Červen 2007

Rozvědka proti šlechtě

Jiří Reichl, Robert Malecký, Dušan Stuchlík

Policie žádala agenty, aby našli v cizině dokumenty zpochybňující restituční nároky. Zuby nehty se Česká republika za vlády ČSSD bránila vydání zabaveného šlechtického majetku. Kromě speciálního policejního týmu byla do akce proti restituentům podle zjištění LN zapojena i civilní rozvědka.

Už v roce 2004 začal na základě rozkazu náměstka policejního prezidenta Jaroslava Macháněho fungovat v celé republice policejní tým „Majetek“. Tato skupina měla za úkol prověřovat restituční požadavky českých šlechtických rodů. O týmu věděl i tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross. Dnes však tvrdí, že si na nic nevzpomíná. První zmínky o „týmu na šlechtu“, který měl zhruba třicet členů a šéfoval mu Miloslav Brych ze středočeské hospodářské kriminálky, se v médiích objevily už v roce 2004.

Nyní však z dokumentů, které mají LN k dispozici, vyplývá, že policie dokonce do svého pátrání zapojila českou rozvědku. Požadovala po ní, aby pátrala v zahraničí po dokumentech, které měly zpochybnit nároky některých šlechticů na navrácení miliardových majetků zabavených po druhé světové válce. Česká rozvědka má ve státech EU a NATO své pracovníky (agenty). Ti jsou zde ale zcela oficiálně a protistrana o nich ví. Jejich úkolem je spolupracovat se zpravodajskými službami obou zemí. V červnu 2004 požádali policisté z týmu „Majetek“ civilní rozvědku (Útvar pro zahraniční styky a informace), aby mu pomohla. Čeští agenti měli v německých a rakouských archivech najít dokumenty dokazující, že se šlechtici nenarodili s českým občanstvím. „Na základě osobního rozhovoru ze dne 16. 6. 2004 Vás žádám o spolupráci při získání dokladů ze zahraničních archivů v SRN a v Rakousku. Konkrétně se jedná o následující doklady: – rodný list a doklady související s vydáním rodného listu Františka Oldřicha Kinského, – dokument dokazující vztah k německé říši osoby Josef Colloredo Mansfeld,“ píše se v žádosti, pod níž je podepsán šéf týmu Brych. Adresátem byl náměstek ředitele rozvědky Ivo Schwarz. Jeho podřízení však zjistili, že rakouské matriční předpisy jsou velmi přísné. „Studium příslušného matričního záznamu je pro cizího a neoficiálního zájemce prakticky nemožné,“ odpověděla rozvědka policii.

Česká rozvědka dokonce uvažovala o tom, že by materiály získala „operativními prostředky“ – tedy tajně. To ale nešlo. Dokumenty, které po rozvědce požadovala policie, totiž měly být použity před soudem jako klíčový důkaz. Proto musely být získány legálně.

Podle bývalého ředitele vojenské rozvědky Andora Šándora je celá akce zvláštní. „Nemyslím, že by civilní rozvědka měla operativní cestou zjišťovat takové věci,“ říká Šándor. „Policie má v zahraničí své styčné důstojníky, jejichž prostřednictvím mohla rakouské nebo německé kolegy o spolupráci požádat,“ míní Šándor, který nyní pracuje jako bezpečnostní poradce. Dokonce tvrdí, že kdyby mu přišla podobná žádost od policie v době, kdy pracoval jako ředitel vojenské rozvědky, tak by ji vůbec nepřijal.

I když pracovníci rozvědky nezískali žádné materiály, alespoň policii poradili, jakým směrem se ubírat, aby Kinského rodný list „spatřil světlo světa“. „Bylo by optimální, kdyby František Oldřich Kinský musel sám obhajovat svůj nárok na české občanství, např. právě prostřednictvím příslušného matričního zápisu. Jelikož je nárok Kinského na české občanství ze strany ministerstva vnitra aktuálně zpochybňován a pravděpodobně by se měl stát předmětem soudního řízení, není takovýto vývoj vyloučený. Veškeré snažení příslušných míst by se mělo ubírat tímto směrem,“ doporučuje Schwarz. Přidává ještě informaci o příbuzenských vazbách v rodině Kinských a seznam archivů, kde lze hledat písemnosti vztahující se k šlechtickému rodu.

Dalšímu z prověřovaných šlechticů, Josefu Colloredo Mansfeldovi, je věnována jen stručná informace: „Dospěli jsme k názoru, že řádné zpřístupnění zmíněného dokladu by nemělo být předem vyloučené.“ Z dalších vět vyplývá, že někdo však rozvědčíky předběhl, a proto se o nic dalšího nepokoušeli. „...dodatečně jste nás informovali o neúspěchu českého zájemce při pokusu o studium uvedeného dokladu... bylo by proto vhodné, kdybychom si mohli podrobnosti tohoto neúspěchu vyslechnout od dané osoby při osobním jednání.“

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)