderní bohatý stát, špičkové zdravotnictví a školství a samozřejmě nucený odjezd ponorek i s raketami do anglických přístavů. Proč tomu Skotové věří? Jednu důležitou věc jsme až dosud nezmínili – pětimilionové Skotsko má ve svých vodách zásoby ropy.

Trochu se rozcházíme

Po tomto konstatování obvykle následuje na britských ostrovech hádka bez konce. SNP staví svoji nabídku samostatnosti opravdu především na ekonomických argumentech, a nikoli na vágním vlastenectví, její čísla se ale obvykle zásadně rozcházejí s názorem ekonomů na obou stranách hranice a jsou k nim skeptičtí dokonce i skotští podnikatelé. Většinová verze líčí Skotsko jako zemi relativně nízkých daní a štědrého sociálního státu drženého nad vodou díky nemalým finančním injekcím z Londýna – odtud také alespoň částečné vysvětlení skutečnosti, že svých severských spoluobčanů se rády zbaví skoro dvě třetiny Angličanů. Skotští nacionalisté nad tím mávají rukou s tím, že schodek lehce pokryje výnos z prodeje ropy. Jisté to není ani trochu – ceny jsou pohyblivé, těžba klesá a o naleziště by se navíc vedl s Londýnem komplikovaný spor.

V každém případě labouristy zklamané veřejné mínění nejisté cifry velkoryse přehlíží a hodlá volit SNP. Dál už není jisté vůbec nic.

(Respekt, www.respekt.cz)