Červen 2007

Sněmovna potřebuje provětrat

Erik Tabery

V parlamentu vznikl paralelní svět politiky, který se vymkl kontrole. Je nejvyšší čas ho jednou provždy zrušit. Vláda se kvůli tomu bojí předložit reformu daní a výdajů státu, ministr financí se strachuje o podobu státního rozpočtu a šéf rezortu vnitra proto odkládá modernizaci policie. Umělecká tvořivost poslanců je zkrátka zdrojem mnoha obav. Zkušenost s fungováním zdejšího parlamentního systému totiž dokazuje, že i z nadějného návrhu zákona se během chvíle stane nebezpečná novela, která jde úplně proti původnímu návrhu. A mnohdy nikdo ani neví, jak se to vlastně stalo. Jak je to možné?

Poslanci se naučili zneužívat možnost podávání pozměňovacích návrhů, kterými mohou zasahovat do předkládaných zákonů. Pravomoc, jež měla sloužit k vychytávání chyb, se tak změnila v noční můru. A ta se dnes vznáší i nad ohlašovanými reformami.

Že jsou poslanci potenciální hrozbou, dokazují i příklady z minulosti. Nejčastěji se mluví o tzv. přílepcích, tedy že se například k zákonu o dluhopisném programu přilepí zákon o zvýšení příspěvků pro politické strany. Nebo ještě horší příklad, kdy se k zákonu o zrušení Fondu národního majetku přihodí návrh na dvoumiliardové odškodnění jedné z nejbohatších firem v Česku PPF. Nebýt Ústavního soudu, tento absurdní návrh by vešel v platnost.

Když se pak Respekt ptal poslanců, proč hlasovali ve prospěch PPF, téměř nikdo nebyl schopen své počínání vysvětlit. Prostě jim „někdo“ v jejich poslaneckém klubu řekl, ať zvednou ruku pro. Problém je, že na rozhodování o pozměňovacích návrzích má zákonodárce mnohdy jen pár hodin, a když není detailně informován, nemůže se pořádně rozhodnout. Mimo jiné i práce lobbistů je pak velmi snadná.

Nejde ale jen o přílepky. I řádné jednání o zákonech je plné příkladů naprostých zmetků. Ideálně je to vidět na mediálních zákonech, kde se propojuje ekonomická, politická a mediální lobby. Poslanec ODS Petr Pleva tak například prosadil nesmyslný návrh, že Kodex ČT schvalují poslanci. Tedy zásah do nezávislosti tohoto média.

U vzniku mediálního zákona byl doslova gejzír špinavé tvořivosti. Někdejší ministr kultury Pavel Dostál měl velké plány na modernizaci zdejších pravidel pro rozhlasové a televizní vysílání. Vypracoval návrh, který zvyšoval pravomoci mediální rady, aby mohla zasahovat proti zneužívání vysílacího prostoru (tehdy Novu ovládal a využíval Vladimír Železný). Navíc zakazoval majitelům televize vlastnit i jiná média a navrhoval i jiný způsob volby rady, tak aby nebyl stále výhradně v rukou poslanců.

A jak to dopadlo? Vladimír Železný si tehdy získal svého poslance z ČSSD Miloslava Kučeru (mimochodem, teď je to kandidát socialistů do Rady České televize), který s pomocí dalších poslanců všechny nepříjemné body vyškrtal, a dokonce pro Novu zařídil automatické prodlužování licence. V konečné podobě pak ministr kultury Dostál musel hlasovat proti zákonu, který původně vznikal v jeho úřadu.

Nejčastěji kritizované jsou pak pozměňovací návrhy ke státnímu rozpočtu, kde si poslanci kupují voliče ve svých obvodech, a tak rozhazují miliardy na mnohdy naprosto pochybné akce.

Nadějná zpráva

Právě z obavy ze zásahů zákonodárců chtěla vláda poslat do sněmovny svoji reformu veřejných financí jako jeden balík, do kterého se nesmí zasahovat. Už teď se ale mluví o tom, že to nepůjde, protože někteří vládní poslanci si budou chtít s návrhem hrát.

Stav je třeba okamžitě změnit, protože v českém parlamentu vlastně vznikl paralelní svět politiky, který je téměř nemožné uhlídat. Obě komory by měly schválit návrhy, se kterými přišla senátorka Soňa Paukrtová. Ta chce zavést například pravidla, že pozměňovací návrh musí přednést více zákonodárců, a ne jeden jako dosud, návrhy se budou muset zveřejňovat dopředu, ke každému z nich bude zároveň nutné vyjádření vlády, a v neposlední řadě také navrhuje, že přijetí jakékoli změny bude znamenat vrácení vznikajícího zákona předkladateli. Ten tak získá čas prozkoumat, co navržené změny přinesou v praxi, a když bude spokojen, pustí návrh dál.

Návrh senátorky Paukrtové to ale nebude mít lehké, protože zákonodárci neradi snižují svůj vliv. Když její nápady neprojdou, jsou důsledky zřejmé. Země bude i nadále přicházet o miliardy, budou procházet zmetky, které jen prohlubují chaos ve zdejší legislativě, a navíc ještě poroste vliv pravidly neregulovaných lobbistů.

(Respekt, www.respekt.cz)