Srpen 2007

Balada o ukradeném komunistovi

Luděk Frýbort

Tak vám už opravdu nevím, kam ten svět spěje. Že se v zemích Koruny české krade jako na běžícím páse, kabely z dráhy, hřbitovní urny, okapové roury nebo vůbec všechno, co je z mosazi nebo z mědi, tuhle dokonce někde stálo zlodějům za to ukrást kupu hnoje ... to všechno vím a pomalu, ač nerad, si na to zvykám. Ale že někdo ukradl i komunistu, to člověkem zrovna otřese. No, nekoukejte tak nechápavě, tadyhle to stojí černé na bílém: ...soudní mašinerie řeší spor o vrácení majetku ukradeného komunisty, zvěstuje titulek článku, uveřejněného 15. června tohoto roku v Lidových novinách, stránka 7. Takže on toho komunistu někdo ukradl kvůli jakémusi majetku, inu, v Čechách je možné všechno. Co s ním pak ten zloděj ale chtěl dělat, řekněte mi? Že by za ukradené komunisty něco dávali ... například ve sběrně starého železa? Jeden až ztrácí víru v lidstvo, když se dočítá o takové zvrácenosti.

Co to? Že nějaké hehehe? Že jsem si, já trouba, měl přečíst článek dál než jen k titulku, tam že bych se dozvěděl, jak to s tím majetkem a s těmi komunisty bylo? Že to byli oni, kteří komusi odcizili pozemky a stavení, a on už šestnáctým rokem marně obíhaje lenivé soudy usiluje o jejich vrácení? Už chápu, omlouvám se. To víte, jsem taky Čech, a když se mi octne pod nosem nějaká dvojsmyslnost, s rozkoší si z obojího výkladu vyberu ten popletenější. Jinak - a to už si netropím šprťouchlata - bych mínil, že autor závažného článku by si jej měl po sobě přinejmenším zběžně přečíst, aby vyloučil různé nešikovnosti a klopotnosti, mezi jiným i možnost dvojího čtení. Stojí to sice trochu lámání hlavy, přestavět titulek tak, aby se mu dalo rozumět jen jedním způsobem, ale aspoň se nad ním nikdo nebude řehtat, čímž obsah článku jaksi ztrácí na přesvědčivosti. Být tím pánem, co mu komunisti ukradli majetek, asi bych se trochu zlobil. A jestli neobjevil dvojsmysl pan autor, jsou tu od toho zkušení redaktoři, kteří by si také měli přelouskat každý řádek, co jim přistane na psacím stole, než jej svěří tiskárně. Práce kvapná, málo platná, není-liž pravda, odhlédnouce od toho kousku legrace. Bývali, bývali autoři, kteří pětkrát korigovali, pulírovali a přepisovali, než s článkem běželi do redakce; bývali i redaktoři, kteří by si pokládali za osobní selhání, kdyby jim pod rukama utekl šotek v podobě nějakého ukradeného komunisty. Dneska ... nojo. Jisté lajdáctví nám tu zbylo po řečeném již komunistovi, ale co, Lojzo, to je dobrý, nechme to tak, to jim bude stačit. Ti oni, vězme, to jsme my čtenáři, my zákazníci, my konzumenti, jimž musí stačit bídný produkt, třebaže by se při stejných nákladech a troše pozornosti dal nabídnout mnohem kvalitnější.

A ještě chci důrazně sdělit redakci výše zmíněného listu, že jsem zklamán a rozladěn. Už jsem se těšil, že se konečně v Čechách začínají ztrácet komunisti, když ne pro svou šerednou pověst, tedy alespoň rukama zlodějů, ale ono zase nic. Ze vší naděje mi zbývá si jen povzdechnout, komunisti, můžete mi být ukradení! Kéž by se ten povzdech ve skutek proměniti ráčil.