Červenec 2007

Jak se ničí kariéra

Christopher Hitchens

Je jasné, že kampaň za zničení či diskreditaci Paula Wolfowitze jako prezidenta Světové banky měla v plachtách tak dobrý mediální vítr, že musela mít úspěch. Váhám však použít spojení slov „dobrý vítr“ jako označení všech těch podrazů. Rožeň už je dobře naostřen: Wolfowitzův „konflikt zájmů“ v případě jeho přítelkyně a bývalé zaměstnankyně Světové banky je sice spíš zdánlivý než reálný a nemá nic společného s korupcí či zneužíváním postavení, ale jeho častá prezentace v médiích ho dělá reálným. Paul Wolfowitz kvůli němu ztratil důvěru podřízených, a tedy způsobilost vykonávat svou funkci. Zatvařte se dostatečně zděšeně!

Jak to začalo? Dovolte mi citovat z prohlášení paní Shahy Ali Riza pro „ad hoc výbor“ představenstva Světové banky – to prohlášení by měli lidé víc znát. Shaha Ali Riza v něm zveřejňuje následující argumenty v citovaném pořadí, a pokud vím, nikdo je zatím nezpochybnil: „Moje profesionální postavení v bance předchází jmenování nového prezidenta. V bance jsem začala pracovat v roce 1997. Stávající předpisy banky nevyžadují, aby se situace, jež vznikla jeho jmenováním, řešila mým odchodem. Nedostala jsem možnost pracovat nadále v bance. Proti mým profesionálním zájmům a osobním preferencím jsem na naléhání etického výboru souhlasila s externím zařazením. Detaily mé smlouvy a můj osobní spis byly poskytnuty médiím a ostatním zaměstnancům v rozporu s předpisy banky a dohodou, kterou jsem s bankou podepsala. Jak jistě velmi dobře víte, ve Světové bance je výška platu ve funkcích odpovídajících té mojí poměrně běžná.“ Paní Riza dále předkládá pozitivní vyjádření vedoucích pracovníků k jejím pracovním výkonům, včetně jednoho doporučení na povýšení. Její prohlášení není konfrontační, i když reaguje na zjevnou provokaci.

V případu došlo i k překvapivému porušení mediální etiky, podle níž se páry, jež společně dlouhodobě žijí i bez svatby, rutinně opisují jako „partneři“. Renomovaná média však označovala tuto rezervovanou dámu se smyslem pro soukromí jako Wolfowitzovu „milenku“. Člověka to nutí se ptát, co se stalo s elementární slušností.

V této situaci mě nadchlo, že právě arabský a muslimský džentlmen přicválal na bílém koni a poskytl alespoň špetku galantnosti v moři vší té špíny a klevet. Sariho Nuseibeha znají všichni sympatizanti palestinského hnutí za lidská práva jako plodného autora, aktivistu a vědce, který se snaží osvobodit jeruzalémskou společnost (je rektorem Univerzity al-Quds) od korupce, násilí a bigotnosti. V otevřeném dopise, jejž uveřejnil jen The Washington Post, píše, že se s paní Rizou zná patnáct let, už od doby, kdy pracovala v National Endowment for Democracy. To, co říká, může potvrdit: Shaha Riza je věrným přítelem každého, kdo na Blízkém východě hlásá rozum a spravedlnost. Její přirozená plachost není znakem její slabosti, naopak. Je to silná osobnost s nepřehlédnutelným odporem k jakýmkoli projevům korupce či autoritářství. Teď na ni útočí, neboť dobrovolně navštívila po roce 2003 Irák, aby tam pomáhala demokratickým silám – opravdu odvážný počin pro rozvedenou ženu s dítětem. Neumím si představit nikoho, kdo by tam mohl jet místo ní, a cítím, že se stávám součástí této špinavé kampaně, když musím připomenout, že její zájem o tento problém se datuje dávno před začátek jejího vztahu s Paulem Wolfowitzem. Toto jsou fakta, o nichž by mohl vědět každý reportér. Ale ne – vysoce riskantní návštěva válkou poznamenané země je prezentována slovy „milenka dostala teplé místečko“. Je to hanba.

Každý, kdo se vyzná v problematice, ví, že tohle všechno je součástí mocenských her. Hrají je jisté evropské a asijské zájmové skupiny, které chtějí ve Světové bance narušit americkou dominanci. Oba předchozí generální ředitelé Shengman Zhang a Caio Koch-Weser bez jakýchkoli problémů zaměstnali v této bance své manželky. Shaha Riza nepatřila pod prezidentovu kancelář, nepodléhala mu. Paul Wolfowitz přesto hned po svém jmenování podepsal prohlášení, v němž se distancoval od jakékoli možnosti ovlivňovat její práci.

Jistí vysoce postavení lidé ve Světové bance mu nastavili past: obvinili ho, že akceptoval jejich doporučení, podle nichž měla paní Riza dostat kompenzaci za neférový přístup. Časem se snížili k tomu, že poskytli informace zaujatému a lehce ovlivnitelnému tisku a zničili tak soukromí ženě, jež je hodna úcty víc než oni všichni dohromady. Její „důvěrná smlouva“ s těmito charakterními hrdiny byla rozcupována bez jakýchkoli skrupulí.

Žiji ve Washingtonu už čtvrtstoletí a za ten čas jsem řekl všelicos zlého o různých lidech a různí lidé zase řekli všelicos zlého o mně. Tak to prostě chodí. Ale dnes jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodl, že toto je ta nejodpornější, nejšpinavější a nejlacinější diskreditační kampaň, jakou jsem kdy viděl. Zdá se, že lidé v mé takzvané profesi se na ni přesto dívají s úšklebkem či pýchou. To snad není pravda! Pokud tato kampaň uspěje, zruinuje dvě kariéry a zničí dva životy, doufám, že viníci – bankéři a reportéři pracující v jednom týmu – samým štěstím upadnou do deliria.

(Respekt, www.respekt.cz)