Červen 2007

Zachránkyně dětí z pekla

Zachránkyně dětí z pekla

Irena Sendlerowá zachránila 2500 dětí z varšavského ghetta. Vděku se dočkala až desítky let po válce.

Poláky, především ty starší generace, nemůžete urazit téměř ničím víc, než když použijete sousloví „polský vyhlazovací tábor Osvětim“. Nikde v Evropě nebyla země, kde by se nacistická nadvláda projevovala brutálněji než v Polsku. Poláci i Židé byli určeni k vyhlazení a válku a okupaci zaplatily životem miliony lidí obou národností.

Přesto i v těch nejhorších dobách se našly tisíce Poláků, kteří se Židům určeným nacisty k okamžitému vyhlazení pokoušeli i za této situace pomoci. Dnes sedmadevadesátiletá Irena Sendlerowá patřila ke skupině odbojářů, kteří v rámci struktur podzemního polského státu vytvořili Radu pomoci Židům. V radě se sešli socialisté, katolíci, národně orientovaní lidé, z velké části ženy.

Polka Irena Sendlerowá měla jako sociální pracovnice povolení nacistických úřadů pracovat ve varšavském ghettu, kam byli postupně sváženi Židé nejen z Polska, ale i dalších zemí. Stala se součástí rozsáhlé sítě, která tajnými východy pomáhala Židům v útěcích z ghetta a ukrývala je v polských rodinách.

Ještě před povstáním v ghettě, jeho následnou likvidací a povražděním všech obyvatel se podařilo Sendlerowé a jejím spolupracovníkům dostat ven na 2500 židovských dětí. Byly jim opatřeny falešné doklady, nová identita v polských rodinách, o část se postaraly kláštery. Většina přežila válku a část se díky dokladům, zakopaným Sendlerowou ve skleněných lahvích, po válce setkala s rodiči, kterým se podařilo přežít válku.

Sendlerowou zatklo v roce 1943 gestapo a tři měsíce ji těmi nejhoršími výslechy nutilo prozradit jména a úkryty Židů, které pomohla zachránit. Nic neprozradila a byla odsouzena k trestu smrti.

Zachráněna byla až cestou na popraviště. Její jméno bylo zveřejněno i v oficiálním seznamu popravených. Do konce války se pak s falešnými dokumenty ukrývala.

Ani po válce se nedočkala za svoji činnost vděku. Ani od části polských Židů, kteří jí vytýkali, že židovské děti byly „popolštěny“, ani od nových komunistických vládců Polska. Sendlerowou několikrát jako členku podzemním struktury „nekomunistické“ Zemské armády vyslýchala Státní bezpečnost.

Své si užila i na konci šedesátých let, kdy komunisté rozpoutali štvanici proti sionistům a Sendlerowá jako „pomahačka Židů“ se ocitla na seznamu nepohodlných osob.

Pozdní uznání jí projevilo až demokratické Polsko. V roce 2003 jí byl udělen nejvyšší polský řád, byla navržena na Nobelovu cenu a včera jí usnesením vyjádřil vděčnost polský Senát. Sendlerowá se slavnostního zasedání nemohla kvůli zdravotním potížím účastnit.

Poslala však dopis, v němž píše: „Od pekla holocaustu uteklo už víc než půl století, ale jeho stín stále leží nad světem a nedovoluje zapomenout na tragédii, k níž došlo, když člověk řekl, že lidé se dělí na lepší a horší. Na jedny, kteří mohou žít, a ty druhé, kteří musí zemřít.“

Irena Sendlerowá(1910) byla jednou ze zakladatelek Rady na pomoc Židům „Zegota“, která fungovala jako součást podzemních struktur polské Zemské armády. Do roku 1943 zachránila z varšavského ghetta na 2500 židovských dětí, které pak pod falešnou identitou přežily válku v polských rodinách. Po zatčení gestapem byla Sendlerowá odsouzena k trestu smrti. Zegota přepadla eskortu, která ji převážela na popraviště, a osvobodila ji. Sendlerowá se pak do konce války skrývala. V roce 1965 ji Jad Vašem udělil titul Spravedlivá mezi národy.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)