Červen 2007

Matematiku neopustil, i když ztratil zrak

Před 300 lety se narodil Leonhard Euler, nejvýkonnější matematik všech dob, kterému se říkalo ztělesnění analýzy. Matematický Slavín, onen pomyslný chrám, vybudovaný z čísel, se přímo hemží všelijakými obzvláštníky, nicméně najdou se v něm i lidé docela praktičtí, takříkajíc „občansky normální“. Jedním z nich je největší matematik 18. století a nejvýkonnější matematik všech dob Leonhard Euler.

Narodil se 15. dubna 1707 v Basileji. Přestože projevoval podivuhodný talent pro počty, otec – kalvinistický farář – mu vybral církevní kariéru. Leonhard se tedy začal mořit s teologií a hebrejštinou. Naštěstí pro něho však v Basileji sídlila proslulá dynastie rodiny Bernoulliů, bezkonkurenčně nejmatematičtější rodina v dějinách (osm Bernoulliů tří generací patřilo ke světové matematické špičce).

Dva z nich se s Leonkem kamarádili a s hrůzou pozorovali, jak se výjimečný matematik mění v průměrného teologa. Navedli tedy svého otce, kterého si Euler senior velmi vážil, aby zaorodoval. Stalo se a Leonhard mohl studovat matematiku u slavného Johanna I. Bernoulliho.

První vědeckou práci zveřejnil v devatenácti, hned za další (pojednávala o nejvhodnějším umístění a výšce lodních stěžňů) dostal uznání pařížské Akademie. Když se mu nepodařilo získat na basilejské univerzitě místo, přijal roku 1727 (několik let staré) pozvání cara Petra I. do Sankt Peterburgu.

V roce 1735 vypsala pařížská Akademie věd cenu za vyřešení jistého astronomického problému. Zatímco ostatní matematici žádali kvůli jeho obtížnosti několik měsíců, Euler sedl a za tři dny a noci úlohu vyřešil. Přitom se mu ale zanítilo a poté osleplo pravé oko. Komentoval to lakonicky: „Alespoň teď nebudu tolik rozptylován.“

Roku 1741 ho pruský král Fridrich II. přetáhl do Berlína, aby se po pětadvaceti letech na pozvání carevny Kateřiny II. opět (a natrvalo) vrátil do Petrohradu. V té době už se mu po celé Evropě říkalo „ztělesněná (matematická) analýza“.

Krátce před šedesátkou ho začal trápit šedý zákal. Jenže Euler byl tuhý chlapík. Než zcela oslepl, natrénoval si psaní se zavřenýma očima. Pečlivě vycvičený rukopis se však během několika měsíců rozplizl a písařem se stal jeho syn Albert (Euler měl s první ženou třináct dětí, podruhé se oženil jako slepý sedmdesátník).

Díky fenomenální paměti (pamatoval si kupříkladu každé slovo ze všech svých osmi stovek vědeckých publikací!) pokračoval v matematické tvorbě dál, dokonce ještě produktivněji než předtím: za sedmnáct let slepoty vytvořil 54 procent všech svých prací.

Dne 18. září 1783 odpoledne mu při hraní s vnoučetem vypadla dýmka. Se slovy „Moje fajfka“ se pro ni sklonil – a ranila ho mrtvice. Jeden z kolegů to komentoval slovy: „Euler přestal žít a počítat.“

Práce z jeho pozůstalosti vycházely v pojednáních Petrohradské akademie věd ještě padesát let.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)