Duben 2007

Parkanová proti Topolánkovi

Jaroslav Spurný

Koalice svedla nečekaný boj o ředitele vojenské rozvědky. Poslední jednání vlády bylo podle svědků rušné. Debatu ale nevzbudil mediálně slavný kšeft s gripeny, ale nenápadný papír s podpisem ministryně obrany Vlasty Parkanové (KDU-ČSL). K Mirku Topolánkovi se ve středu dostal na stůl návrh ministryně na odvolání šéfa Vojenského zpravodajství Miroslava Krejčíka. Parkanová tímto pokusem vzbudila značnou nevoli svého šéfa a zásadní roztržku v koalici. Krejčík nakonec ve funkci zůstal, ale v tajných službách od počátku roku probíhá válka. Žádný z šéfů nemá své místo jisté.

Grázl, nebo hrdina?

Minulý týden vyšel v MF Dnes rozhovor s generálem Krejčíkem. Popisoval šok, který zažil, když usedl před čtyřmi lety do křesla šéfa Vojenského zpravodajství. Ve službě podle něj pracovalo, často na vedoucích místech, asi čtyřicet bývalých důstojníků StB a další desítky agentů komunistické tajné služby. „Někteří z nich to dotáhli dokonce na plukovníky, což je v rozporu s lustračním zákonem,“ vzpomíná v rozhovoru Krejčík. Podle jeho slov bývalí estébáci zamlčovali informace, sabotovali práci, jejich myšlení uvázlo v praktikách hluboké totality. K tomu, co to pro Česko znamenalo, se dostaneme později.

Ten samý den vyšel článek v týdeníku Euro, podle něhož se připravuje odvolání Krejčíka. Za jeho ředitelování musely odejít desítky, možná stovky výborných zpravodajců, tvrdili v článku anonymní špioni. Tak jak to je? Pročistil Krejčík službu, nebo ji naopak táhl ke dnu vyhazováním expertů? Tento rozpor ukazuje – a řada lidí spjatých s tajnými službami to potvrzuje – že ve zpravodajských službách znovu vzplál boj o místa.

Zůstaňme ale u Krejčíka. Fakt, že ve Vojenském zpravodajství pracovali nedůvěryhodní lidé a bývalí estébáci, je poměrně znám. Vojenská rozvědka prošla od dob komunismu první zásadní reorganizací až před dvěma lety – pod Krejčíkovým vedením. Předtím se v ní etablovali lidé s totalitní zpravodajskou minulostí. Podobné to bylo ve vojenské kontrarozvědce, tam sice proběhly počátkem devadesátých let prověrky (tzv. atestace), jenže už tehdy se psalo, že jimi prošla řada „nezbytných odborníků“ z komunismu.

Tyto týmy přežily bez zásadnějších změn skoro patnáct let. „Pokud vím, tak teprve Krejčík úřad provětral,“ říká poslanec Tomáš Kladívko, člen kontrolní komise Vojenského zpravodajství. Podle dalších zdrojů Krejčík vymetením estébáků vyvolal mezi zpravodajci nesváry. V médiích se začaly objevovat články a výpovědi anonymních zdrojů o Krejčíkově neschopnosti.

Na schůzce u Topolánka

A tady se už dostáváme do oblasti srozumitelné i veřejnosti. Vojenské zpravodajství úzce spolupracuje s resortem obrany i generálním štábem armády na výběrových řízeních nákupu vojenského materiálu. Tak to bylo při nákupu gripenů, transportérů, výběru firem pro likvidaci munice. Jde o miliardové obchody, a jak víme z historie, mnohokrát neprůhledné a často i zmanipulované. A bez posvěcení tajných služeb by manipulovat nešlo, protože k řízením dodávají své informace o uchazečích. Jde o velký byznys ministerských obchodníků, které podle důvěryhodných indicií přestali zpravodajci po Krejčíkových reformách krýt.

Dokonce se to vyvíjí naopak. Vojenské zpravodajství před rokem odhalilo korupci ve stamilionových zakázkách na ochranu armádních objektů, kterých se účastnila firma Trade Fides. Policií bylo vzápětí obviněno několik představitelů firmy a několik ministerských úředníků. Vypadalo to na protikorupční happy end. Jenže vojenské zpravodajství najednou začalo čelit obrovskému tlaku ministerstva. „Kazíte dobrou tvář resortu,“ vyčítalo před rokem a vyčítá dodnes podle svědků vedení ministerstva a pod Krejčíkem se začala třást židle. Především proto, že jeho lidé začali prověřovat i další armádní zakázky (podle důvěryhodných zdrojů předají výsledky několika pátrání v nejbližší době policii).

To se nelíbilo ani obchodníkům, ani armádním úředníkům a začali se bránit. První pokus odvolat Krejčíka přišel loni na podzim s nástupem nové vlády. Premiér Topolánek dostal údajně od svých spolupracovníků, informovaných prý od lidí, kteří museli službu opustit, udání o Krejčíkově neschopnosti, ale ten svou funkci při rozhovoru s premiérem ustál – stačilo předložit dokumenty. Třeba o tom, jak bruselská centrála NATO odmítala do odchodu estébáků udělovat Krejčíkovým lidem prověrky k seznámení se s aliančními tajnými materiály.

Po reorganizaci Vojenského zpravodajství se přístup Bruselu změnil, dnes má alianční prověrky na sto šedesát zpravodajců, a jak řekl v rozhovoru pro média Krejčík: „Už nemusíme sedět při zásadních jednáních v předpokoji.“

Co navrhla Parkanová

Jak tedy rozumět tomu, že ministryně Parkanová chce odvolat člověka, který se ve službě osvědčil? „Na vládě jsem žádné odvolání generála Krejčíka nenavrhla, v žádném sporu s premiérem nejsem, postupujeme ve shodě,“ odpovídá ministryně prostřednictvím SMS. Ale minimálně tři důvěryhodné zdroje dosvědčují, že vláda Krejčíka projednávala. Vědí o návrhu Krejčíkova odvolání třeba členové poslanecké kontrolní komise? „Slyšel jsem o tom, ale víc nemůžu říct,“ říká Kladívko. Vyjadřovat se nechce ani vojenská rozvědka. „Žádný komentář,“ říká její mluvčí Ladislav Štícha.

Tak jak to bylo? Podle informací Respektu skutečně Parkanová vládě návrh na odvolání šéfa Vojenského zpravodajství přímo nepředložila. Návrh předala svému náměstkovi Martinu Bartákovi z ODS, který jej zase transportoval svému stranickému šéfovi, a tak vznikla ve vládě roztržka.

Ministři se rozhodli věc prozatím odložit. Miroslav Krejčík má totiž podepsanou smlouvu s armádou do konce srpna a ministři čekají, zda se rozhodne odejít, nebo jestli smlouvu prodlouží.

Každopádně Parkanové události kolem Krejčíka komplikují politickou kariéru. Minimálně v očích koaličních partnerů se dostala do nepříjemného podezření, že se snaží krýt podezřelé obchody. Nejde ale jen o ministryni, ale lidovce jako stranu, která má ekonomiku armády pod palcem skoro nepřetržitě čtrnáct let.

Kdo povede tajné služby

Generál Krejčík je jen špičkou ledovce ve válce, která vzniká v tajných službách. ODS chce totiž služby reorganizovat. Nemá smysl rozebírat, jestli je lepší nápad sloučit civilní rozvědku, která dnes nesmyslně spadá pod ministerstvo vnitra, s BIS nebo jestli se sloučí vojenská rozvědka s civilní apod. Důležité je, že zpravodajci začínají v očekávání hrát o své posty.

Politické strany hledají nové šéfy vojenské zpravodajské služby, civilní rozvědky, mluví se i odchodu Jiřího Langa, který šéfuje BIS už čtyři roky. Strany mají na funkce své favority. Třeba ODS nabídla post šéfa rozvědky současnému českému velvyslanci ve Francii Pavlu Fischerovi, ten ale odmítl. Ve hře jsou dnes i další jména, třeba expert na bezpečnost Jiří Schneider nebo někdejší šéf Vojenského zpravodajství Petr Pelc (ten je známý tím, že podepisoval prověrky ve Vojenském zpravodajství estébákům a agentům, které musel později Krejčík vyhodit). Favoritem lidovců na post šéfa Vojenského zpravodajství je údajně Jiří Růžek, muž, který musel před čtyřmi lety kvůli skandálu opustit post šéfa BIS.

Co má z této šachové partie běžný občan? Jen pro ilustraci, bez svolení tajných služeb není možné uskutečnit řadu důležitých obchodů se zbraněmi a vyspělými technologiemi, tajné služby mohou svými informacemi překazit i podezřelá výběrová řízení. Pokud budou naše služby nedůvěryhodné, nikdo nám nepředá citlivé informace o teroristech, praní špinavých peněz a dalších bezpečnostních rizicích. Mlčení politiků o tahanicích kolem Krejčíka může být nakonec dobrou zprávou: zřejmě se skutečně chtějí o budoucnosti služeb dohodnout a teď nemají zájem propírat na veřejnosti špinavé prádlo zpravodajských služeb ani nešikovný pokus Vlasty Parkanové.

(Respekt, www.respekt.cz)