Červenec 2007

Jak je tomu s naší rasovou čistotou?

Bohumil Doležal

Podle průzkumů společnosti Genomac, která se věnuje výzkumu DNA, jsme my Češi z genetického hlediska beznadějní podvraťáci. Slovanství je v nás jen 51%, jakousi útěchou nám může být to, že druhý nejsilnější vklad je románský: Rus je s námi, kdo proti nám, toho Francouz setne. (Bohužel není jasné, zda náhodou k romanizaci nedošlo spíše vpády římských legií, doprovázenými intenzivním sexuálním násilím).

Další rasové příměsi, z hlediska české národní ideologie negativní, nejsou tolik významné: naši odvěcí germánští nepřátelé nás poznamenali jen z 11%, židovského prvku (stalo se u nás zvykem, že slušný český člověk není na veřejnosti antisemita, ale je otázka, zda to platí i v soukromí) dokonce jen 9%.

Rasové zkoumání se má dotknout nejen národa, ale i jeho dávné vůdčí elity, rodu Přemyslovců. Úctyhodné státní instituce se budou zaobírat jejich genetickým profilem. V čele bude stát Správa Pražského hradu, která zjevně problému věnuje všechen čas, v němž nebude vytížena zápasem o Svatovítskou katedrálu. Výzkum je teprve v počátcích, už teď se ale rýsují znepokojivé otázky: měli Přemyslovci románský nebo snad dokonce anglosaský původ? To nejhorší (že by měli původ germánský nebo snad dokonce, nedej Bože, židovský) se autor informace v Mladé frontě Dnes ani neodvážil vyslovit. Dopadli bychom jako před dvěma sty lety naši bývalí maďarští sousedé: tehdy je učený maďarský jezuita seznámil s tvrdou skutečností, že nemají nic společného ani s Féničany, ani s Atillou (což si ve své pýše namlouvala maďarská šlechta), ale zato jsou jazykově úzce spřízněni s Laponci.

Pro spravedlnost dodejme, že genetické průzkumy mají mít praktický význam (např. pro léčení zhoubných chorob). Úvahy o rasovém profilu, které nás chtě nechtě stavějí na úroveň kokršpanělů, se na ně váží teprve druhotně. Evropský středověk přistupoval k těmto otázkám velkoryse: věřil, že mezi lidmi a pejsky je podstatný rozdíl a že Evropa je celek, který patří dohromady a má být spojován i příbuzenskými vazbami. Proto si naši přemyslovští panovníci začasto brali za ženy německé a maďarské princezny a naopak provdávali své dcery do těchto zemí. Rozkvětu Českého knížectví, později království, ani naší suverenitě to nijak neuškodilo, naopak: přestože podle zlých jazyků naši poslední přemyslovští králové už ani neuměli pořádně česky.

(www.bohumildiolezal.cz)