Červen 2007

Mlýn jazykové revoluce

Luděk Frýbort

Nemohu se vyhnout tomu, abych spolu s potřebným zbožím nekupoval i zbytečnou a hloupou reklamu, ale aspoň dělám, co mohu, abych ten výdaj omezil na minimum. Metoda je prostá: nechávám ležet v regálech zboží, které se mi přespříliš vnucuje reklamou, a kupuji méně nápadné, televizními tirádami a půlstránkovým chvalořečením neopěvované. Ušetřím tak mnohý groš, aniž musím oželet kvalitu. Ale to ještě pořád mluvím o reklamě sice otravné, nicméně v jakýchs takýchs mezích serióznosti. Jsou však útoky na peněženku i vysloveně šejdířské, kdy zákazník nedostane za svůj peníz nic nebo skoro nic. V zemích s vyvinutější obchodní kulturou na takové případy pamatuje zákon, a kdyby některý ziskuchtivý kupčík pod značkou nejvyšší kvality záměrně nabízel nepoužitelný šmejd, zle by si to odskákal. Avšak v království českém ještě tak daleko nejsme a ledacos je možné. Následující řádky jsou určeny lidem, kteří navzdory vší zkušenosti doufají, že se kdesi skrývá dosud neobjevený zázrak a oni, jak už jsou chytří, jej za levný peníz získají. Pozor, lidé. V obchodě není zázraků, a když, nebohatne z nich zákazník.

Hledá-li kdo vhodný trik, jímž by v krátké době nabyl jmění, nabízejí se mu - pominu-li založení nové církve - dva osvědčené způsoby. Buď přijít s nějakým přípravkem na rychlé zhubnutí, aniž by se ctěný zájemce omezoval u talíře nebo obtěžoval tělocvikem. Nebo si otevřít pouťový krámek s převratnou učební metodou: dosud jste museli k získání jazykových znalostí vynaložit mnoho úsilí i času, milí zákazníci, k tomu kolikrát bezvýsledně, ale nyní - hle! za nevelký obnos si u nás koupíte kufírek s několika cédéčky, a zakrátko, aniž byste se museli v nejmenším namáhat, získáte dokonalou znalost světového jazyka. Připomíná to čarodějný mlýn, co do něj skáčou staré báby a ven vycházejí panny v rozpuku jar, no, sám bych za takový švindl nedal pětník. Ale asi jsou tací, kteří dávají, jinak by v několikerých novinách už dlouhodobě nevycházela reklama pod titulkem: »Revoluční angličtina a němčina«. Pozor na revoluce, lidičky; jak všechna zkušenost ukazuje, je to také takový mlýn, dovnitř skáčou prosťáčci plní nadějí, ven vypadnou bez nich a krom toho ještě bez kalhot. Ale to je jiná povídka.

Mám, abych takto představil jednoho ze svých koníčků, jazyky rád. Třeba to někomu může připadat zvrhle, ale rád se jim učím, i když toho není žádná naléhavá potřeba. Jen tak, protože jazyk je nejprůzračnější z oken vedoucích do duše národa, a já i duše národů, co jich Pánbůh rozsel po světě, poznávám rád. Jsem například takový blázen, že jsem se kvůli týdennímu pobytu učil půl roku korejsky. A všelijakých jiných řečí a hatmatilek k tomu, jestli jsem na žádnou nezapomněl, bylo jich dosud devětadvacet, světových i významu mizivého, evropských i exotických, snadných i zapeklitých, některé jsem studoval důkladněji, jiné jen zběžně. Zrovna teď si lámu hlavu nad čínštinou; co s ní budu v té Číně platný, to zatím nevím, ale je to takhle pro staršího gentlemana výtečný prostředek, jak si držet od těla zlého děda Alzheimera. Doporučuji. Největší část toho, co jsem se naučil, se mi ovšem nepoužíváním zase vypaří z hlavy - znalost jazyka se musí procvičovat, jev to, na nějž nabízeči zázračných metod obvykle neupozorňují. Ale aspoň dosyta vím, co obnáší učení jazykům, co vede k uspokojivému výsledku a co je jarmareční švindl.

Projděme se spolu čarodějným mlýnem, co do něj prodává vstupenky novinová reklama. Hned u vchodu se dozvíte potěšující zvěst: nejste hloupí na jazyky, jak jste si mysleli, jenom jste se nesprávně učili. Šprtali jste se a biflovali, chacha, ale to je zbytečné, ba škodlivé. Nic se nepotřebujete učit! Nejste jazykově nenadaní, protože to byste se nenaučili ani svou mateřštinu! Vy budete dle naší skvělé, pokrokové metody vstřebávat jazyk tak, jako jej od maminky odposlouchávají batolátka. Jen tak mimoděk budete vnímat, co vám povídá syntetická maminka z cédéčka, a v mozku se samočinně usídlí znalost. Přitom, jak podotýká jarmerační vyvolávač, naučit se mateřskou řeč je nejtěžší. Ty ostatní, inu, jako když prsty lusknete.

Nuže, rozeberme si ty údaje a srovnejme se skutečností. Ano, batolátka se nešprtají a nebiflují, jen lezou po zemi a odkudsi shůry se k nim snáší maminčin hlas, ani není jisté, jestli jej vůbec poslouchají. Přesto v krátké době dovedou mluvit, dejme tomu, německy. Mohu to potvrdit, jelikož jsem sám byl přítomen takovému divu. Přišli jsme do exilu s tříletým, pouze česky žvatlajícím kloučkem. My dospělí jsme se mořili v několikaměsíčním kurzu, učili se jak mourovatí, s výsledkem u někoho lepším, u někoho žalostnějším, jak už kdo byl nadanější nebo také línější. Harantíci byli mezitím ve školce, lezli tam po zemi, hráli si, postrkávali si autíčka, po třech měsících koukám - ona se ta droboť mezi sebou dorozumívá německy. K nerozeznání od harantíků domorodých, k tomu s dokonalým přízvukem, k němuž se dospělý exulant neprokouše, ani kdyby žil v německém prostředí sto let. Aniž bych se vychloubal, náležím spíš k jazykově nadanějším; nicméně se mě ještě drahně let lidé ptali - »a vy račte být z Jugoslávie?« Postupně jsem povýšil na Holanďana, a dnes, když nepoužiji chybného členu ani se nedopustím jiného hříchu proti jazyku Goethově, bývám umisťován do Švýcar. To kvůli českému hrčivému r, kterého se našinec nezbaví, i kdyby si dal obě nohy za krk. Jest batolátkovský recept, žel bohu nepoužitelný, leda by ctěnému zájemci bylo tak do pěti let. To je zhruba věk, ve kterém se uzavírá mozkové centrum, určené automatickému příjmu řeči; je mi divné, že autorům revoluční metody ta vědomost unikla. Na starší dítko může mluvit třeba tři sta maminek, každá s deseti cédéčky v ruce, a automatickou znalost nepřikukají. Náš tříletý prcek to ještě stihl, a dnes - kam se na něj hrabu. Sedmi- a víceletí emigrantíci už se museli učit, a nejeden z nich se dodnes ničeho nedoučil.

Neplatí ani, že ve vícejazyčných zemích (Švýcarsko, Belgie), všichni hovoří všemi zemskými jazyky, a to jen tak, že je prostě odposlouchali. Houbeles odposlouchali, pravím, nýbrž se jim intenzivně učili ve škole, jeden s výsledkem takovým, druhý s onakým, načež si svou znalost celoživotním užíváním vybrušovali. Když nevybrušovali, zapomněli. Sám, abych uvedl příklad, jsem poznal belgické Vlámy, kteří nedokázali valonskou francouzštinou ani pípnout. Spíš jde o to, za jak potřebnou kdo pokládá znalost druhého či třetího jazyka. Můžeme pozorovat, že příslušníci národů, jejichž řeč se souběhem dějinných náhod stala světovou, Američané například či Francouzi, takovou potřebu vesměs nepociťují a krom své mateřštiny žádnou řeč neovládají. Holanďané naproti tomu mluvívají slušně anglicky a mnozí i německy a francouzsky, třebaže žijí v jednojazyčné zemi. Stálo jim prostě za to se učit, aby ve svém velmocenském obklopení obstáli. Krom světojazyčníků vykazují velmi omezenou znalost i příslušníci národů geograficky odloučených (Japonci, Jihoameričané), kteří snadno propadají dojmu, že jestli jejich země není totéž co celý svět, tedy aspoň jeho polovička. A neříkejte mi, že znáte jednoho Japonce, který... Zkuste se postavit někde v Ósace na roh a ptát se lidí anglicky na cestu, načež to zkuste řekněme v nizozemském Alkmaaru. Uvidíte.

Nikoliv, drazí, není zázračných mastiček v tržnici jazyků, ani za šest tisícovek, ani za všechny prachy světa. Učit se, učit se, učit se, jak to řekl ten ... honem teď nevím kdo, toť jediný skutečný recept. Mohu-li posloužit svou zkušeností, doporučil bych: najděte si jazykový kurs s dobrým učitelem a nepříliš velkým počtem posluchačů. Choďte do něj rok nebo dva. Rozhodněte se, k čemu hodláte své znalosti užívat: zda míníte být velvyslancem v USA, nebo se jen tak po té zajímavé zemi po čundrácku potloukat. Podle toho zaměřte svou další výuku, nyní již individuální. Čarodějný mlýn opovrhuje učením slovíček, prý že vám jich bezpracně nalije do hlavy čtyři tisíce, no, skromný mlýn to zrovna není, tisícovka každému k slušné domluvě postačí, při vyšších nárocích dvě. Nějaká gramatika také patří k výbavě, až do posledního pluquamperfekta ale sahat nemusí. Nedbejte jarmarečníků, učte se, nastříhejte si malé čtverečky balicího papíru, na jednu stranu pište česká slovíčka, na druhou překlad, noste je ve škatulce, a kudy chodíte, tudy si je obracejte. Zkuste si představovat situace, do nichž byste se mohli v cizině dostat, a sestavujte si sami pro sebe vhodné věty. Poté se do své vyhlédnuté země vydejte a mluvte, mluvte, mluvte, nic nedbejte na to, že mluvíte chybně a se směšným přízvukem, však ono by se domorodcům v Čechách taky nevedlo líp. Ostatně se zadrhávajícímu cizinci směje jen trouba. Vyberte si oblast, kde se hovoří pokud možno spisovně, ne nějakým prapodivným dialektem. Ale znovu opakuji, nespoléhejte se jen na praxi, je to stavba, pro niž nejdřív musíte vybudovat základy. Znám hromadu českých lidí u nás v Hannoveru, kteří tady žijí už čtyřicet let a mluví německy pořád jako ten Hotentot, protože jim bylo příliš pracné si postavit základ učením. Znalosti si osvěžujte, aby se nevytrousily z hlavy; naučit ještě neznamená podržet. A začněte s tím spíš dřív než později. V mládí se učiti, v skálu tesati, praví mudrc, v stáří se učiti, v písek psáti. Jak sám mohu potvrdit. Nejlepší by bylo, kdyby vás jazyky navíc bavily, což ovšem nelze naordinovat.

Ale třeba se vám můj návod zdá příliš zdlouhavý, namáhavý a s výsledkem nejistým, takže byste to přece jen radši zkusili s revolučním jazykovým mlýnem. Nu, prosím. Než však sáhnete pro portmonku, pomněte této poučky: zač stojí mastička pro růst vlasů, poznáte nejlépe podle toho, jak vlasatý je mastičkář. Revoluční angličtinu a němčinu nabízí, jak zjišťuji z novin, jistá firma se sídlem v Praze, adresu zvíte z reklamy. Vydejte se tam a přezkoušejte ze znalosti zmíněných řečí personál. Ne nějakého pána, pro kterého budou honem telefonovat, ale jednoho po druhém, koho zrovna zastihnete a bude ochoten se s vámi bavit. Zahovoří-li na vás všichni dokonalou, bezchybnou angličtinou či němčinou beze stopy českého přízvuku, můžete předpokládat, že je to výsledkem té skvělé metody, již jsou v nevýslovné dobrotě srdce svolní vám prodat. V tom případě odvolávám obsah tohoto článku, jsem připraven se odít rouchem kajícníka a padnout na tvář před šéfem té vynikající firmy, v slzách ho odprosit. Kdyby před vámi utekli, kdyby rozličně mektali v znalostech, jakými oplývá každý školák, nebo kdyby mleli pantem sice dosti rychle, ale bídně, s vazbami zjevně překládanými z češtiny a přízvuk by prozrazoval rodné Vinohrady, můžete vědět, že vám po té vodičce nové vlasy nenarostou, a výdaj si ušetřit. Nedejte si namluvit zázračné mlýny; nefungují tak skvěle, jak reklama hlásá, a ještě z nich vypadnete oškubaní.