Červen 2007

Svěží bríza

Ondřej Neff

Hladinu českého rybníka čeří nejeden větřík, nejedna vichřice. Vítr fouká obvykle „proti něčemu“. Zvlášť ostře duje proti americkému radaru, méně výrazně avšak dlouhodobě vane proti olympiádě v Praze. Svěží bríza se opřela o plány na novou budovu Národní knihovny. Povyk kolem projektu Jana Kaplického mi připomíná tance kolem projektu na tančící dům Franka O. Gehryho a Vlada Miluniče. V jednu chvíli to vypadalo na to, že vichřice odporu odfoukne projekt ze stolu, a jsem rád, že jsem patřil tenkrát k málu veřejně činných osob, které pomáhaly držet vzdouvající se papíry na jeho desce. Všímám si, že i tentokrát vane vítr ze stejného směru.

Není to vítr jednolitý a cítím v něm tři hlavní proudy. Ten nejsilnější, to je nechuť k nezvyklému. Zaplaťpánbu za ni! Kdyby lidé měli naopak sklony k novotářství, Praha by byla plní tančících domů a národních knihoven. Tančící dům nebo Nouvelův Zlatý anděl mají půvab ve výjimečnosti. Odvaha a představivost architektů se spojila s odvahou a představivostí investorů, a tak se podařilo překonat ten vítr, co vál proti.

Druhou složku tvoří xenofobie. Jeden z hlavních argumentů proti tančícímu domu bylo „cizáctví“ autorů. Gehry je rodilý Kanaďan usazený ve Spojených státech a Vlado Milunič je původem Chorvat. Co na tom, že strávil dětství s rodiči v USA a od padesátých let žije v Praze. Je to cizák! No a Jan Kaplický je ještě něco horšího: je to odrodilý Čech, tedy patří k rodu padouchů typu Milana Kundery nebo Miloše Formana, kteří byli tak opovážliví, že získali světové jméno. K podobně podezřelým patří i fotograf Jan Saudek, ale tomu je částečně odpuštěno, protože trvale žije v Praze. Cizáctví se neodpouští. Dlouho jsem kupříkladu pátral po tom, proč budí takovou nenávist palác Myslbek na pražských Příkopech. Nakonec, heureka! Postavili ho Francouzi. V cizině úspěšní Češi jsou u nás oblíbeni až po smrti, jako například Josef Ressel, tento „rakousko-slovinskočeský lesník a vynálezce“, jak se dozvídáme z německé verze Wikipedie. Dokážeme zbožňovat současníky, kteří – třebas i v „cizích barvách“ – dopraví koženou kouli anebo plochý pryžový váleček za čáru vyznačující vnitřek konstrukce potažené sítí, avšak úspěch v jiných disciplinách není Čechům trpěn. Že by se snad mohla Marie Jana Korbelová, původem z Prahy, stát hlavou České republiky? Odpudivá představa. Vždyť byla ministryní zahraničí Spojených států!

No a konečně je tu všudypřítomný spojenec těchto lidových hnutí, totiž neznalost.

Nejde ani tolik o to, že mnohý z kritiků Kaplického projektu by se asi těžko rozpomněl, kde Národní knihovna nyní sídlí. Mnozí kritici totiž netuší, jak by měla navrhovaná budova vypadat. Tiskem prošla fotografie modelu, tedy pohled z výšky, který budeme moci sledovat z okna letícího letadla těsně před tím, než nás sestřelí gripen, jelikož v blízkosti Hradu se létat nesmí. Pohledy na budovu z úrovně země veřejnost nezná, takže málokdo ví, jak je vysoká, jestli bude vidět z nábřeží a podobně. Ale to nevadí, že nevíme: rozhořčení, to je ten správný postoj!

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)