Duben 2007

Černobyl byl epizodou

Milan Vodička

Známý jaderný fyzik František Janouch tvrdí s jistotou: Není jiná cesta než atomové elektrárny. Nemáme jinou volbu.

Jaderné elektrárny jdou zase do módy. Čím si to vysvětlit?

Je to přirozené. Představují velké zdroje energie a nevytvářejí skleníkové plyny, které se ukazují jako jeden z největších problémů civilizace, jejíž energetická politika je založena na spalování fosilních paliv.

Ale není to dlouho, co by vám řekli, že největším problémem, pokud jde o výrobu energie, je Černobyl.

Černobyl byl epizodou. Je v podstatě neopakovatelný. Byl to vojenský reaktor původně vyvinutý pro výrobu plutonia pro jaderné zbraně. V normální společnosti by nedostal povolení k provozu.

Myslíte, že už se něco takového nemůže opakovat? Jste odborník, takže dobře znáte Achillovy paty atomových elektráren. Které to jsou?

Negativa jsou hlavně psychologická. Jaderná energie vstoupila do povědomí lidstva výbuchy v Hirošimě a Nagasaki, kde byly postiženy statisíce. A pak závody ve zbrojení, kde supervelmoci nashromáždily 50 000 hlavic. Vznikl strach z arzenálů, pak i ze samotného procesu výroby elektřiny. Mimo jiné i proto, že na rozdíl od ostatních způsobů výroby energie je pro lidi nepochopitelný. Lidé si mohou představit spalování uhlí či vodní elektrárnu, ale to, jak se štěpení jádra mění na elektřinu, je jim záhadou.

Kromě obav z bezpečnosti je tady však zcela praktický problém: kam s jaderným odpadem? Nikdo nechce mít úložiště na svém území a to se má počet jaderných elektráren zvýšit za pár desetiletí téměř na 700.

Já si dokonce myslím, že za padesát let jich bude tisíc. Teď k tomu, co nazýváte odpad. Třeba Japonci tomu říkají surovina. Je v něm pořád 95 až 96 procent nevyužité energie. Tu lze z větší části získat zpět transmutacemi. K tomu jsou potřeba reaktory nové generace, které budou technicky vyřešeny tak za pět deset let. Vyhořelé palivo vložíte znovu a začnete vyrábět opět energii. Tím se podstatně sníží objem toho, čemu říkáte odpad.

Atomové elektrárny chtějí i rozvojové státy. Není problém, že se dostanou do rukou zemí, jež nejsou technologicky na výši?

Budou to země, které už zvládly i jiné věci. Riziko je minimální. Svět je natolik propojený, že to může kontrolovat a regulovat.

Jestliže se bude jaderná technologie šířit, bude však vzrůstat možnost vojenského zneužití. Nebo je to jen přehánění?

Je to problém. Při výrobě energie vzniká plutonium, jež se využívá k výrobě bomb. Ale i to lze mít pod kontrolou. Je to snazší než najít nový zdroj energie. Myslím, že nemáme jinou volbu.

To zní skoro pochmurně.

Ne. Jen se budeme muset změnit. Budeme muset šetřit a – což je úkol pro politiky – zdanit svoji spotřebu. Podívejte, dcera s dětmi byla na lodi v Karibiku. Bylo tam také kluziště, kde děti mohly bruslit. Umíte si představit, jak je to energeticky náročné? A k čemu vlastně? Vždyť mohla zůstat doma ve Švédsku a bruslit tam.

(MFDNES)