Květen 2007

Tichá válka o tajné služby

Jaroslav Spurný

K čemu je vlastně potřebujeme a proč.

Dá se říci, že ve zpravodajských institucích byla odstartována pro veřejnost sice neviditelná, ale o to důležitější válka o budoucnost. Dvě ze tří tuzemských tajných služeb jsou vlastně bez šéfa – ředitel Vojenského zpravodajství Jiří Krejčík je na odchodu, civilní rozvědku vede provizorně a tak trochu po partyzánsku ředitel BIS Jiří Lang. A k tomu všemu vláda ohlásila zásadní reorganizaci služeb.

Nový svět

Tajné služby nejsou ztělesněním mytologického dobra, které bojuje proti absolutnímu zlu, nejsou ani viditelným zhmotněním nevybíravých zákulisních her, ve kterých se bojuje o moc nad světem nebo alespoň nad jednou zemí. Je to jednodušší – jejich základním pracovním nástrojem jsou informace.

Ještě před deseti lety měly služby obrovskou výhodu, jejich expozitury v zahraničí pečlivě studovaly otevřené zdroje, analyzovaly je a už tohle jim stačilo ke kralování ve světě informací. Dnes si může skoro každý přečíst všechno sám. Mizí i výhoda znalosti utajovaných informací.

Svět se otevřel a to, co zůstává utajeno, už dávno ztratilo hodnotu zásadní výjimečnosti. Špioni, kteří kradli tajné informace o vědeckých vynálezech nebo data o počtu lidí v jednotlivých armádách, jsou dávno minulostí. Cenné je umět se orientovat v záplavě dat, být perfektní v jejich vyhodnocování, vypíchnout z nich, co bude pro svět důležité v následujících letech a jak to bude souviset s bezpečností planety.

Vlastně jediné, co tajným službám zůstalo z minulosti, je služba státu jako nejvyšší hodnotě. Pro zpravodajce není nejvyšším příkazem nějaký zákon – jako třeba pro policii trestní řád. Nejsou pro ně závazné ani politické zájmy. Zdravodajci musí samozřejmě dodržovat zákony a respektovat politickou vůli vlády, ale jen do chvíle, dokud ty neohrožují podstatu země, pro kterou pracují. Proti politické vůli vlády koupit gripeny nic nenadělají, ale pokud služby vědí, že jde o špatný obchod, vláda se stává jejich „nepřítelem“.

Zjednodušeně řečeno, tajné služby nepracují pro nějaké pomyslné dobro, ale pro myšlenky, na kterých země stojí. Ale na jakých myšlenkách stojí dnešní Česko? Přes všechny náznaky tuzemských politických hádek je to sjednocení Evropy, tolerance k odlišnému světu, ekonomická prosperita a bezpečnost. A pokud chce vláda reorganizovat služby, musí je postavit na těchto idejích. Zní to jako fráze, ale ve skutečnosti je to zásadní a úmorná práce.

Řady Vojenského zpravodajství opouštěli v posledních letech lidé, kteří podle dosavadního ředitele generála Krejčíka ve své fantazii uvízli v době hluboké totality. Nemyslel tím, že chtějí bojovat proti světovému imperialismu a hájit socialistický odkaz. Prostě tito lidé uvažovali v kategoriích „přítel – nepřítel“ a nepřítelem byl vlastně každý mimo tajnou službu. Teď už nejde o to hledat nepřítele, ale pojmenovávat bezpečnostní rizika.

A těmi jsou třeba militantní země jako Írán nebo Severní Korea, ale také například vyčerpávání energie či ohrožené ovzduší. Jak to? Všude na světě se píší scénáře, co nastane, když se zvednou hladiny oceánů a část lidstva se pohne do vnitrozemí. Nastanou pak nové konflikty o volný prostor? O tom všem je třeba přemýšlet.

Hádky jako na pavlači

Zdejší debata o službách však spíše připomíná pavlačové hádky. Například dohodnutý červnový odchod generála Krejčíka zaujal veřejnost hlavně koaličním sporem o jeho post mezi premiérem Mirkem Topolánkem a ministryní obrany Vlastou Parkanovou. Parkanová jeho odchod nakonec prosadila, pro Topolánka bylo důležitější udržení koalice než generál. Ani důvody ministryně k odvolání Krejčíka nejsou zrovna ukázkou inspirativního přemýšlení o poslání tajných služeb. Prý ztratila ke Krejčíkovi důvěru kvůli rozhovoru, který dal médiím. Zajímavé, Parkanová totiž navrhla jeho odchod ještě předtím, než rozhovor vyšel. Topolánek kolegyni ze svého kabinetu vyhověl, ale nepřijal její návrh na obsazení místa Petrem Pelcem a prosadil, že jmenování nového šéfa bude hlavně na něm.

Civilní rozvědka je bez oficiálního šéfa už skoro půl roku. Vede ji provizorně Jiří Lang. Někteří právníci jsou přesvědčeni, že jeho pověření odporuje zákonu o zpravodajských službách, ti vládní zase, že ne – to je tak nejvíc, co se o směřování rozvědky můžeme dozvědět.

Tyto viditelné roztržky jsou ale odvarem boje, který propukl ve zpravodajské komunitě. Civilní rozvědčíci se proti stavu bez šéfa bouří, píší protestní petice ministrovi vnitra, vznikají zájmové skupiny, které se snaží získat vliv. Vojenské zpravodajství je zatím v relativním klidu, ale v ruchu pražských hospod a různých večírků vznikají party složené z profesionálů i laiků, které chtějí do věci mluvit. To vše je zarámované připravovanou reorganizací.

Její plán – pokud se o plánu dá mluvit – je skryt ve vládních trezorech a nikdo z politiků o něm nechce veřejně mluvit. Čekat se dá cokoli, podle zákulisních dohadů by se měly sloučit pod značkou ZIS (Zahraniční informační služba) civilní i vojenská rozvědka a kontrarozvědčíci z Vojenského zpravodajství by se měli stát součástí BIS. Skoro nikdo nemá dnes své místo jisté a nervozita stoupá.

Vláda na to jde ze špatného konce. Nejdříve odvolá šéfy, a pak začne uvažovat o reorganizaci. A už vůbec nesignalizuje, na jakých základech by měly tajné služby stát.

Přesouvání nábytku

České tajné služby si bohužel v posledních deseti letech vystačily se svým soukromým světem. Se skandálky, krytím své podezřelé činnosti, kvůli alibismu se bály říkat moci nepříjemné věci a nahrazovaly je banalitami (nikdy ji třeba nevarovaly před prodejem ruského dluhu, ale dodávaly ji nadbytečné zprávičky z rešerší ruského tisku). Dnes působí spíše jako nedůvěryhodný hlídač různých kostlivců ve skříních než jako inspirativní instituce. Změnu zatím neslibují ani personální šachy, ani zvažovaná reorganizace. Zatím to vypadá jen na přesunování starého nábytku v jednom pokoji. Ke všemu prováděné se značným nevkusem, doprovázeným hloupými hádkami.

(Respekt, www.respekt)