Červenec 2007

Proč se Alexej Leonov nepodíval na Měsíc

Karel Pacner

Sověti určili předběžné datum startu k obletu Měsíce na 26. června 1967. A vybrali šest kosmonautů: Alexeje Leonova, Jurije Arťuchina, Valerije Bykovského, Olega Makarova, Vitalije Sevasťjanova a Nikolaje Rukavišnikova.

„Zvláštní státní význam“

Americké tajné služby získávají stále víc informací, které ukazují na sovětské zpoždění ve snaze přistát s lidmi na Měsíci. Národní zpravodajský odhad číslo 11-1-67, vydávaný CIA, ze 2. března 1967: „Sověti nejsou schopni soutěžit s časovým rozvrhem Apolla, jak o tom svědčí několik zjištění… Nosič pro sovětské lunární moduly N-1 nebude pravděpodobně v provozu až do poloviny roku 1968 a i potom očekáváme množství zkoušek bez posádky, které potrvají asi rok, než bude systém prověřen a schopen pokusu o přistání na Měsíci. Mezitím musí ještě stihnout vyzkoušet přistávací a návratovou techniku.“

Kreml si tuhle prohru zřejmě ještě neuvědomuje. To naznačuje upozornění sekretariátu ÚV KSSS ze 4. února 1967, že jak oblet Měsíce, tak přistání lidí na jeho povrchu jsou „otázkami zvláštního státního významu“. Současně přikazuje: Oblet Měsíce uskutečnit letos v červnu či v červenci a přistání příští rok v září. Havárie Vladimíra Komarova v lodi Sojuz-1 dne 24. dubna 1967 vrhá stín i na oba lunární projekty. I bezpilotní zkoušky lunární lodi se opožďují. S pozdravem kosmonautů od Měsíce k výročí revoluce se nedá počítat!

Raketu UR-500 Proton s kabinou L-1 vyvážejí technici na startovací rampu ráno 18. září 1967. Má poprvé automaticky obletět Měsíc a vrátit se zpátky na Zemi. Krátce po startu však havaruje. Ani v listopadu se vypuštění nedaří. Shodou okolností obě exploze fotografují americké špionážní družice.

V lednu 1968 si předvolává konstruktéra Mišina a jeho náměstky ministr Afanasjev: „Jsme v tíživé situaci. Politické byro přestalo našim slibům věřit…“ Ve Spojených státech pracují na projektu Apollo dnem i nocí. Při loučení jim šeptá jeden z ministrových náměstků s úsměvem: „Za války a po ní, ještě za Stalina, se takové mírné rozhovory nekonaly.“

Původně měla sovětská posádka proletět okolo Měsíce ve vzdálenosti 1950 kilometrů už v červnu 1968 – stěžoval si později Leonov, přičemž použil nový termín startu. „Mohli jsme to udělat ze všech nejdřív, ale objevila se celá řada mrzutých příhod: jednou při montáži zaměnili kladný pól za záporný, podruhé vylehčili jeden přístroj, který se později zasekl, jindy zase ďaďa Vasja namontoval vypínač jinam, než měl. A k tomu ještě musíme připočítat bojácnost a zbabělost mnoha lidí, kteří za to všechno odpovídali, navíc ještě opilství.“ Tím narážel na Mišina, který neúspěchy léčil alkoholem.

Americké Vánoce u Měsíce

Mezitím 12. listopadu 1968 NASA oficiálně sděluje, že Apollo 8 se vydá k Měsíci 21. prosince.

Moskva plánuje: Naposled vypustí k Měsíci automat 13. ledna 1969. První dvojice kosmonautů tam zamíří koncem ledna anebo začátkem února 1969. Avšak krátce nato opět havaruje bezpilotní lunární kabina. Západní novináři a odborníci o této katastrofě nevědí. Proto také spekulují o tom, že by se Sověti mohli pokusit předehnat Američany obletem Měsíce. Startovací okno z Bajkonuru se otevírá mezi 8. a 12. prosincem 1968.

Zatímco Apollo 8 zamířilo 23. prosince k Měsíci, Ustinov svolává poradu na ministerstvo obrany. Jak dohonit Spojené státy, na tom se její účastníci nedohodli. Nicméně se shodují na tom, že závod o Měsíc prohráli. Ovšem pomocí právě vyvíjené superrakety N-1 mohou do začátku 21. století vybudovat na tomto nebeském tělese stálou laboratoř.

Vánoce 1968 tedy slaví u Měsíce tři Američané. „Ztratili jsme příležitost a jsou to pro nás černé dny,“ zapisuje si Kamanin 21. prosince, „protože lidé, kteří krouží okolo Měsíce, se jmenují Borman, Lovell a Anders, nikoliv Valerij Bykovskij, Pavel Popovič či Alexej Leonov.“

(Úryvek z knihy Kolumbové vesmíru, 2. díl Souboj o stanice. Vydalo nakladatelství Paseka.)

(MFDNES)