Červenec 2007

Policie v rukách druhé ligy

Jaroslav Spurný

Jmenování nevýrazných náměstků na posty šéfů policie a rozvědky svědčí o naprostém nedostatku osobností v bezpečnostní oblasti. Nic ale není černobílé.

V zemích s dlouhou demokratickou tradicí není natolik neobvyklé jmenovat v bezpečnostních institucích náměstky do funkcí ředitelů. Udržují kontinuitu, je to znak politické nezávislosti a stvrzuje to předchozí práci a směřování institucí. Ale v Česku je prostě nutné větřit problém. Zejména poté, co ministr vnitra Ivan Langer po svém nástupu do funkce (a nakonec i jako opoziční poslanec) tvrdě a nekompromisně práci policie i rozvědky kritizoval. Obě potřebují zásadní reformu, neodvádějí, co je zapotřebí, nemají jasně stanovené cíle, dokonce ani definovanou podstatu své práce, tvrdil Langer. V takovém případě se mění vedení kompletně. Nestalo se.

Opusťme osvědčenou myšlenkovou konstrukci a podívejme se do budoucnosti. Pokud nepadne vláda, vydrží zřejmě oba muži ve funkcích několik klíčových let. Dá se od nich očekávat prosazení reforem? Přesně řečeno, dokáže Oldřich Martinů přeměnit policii ve sbor respektovaných mužů a žen, nad kterými nebude stále viset podezření z korupce, flákání své práce, alibismu a zneužívání pravomocí? A bude umět Ivo Schwarz změnit tvář rozvědky, která podílem na podivném zatčení podnikatele Tomáše Pitra upadla do podezření, že pracuje na politickou zakázku?

Je třeba připomenout, že Martinů se stal náměstkem policejního ředitele v době, kdy probíhala největší grossovská reorganizace, řízená bývalým bachařem Václavem Jakubíkem. Ze sboru, stavěného léta na nových polistopadových lidech, nezůstal kámen na kameni a většinu vedoucích míst ovládli předlistopadoví „příslušníci VB“.

Není to propadák

Ale budiž. Když se probíráme policejní minulostí Martinů, narazíme na pár sympatických věcí. Ještě jako šéf policejní správy Středočeského kraje nemilosrdně propustil ze služby dva okresní policejní ředitele, kteří byli chyceni za volantem s alkoholem v krvi. Žádné čekání, jak dopadne vyšetřování, a kličkování. „Už jim nemohu důvěřovat,“ tvrdil Martinů. Nic na tom nemění ani fakt, že jeden z těchto opilců později vyhrál soud, který řekl, že byl propuštěn neoprávněně, proti duchu policejního zákona. V tomto případě je evidentně vinen špatný policejní zákon a Martinů dal najevo, že chce být tvrdý.

Martinů navíc dokázal být nekompromisní ke svým kolegům náměstkům – jasně jim řekl, že s nimi nechce dělat reformu, že si přivede vlastní tým. Tak mimochodem získal v očích délesloužících kolegů pověst zrádce. Toho, kdo podrazil bratrstvo, které se roky vzájemně krylo. Lidé, kteří byli vždy největší překážkou reforem, teď nevědí, co mohou od nového šéfa čekat, a raději ze služby odcházejí.

Langer od počátku tvrdil, že šéfem policie jmenuje člověka, který se ztotožní s navrhovanými změnami a bude je schopen prosazovat. Připravovaná reforma je bezesporu dobrá, a jestli bude pro Martinů inspirací, může to nakonec dopadnout dobře.

Už avizoval, že je nutné změnit ekonomický systém v policii. Pro laika je to trochu nepochopitelný problém, pro policisty dost zásadní. Žádná policejní jednotka, okres, kraj nemůže nakládat s financemi svobodně. Centrum jim určuje, kolik lidí potřebují, kolik počítačů si mohou koupit a třeba i to, kolik mohou spotřebovat benzinu. Prostě nedá se dobře pátrat po zločincích, když nemáte na benzin a na internetové připojení. A ke všemu máte peníze – nespotřebované třeba na platy policistů – a nemůžete je použít na nic jiného. Martinů je zřejmě schopný respektovat inspirativní nápady svých nadřízených, jestli je dokáže prosadit, ještě uvidíme.

Jmenování Iva Schwarze do čela rozvědky bylo velkým překvapením. Naprosto neznámý muž po čtyřech letech náměstkování povýšil. Proslul snad jen tím, že převedl některé archivní informace rozvědky z dob komunismu na internet. Zvláštní na tom bylo, že mu systém vymyslela soukromá firma. Je to špatně. Dosvědčuje to, že rozvědka, která musí disponovat hlavně skvělými počítačovými programátory a analytiky, takové lidi nemá a Schwarz se místo toho, aby je hledal, obrátil na soukromou firmu. Tak tajná služba nefunguje.

Schwarz by se měl stát (vedle šéfů BIS a Vojenského zpravodajství) partnerem vlády v reorganizaci tajných služeb. Pokud vůbec nějaká bude. Experti ale vidí jeho jmenování trochu jinak. Schwarz byl náměstkem odpovědným za styk se zahraničními partnery, jakýmsi špionem diplomatem. Povýšení takových lidí do velitelské funkce většinou prý svědčí o politickém záměru utlumení operativní práce služby. To není špatná zpráva, pod předchozím šéfem Karlem Randákem se operativci pletli do práce policie až příliš.

Jmenování ani jednoho z mužů není jasným signálem o budoucnosti těchto bezpečnostních složek. Nejsou to osobnosti, o nichž bychom věděli, co dokáží. Ale není to ani totální omyl.

(Respekt, www.respekt.cz)