Červenec 2007

Rada pro ministra Kalouska

Jaroslav Spurný

Nad skandálně benevolentním přístupem českého státu k podnikání v hazardu se začínají stahovat mráčky. Senát minulý týden odmítl, aby Sazka a spol. dostávaly darem stamiliony v podobě odpočtu z daně. K tomu připočtěme razantní vystoupení čtyřicítky měst, která nechtějí, aby se v jejich teritoriu rozmáhaly herny proti vůli radnic. Na cestě k evropskému normálu musí ale kritici českého hazardního ráje svést ještě zatraceně těžký boj.

Dar pro Sazku

Podívejme se ale na příběh nyní Senátem odmítnutého zákona od začátku. Sazka, největší tuzemský provozovatel hazardu, má problémy. Všichni víme, že před několika lety postavila v Praze hokejovou halu, málo z nás už to, že její cena včetně úroků z úvěrů se vyšplhala zhruba na devatenáct miliard korun. Hlavním majitelem Sazky je Český svaz tělesné výchovy a asociace, které sdružuje, žijí hlavně z peněz Sazky, tedy přesně řečeno z povinných odvodů pro veřejně prospěšné účely. Loni to mělo dělat skoro miliardu korun.

Jenže Sazka splácí za hokejovou halu každý rok skoro půlmiliardu a peněz pro sportovní svazy se jí nedostává. Sportovci se tedy začali bouřit. Osud mocného šéfa Sazky Aleše Hušáka je v jejich rukách a on se snaží hrozbu vyhazovu odvrátit. Proto loni zalobboval u poslanců a pokusil se získat přísun dalších peněz. Sociální demokrat Josef Smýkal navrhl novelu zákona, přilepil ji – jak je často zvykem – k jinému zákonu a jeho straničtí kolegové spolu s komunisty a pár lidovci novelu schválili. Novela se týká toho, že by Sazka dostávala zpět daň z přidané hodnoty. Je tu ale drobná nesrovnalost: Sazka DPH vůbec neplatí, proč by tedy měla mít nárok na její odpočet? „Systém placení odvodů je u loterních a sázkových společností složitý, ale peníze, které kanceláře získají, jdou hlavně na podporu sportu a to je pro mne důležité,“ sděluje předkladatel zákona Smýkal.

Fakt je ten, že Sazka by si tak přišla ročně minimálně na čtvrt miliardy a ostatní společnosti dohromady na tři čtvrtě miliardy státních korun.

Senát teď ale nápad drtivou většinou hlasů zamítl. „Když opomenu, že to šlo proti evropskému právu, opravdu není možné, aby kvůli jedné hale byla zvýhodňována nejen Sazka, ale i společnosti z branže, které s halou nemají nic společného,“ říká senátor Josef Novotný, jeden z hlavních odpůrců novely.

Jeho věta přesně ilustruje podivný bludný kruh hazardu v České republice. Sazka je mocná společnost, Hušákovy styky mezi politiky jsou tak velké, že dokáže prosadit pro hazard řadu výhod. Tím ale prosazuje výhody i pro konkurenci, která sílí, a lobbistické tlaky na zákonodárce se zvyšují. Obrazně řečeno: najednou jim nenadbíhá jen jeden, ale několik Hušáků. Nikomu se tak nechce pohnout se zákony, které z Česka dělají ráj hazardu, a tím i zločinu, který jej provází (mluví se hlavně o praní špinavých peněz). Příjmy státu, obcí, sportovců a různých občanských sdružení z hazardu dělají ročně dohromady přibližně šest miliard korun. Senátor Novotný pomocí užívaného amerického modelu spočítal, že ztráty způsobené zločinem přišpendleným na hazardu nebo závislostí hráčů dělají ročně třicet miliard korun. A to nikdo nedokáže spočítat, kolik špinavých miliard mohou provozovatelé v prakticky nekontrolovatelném tuzemském systému hazardu vyprat.

Logika i zdravý rozum tedy říkají, že vzhledem k rizikům by politici měli dělat vše pro to, aby hazard omezili a dostali pod kontrolu. Dlouhých sedmnáct let se o to nijak nepokusili, a když se nějaký donkichot našel, neměl podporu kolegů. Novelu zákona, kterou navrhla loni Paroubkova vláda, poslanci nepustili vůbec k projednávání, další novelu psanou hlavně senátorem Novotným jeho kolegové na konci loňského roku také zamítli. Zamítnutí DPH pro sázkové společnosti je jistý úspěch a iniciativa měst svědčí o probouzející se občanské odpovědnosti, ale firmy provozující hazard stále vyhrávají. Jejich posledním úspěchem jsou hrací videoterminály.

Vše pro videoterminál

V Česku je bezkonkurenčně nejvíc kasin a heren na hlavu v Evropské unii. Navíc je často vlastní společnosti skryté v anonymitě daňových rájů, pravděpodobně vlastněné mafiány. Zákon o loteriích a sázkových hrách z roku 1990 to prostě na rozdíl od všech zemí Evropské unie umožňuje. Ale videoterminály jsou nová hrozba a stát klidně dál asistuje při jejich expanzi.

Videoterminál je modernější verze mechanického hracího automatu a začala je tu zavádět Sazka. Laik rozdíl moc nepozná, ten zásadní je v tom, že na videoterminálech se dá prohrát během hodiny řádově desetkrát víc peněz. Podstatné také je, že zatímco mechanické hrací automaty mohou radnice ze svých měst vyhnat, videoterminály povoluje stát – přesně řečeno ministerstvo financí. Jinými slovy do měst, která vykázala za své hranice hrací automaty, se vrací skoro totožní, ovšem zhoubnější zloději peněz.

Zpočátku to vypadalo, že se přece jen podaří postavit hráz. Pražský policista Vojtech Mujgoš došel koncem loňského roku k názoru, že zákon o loteriích a sázkových hrách nedává právo ministerstvu financí videoterminálové hry povolovat. A protože ministerstvo přesto povolení videoterminálům vydávalo, obvinil bývalého náměstka Tomáše Prouzu ze zneužití pravomocí. Chystal se obvinit další úředníky ministerstva, ale do hry vstoupil Aleš Hušák, jehož Sazka má jako hlavní provozovatel videoterminálů ze hry největší zisky.

V prosinci zavolal policejnímu prezidentovi Vladislavu Husákovi, na Mujgošovy kroky jej upozornil a policistu začalo prověřovat policejní oddělení vnitřní kontroly. Dnes už Mujgoše nikdo nevyšetřuje, ale mezitím se zastavilo i vyšetřování ministerských úředníků. Respektive státní zastupitelství bádá, zda byl vůbec spáchán zločin. U policisty se mezitím vytratil všechen zápal a tažení videoterminálů napříč republikou pokračuje. Už jich bylo povoleno přes čtyři tisíce a další expanzi chystá další velký hráč na trhu, společnost Synot.

Teď se ovšem začala bouřit některá města, která chtějí mít právo rozhodovat o veškerém hazardu na svém území. „Víme o tom. Ministerstvo připravuje kompletní novelu zákona, do vlády se dostane na podzim,“ slibuje ministr financí Miroslav Kalousek. Připouští ale, že než zákon projde celým legislativním procesem, uběhne další rok, spíše dva a je otázka, zda bude vůbec schválen. Co nás do té doby čeká? Malý příklad. V roce 2005 se v Česku prosázelo devadesát miliard korun, loni o osm miliard více. Zisky státu, obcí, plus platba na povinné veřejně prospěšné účely se ale vůbec nezvýšily.

Zjednodušeně řečeno – nové videoterminály nepřinesly ani korunu nového zisku. Není tedy vůbec žádný důvod, aby ministerstvo nadále jejich další rozšiřování povolovalo. „To není špatná rada,“ říká ministr Kalousek. „Uvidíme.“

(Respekt, www.respekt.cz)