Červen 2007

Olympiádě v Praze třikrát ne

Jan Hnízdil

Hry budou jedinečnou příležitostí pro politiky zviditelnit nikoli metropoli, ale sebe. Pražští radní podpořili kandidaturu Prahy na konání olympijských her v roce 2016. Za týden se bude návrhem zabývat zastupitelstvo, pak proběhnou jednání na úrovni krajů a vlády. Pokud jej schválí, poputuje 15. září 2006 oficiální přihláška do sídla Mezinárodního olympijského výboru. A nevyjde-li první pokus, nic není ztraceno. Praha bude o přidělení olympiády usilovat o čtyři roky později.

„Všechny analýzy a studie, které máme nyní v ruce, jednoznačně říkají olympiádě ,ano‘,“ tvrdí primátor Pavel Bém (ODS). Jaké jsou tři nejčastější argumenty pro její konání? Vybudování nových stadionů a podpora sportu, zviditelnění hlavního města a České republiky, příliv peněz a zlepšení infrastruktury. Ani s jedním z nich nelze souhlasit.

Vrcholový sport a jeho výkladní skříň – olympiáda – se na hony vzdálil svému původnímu poslání, harmonickému rozvoji tělesných a duševních schopností člověka. Je ryzím byznysem ovládaným úzkým okruhem podnikatelských skupin. Nabízí atraktivní podívanou založenou na neustálém překračování limitů lidských možností. Jedině úžasné výkony jsou totiž zárukou mediální přitažlivosti, neustálého přílivu peněz z prodeje přenosových práv, od reklamních a sázkových agentur.

Lesk rekordů má i svůj rub. Je jím narůstající počet těžkých úrazů a náhlých úmrtí sportovců, všudypřítomný doping a korupce rozhodčích. Olympiáda nemá nic společného se sportováním pro zdraví. Není pravdou, že přiláká mladé lidi k aktivnímu pohybu. Většinu přiková k televizním obrazovkám nebo do ochozů sportovních stadionů. Někteří možná vykročí na sebezničující dráhu vrcholového sportovce s vidinou dosažení životní úrovně obdivovaných vzorů. Se smutnými důsledky takového rozhodnutí se dnes a denně setkávám v ordinaci.

Olympiáda je velkolepým postmoderním cirkusem plným atrakcí, hluku, barev a popových hvězd. Jistě přiláká mnoho fascinovaných návštěvníků. Za tři týdny se cirkus vydá na další štaci. Zbude po něm hromada odpadků a pro běžný život téměř nepoužitelné sportovní pomníky. Praha olympiádu nepotřebuje. O zahraniční turisty nemá nouzi. V sezoně je skoro nemožné se prodrat přes Karlův most, klidně projít uličkami Malé Strany a Starého Města. Kouzlo Prahy má i svůj rub. Mnozí turisté odjíždějí zklamaní a roztrpčení. Hned na letišti je okradl taxikář, jídlo v centru bylo předražené, fotoaparát a peněženku jim cestou na Hrad ukradl kapesní zloděj. Koupili si lístek na prohlídku hradního okruhu, do svatovítské katedrály je s ním nepustí. Nechápou, jak se o ni může stát léta handrkovat s Metropolitní kapitulou. O svých zážitcích vyprávějí známým, varování se už tisknou i v turistických průvodcích. Není nutné se více zviditelňovat. Praha potřebuje být městem klidným, přívětivým, čistým a bezpečným. Bohužel není. Magistrát i vláda mají jiné zájmy. Primátor Bém, prezident Klaus a další politici chtějí olympiádu.

Několik generací se budeme vzpamatovávat ze zpackané privatizace. Státní dluh už překročil hranici jednoho bilionu korun. Politici se nedokáží shodnout ani na jeho přesném vyčíslení, ale ani na jeho řešení. Přijetí eura je v nedohlednu. Napříč politickými stranami se vedou bouřlivé diskuse o olympiádě. Jen náklady na přípravu projektu, podání přihlášky a podporu marketingu se pohybují okolo 510 milionů korun. Za samotné hry a infrastrukturu zaplatí daňoví poplatníci 135 miliard. Jde o ničím neomluvitelný hazard.

Šance na výhru je mizivá. Řekové se z podobné loterie před třemi lety ještě nevzpamatovali. Náklady na olympiádu v Aténách se v přepočtu vyšplhaly na 283,6 miliardy korun. To je dvojnásobek původně plánované částky. Očekávaný příliv turistů se nekonal. Přijetí eura dosáhlo zadlužené Řecko podvodem. Rozpočet vysoko překročily i předchozí hry v australském Sydney. Jednou z mála olympiád, která vydělala, byla ta v Los Angeles v roce 1984. Její organizace se totiž ujaly soukromé firmy a účetnictví si pečlivě pohlídaly.

Není divu, že se magistrát tak urputně brání zjistit názor veřejnosti. Ve většině případů, kdy se stát svých občanů zeptal, olympiádu odmítli. Není divu, že magistrát vynakládá na prosazení her tolik peněz a úsilí. Motivace je křišťálově průzračná. Olympiáda bude jedinečnou příležitostí pro samolibé politiky zviditelnit nikoliv Prahu, nýbrž sebe samotné v záři reflektorů, ukázat se po boku sportovních celebrit.

Už nyní se jim daří využít téma olympiády k odvedení pozornosti od zásadních problémů, které občany tíží. Jako mávnutím kouzelného proutku se z titulních stran vytratily zprávy o korupci, prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, nezaměstnanosti a ekologických hrozbách. Šanci si jistě nenechají ujít ani politikům blízké stavební firmy, sponzoři jejich minulých i budoucích volebních kampaní. Nevyžaduje příliš velkou fantazii si představit způsob zadávání veřejných zakázek a korupci, která se dá schovat za symbol pěti kruhů.

Dost pádných důvodů k tomu, abychom olympiádě v Praze řekli s čistým svědomím třikrát „NE“.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)