Červen 2007

Nikdo vás nekorumpuje? Pak máte špatné zaměstnání

Eduard Vacek

Korupce v České republice je v rozkvětu. Tvrdí to ve své zprávě Světová banka. Růst úplatků v oblasti veřejných zakázek je dokonce nejvyšší ze všech zemí střední a východní Evropy. Hůře než ČR si vedou jen Litva a Albánie. Úplatky zcela běžně používá čtvrtina firem. Situace v ČR se podle různých měření a statistik zhoršuje i přes prohlášení politiků o boji s korupcí.

Statistiky jsou o to varovnější, že v celém regionu korupce při získávání veřejných zakázek klesá. Rok od roku si vedou lépe i státy, které jsou považovány za daleko méně vyspělé a chudší než ČR. Počet úplatků tak klesá například v Estonsku, Gruzii, Bosně a Hercegovině, Rumunsku, Tádžikistánu a na Ukrajině. Nejlépe si vede Slovinsko.

Češi se mohou uklidňovat tím, že korupce a uplácení nebují jen v postkomunistických zemích. Například korupce není zanedbatelná v německé státní správě a rok od roku stoupá. Soused České republiky se tak může měřit s Rumunskem, Polskem či s Bosnou a Hercegovinou. Korupce však není jen společenským nebezpečím, ale firmy na ní vydávají obrovské částky. V ČR v průměru společnosti odvedou na úplatcích 0,6 procenta ze svých tržeb. V případě středně velké firmy s ročními tržbami kolem miliardy korun tak na úplatky padne asi šest miliónů korun. U největších firem, které dosahují tržeb až mnoha desítek miliard korun, by ale tato částka mohla být i více než stonásobná.

Loni se Česko podle údajů organizace Transparency International dělilo o 47. až 50. místo s Řeckem, Slovenskem a Namibií. Podle další statistiky TI se víc než v Česku uplácí jen v zemích, jako jsou Kamerun, Ghana, Togo či Paraguay. Pokud jste dosud nebyli upláceni, máte špatné zaměstnání. Odborník z psychosociální poradny v Dubí, Bohumil Úplatný radí těm, kteří stojí mimo tuto specifickou ekonomiku, aby neprodleně změnili zaměstnání. „Proč mají být upláceni stále titíž lidé?“ ptá se otevřeně, aniž by se mu dostalo uspokojivé odpovědi. „Jděte pracovat tam, kde budete brát úplatky,“ radí nezaměstnaným a těm, kteří mají průměrné a podprůměrné mzdy. Rada je rada, ale málokdo ví, jak na to. Přitom je to velice snadné. Podle Úplatného jde podstatě jen o to, aby lidé, kteří si přejí být upláceni, byli schopní prokázat, že patřili k nomenklaturním předlistopadovým špičkám KSČ. Ředitelé podniků a jejich náměstci byli totiž jediní, kdo měli možnost předložit privatizační projekty, proto se stali majiteli veškerého státního majetku a nyní s ním hospodaří.

Úplatky pochopitelně jdou do kapsy těm, kteří za ně mají co nabídnout. Kdo nemá nic, tomu bude vzato i to co nemá, praví lidové přísloví. Na druhé straně se však můžete snadno připojit k těm, kteří uplácejí. Stačí si naspořit nějaké peníze a v obálce je předat vyhlédnutému úředníkovi, nebo tomu, kdo má možnost ve věci rozhodnout. Začátečníci činí fatální chyby v tom, že nedovedou rozpoznat správnou osobu, kterou by měli uplatit. Dávají své peníze osobám, které nesedí na rozhodovacích místech a dopouštějí se tak omylu.

Proto Bohumil Úplatný radí: „Uplácejte buď každého, koho potkáte s tím, že je pravděpodobné, že váš úplatek dříve nebo později najde tu správnou kapsu, nebo se ptejte na toho, kdo vám může ve věci pomoci. Zde bude váš úplatek na správném místě.“