Červen 2007

Prezident na provaze

Jiří Pehe

Prezident Václav Klaus prý hodlá v Praze na Letné vlastním tělem bránit výstavbě Národní knihovny podle návrhu architekta Jana Kaplického. Ba co víc, je ochoten se podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína kamsi přivazovat.

Prezidentovo vyjádření je pozoruhodné hned z několika důvodů. Příznivci občanské společnosti, včetně ekologických hnutí, by se teoreticky mohli zaradovat, že prezident hodlá v boji za svůj názor používat metod, které patří do arsenálu prezidentem dosud kritizovaného „humanrightismu“ a „svobodu ohrožujícího“ ekologismu. Možná se přivázaný prezident dokonce vyzbrojí i „levicovým“ batůžkem a umělohmotnou lahví s vodou.

Neméně pozoruhodná je neukojitelná potřeba tohoto prezidenta opakovaně se vyjadřovat k věcem, kterým buď nerozumí nebo mu do nich nic není. Budova Národní knihovny má být postavena na základě celé řady již proběhlých řízení, včetně výběrového řízení na podobu projektu. Trocha respektu k pravidlům hry, na nichž stojí každé demokratické zřízení, by zde byla na místě. To platí jak pro ekologické aktivisty přivázané k bráně do Temelína, tak (mnohonásobně více) pro prezidenta, který má ze své pozice demokratické pořádky strážit.

Občanská neposlušnost je jistě v určitých okamžicích na místě, ale prezident by s ní měl šetřit - třeba pro krajní případ, kdy se vlády v zemi zmocňují autoritářské síly, a politicky obklíčený prezident už nemá jiné prostředky, jak vyburcovat občany. Že by se ale nechal případně třeba i přejet buldozerem kvůli nějaké budově, to od prezidenta opravdu, ale opravdu nikdo neočekává.

Zajímavé je i to, že tento prezident zatím neproslul zájmem o kulturu a estetično. Zato proslul tím, že se jako lev pere za zájmy svých politických podporovatelů z oblasti kultury i odjinud, včetně toho, že těm nejagilnějším rozdává státní vyznamenání. Zároveň proslul téměř alergickými reakcemi na vše, co je nějak spojeno se společenstvím „pravdy a lásky“ z okruhu bývalého prezidenta. Takže když si prezidentovy minulé exkurzy do oblasti kulturní kritiky a recenzentství braly na mušku „Svěráky a Menzely“, na rozdíl třeba od „Kodetů a Bílých“, bylo za nimi možné vytušit spíše politiku než kulturu.

I kvůli této osobní historii prezidenta, který striktně rozděluje svět na své obdivovatele a nepřátele, se bohužel musíme domnívat, že Klaus Kaplického knihovnu nechce nikoliv kvůli projektu samotnému, ale kvůli lidem, kteří za ním stojí.

Prezidentovi lze každopádně dát jedno doporučení. Bylo by nejlepší, kdyby své přivazování ke stavbě knihovny načasoval na dobu, kdy bude volen prezident příští. Zákonodárci by tak mohli v klidu zvolit někoho jiného, a Václav Klaus by se mohl plně věnovat své nově objevené misi v rámci občanské společnosti.

(www.pehe.cz)