Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Květen 2007


Protahujete soudní řízení? Zaplaťte za to!

František Janouch

Příklady táhnou, tvrdí jedno přísloví. Alespoň by měly, dodávám. Nedávno uveřejnil rakouský tisk tuto krátkou noticku: „V roce 1994 byl Peter Heidegger jako vrah mladé taxikářky Claudie Deubler (28) odsouzen k 20 letům vězení. Odseděl si 2865 dní. V roce 2003 byl proces obnoven a soud Petera Heideggera osvobodil. Jako odškodnění mu Rakousko vyplatilo 950 000 eur. Rakouská republika zastoupená ministerstvem spravedlnosti nyní požaduje od pěti policistů, kteří případ vyšetřovali, 100 000 eur. Důvod: nedbalá práce při vyšetřování.

Sleduji delší dobu ostudnou kauzu MUDr. Uzunoglua, zorganizovanou naprosto zřetelně kriminálními postkomunistickými strukturami v české policii. Kauza se táhne již přes 12,5 roku a soudce Mgr. Vítězslav Rašík, který ji má již přes pět let na stole, se vůbec nenamáhá ji ukončit.

Kde se poučit

Co kdybychom se poučili od našeho jižního souseda, který má strukturu soudnictví podobnou naší a který je již mnoho let v Evropské unii? Což kdyby příslušný státní orgán posoudil, jak a kým byly údajné trestné činy Yekty Uzunoglua vyšetřovány, a v případě pochybení uložil vysoké peněžité tresty policistům, kteří vyšetřování vedli?

Hlavní svědek v kauze Uzunoglu se během půldruhého roku osmkrát nedostavil na předvolání soudu a soudce použil jen málo z možností, které mu poskytuje zákon, aby tohoto svědka na hlavní líčení dostal: vysoké pokuty, předvedení, zadržení. Neměl by svědek být státním zástupcem obviněn nejen z maření soudního jednání a pohrdání soudem, ale i ze škod, které obžalovanému i českému státu svým jednáním způsobil? Náklady na přípravu a přítomnost advokáta na každé líčení mohou být přesně vyčísleny a dosahují milionových částek. K těmto položkám přistupuje i finanční vyjádření času, který obžalovaný zbytečně ztratil. I tento čas lze poměrně přesné finančně ocenit. Navíc stojí každé hlavní líčení naše daňové poplatníky stovky tisíc korun. I tyto zbytečné výdaje by měly být státem od toho, kdo je způsobil, soudně vymáhány.

V průběhu nejméně 18 měsíců soudce Rašík nevyužíval prostředků, které mu zákon dává k přivedení svědka. Tím způsobil nejen obžalovanému, ale i našemu státu ohromnou hmotnou škodu, kterou by měl ze svého platu uhradit. Pokud vinu za nepředvedení svědka má policie, měly by být tyto milionové částky vymáhány nejen od hlavního svědka, ale i od policie. Soudce Rašík by však měl nést hmotnou odpovědnost vzhledem k obžalovanému i státu ještě z jiného hlediska.

Nést odpovědnost

Místo aby nařídil hlavní líčení třeba na celý týden a mezi jednotlivými hlavními líčeními přestávku na několik málo týdnů, vyhlašuje evidentně se zlým úmyslem – nelze totiž věřit, že by soudce měl tak základní neznalosti soudního řadu, který velice přesně stanoví, jak mají být z hlediska tohoto řádu nařízena hlavní líčení – hlavní líčení nejvýše na dva dny a mezi nimi až několikaměsíční přestávky. I tento způsob vedení procesu prokazatelně poškozuje obžalovaného a přináší mu značné hmotné ztráty. Většina jednacích síní, které mají dnes k dispozici soudci, je vybavena moderním počítačovým i audiozařízením. Přesto soudci tato zařízení nevyužívají a zapisují si výpovědi svědků, obžalovaných i advokátů ve svém podání. Tento předpotopní způsob vedení procesu prodlužuje dobu konání hlavních líčení nejméně na dvojnásobek a tím zase působí hmotné škody nejen obžalovanému (honoráře advokátům, ztráty výdělku obžalovaného, morální škody), ale i daňovým poplatníkům.

Hmotná odpovědnost justičních pracovníků by nepochybně podstatně urychlila a zkvalitnila naše soudnictví a ušetřila našemu státu ohromné částky z výdajů na soudnictví i na vysokých pokutách, které ČR musí za zdlouhavé soudní procedury stále častěji platit podle rozhodnutí štrasburského soudu.

(MFDNES)



Zpátky
 
look this