Červen 2007

Inteligenci napájí mnoho zdrojů

Nikola Hořejš

Jsme individuálně nejchytřejší generace lidstva, ale jako skupina jsme velmi hloupí, říká John Raven. Věnuje se vývoji nejznámějšího testu inteligence, k němuž zdědil práva po svém otci.

Váš otec publikoval svůj test inteligence nazvaný Ravenovy progresivní matice v roce 1938. Jaké měl tehdy záměry?

Otec psal disertační práci a určil si v ní podmínky pro ideální test: měl být jednoduchý pro používání a vyhodnocování. Test se rozšířil po celém světě díky tomu, že ho můžou vyplnit lidé, kteří neumí ani číst, ani psát.

Jak jste se zapojil do dalšího vývoje testu vy sám?

Trochu jsem se na vývoji podílel, ještě jako student, ale potom jsem se věnoval spíše problémům vzdělávání. Po otcově smrti jsem si myslel, že se materiálu ujmou jiní lidé. Ale sešlo z toho, tak jsem se rozhodl, že budu vývoji testu věnovat polovinu svého času. Nakonec jsem test prodal jednomu nakladatelství.

V přednášce na Univerzitě Karlově jste řekl, že používat test IQ u soudu pro těžké zločince je nesmysl. Myslíte si, že IQ není vhodný pojem?

Existuje spousta zákonů, které využívají testy IQ a například přeřazují horních nebo dolních pět procent dětí do speciálních programů. To nedává smysl, protože testy nemají tuto schopnost rozlišení. Obecně je inteligence příliš fluidní konstrukt, který je hrubě přeceňován. Není to vlastně ani inteligence, ale obecná schopnost, která je překvapivě velmi závislá na tom, jaké hodnoty zastáváte. Problém je v tom, že inteligence je jediný ukazatel, který opakovaně prokázal, že něco měří. Jiné ukazatele nejsou příliš spolehlivé. Například se zjistilo, že známky ve škole nemají vůbec žádnou hodnotu pro předvídání úspěchu mimo školu.

A co lze předpovědět testem IQ?

Jen asi deset procent schopností v práci a ve škole je ovlivněno obecnou inteligencí, ostatních 90 nikoliv. Co se s nimi stalo? Psychologové je zkouší měřit různými nástroji, ale většinou úplně špatně.

Takže většinou se používá inteligenční test špatně?

Ano, lidé mají tendenci hledět na Ravenovy progresivní matice jako na něco, co umí určit vaši schopnost myslet. Ale jak řekl Spearman, autor objevu, že existuje jedna obecná schopnost, chcete-li inteligence: „Každý běžný muž, každá žena a každé dítě jsou geniální.“ Problémem je, zjistit v čem, protože genialita se projevuje jen v některých situacích. Určitě ji tedy nelze měřit žádným testem. A také řekl, někdy před sto lety, že tyto testy nemají žádné místo ve školách. Protože i samotné slovo vzdělání, educatio, znamená původně vytáhnout z lidí to, v čem jsou dobří.

Každý má tedy jiné schopnosti?

Je to asi jako v chemii, kde jsou prvky, které spolu reagují a vytvářejí nové důsledky, jež by samy o sobě vytvořit nemohly. I mezi lidmi jsou skupiny, kde každý přispívá něčím jiným. Ale psychologové tyto skupiny nechápou. Když se podíváte na výzkumy ve školách, zjistíte, že spousta věcí záleží na kombinaci různých lidí ve skupině, a ne na individuálních schopnostech. Dnes žijeme v nejinteligentnější společnosti, jaká tu kdy byla, ale kolektivně jsme nejhloupější v dějinách.

Co tedy testy měří a kdy by měly být používány?

Měření obecné kognitivní schopnosti je to jediné, co funguje. Takže během 20 minut vám může Ravenův test jednoduše říci stejně nebo víc než jakékoliv jiné vyšetření u psychologa. A to bylo několikrát prokázáno, v tisících studiích, nejen o maticích, ale o této obecné kognitivní schopnosti. Když chcete vědět, jak úspěšní budou lidé ve svojí organizaci, nebo třeba jak budou bojovat v Iráku, tak tento test je jedna z mála věcí, která spolehlivě něco řekne. Test předpovídá lépe sociální mobilitu než individuální zaměření. Tyto schopnosti jsou vázány na hodnoty, jako třeba ambice vést lidi apod. A je zajímavé, že děti ze stejné rodiny mívají úplně jiné hodnoty. A tyto hodnoty předpovídají, jestli budou stoupat ve společnosti nahoru. Takže nelze říci, jestli měříme kognitivní schopnosti, nebo osobní hodnoty, které byly lokalizovány v mozku.

Měří tedy test vůbec něco konkrétního?

Měří schopnost nalézat ve věcech jejich smysl. Test skutečně něco měří, a stejně spolehlivě jako se měří třeba tvrdost materiálů. Přitom také nikdo neříká, že tvrdost je dána jednou společnou vlastností. Test tedy měří nějakou důležitou věc, ale nevíme, jaká vlastnost to způsobuje nebo jak ji zlepšit. Každopádně má inteligence mnoho zdrojů, ale nikdo přesně neví jakých. Stejně tak jako nelze přesně určit, co vede lidi k tomu, že skáčou dobře do dálky. Tak je to ale v psychologii se spoustou věcí. Například když chcete předpovídat dopravní nehody, tak žádné měření – třeba rychlost reakce – mnoho neřekne. Jedině Ravenovy progresivní matice dokázaly nehody odhadovat, ale i ty jenom s třetinovou úspěšností. Testem lze už u jedenáctiletých dětí předpovědět, zda budou alespoň na šedesát procent úspěšní ve společnosti, jako je ta v USA nebo ve Skotsku. Tato obecná schopnost se nedá příliš změnit. Když děti nemají dostatečné skóre v testu, tak se jim nedaří překonat určitý limit svých schopností.

Inteligence se tedy nedá nijak trénovat?

Nikdo to nechce slyšet, ale je to tak, nedá. Lze ji zlepšovat, například, když děti mohou samy rozhodovat o morálních problémech. Nejlépe se tedy rozvíjí v rodině, kde mají morální vzor a kde se jim stále neříká, co by měly dělat. A to samé lze pozorovat ve firmách a institucích, kde zaměstnanci řeší samostatně komplexní problémy. Existoval program pro zlepšování inteligence, kde rodiče podporovali samostatnost dětí, a jejich výsledky se mírně zlepšovaly. Nefungoval ale ve školách, protože autoři nebyli schopni vysvětlit učitelům, co vlastně mají dělat.

Proč to učitelé nedělají běžně?

Většina toho, co se děje ve škole, není poskytování vzdělání, ale proces rozdělování privilegií. Navíc se školy řídí celým systémem státních zkoušek na různých stupních vzdělávání.

Lze vůbec pedagogy naučit, aby u dětí rozvíjeli inteligenci?

Ano, ale je to opravdu náročné. Někteří učitelé to dělají sami od sebe. Ale je jich jen asi pět procent. A tento poměr se ve školství nezměnil za posledních asi 120 let. Je paradoxní, že školy jsou nejméně prospěšným místem pro rozvíjení inteligence. Úspěšní rodiče neučí každé dítě stejné věci, ale přijmou jeho odlišnost a podporují jeho specifické vlohy, výhody a sebevědomí.

Znamená to, že zavádět testy do škol je cesta dobrým, nebo špatným směrem?

Špatným. A skončí to tak, že oceňujete děti, které se starají hlavně o prospěch a jsou ochotné opakovat jakékoliv nesmysly, jen aby uspěly. Učitelé se pak soustředí jen na testy a ignorují individuální rozdíly. Testy zničily všechny alternativní výukové programy. Protože testy měří to, co je nejjednodušší měřit, ale další, mnohem důležitější výstupy jsou ignorovány a následně zničeny. Americká asociace psychologů dokonce vytvořila speciální komisi na nesprávné použití testů a za nejčastější chybu označila, že testy často vůbec nezahrnují všechny důležité aspekty toho, co mají testovat. Je paradoxní, že školy jsou nejméně prospěšným místem, kde se u dětí rozvíjí inteligence.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)