Červen 2007

Kanaďan o Česku

Cpt. Cannuck (pseudonym)

V Praze žiji od února 2005, ale už předtím jsem tu strávil období mezi březnem 2001 a srpnem 2003. Přišel jsem proto, že jsem si chtěl po několika zahraničních zkušenostech vyzkoušet život v Evropě. Poprvé jsem si Prahu vybral díky webové stránce učitelů angličtiny, která tu inzerovala nabídku práce. Znělo mi to velmi lákavě, protože moje rodina má východoevropské kořeny, přitahovala mě pražská architektura i legendární české pivo (kvůli dobrému pivu bych šel kamkoliv). Zakusil jsem dobré i slabší stránky českého prostředí a v roce 2003 jsem se vrátil do Toronta, ale zanedlouho jsem jel do České republiky podruhé. Chyběl mi evropský životní styl, ale přijel jsem především kvůli české dívce, což je mimochodem zkušenost nějakých osmdesáti procent mužů ze Západu žijících v Česku.

Jazykový institut se ke mně choval slušně, ale mé první zkušenosti byly nejednoznačné. Na jednu stranu jsem potkal vtipné a zajímavé lidi, na druhou stranu jsem někdy vnímal českou společnost jako chladnou a do sebe zahleděnou. Hodiny angličtiny s českými studenty byly zajímavé, ale většinou jsem zjistil, že studenti jsou pasivní. Často nevěděli, o čem hovořit, na rozdíl od studentů, které jsem učil v jiných zemích (například na otázku „Jaký jste měl víkend?“ většinou odpovídali: „Nic zvláštního.“). Bohužel jsem také poznal korupci, o které jsem předtím neměl zdání. Podobně jsem věděl o ateismu ve střední Evropě, ale neočekával jsem pasivní, lhostejný ateismus, který je tu tak rozšířený (obvykle se tím nezabývám, nicméně podle mého skromného názoru mohu usuzovat, že to přispívá k jistým negativním sociálním rysům.

Kanaďané se určitě k cizincům a imigrantům chovají lépe než Češi. Chápu, že Kanada a Spojené státy jsou země postavené na imigraci, takže přirozeně mají víc zkušeností a pozitivnější pohled na imigraci ve srovnání s Českou republikou, která byla po několik století silně homogenní. Také chápu, že utlačování Čechů za Rakouska-Uherska, nacistická invaze a nakonec nadvláda Ruska by vypěstovaly xenofobii v každém. Ano, myslím si, že Češi jsou do jisté míry xenofobní. Například existence cizinecké policie je urážlivá a získávání českých víz je zkušenost velmi stresující a ponižující. Zatímco kanadská vláda de facto podporuje imigraci, Češi většinou smýšlejí o přistěhovalcích negativně. Obyvatelé Kanady, zejména ti z velkých měst, jsou zvyklí studovat a pracovat s lidmi z celého světa. Češi, zdá se, naopak nevidí žádný skutečný přinos imigrace. Myslím si, že je tu mnoho provincionalismu. Pravděpodobně proto, že zde není moře, které poskytuje širší perspektivu, a také proto, že Češi vlastně nemají, kromě chudých Ukrajinců, s imigranty žádnou reálnou zkušenost. V tom se mohou Češi od Kanaďanů učit. Zjistí, že přistěhovalci často pracují mnohem více než místní a přinesou nové pohledy na věc, tak potřebné pro Čechy, jež mají často úzce vymezený, cynický a pesimistický pohled na kdeco.

Českou povahu lze charakterizovat jako pasivní, zahleděnou do sebe. Češi jsou trochu bezohlední a potřebují více pracovat na svých sociálních schopnostech, aby nebyli nepřátelští vůči cizím lidem. Zní to velmi negativně – samozřejmě znám mnoho výjimek. Ale obecně, soudě podle rozhovorů se stovkami cizinců, se nám Češi vesměs zdají být chladní a pasivní. Zřejmě to vyplývá z jejich historických zkušeností, zejména ze společenské destrukce během socialismu. Většina z těch přátelských a přívětivých Čechů, které jsem potkal, žila v cizině nebo hodně cestovala. Tam zjistili, že lidé k sobě mohou být mnohem milejší a snaží se to aplikovat i doma.

Nejvíce odpudivé mi v Čechách připadají zasmušilé tváře, které denně potkávám v metru, v kanceláři i na ulici. Dokonce i čeští řidiči jsou extrémně agresivní a nebezpeční a mají nejvyšší dopravní nehodovost v Evropě. I když se to už zlepšuje, obsluha v restauracích a obchodech bývá někdy dost nezdvořilá a nepříjemná. Kdybych uměl lépe česky, jistě by to můj zdejší pobyt usnadnilo a zpříjemnilo, nicméně říká se, že neverbální komunikace tvoří nejméně šedesát procent jazyka. Podobně jsem neznal jazyk zemí, kde jsem žil předtím, ale lidé tam byli mnohem přátelštější, pohostinnější a otevřenější.

Upřímně mohu říci, že české politické prostředí není zrovna nejlepší. Studuji a vyučuji politologii, takže vím, že ačkoliv je všude na světě mezi politiky spousta lumpů a lhářů, najde se tam i mnoho inspirativních a schopných lidí. Bohužel, čeští politici mají sklony zůstávat v politice pouze kvůli dobrém výdělku, který získávají korupcí. Také jsou silně sebestřední, arogantní a bez pořádné morálky. Místo slušného dialogu a řešení skutečných problémů raději atakují jeden druhého způsobem, který připomíná nedospělé a hloupé hašteření. Jednou z mála výjimek je Václav Havel, který je respektován na mezinárodní úrovni, ale Češi ho nemají moc rádi. Obdivuji jej a domnívám se, že je jedním z politických reprezentantů této části světa, kteří podporují etiku a morálku.

Kulturní prostředí v České republice je krásné a inspirující. Například jen málo Kanaďanů chodí pravidelně do divadla, a proto jsou cizinci překvapeni, když vidí, kolik lidí tady navštěvuje divadla a koncerty vážné hudby.

Kanaďané by se od Čechů mohli učit životnímu stylu, tedy tomu, že život nesestává jen ze šedesátihodinového pracovního týdne, koupě velkého auta a domu na nudném kanadském předměstí, ale že dovolená, cestování, přátelé a rodina jsou důležitější hodnoty než práce a materiální statky.

Svůj příspěvek jsem podepsal pseudonymem, protože moje upřímné vyjádření by mohlo v některých lidech vzbudit nevoli. Protože v Praze učím, nepřeji si být kvůli svým názorům osobně atakován. Jen bych rád, aby Češi věděli, že kromě mnoha kladných stránek jejich povahy cizinci vnímají také určitou nepřátelskost a uzavřenost české společnosti. Možná by tato moje poněkud ostrá slova mohla některé Čechy vyprovokovat k pohledu na sebe sama a díky tomu se třeba začnou k cizincům i k sobě navzájem chovat vstřícněji.

(Prostor)