Srpen 2007

Rytíř z KGB

Alexandre Gajdamacký

Na Olega Gordijevského v Rusku stále čeká rozsudek smrti za velezradu. To však britské královně Alžbětě II. nezabránilo v tom, aby ho minulý týden (od 18. 06. 2007 – pozn.red.CS-magazínu) u příležitosti svých 81. narozenin jmenovala nositelem jednoho z nejvyšších britských vyznamenání, rytířem řádu svatého Michala a svatého Jiří. Co je pro jednoho zrada, je pro druhého služba dobré věci. Novopečený nositel vyznamenání je jedním z nejdůležitějších agentů, jaké kdy Západ zverboval přímo uvnitř sovětské rozvědky.

Vyznamenání agentovi tajné služby není samozřejmě žádný královnin rozmar. Seznam laureátů ve skutečnosti sestavuje kancelář britské vlády, takže se v podstatě jedná o „dáreček na rozloučenou příteli Vladimirovi“ z rukou odstupujícího premiéra Tonyho Blaira. Ten touto cestou Putinovi symbolicky ukázal, že svou nedávnou kritiku stavu demokracie v Rusku myslel vážně. A to, že lakmusovým papírkem vztahů mezi Londýnem a Moskvou jsou špionážní skandály, je ostatně už tradicí sahající do dob carského Ruska.

Tři velké facky

Moskva není Írán nebo Pákistán, kde v těchto dnech probíhají demonstrace muslimských radikálů rozzuřených jiným kontroverzním rozhodnutím, povýšením Salmana Rushdieho do šlechtického stavu. Kreml zatím Gordijevského řád nijak nekomentoval, ale ruská prostátní média se této události pochopitelně hodně věnují. Vždyť bývalý plukovník KGB je snad nejvýznamnější figurou mezi celou řadou bývalých sovětských prominentů, kteří se Západem za totality tajně spolupracovali. Srovnávat s ním je možné snad jen Arkadije Ševčenka, bývalého sovětského diplomata a náměstka generálního tajemníka OSN, který předával sovětská státní tajemství Američanům až do roku 1978 a pak rovněž stačil agentům KGB uniknout, či Olega Peňkovského, plukovníka Hlavní správy rozvědky ministerstva obrany SSSR, jenž rovněž pracoval jak pro MI6, tak pro CIA, ten tolik štěstí ale neměl: skončil na popravišti v roce 1963 (zaživa spálen v peci, bylo to nafilmováno a film předváděn pro výstrahu adeptům služby v KGB – pozn. red. CS-magazínu).

Gordijevskij také riskoval život a o vlásek smrti unikl. V 70. letech minulého století ho zverbovala britská tajná služba MI6. To byl první velký pohlavek, který tento nadějný profesionál uštědřil moskevskému režimu. Druhý pohlavek přišel ve chvíli, když Gordijevskij na počátku Gorbačovovy vlády úspěšně z Moskvy utekl a vyhnul se tak nevyhnutelnému odhalení a následné kulce do hlavy. Třetí pohlavek přišel nyní, když Gordijevskij dostal vyznamenání „za služby prokázané ve jménu bezpečnosti Spojeného království“. A je vcelku jedno, zda se jedná o odměnu za to, co agent pro Velkou Británii vykonal v minulosti, nebo o reakci Londýna na čerstvé události posledních několika měsíců, kdy se někdejší špion aktivně zapojil do vyšetřování vraždy Alexandra Litviněnka.

Potlesk pro Gornova

Jaký význam měl pro britskou bezpečnost člověk, který v průběhu studené války tajně pracoval pro MI6 a zároveň byl rezidentem KGB v Londýně, nelze vůbec docenit. Přitom romantický příběh talentovaného chlapce z prominentní čekistické rodiny mohl dlouho sloužit jako příklad pro kágébácký dorost.

Malý Oleg Gordijevskij nejdříve snil o kariéře diplomata, ale nakonec následoval staršího bratra, který ve službách KGB zemřel v jihovýchodní Asii. Hned po absolvování vysoké školy začal v roce 1962 pracovat pro centrálu rozvědky v Moskvě. Po třech letech následoval přesun talentovaného rozvědčíka do terénu, na sovětský konzulát v Dánsku (Gordijevskij zvládl během 10 měsíců perfektně dánštinu). Zde soudruh „Gornov“ (to byl jeho pseudonym) pět let odpovídal za nejdůležitější úsek práce – kontakty s nelegály, pro které zajišťoval dánské doklady. Zároveň se stal specialistou na dánskou legislativu. Po dvou letech „odpočinku“ v Moskvě se znovu vrací do „rodného“ Dánska v letech 1972 až 1976, kdy pod rouškou tiskového mluvčího velvyslanectví SSSR v Kodani velí ruské špionáži. V KGB se postupně stává proslulým jako skvělý analytik.

Právě v Dánsku se ale Gordijevskij v roce 1974 prý poprvé schází s britským agentem a začíná spolupracovat s MI6. Později bude ve vzpomínkách tvrdit, že to udělal z ideologických důvodů – uvažovat o tom začal již v roce 1968, protože nesouhlasil se sovětskou okupací Československa a přestal věřit v budoucnost komunistického impéria. Brity si vybral, protože jejich rozvědku pokládal za profesionálnější než CIA; Londýn mu dal pseudonym „Ovation“, tedy potlesk. Rusové však tvrdí, že Britové buď Gordijevského banálně koupili za velké peníze, nebo ho vydírali historkou z minulosti: jako student na stáži ve Švédsku byl zatčen během policejní razie v nevěstinci; prozrazení by rezidentovi zničilo kariéru, a tak na britskou nabídku nakonec přistoupil.

Po návratu do Moskvy znovu pracoval pro centrální aparát KGB a žádné britské úkoly prý neplnil. Život mu zkomplikoval rozvod s první ženou, pak mu ale druhá manželka porodila dvě dcery a Britové poslali dáreček: Gordijevskému jako jedinému udělili diplomatické vízum, jež mu umožnilo pracovat na sovětské ambasádě v Londýně, která byla po velkém vyhoštění agentů KGB v roce 1981 poloprázdná. Cena Gordijevského pro sovětskou rozvědku nesmírně stoupla.

Na londýnské ambasádě působil od roku 1982 jako tajemník, v roce 1984 dokonce radil tehdejšímu druhému tajemníkovi ÚV KSSS Michailu Gorbačovovi během jeho jednání s premiérkou Margaret Thatcherovou. V roce 1985 byl povýšen na plukovníka, v té době už ho ale Rusové začínali podezřívat ze spolupráce s Brity. Gordijevského snad udal ruský agent v USA, šéf kontrarozvědky CIA Aldrich Ames, jindy se zmiňuje jméno britské novinářky Claudie Wrightové z časopisu New Statesman. V květnu 1985 v každém případě přišlo nečekané odvolání zpět do Moskvy a následovaly nekonečné výslechy s použitím psychotropních preparátů. Protože se však sedmačtyřicetiletý plukovník k ničemu nepřiznal, byl propuštěn z domácího vězení a dostal mimořádnou dovolenou do konce srpna. Gordijevskij ale nebyl včerejší, věděl, že po návratu do služby bude zatčen znovu. Bylo mu jasné, že vyšetřovatelé se hekticky snaží sehnat nové důkazy. A že na konci bude smrt.

Jogging z Moskvy do Londýna

Riskantní a zřejmě i velice drahá operace, během níž Britové v roce 1985 Gordijevskému pomohli uniknout přímo ze srdce sovětského impéria, vůbec nebyla obvyklou záležitostí. I přesto, že KGB Gordijevského nepřetržitě hlídala jak doma v moskevském bytě, tak na nedaleké chalupě, MI6 našla způsob, jak se s ním spojit a probrat detaily útěku. Nakonec brzy ráno 20. července 1985 vyrazil dvojitý agent Gordijevskij na pravidelný jogging. Kágébáci, kteří ho měli na starosti, zřejmě buď lenošili, nebo zrovna nebyli v dobré fyzické kondici. Gordijevskij totiž zmizel z dohledu a nevrátil se ani za hodinu, ani následující den, ani během posledních 22 let. Existují dvě verze, jak to dokázal – buď sám odjel vlakem na hranici s Finskem, kde už na něj čekali Britové, nebo ho tam v kufru svého auta odvezl britský diplomat Jack Scarlett.

Po útěku Gordijevského ze SSSR Britové vzápětí rozprášili celý systém sovětské rozvědky na svém území: zpět do Moskvy bylo vykázáno až 70 diplomatů, novinářů a obchodních zástupců. Odveta Rusů byla také rychlá: již v listopadu 1985 dostává „zrádce“ během uzavřeného procesu v Moskvě v nepřítomnosti trest smrti a veškerý jeho majetek je zabaven ve prospěch státu. Rodina zůstává v sovětském zajetí jako rukojmí. Teprve v roce 1989 se manželce podařilo konfiskaci majetku zrušit a pád komunismu znamenal blýskání na lepší časy – v roce 1991 se Gordijevskij poprvé po dlouhé době setkal s rodinou, o jejíž odjezd bojoval se sovětskými úřady i za pomoci Margaret Thatcherové.

V současné době Gordijevskij žije na předměstí Londýna, dostává od britské vlády důchod ve výši 30 tisíc dolarů ročně, píše knihy (ve spolupráci s Christopherem Andrewem vydal řadu knih o historii KGB) a přivydělává si na živobytí i spoluprací s médii, kterým poskytuje rozhovory za peníze.

Ale říká se, že bývalí špioni neexistují. Není proto divu, že se Gordijevskij v posledních několika měsících aktivně zabýval snad nejžhavějším tématem britsko-ruských vztahů dnešních dnů. Jeho účast na vyšetřování loňské záhadné vraždy jiného ruského emigranta Alexandra Litviněnka, bývalého důstojníka ruské Federální bezpečnostní služby, není žádným tajemstvím. Podílel se na práci britské policie, radil pátracím a analytickým týmům Scotland Yardu a říká se, že hodně přispěl k obvinění dalšího bývalého spolupracovníka ruských tajných služeb Andreje Lugového. Teď tedy za své úsilí dostal i vyznamenání.

Oleg Antonovič Gordijevskij

10. října 1938 – narozen v Moskvě, v rodině spolupracovníka NKVD a člena bolševické strany od roku 1919;

1962 – absolvuje elitní Moskevskou vysokou školu mezinárodních vztahů; nástup do KGB;

1963–1985 – důstojníkem KGB SSSR v Moskvě, Kodani a Londýně;

1974 – verbuje ho MI6; nejcennějším agentem britské rozvědky z časů „studené války“;

1985 – odhalení, vězení a útěk do Británie; v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti;

2007 – nositelem britského královského řádu sv. Michala a sv. Jiří.

(Respekt, www.respekt.cz)