Květen 2007

O odposlechu dětí vláda věděla

Jaroslav Spurný

Policie svévolně odposlouchávala nevinné lidi včetně dvou třináctiletých dětí a povolenku k tomu skryla pod jiná jména. To je opravdu vážné. Ale ještě větší průšvih je, že se o tom – jak vychází najevo - mezi odpovědnými lidmi vědělo už půl roku, a přesto věc až dosud nikdo nevyšetřoval.

Almerův dopis

Na veřejnost se neuvěřitelná zvěst o nasazování odposlechů dětem dostala minulý týden. Skandál má přitom kořeny v loňském létě, kdy Inspekce ministra vnitra napíchla telefony osmi lidem – kvůli vyšetřování úniků z tajné Kubiceho zprávy o kontaktech vysoce postavených politiků s organizovaným zločinem. V říjnu to pak prasklo poprvé. Neznámý zdroj prozradil serveru aktuálně.cz, že inspekce kvůli Kubicemu odposlouchávala nejen politiky, ale také investigativní novináře. Dozvěděli jsme se, že na jméno současného ministra vnitra Ivana Langera odposlechli vyšetřovatelé řízení sociálnědemokratickým ministrem Františkem Bublanem devatenáct telefonů, na jméno jeho kolegy Jana Vidíma dalších šest. Překvapivě nikdo – ani tento list – se ale nezabýval, komu tyto další telefony patří. Snad se mělo za samozřejmé, že odposlouchávaným poslancům. Ale nebylo to tak a skandál tím dostal i současné pokračování. Média i ministr vnitra Langer zveřejnili, že pod schválenými odposlechy se skrývají jména lidí, kteří s kauzou úniku informací nemají nic společného. Například olomoucký primátor Martin Novotný, jeho třináctiletá dcera, její spolužák, právníci a další komunální politici. Ale třeba také poslanec ODS Vlastimil Tlustý.

Odposlechy všech těchto lidí navrhla inspekce, schválil státní zástupce Michal Zachystal a podepsal soudce Jan Novotný. Ani jeden z nich blíže nezkoumal, zda kontrolovaná čísla mají něco společného s prověřovanou kauzou. Ani jeden z nich se k věci nechce dnes vyjádřit. „Věc se vyšetřuje,“ odpovídají oba.

Takže to vypadá, že zdejší policie může zcela v rozporu se zákony odposlouchávat, koho chce, aniž by měl dotyčný cokoli společného se zločinem, stačí jeho číslo v žádosti schovat pod jiné jméno. Ale jak je to možné? Na kontrolu odposlechů tu máme poslaneckou komisi, ta s podobným odhalením nikdy nepřišla. „Něco takového nám vlastně naše kompetence neumožňují zjistit,“ vysvětluje to dlouholetý šéf komise Jiří Bílý (ODS). A jak je možné, že skandální odposlech dětí a běžných, z ničeho neobviněných a nevyšetřovaných občanů zatím nikdo neprověřil – i když o něm kompetentní úředníci vědí už půl roku? Jak totiž minulý týden vyplynulo ze zmínky ředitele policejního útvaru zvláštních činností Tomáše Almera, o rejdech inspekce ví vláda od loňského podzimu. Inspekce totiž Almerovi loni poslala seznam čísel a požádala ho o zjištění totožnosti jejich majitelů. Almer jí vyhověl a poslal zpět seznam: byly na něm právě ti normální občané, kteří hrají hlavní roli v současném skandálu. Když pak Almer z titulu své funkce zjistil, že inspekce bez ohledu na znalost jejich skutečné totožnosti skryla telefon těchto nevinných lidí pod jméno odposlouchávaných poslanců, napsal o tom loni v září dopis ministru spravedlnosti. Dopis dorazil na úřad dva dny poté, co mu začal šéfovat nový ministr Jiří Pospíšil (ODS). Ten přečetl počátkem října úryvky z dopisu na jednání Poslanecké sněmovny, potvrdil tak informaci serveru aktuálně.cz o odposleších politiků a novinářů a slíbil vyšetření celé věci. Jména nevinných odposlouchávaných však tehdy před veřejností zamlčel.

Jak to tu chodí, kolego?

Odposlechy jsou zásadním průlomem do osobních práv, proto zákon připouští jejich použití pouze u závažných trestných činů s minimální horní sazbou osm let a pouze v případech, kdy důkazy nelze získat jinak. Únik informací takovou sazbu nemá. U samotného Kubiceho to policisté loni zaonačili tak, že jej obvinili ze zneužití pravomoci s osmiletou horní sazbou, ale u podezřelých politiků a novinářů nic takového nepřicházelo v úvahu. Jak je tedy možné, že byl odposlech přesto povolen? To je první věc k prošetření. To další – neoprávněné odposlechy nezúčastněných lidí – je už tak závažné, že inspekce, státní zastupitelství i soudy měly nasadit všechny páky, aby byla věc rychle a důsledně vyšetřena už na podzim. Jenže my s překvapením zjišťujeme, že ministr Langer začal volat po vyšetření teprve minulý týden – na tiskovce, kde se k věci vyjadřoval. Dělo se vůbec něco po těch šest měsíců?

„Ne,“ říká Langer. Jak to? „Na to vám neodpovím, případ je teď pod dohledem státního zástupce, já se jako dvojnásobně zúčastněný – jde o mne a o moji inspekci – držím daleko,“ odpovídá ministr Langer.

Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká už v říjnu sdělila tisku, že odposlechy byly legální. To je ve světle nových informací poněkud šokující. Vypadá to, že věc prověřila pouze formálně. Odposlechy schválil soud, a tak je vše v pořádku, do hloubky však nikdo nepátral. Almerovým dopisem se nikdo z vyšetřujících zřejmě nezabýval. „Nejvyšší státní zastupitelství nemůže vstupovat do živých kauz, to je věcí dozorového a dohledového státního zástupce, já jsem tehdy jen citovala výsledky prověrek městského a vrchního státního zastupitelství, neznala jsem všechny podrobnosti,“ odpovídá Vesecká. Teď je tedy zná. Mluvila se svými podřízenými o kvalitě jejich práce? Jak jim teď bude věřit, když vzniká podezření, že jí ve snaze krýt špatnou práci svých kolegů mohli zatajit informace. „K tomu nemůžu nic říct, já nevím, co teď mají ve spisu, my do otevřených kauz nevstupujeme, to můžeme, až budou uzavřeny, a potom to prověříme,“ vysvětluje Vesecká.

Klíčová je jedna věc. Předal na podzim ministr Pospíšil Almerův dopis vůbec lidem, kteří věc prověřovali? Proč dnes mluví o tom, že „nechá věc prošetřit“, když už dávno měl všechny informace a věc už měla být dávno vyšetřena? V sobotu, kdy článek vznikal, měl ministr „zásadní jednání“ a odmítl odpovědět jinak než formou stručné SMS. „Dopis pana Almera jsem dostal,“ píše Pospíšil ve svém vzkazu. „Osobně ho neznám a ministerstvo žádné vyšetřování neprovádí, to orgány činné v trestním řízení. S dalšími dotazy se obraťte na tiskový odbor.“

O vyšetřování se měli zajímat poslanci, kteří zasedají v komisi pro kontrolu zpravodajské techniky. „Sešli jsme se jen jednou na ustanovujícím zasedání,“ říká členka komise Kateřina Jacques. „Jsme tam všichni noví a nevíme pořádně, jak to chodí. Žádné informace o tom skandálu s odposlechy nemáme, a ani nevím, zda máme právo je zjišťovat.“

(Respekt, www.respekt.cz)