Červenec 2007

Státní problém jménem Hedviga

Peter Javůrek

Kriminální případ vyhrotil vztahy Slováků a Maďarů. Jméno Hedviga Malinová (23) dnes zná na Slovensku i v Maďarsku každý, ale slávu této studentce z Nitry není co závidět. Na přední stránky novin se dostala už loni v srpnu, poté co se podle vlastních slov stala obětí útoku dvojice slovenských mladíků za to, že promluvila maďarsky. Policie ale po necelých třech týdnech případ odložila s tím, že se nemohl stát tak, jak ho Hedviga popsala.

V těchto dnech se Hedviga vrátila na titulní stránky novin, protože slovenská policie ji obvinila z úmyslné lži. Na scénu se tak vrátila otázka, zda věřit, či nevěřit jejím slovům. Stala se jakousi dělicí čárou mezi Slováky a Maďary, byť se najdou i mnozí Slováci, kteří už jen z odporu vůči vládě Roberta Fica drží palce této dívce maďarské národnosti. Spor přerostl i za hranice a mezi Bratislavou a Budapeští létají ostrá slova.

Obě strany sporu se vzájemně obviňují z nevhodné politizace kriminálního činu a obě mají pravdu. Obě strany také shodně tvrdí, že případ je testem nezávislosti slovenské justice. Jenže ti, kdo věří, že Hedviga říká pravdu, mají o nezávislosti justice pochybnosti a očekávají, že kauza skončí ve Štrasburku. Ti druzí zase očekávají, že justice naopak prokáže svou nezávislost usvědčením Hedvigy ze lži. Je zjevné, že ať už slovenské orgány případ uzavřou jakkoli, vlna nedůvěry mezi Slováky a Maďary vzedmutá touto kauzou se povalí dál.

Co se stalo

Ráno 25. srpna 2006 dostala policie v Nitře hlášení, že studentka tamější univerzity přišla na zkoušku z maďarštiny ve zbědovaném stavu. Dívka tvrdila, že dva neznámí mladíci ji zbili a okradli, potom co ji na ulici slyšeli mluvit maďarsky. Útočníci ji prý přepadli s výkřikem „Na Slovensku slovensky!“ a na záda blůzky jí napsali „Maďaři za Dunaj“.

Nebyla to Hedviga, kdo útok policii nahlásil, ale její učitelé, u nichž se navzdory svému stavu dožadovala plánované zkoušky. Ti také udělali první fotku její opuchlé tváře se stopami krve, která druhý den obletěla slovenský i maďarský tisk. Vyšetřovatelé vypracovali podobizny údajných útočníků a dali se do pátrání, přičemž prý prověřili stovky osob. Už 9. září ale při šestihodinovém výslechu údajně Hedvigu nutili, aby se přiznala, že si napadení vymyslela. O dva dny později bylo vyšetřování zastaveno a policie konstatovala, že případ se nestal.

Podle policie byla dívčina zranění ve skutečnosti nepatrná a soudní znalec zpochybnil i zprávu ošetřujícího lékaře o lehkém otřesu mozku, jenž by vysvětloval nepřesnosti v její výpovědi. Grafolog připustil, že písmo na blůzce a také na obálce, v níž měli pachatelé ještě ten den poslat dívce ukradené doklady, mohlo být její. Korunním důkazem byla její DNA, která se našla pod známkou nalepenou na obálce.

Všechny dívčiny stížnosti proti zastavení vyšetřování byly zamítnuty. V listopadu 2006 začala policie stíhání proti neznámému pachateli pro křivou výpověď a přísahu. V květnu 2007 byla obviněna samotná Hedviga. Z poškozené se tak stala podezřelá, jíž hrozí až pět let vězení.

Co se řeklo

Případ etnického násilí, který by byl vážný už sám o sobě, nabral dramatickou sílu a význam v povolební napjaté atmosféře. Vítěz voleb Robert Fico totiž vzal do vlády HZDS Vladimíra Mečiara a nacionalistickou SNS Jána Sloty.

Strana evropských socialistů pozastavila Ficovu Smeru kvůli spojení s nacionalisty členství, což trvá dodnes. Největší obavy ale jeho vláda vyvolala v sousedním Maďarsku a mezi Maďary na Slovensku. Bylo to pochopitelné. Právě SNS se v devadesátých letech jako součást Mečiarových vlád snažila omezovat menšinová práva a její předseda Ján Slota vyniká hulvátstvím na adresu Maďarů žijících na obou březích Dunaje.

Není divu, že případu Hedviga se okamžitě zmocnila politika. Pro Stranu maďarské koalice (SMK) se stal důkazem pravdivosti tvrzení, že nástup SNS k moci osmělil slovenské extremisty. Tehdejší předseda SMK Béla Bugár vyzval občany, aby podobné incidenty hlásili na pobočkách strany, což nemohlo být chápáno jinak než jako zpochybnění policie. Podobný postoj zaujala také drtivá většina maďarských médií. Pro oficiální Budapešť byl případ dalším důvodem k ochlazení vztahů s Ficovou vládou (premiéři obou států se do dnešního dne navzájem nenavštívili).

Na druhé straně Ficovi posloužil výsledek vyšetřování jako argument k rehabilitaci jeho vládní sestavy. Prohlásil, že nedovolí, aby „slovenská vláda byla napadána na základě falešných informací a podvodů“ a že na základě vyšetřování „je zřejmé, že tento důvod kritiky slovenské vlády nikdy neexistoval“.

Pochybnosti

Samotná Hedviga ovšem také udělala dost proto, aby nedůvěra Slováků vůči ní narostla. V prvních dvou týdnech komunikovala jen s maďarskými médii, ta slovenská odmítala, a svolila také, aby ji jako advokát zpočátku zastupoval poslanec SMK Gábor Gál. Když později poprvé vystoupila na tiskové konferenci i pro slovenská média, aby prohlásila, že navzdory zastavení vyšetřování trvá na své verzi, slovenské veřejné mínění se už obracelo spíše proti ní. Ještě tentýž den uspořádali tiskovku také ministr vnitra Robert Kaliňák a policejní prezident, aby Hedvigu triumfálně rozcupovali a Gálovo angažmá označili za důkaz politického pozadí kauzy.

Pro nezaujatého diváka však nebyla ani jedna ze stran v ten den dostatečně přesvědčivá. Snahy mladé ženy vysvětlit nesrovnalosti a vyvrátit policejní důkazy nepůsobily příliš důvěryhodně. Například její DNA se prý dostala pod známku na obálce od údajných pachatelů tak, že známka odpadla a ona ji tam sama znovu nalepila, když ji policisté požádali o její vydání.

Chybám se tehdy však nevyhnul ani sebevědomý ministr Kaliňák. Grafologické posudky předložil jako jasný důkaz, ty ale mluví jen o pravděpodobnosti s tím, že na jednoznačný závěr chybí více materiálu. Navíc se ukázalo, že argumentoval také něčím, co se ve vyšetřovacím spisu vůbec neobjevilo. I později se objevily další pochybnosti. Policisté se údajně dopustili procesních chyb a nedbalostí při obhlídce místa činu, zajištění nalezených věcí a při pátrání po podezřelých. Kritici podezírají vyšetřovatele, že se od začátku soustředili jen na jedinou verzi případu: že si ho Hedviga vymyslela.

Neznámý happy end

Dnes není jasné, zda má policie nové důkazy potvrzující, že Hedviga lhala, anebo jde o pokus „dotáhnout věc do konce“ na základě známých argumentů. Novináři mají informace o údajných nových svědcích, ale oficiální místa mlčí.

Reakce veřejnosti, politiků i médií ukazují, že názory na kauzu se v průběhu měsíců vyhranily. Jedna strana považuje Hedvigu za lhářku a zbývá prý už jen zjistit její motiv: zda byla její lež součástí „štvavé kampaně proti Slovensku“, nebo jen chtěla v den zkoušky z maďarštiny vyvolat soucit profesorů.

Na druhé straně panuje přesvědčení, že Hedviga je obětí státní zvůle – případem, na němž chtěla Ficova vláda demonstrovat, že obvinění z nacionalismu je vykonstruované. Mluví se už i o zpravodajských hrách tajných služeb.

Pro úplnost nutno dodat, že existuje i kompromisní názor, že něco se opravdu stalo, ale ne tak, jak to říká Hedviga.

V Maďarsku kauza nečekaně spojila do jednoho šiku nepřátele z tábora vládních socialistů a opozičního Fideszu, kteří společně vzkázali slovenské vládě, aby zabezpečila pro Hedvigu spravedlivý proces. Premiér Fico označil jejich výzvu za „hrubé zasahování do nezávislosti slovenské justice“ a Bratislava reagovala diplomatickou nótou.

Vývoj tedy směřuje k vyostření situace a zatím nic nenasvědčuje tomu, že výrokem soudu se uklidní, i kdyby byl proces sebelepší ukázkou nezávislosti slovenské justice. Stalo se totiž něco horšího, než je poškození důvěry v pravdomluvnost studentky Hedvigy. Vinou politiků i médií je poškozena důvěra mezi občany a mezi národy. A to se sotva dá napravit výrokem vinen, či nevinen.

Muž v kauze Hedviga se oběsil

Případ Hedvigy Malinové má od minulého týdne o jednu záhadu víc. Internetový portál sme.sk ve čtvrtek napsal, že Juraj Kubla (36), který loni v listopadu podal na Hedvigu trestní oznámení, na jehož základě začala policie konat, se 4. května oběsil ve sklepě svého domu ve městě Šaľa na jihu Slovenska. Policie oficiálně obvinila Hedvigu deset dnů poté a Kublova smrt prý s kauzou nijak nesouvisí. Deník SME citoval Kublova nadřízeného, podle něhož byl Kubla dobrý pracovník, ale byl „dost protimaďarsky založený“. Kubla zanechal dopis na rozloučenou, jehož obsah policie odmítla zveřejnit.

Slovenský časopis .týždeň se nedávno otevřeně postavil na stranu Hedvigy v přesvědčení, že mluví pravdu. Spolužáci Hedvigy, kteří ale odmítají být jmenováni, tvrdí, že v onen kritický den ji viděli přicházet do školy: „Vůbec jsme ji nepoznali, byla celá opuchlá a od krve. Byla v úplném šoku, třásla se na celém těle.“ Policie však tyto studenty vyslechla až o několik měsíců později.

Také lékařská zpráva z toho dne potvrzuje, že Hedviga měla „pohmožděnou břišní stěnu, tvář, přední strany stehen, vaginální krvácení“ a píše se v ní o „podezření na otřes mozku“. Podobně popsal její stav o několik dnů později další lékař. Policie si ale zhruba po deseti dnech vyžádala soudního znalce, který předešlé nálezy zcela zpochybnil.

V listopadu se stala ještě jedna podivná událost, kterou popisuje .týždeň. Hedviga a její přítel, s nímž žije, tvrdí, že jednoho rána se vzbudili a našli v přízemí otevřené skřínky a také domovní dveře, přičemž svazek klíčů ležel na zemi. Krátce nato nastoupila Hedviga do autobusu a k ní si přisedla žena, která si začala prohlížet nějaké fotografie. Hedviga v nich poznala fotografie rozházeného bytu, z něhož před chvílí odešla. Žena vzápětí rychle vystoupila. Když se Hedviga pokoušela zavolat mobilem svého přítele, její telefon nefungoval, přestože měl signál. Začal fungovat až o několik hodin později. Oznámila tuto událost policii i se jmény svých spolužaček, které nepochopitelnou nefunkčnost jejího mobilu mohou dosvědčit.

Časopis .týždeň přirovnává Hedvigu k jiné oběti státní zvůle z devadesátých let, unesenému synovi někdejšího prezidenta Michala Kováče.

(Respekt, www.respekt.cz)