Červenec 2007

Poslyšte, a k čemu je to dobré?

Eva Bobůrková

Mezinárodně uznávaný přínos matematika Miroslava Engliše k rozvoji současné vědy vyzdvihla tento týden (dd 14. 05. 2007 – pozn. red. CS-magazínu) Učená společnost ČR, když udělila jmenovanému cenu za rok 2007. „V současné době existuje mnoho neřešených problémů ohledně kvantování v zakřivených prostoročasech, tedy např. v okolí černých děr nebo v době vzniku vesmíru. Má práce se týkala matematických metod použitelných na takové problémy,“ objasňuje svůj obor bádání Miroslav Engliš. „Souvisí však i s teorií zpracování signálů nebo s kompresí obrazu - kdo má digitální fotoaparát, který dělá fotografie do formátu JPG, tak asi ví, o čem mluvím.“ Pro matematiku, jak dodává, je vůbec charakteristické to, že tentýž výsledek se dá často použít v řadě naprosto odlišných situací.

Myslíte si, že je vůbec možné, aby „normální“ člověk porozuměl, o čem je dnes matematika?

Přiblížit neodborníkovi některé oblasti současného výzkumu v matematice je často skutečně obtížné. Zkuste se někdy zamyslet nad tím, jak daleko ve výuce toho kterého předmětu dojde typický dnešní maturant. Ve fyzice se končívá někde u teorie relativity a základů atomové fyziky, což je rok asi tak 1910. V chemii to bývá u nukleových kyselin a struktury proteinů, to je zhruba rok 1950. V některých humanitních předmětech dojdete skoro do současnosti. Naproti tomu v matematice se dostanete jen k základům diferenciálního a integrálního počtu, které byly objeveny koncem 17. století - ostatní partie, které jsou součástí středoškolského učiva, jako geometrie, trigonometrie apod., většinou znali už staří Řekové. Když pak chci dotyčnému vysvětlit nějaké současné dění z oblasti práva či ekonomie, většinou to není problém; když je to něco z chemie, musíte překlenout nějakých padesát let; u fyziky pak sto let. Když vysvětlujete něco z matematiky, tak je ta propast přes 300 let. A to je průšvih. Ale není to tak pokaždé; závidím kolegům, kteří se věnují diferenciálním rovnicím - když řeknou, že optimalizují tvar křídla letadla nebo proudění kapaliny nějakou turbínou, každý hned ví, o co jde.

Matematika se uplatňuje všude kolem nás, ale my si to ani neuvědomujeme. Stojí na ní veškeré technické obory, strojírenství, stavebnictví, kosmonautika… Jak daleká je cesta od současné matematiky k praktickému uplatnění?

To je těžké říci, někdy je to opravdu hodně dlouho. Teorie samoopravných kódů, která se využívá třeba k tomu, aby CD s vaší oblíbenou hudbou hrálo bezchybně, i když ho trochu poškrábete a část informací se tím ztratí, používá i algoritmus založený na existenci tzv. sporadických grup. Ty byly objeveny okolo roku 1870 - čili ten objev čekal na uplatnění asi sto let. Známá je také příhoda ze života objevitele elektromagnetismu M. Faradaye. Při jakési příležitosti navštívil jeho laboratoř tehdejší ministr financí; poté, co mu byly předvedeny různé magnety, kompasové střelky a podobné artefakty, zeptal se zdvořile: „Poslyšte, je to všechno moc hezké, ale k čemu je to dobré?“ Faradayova odpověď zněla: „Nevím, sire, ale jednou z toho bude vláda Jejího Veličenstva vybírat daně.“

Co vůbec hrálo roli, když jste si vybíral z „širé“ matematiky svou úzkou specializaci? Rozhoduje u matematiků společenská poptávka? (Ne)obsazenost určitých postů? Lepší buňky na něco než na něco jiného?

Dnes jistě rozhoduje i společenská poptávka - příkladem je finanční matematika. Ale často jsou to i daleko prozaičtější důvody - o vaší budoucí orientaci rozhodne třeba i téma, které vám předloží váš školitel; nejčastěji je to prostě proto, že vás ta oblast zkrátka zaujme a zalíbí se vám. To byl i můj případ.

Čím to je, že máme tolik výborných matematiků? Jak to, že je přitom o studium matematiky tak malý zájem? Je něco špatného v našem vzdělávacím systému, ve výchově?

Myslím, že v tom je náš školský systém nevinně - prostě doba je taková; daleko atraktivnější pro dnešní mladou generaci bývá studium či zaměstnání ekonomického nebo technického směru. To platí i ve vyspělých evropských a zámořských zemích. Za minulého režimu bylo výhodou matematiky to, že není finančně tak náročná jako třeba fyzika, chemie, medicína či jiné přírodní vědy, kde potřebujete nákladné vybavení pro laboratoře a experimenty. Díky tomu nebyla tak handicapovaná vůči západním zemím a matematikové snadněji udržovali kontakt se světem a byli zváni na konference do devizové ciziny, kam se tehdy nebylo jednoduché dostat.

Svět zaznamenává v posledních letech raketový nástup nadaných a pilných studentů a vědců z Číny a Indie. Ztrácí snad „starý západní svět“ ve vědě dech?

Ne.

Čím to tedy je?

Dík internetu je dnes daleko snadnější komunikovat. Spolu se společenskými přeměnami padly překážky ve svobodném cestování. Tím se řada zemí třetího světa dostala z izolace, v níž až do 90. let bylo i Rusko. Situace je tedy jen důsledkem otevření se. A těžko je možné se divit - když každý pátý až šestý člověk na naší planetě je Číňan, tak je logické, že i ve vědě pětina až šestina autorů budou Číňané. Další roli hraje to, jakou prioritou je pro vládu té které země rozvoj vědy a vzdělání. Obávám se, že v tomto ohledu máme co dohánět.

Kdybyste byl ministrem financí a školství v jedné osobě, co byste udělal pro povznesení matematiky, pro získání zájmu studentů?

Konkrétně pro matematiku nevím, ale určitě bych se snažil maximálně podporovat rozvoj vědy jako takové. Máme-li obstát v tvrdé konkurenci asijských zemí, musí naše zboží předčit to jejich po stránce ne ceny, ale kvality. Vyrobit dnes kvalitnější produkt nelze bez předchozích investic do high technology. Jinak za padesát let skončíme jako ti pověstní pomocní dělníci.

(MFDNES)