Červen 2007

Nový „Mr. Euro“ se pustil do práce

David Klimeš

Češi chtějí vědět, proč a kdy přistoupíme k euru. Místo toho zatím víme pouze jak. Kdo v médiích zaznamenal, že česká vláda schválila dokument s názvem Národní plán zavedení eura v České republice, mohl nabýt dojmu, že máme konečně jasnou představu o přistoupení ke společné měně. Bohužel tomu tak není. Vláda pouze schválila technický plán, jak euro zavést. Místo konkrétního data plán modeluje rok x, ke kterému z obou stran v časových odstupech určuje potřebné kroky před zavedením a po zavedení měny.

Shrnutí přínosů a rizik společné měny v jednotném unijním trhu se dokument vůbec nedotýká. Národní plán se tedy spíše měl jmenovat Návod k použití eura. A jak známo, návody na zásadní otázky ohledně smysluplnosti výrobků neodpovídají.

Nemilované teuro

Za něco ale Topolánkův kabinet pochvalu zaslouží. Uklidnil zmatenou situaci, kterou sám po nástupu do Strakovy akademie vyvolal. Tehdejší koordinátor zavedení eura, náměstek ministra financí Sobotky Tomáš Prouza, dostal vyhazov. Pak celou agendu převzal neznámý úředník Petr Očko. Teprve nyní do funkce usedla těžká váha, bývalý viceguvernér České národní banky Oldřich Dědek, který je znám jako mírný příznivce společné měny.

Zatím od vlády dostal za úkol organizaci možného přistoupení k euru a vysvětlování technických aspektů celé věci. To samo o sobě není nezajímavé. Zvolený model „velkého třesku“, tedy jednorázové zavedení hotovostního i bezhotovostního styku, bude mít pro podnikatele i spotřebitele zásadní důsledky. Jen dva týdny bude koruně a euru dovoleno obíhat najednou, pak už na korunu budeme vzpomínat jen prostřednictvím cenovek v obou měnách. Veškeré peníze se promění z korun na eura v zatím neznámém přepočítávacím koeficientu (dnes by to bylo něco kolem 28 korun).

Jediný konfliktní bod, na který zpráva fakticky odpovídá, je debatované zvýšení cenové hladiny. To je citlivá věc, zvláště když v mnoha zemích panuje pocit, že s eurem poskočila nahoru inflace (typickým příkladem jsou Italové). Zpráva však uvádí, že tomu tak není a náklady na zavedení eura se v celkové inflaci projevily jen minimálně. Oldřich Dědek mluví o takzvané vnímané inflaci: „Spotřebitelé subjektivně mnohem více vnímají zdražování než zlevňování, a to zejména odehrává-li se cenový růst u zboží každodenní spotřeby, zatímco cenový pokles u zboží spíše dlouhodobé spotřeby.“ Navíc dodává, že lidé zapomínají, že i jejich původní měna by podléhala inflaci. Problém nepřátelského postoje k „teuru“ (z německého teuer – drahý) však nechce podcenit a odvolává se na nedávnou zkušenost z počátku roku. „Problému vnímané inflace se nicméně dá čelit, což dokládá úspěšné zavedení eura ve Slovinsku,“ dodává Dědek.

Spor bez výsledků

Zaměření na technické aspekty přijetí eura je však řešením problému B před problémem A. Ten zní: Proč a kdy euro přijmout? Přestože Česko se v přístupových dohodách zavázalo euro přijmout, českým politikům to pořád není jasné. Prezident Václav Klaus se nechal nedávno slyšet, že si přeje o euru referendum. „Každá měna je obrovský symbol státu a v tomto smyslu by lidé měli rozhodovat o tom, jestli si přejí o tento nesmírně významný symbol přijít.“ Problém je ale v tom, že referendum může mít maximálně konzultační charakter a přístupová smlouva se musí naplnit (Dánsko rovněž euro odmítlo v referendu, na rozdíl od Česka si ale vyjednalo na závaznost referenda s Bruselem výjimku). Neochota českých politiků veřejně debatovat o podmínkách přijetí eura tak vytváří tu nejméně vhodnou situaci. Ministerstvo financí termín přijetí společné měny odsouvá (nyní se hovoří o roku 2012), aniž bychom věděli jasně proč.

Dočkáme se tedy situace, kdy česká koruna bude obklopena zeměmi, kde se platí eurem? „Mně osobně představa, že se ČR ocitne v pozici jakéhosi království Lesotho, tedy malé otevřené ekonomiky úplně obklopené ekonomikami používajícími společnou měnu, připadá jako určitá kuriozita,“ poznamenává Dědek. Vláda by proto v zájmu Česka měla Dědkovu týmu svěřit vedle technických a organizačních záležitostí i moderování veřejné debaty o kladech a záporech přijetí eura. Koneckonců právě o tématu evropské ekonomické a měnové integrace učí Dědek na vysoké škole. Jeho dosavadní zkušenost ho vede k optimistickému závěru: „Obecnější pohled mne vede k hlubokému přesvědčení, že pro českou ekonomiku bude přijetí eura značným přínosem. Stačí si jen uvědomit vysokou obchodní či finanční propojenost se zeměmi eurozóny, rychlost hospodářského růstu či silný zájem mnoha dalších nových členů EU o vstup do eurozóny.“

Odpůrci eura (například Klaus) proti tomu zdůrazňují, že je nesmyslné vzdát se flexibilního měnového kurzu v unijním trhu, kde neexistuje mobilita a propojenost trhu práce. Dědek ve své nynější pozici nechce na podobně kategorická hodnocení reagovat. Jiní ekonomové upozorňují, že tahle debata nemá a mít ani nebude jasné vyústění. „Existuje mnoho argumentů pro a skoro stejně argumentů proti. Dají se popsat, ale pak už je to otázka víry,“ prohlásila nedávno další bývalá členka bankovní rady Michaela Erbenová.

Ostatně i český prezident dodává, že vstup do eurozóny je z velké části politické rozhodnutí. Britům už dvakrát jejich ministr financí Gordon Brown předložil svých pět testů zkoumajících dostatečnou konvergenci ostrovní a kontinentální ekonomiky. Vždy skončil s tím, že Britové ještě euro nemohou přijmout. Přitom se všeobecně ví, že jejich pracovní trhy či fiskální disciplína jsou mnohem lepší než u některých států, kde se platí eurem. Na druhé straně stojí Slovensko, jehož rozpočty tvrdě zkouší reformy bývalé pravicové vlády, a přesto odvážně vstoupilo do systému „předeurové přípravky“ ERM II. To připomíná i Dědek: „Příklad Slovenska dokládá, že v praxi lze postupovat souběžně, tedy provádět důchodovou reformu a současně plnit maastrichtská fiskální kritéria.“

(Respekt, www.respekt.cz)