Květen 2007

Proč ODS dobyla CzechInvest

Jiří Sobota

Ministr průmyslu Říman ovládl vlajkovou loď české státní správy. Ve hře je osud zahraničních investic a sto miliard korun z evropských fondů.

Nestává se často, aby česká ekonomická elita propadala emocím. Aby celé desítky kvalifikovaných manažerů podávaly hromadně výpověď. Aby se uprostřed Prahy pod okny odvolaného ředitele vládní agentury objevil nápis: Děkujeme. Aby racionálně uvažující špičkoví ekonomové popisovali setkání s bývalými top manažery a zmiňovali slzy v očích. Minulý týden jsme byli svědky právě takového představení. Ministr průmyslu Martin Říman odvolal ředitele agentury CzechInvest a osmdesát pět jeho kolegů se rozhodlo svého šéfa následovat. Očekávají se výpovědi dalších, mluví se o destrukci celé organizace řídící příliv zahraničních investic, podporující malé a střední podnikání a spravující tok důležité části evropských dotací do Česka – jen v této oblasti se jedná o projekty v hodnotě sto miliard korun.

Čeká-li CzechInvest v čele s ředitelem dosazeným ODS de facto rozpad či nedůstojná role slouhy současného ministra průmyslu, jedná se ze strany nejsilnější vládní strany o dobytí kdysi ztracené kóty hraničící s pomstou nebo čistou hrabivostí. Agentura může být skutečně leckomu trnem v oku – nejdříve se v 90. letech stala ohniskem úspěšné vzpoury části českých ekonomů proti ideologii volného trhu a v průběhu času také baštou celé jedné vzdělané a nadějné generace úředníků, kteří si v mladé a dynamické agentuře vytvořili značně nezávislé „hnízdo odporu“ uprostřed jinak šedivé a zpolitizované státní správy. Právě nezávislost, rozšiřující se pravomoci včetně vlivu na desítky miliard, rozdílný pohled na roli státu při řízení ekonomiky než ten, který razí špičky ODS, a úspěch překračující hranice Česka se zřejmě staly firmě osudnými.

Underground

CzechInvest je úspěšná agentura. O jejím fungování se vedl seminář na Harvardu, jako pozitivní příklad ji do nebe vychvaluje studie Světové banky. Pražští úředníci do Česka přilákali zahraniční investice za více než 200 miliard korun a pomohli tu vytvořit téměř 70 000 pracovních míst. Pozoruhodné ale je, jakým způsobem se jim to vlastně povedlo.

CzechInvest byl v roce 1992 stěží něčím více než marketingovým oddělením na ministerstvu průmyslu o třech zaměstnancích a bez počítače. Zahraniční kapitál, jenž dnes stojí za téměř 70 % českého exportu průmyslových výrobků, nebyl tehdy v Česku v oblibě, mluvilo se o ochraně rodinného stříbra, privatizaci do českých rukou, nebezpečí vyvedení zisků do zahraničí. Kromě toho se vládlo podle akademických pouček o volném trhu, jež jakékoli státní zásahy do ekonomiky včetně investičních pobídek považovaly téměř za projev bolševismu.

První šéf agentury Jan Amos Havelka ale přišel s devítiletou praxí z kuvajtské investiční agentury. Tvrdil, že bez peněz ze zahraničí ekonomiku rozpumpovat nelze a že investory je potřeba aktivně lákat. Díky němu je v genech CzechInvestu zakódována víra ve státem řízené vábení zahraničních investorů, kteří pak penězi nasměrovanými do vytipovaných oborů pomohou zemi přetvořit v prosperující ekonomiku. Tak jako se to podařilo ve veleúspěšném Irsku, kde je tamní obdoba CzechInvestu, vládní agentura IDA, v podstatě jednohlasně považována za strůjce irského ekonomického zázraku.

Na rozdíl od Irska se ale v Klausově Česku takový postup rovnal ekonomickému undergroundu. Agentura musela pracovat tiše, bez politického krytí a potřebných zákonů tak, že přímo kontaktovala investory a potom jim zametala cestu u místních úřadů. Tímto nenápadným způsobem a postupným rozšiřováním financovaným z fondů Evropské unie se její podíl na přilákaných investicích zvedl z 2 % v roce 1992 na 25 % o pět let později (o zbytku rozhodovala nesystémově případ od případu sama vláda). Podle studie Tomáše Sedláčka vypracované ve spolupráci s Harvardovou univerzitou pokrývaly dotace z evropských fondů v polovině 90. let celé dvě třetiny provozních nákladů agentury. Lepší časy CzechInvestu nastaly až po pádu vlád ODS, kdy se za ředitelování Martina Jahna a jeho nástupců podařilo na základě jeho zkušeností ze Spojených států postupně vybudovat dnešní výjimečný tým čítající více než tři stovky nadaných, vzdělaných lidí.

Ať letí

Schopnost podstatné části lidí z CzechInvestu reagovat na politické tahy současného ministra průmyslu a raději odejít ze státních služeb je dobrou a špatnou zprávou zároveň. Skutečnost, že na úřadech pracují profesionálové s vlastní hlavou, kteří se nenechají dostrkat do něčeho, co páchne na sto honů, je povzbudivá. Římanova nevysvětlená akce právem vyvolává spekulace o zálusku na evropské peníze nebo o touze rozdělovat pobídky „politicky“ po svém a za zavřeným dveřmi.

Mrazivou informací je pak fakt, že Říman dokázal takový léta budovaný tým během jednoho týdne zlikvidovat. To je na vládní vyhazov. Bezpochyby se Česko obejde bez jednoho Římana snáze než bez více než osmdesáti lidí z CzechInvestu.

(Respekt, www.respekt.cz)