Květen 2007

Když Slezsko bylo Česko

Jiří Peňás

Slezsko je středoevropský Kurdistán bez Kurdů. Země, která má svou historii, kulturu a svéráz, ale až na výjimky byla vždy rozdělena mezi dva, respektive tři státy. Kus z něho zůstal ve státě českém, díky čemuž máme kraj Moravskoslezský, a většina Čechů v tom má trochu zmatek.

Podíváme-li se na mapu, vidíme, že Slezsko se dělí na Dolní (severozápadní část s Vratislaví) a Horní (Katovice) a tvoří široký pás stáčející se podél českých pohraničních hor k jihovýchodu: na západě tvoří přirozenou hranici řeka Nisa, na východě a severu se pak jeho z poloviny kopcovitý ráz vytrácí do polských širých rovin. Dnes je samozřejmě součástí Polska a na mnoha důležitých místech lze číst pamětní cedule připomínající, že v roce 1945 se země slezská „rukou dějinné spravedlnosti“ vrátila do ojczyzny, tedy do vlasti. Po tisíci letech. Čtyři století z toho bylo Slezsko součástí zemí Koruny české. Od vynoření se českého a polského státu o ně soupeřili Přemyslovci s Piastovci, pro český stát je definitivně (tedy na oněch čtyři sta let) získal Jan Lucemburský a pod českou korunou Slezsko přečkalo husitské války, reformaci, příchod Habsburků, třicetiletou válku, barokní rozkvět. Co nepřečkalo, byl nástup dravého pruského státu, který se v osobě Friedricha II. přihlásil o slovo. Po nástupu Marie Terezie (1740) vpadl mladý král do Slezska i Čech a po rychlých pruských úspěších a pak po dlouho se vlekoucí středoevropské válce musela císařovna v roce 1763 podstoupit skoro celé Slezsko Prusku. Habsburkům, tedy nám, zůstalo jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko, dnešní důvod existence názvu kraje Moravskoslezského. Paradoxní je, že český nacionalista, který by jinak českou moc chtěl mít nad polovinou Evropy, by dávné ztráty Slezska neměl vůbec želet, naopak by se z ní měl radovat. Bylo to už dávno území s německým obyvatelstvem: Vratislav čili Breslau, po Praze největší město království, byla zcela německá a významněji Češi žili jen v Kladsku, jak víme od babičky Terezie Panklové, tedy z Babičky Boženy Němcové... A tak kvůli ztrátě bohatého a rozvinutého, „ale“ německého Slezska stali se Češi poprvé v českém království většinovým národem, což musela Vídeň respektovat a což mohutně nastartovalo hnutí, jemuž říkáme národní obrození.

(kráceno)

(Týden)