Duben 2007

Danajský radar

Martin Stropnický

Už k tomu řekla svý i stará Blažková z Nuslí, karlínskej Jarda se k tomu chystá, a tak je nejvyšší čas, abych něco prones o americkým radaru i já. Že se to Prahy netýká? Co vás nemá! Až to tady všechno jednou buchne, Žižkov v tom bude lítat první.

Povím vám to na rovinu: tomu radaru od Amíků říkám svoje jasný ne. Proč? Tak předně: je proti tomu i Moskva a ta to musí vědět. A pak, my jsme se přece vždycky ubránili sami. Například Bílá hora. Nebo Švédové. Jak jsme je, panečku, hnali! A Mnichov? O nás bez nás, pane vrchní, o nás bez nás. A co teprve Únor! Tehdá jsme útočili i bránili zároveň. O osmašedesátém nemluvím, v tom jsme sami nebyli. To byla přece internacionální pomoc. Zkrátka, když si vyhrnem rukávy, když spustíme chorál, neznám armádu, která by nás neškemrala o milost. Ještě jednu rundu. Na mě!

Jak říkám: byli jsme před radarem, budeme i po něm. To už tu všechno bylo. A navíc nechtěj respektovat naše zákony! Pacholci. Opičej se po nás! Tak to teda ne.

Ať si píchnou ten svůj radar soše Svobody hezky za čelenku. To by byl pěknej danajskej dar! Sakra… Co je to ten danajskej…? Teď mi to vypadlo, kruci… No! Ale co, stejně jsem proti! Žádnej danajskej radar tu nepotřebujem. Zaženeme agresora do vršovického dolíku a utopíme ho v Botiči jako kotě. A ještě jednu zelenou, pane vrchní! On už to všechno někdo zaplatí.

(MFDNES)