Červen 2007

Hurá na Berlín

Anneke Hudalla

Spor kolem víz do USA není konfliktem mezi Čechy a Němci, ale mezi Prahou a Bruselem. Přesto největší tuzemské noviny z celé věci udělaly česko-německý skandál.

Takovou aféru jsme v česko-německých vztazích už dlouho nezažili. Během posledních dní jsme si mohli v novinách přečíst hodně ošklivá slova. Byla řeč o „ostnatém drátu v hlavách“, o „boji diplomatů“, a dokonce o „škrcení Čechů“. Není tedy divu, že velká část české veřejnosti je rozhněvaná: Němci jsou patrně spokojeni jedině tehdy, mohou-li Čechům házet nějaké klacky pod nohy. Kdo se totiž postará o to, že české snahy o bezvízový styk se Spojenými státy možná znovu ztroskotají? Přece právě německý velvyslanec ve Washingtonu.

Jen abychom si rozuměli dobře: skandál nespočívá v aktivitách německého velvyslance. To, co si skutečně zaslouží razítko „skandální“, je způsob, kterým nejčtenější český deník o celé záležitosti informuje. Svými články dává Mladá fronta DNES ukázkový příklad toho, co by novinařina dělat neměla: tváří se, že konflikt popisuje, ve skutečnosti ho však svým psaním teprve vyvolává.

I ty, Brute?

O co jde? Česká vláda se už delší dobu snaží podnítit Spojené státy k tomu, aby vízovou povinnost pro české občany zrušily. Přání je to naprosto srozumitelné. Kdo má v kapse český pas a chce, dejme tomu, cestovat do New Yorku, musí pro získání souhlasu stále investovat hodně peněz, času a nervů. Po bezvýsledných tahanicích minulých let nyní Praze najednou svítá velká naděje, že tento složitý proces zakončený často nesrozumitelným rozhodnutím skončí.

Podmínka je, že Češi budou ochotní na oplátku akceptovat bezpečnostní předpisy, které jsou značně přísnější než ty, které dosud platí ve styku se starými státy EU. Pro českou vládu tento požadavek nepředstavuje problém – pro některé jiné členy EU však zřejmě ano. Začátkem března Klaus Scharioth, německý velvyslanec v USA, jménem předsednictví EU rozeslal dopis, ve kterém americké kongresmany požádal, aby nový zákon odmítli.

A ve vedení MF Dnes tím vyvolal až překvapivě emocionální reakci: „Němci se oklikami snaží americké vládě naznačit, že nemá nějak rychle rušit víza občanům České republiky,“ napsal Viliam Buchert. „Ti Němci, kteří v dobách komunismu s velkou vstřícností přijímali naše emigranty. Ti Němci, kteří nám po listopadové revoluci běželi zrušit víza.“ Přitom autor má jasno v tom, že důvody nečekané zrady bývalého přítele jsou čistě egoistického rázu: „Německo se obává, že zrušení víz povede i u jeho občanů ke zpřísnění některých emigračních procedur. Pokud jim to vadí, samozřejmě ať o tom s Washingtonem jednají. Ale proč do toho zatahovat Česko?“ Nad touto otázkou by si pan Buchert radši měl lámat hlavu sám.

Na rozdíl od komentátora Mladé fronty si německý velvyslanec prostě jen trochu zalistoval ve smlouvě o EU – a tam zjistil, že v Unii otázky vízové politiky už několik let nepatří k soukromým záležitostem členských států. Jediný, komu vízová politika přísluší, je Brusel. A vstupem do EU a do Schengenské dohody uznala tato pravidla i Praha. „Hlavním smyslem dopisu našeho velvyslance bylo upozornit Američany na to, že v otázkách víz nemusejí jednat s Prahou nebo Varšavou, ale s Bruselem,“ vysvětluje mluvčí z berlínského ministerstva zahraničí. „Nejde nám o to postavit se Čechům do cesty, ale o to, aby se Američané ve své vízové politice chovali ke všem členům EU stejně.“

Košile, či kabát?

To zní logicky. Otázka, která se proto přímo vnucuje, zní: Proč česká vláda vůbec jedná s Washingtonem na vlastní pěst? Proč porušuje pravidla a nepřenechá celou věc Bruselu? „Evropská unie v tom po léta nic nedělala,“ vysvětluje Alexandr Vondra, místopředseda vlády pro EU. „Kromě nás se proto snaží o bilaterální dohodu s USA také devět dalších států EU.“

Dlouholetá bruselská „ignorance“ není ale jediný důvod, proč česká vláda v otázce víz na EU příliš nesází. Zklamána je i z průběhu konzultací mezi členskými státy EU. „O dopisu, který německý velvyslanec rozeslal kongresmanům, předtím sice konzultace probíhaly,“ říká Vondra. „Ke konsenzu jsme ale ještě nedošli – a přesto ten dopis byl odeslán ve jménu celé EU.“ Vzteku českých diplomatů lze tedy rozumět. Ale není to důvod k rozčilování, že „Němci“ škodí českým zájmům.

Jde o něco úplně jiného. Žádný ze států EU, jejichž občané už víza nepotřebují, není nadšený z výhledu na přísnější bezpečnostní předpisy. A to zdaleka nesouvisí jen s investicemi, které by americké požadavky po rychlejší a rozsáhlejší výměně dat obnášely. Je to také otázka hodnotového systému: mnoho Evropanů prostě zpochybňuje, že je správné před odletem do USA posílat velmi osobní a citlivá data (třeba o náboženském vyznání) každého jednotlivého pasažéra přes oceán. O tom bychom měli diskutovat, ne o umělých konfliktech mezi Čechy a Němci.

(Respekt, www.respekt.cz)