Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2007


Kauza Krejčíř? Velký pat

Jan Gazdík

Bývá srovnáván s „ďáblovým advokátem“. Tomáš Sokol tomu nepřikládá váhu. Přiznává však, že přezdívce nahrává i typ klientů, které obhajuje. Jeho klienta, uprchlého miliardáře Krejčíře, pustil před týdnem na kauci jihoafrický soud z vazby.

Jste zřejmě nejzpovídanější český advokát. Těší vás to?

Je mi to úplně fuk.

Médiím se nicméně nevyhýbáte, vycházejí vám články, poskytujete rozhovory... Čím si ten zájem vysvětlujete?

Z onoho „fuk“ je snad patrné, že svůj vztah k médiím jsem dosud nijak neanalyzoval. Donutil jste mne k tomu až teď vy. Takže: nepochybně je to dané mými klienty. Novináři mi navíc čas od času volají a na něco se mne ptají jako nezávislého právníka... No a konečně mě baví psát populárně odborné články. Těch důvodů je tedy víc.

Nehraje v tom přece jen hlavní roli „skladba“ vašich kontroverzních zákazníků? Namátkou: Radovan Krejčíř – stíhaný pro stamilionové podvody, Bohumil Kulínský – souzený pro ohrožování mravního vývoje padesáti děvčat, David Železný, jenž už byl odsouzen za znásilnění...

Já nevím, zda je to hlavní důvod. Klienti přicházejí a odcházejí. Obhajuji prostě tu a tam někoho, kdo budí pozornost, a nemyslím si, že mi to „přihrává“ další a další klienty. Trochu statistiky: o devadesáti procentech soudních případů se veřejnost ani nedozví. Nejsou pro ni zajímavé. Jen desetina jsou jakési právní libůstky či lidské pozoruhodnosti.

Víte, čemu nerozumím? Jednou hájíte gratis válečného hrdinu z druhé světové války parašutistu Čestmíra Šikolu proti šéfovi komunistů Miroslavu Grebeníčkovi... a pak za tučný honorář Radovana Krejčíře stíhaného kvůli přípravě vraždy a organizování stamilionových podvodů.

Otočím to proti vám. Způsob podobného uvažování, který je v této společnosti hluboce zakořeněn, je nešťastný. Vysvětlím to. Obrátí se na mne klient. Některý je mi okamžitě – tak jako plukovník Šikola – sympatický, protože mne žádost muže, jenž bojoval proti nacismu, chytne okamžitě za srdce. A pak přijde běžný klient pan Krejčíř, který mi není ani sympatický, ani nesympatický. Když to před léty udělal, nikdo jej v této zemi neznal a já na jeho tuctovou žádost o pomoc rovněž kývl. Proč srovnávat veterána Šikolu s podnikatelem Krejčířem? To jde mimo mé chápání. To je asi stejné, jako kdybyste mi vyčítal, že až dosud jsem hájil blondýny a teď najednou černovlásku.

Nesrovnávám, jen mne zajímají vaše motivy výběru lidí, které hájíte. Mimochodem: neuškodila vám obhajoba Krejčíře?

U někoho možná ano. Tento úhel pohledu mne ale nezajímá. Nemohu se jako advokát řídit při výběru klienta tím, zda mu bude veřejnosti nakloněna, či ne. Zajímá mne jen to, že potřebuje pomoc. Navíc je to můj chleba.

Ale spor s Miroslavem Grebeníčkem pro vás nedopadl moc dobře.

Trochu to soudu zazlívám. Dospěl totiž k názoru, že obě strany si v hádce ubližovaly, takže si nemají co vyčítat. Šikola prohlásil o Grebeníčkovi, že je jako historik břídil, když tvrdí, že parašutisté byli z Británie do Čech a Moravy vysazováni zejména proto, aby likvidovali komunistickou stranu. To bylo od Grebeníčka zvěrstvo. Místo omluvy začal parašutistu Šikolu urážet. Verdikt soudu musím nicméně respektovat, i když mám hluboce jiný názor.

Zpět ke kauze Krejčíř. Jihoafrický soud ho právě propustil z vězení na kauci, byť se mu musí dvakrát týdně hlásit. Vypadá to, že Krejčíř nebude nakonec do Česka vydán. Máte pocit zadostiučinění, protože od počátku tvrdíte, že česká justice nejedná s Krejčířem férově?

Ještě jsem neviděl písemné rozhodnutí soudu. Se zadostiučiněním bych tedy nespěchal.

Co je Krejčíř za člověka?

Nemám k němu žádný osobní vztah – to především. A nemám nejmenší důvod si nějaký budovat. Nehodnotím ho. Neposuzuji jeho rodinný život. Nepřemýšlím o tom, zda bych s ním chtěl jít na pivo. Pro mne jako advokáta je osoba klienta hodně upozaděná. Podstatné naopak je, že je trestně stíhán, a mým úkolem je dohlédnout na to, aby v řízení byly vzneseny všechny argumenty, které mohou panu Krejčířovi prospět. Aby vše probíhalo korektně podle zákona. Je to úplně stejné, jako když chirurg operuje a nepřemýšlí o tom, co to tělo, které má pod skalpelem, dělalo, než se ocitlo na operačním sále. Řeknu to ještě jinak. Pro mne není klient tak důležitý. Podstatnější je, aby při vyšetřování ani soudním líčení nezdegenerovala justice. To by nás totiž semlelo nakonec všechny. Když si systém zvykne na to, že na sebe soudce, státní zástupce i obhájce mrknou, aby toho gaunera dostali rychle za mříže, protože je to přece jasné jako facka, tak na sebe pozítří mrkneme při jiné kauze a popozítří už na sebe budeme mrkat pořád. I kdyby mi tedy byl obžalovaný tisíckrát odporný, tak to nic nemění na faktu, že má svá práva.

Ministr vnitra Ivan Langer před časem prohlásil, že Krejčířovo vydání z Jihoafrické republiky nebude problém a že je to dobrá zpráva pro slušné lidi a špatná pro darebáky. A najednou se tento velkolepě ohlášený triumf mění pomalu v ostudu české justice a policie.

K takovému odsudku bych byl zdrženlivý. Krejčířova kauza je extrémní a velmi složitá. Ale pravda je, že se v ní justice či jiné státní složky – třeba rozvědka – nijak zvlášť nevyznamenaly. Podnikly zcela neadekvátní, drahé a také dosti pompézní kroky. A teď je najednou kolem Krejčíře ticho – nikdo nemluví, nikdo se nepředvádí. Jenže tak to mělo být od počátku. Policii bych neodepisoval. Dnes a denně se v běžných útvarech kriminální policie odehrává mnoho standardních vyšetřování, která mají standardní konce: jsou podávány obžaloby, které soudy nějak rozsoudí. Posuzovat ostatní podle kauzy Krejčíř, v níž se všichni chovali tak trochu infantilně – to je nespravedlivé.

Prosím stručně: co se v Krejčířově kauze udělalo špatně?

Už jen letmý pohled do trestního řádu napovídá, že když už někoho označím jako uprchlého, tak ho mohu zároveň vesele soudit. Avšak ve chvíli, kdy se tu začalo bombasticky hovořit o tom, že cílem veškerého úsilí státního aparátu – policie, rozvědky i justice – je pohnat Krejčíře před soud, tak se stala víc než evidentní blbost...

... že si na Krejčířovi politici vytvářeli image a sbírali body?

Tohle nechci komentovat. Říkám jen, že se začínala dít velká blbost. Před soudem by totiž Krejčíř jako uprchlý mohl stát – i když ne personálně. Což je jeho problém. Pokud totiž uprchnu, tak se zříkám práva hájit se osobně u soudu, argumentovat, být viděn, bojovat. Považuji tedy za nesmysl, aby stát někoho sháněl, když se on rozhodl, že u soudu nebude. Ten ho přece může i tak pohodlně odsoudit.

Stát tedy měl rezignovat na to, aby dostal Krejčíře k soudu, a začít ho soudit?

Přesně. Měl se k tomu rozhoupat už dávno. Mohl si ušetřit i těch dvacet milionů, na které vyšly snahy dostat inženýra Krejčíře do republiky. A teď si představte, že ho soud v Česku osvobodí. Lidé si pak zákonitě řeknou: Proč jste proboha celou tu ptákovinu spouštěli? Mohl být přece souzen a odsouzen v nepřítomnosti. Teprve pak by vznikl problém, že odsouzený Radovan Krejčíř chybí v kriminále. A to je mnohem jednodušší záležitost než to, čeho jsme byli – a stále ještě jsme – svědky.

Stává se kauza Krejčíř jakýmsi modelem či precedentem, jak by se stát měl chovat, když mu uteče člověk podezřelý ze zločinu?

Určitě by měli všichni přehodnotit, zda je efektivní dávat obrovské prostředky na to, aby byl z ciziny dopraven obviněný člověk. Vždyť jde z principu o nevinného. Raději bych ho tam nechal, protože on se přece zřekl možnosti osobní obhajoby. A když bude do Česka vydán, tak přece může odmítnout výpověď. Takže jako kdyby u soudu nebyl. Už je vám jasné, proč se mi celé to představení kolem mého klienta nelíbí? Vždyť co si Česko vysloužilo?

Co si tedy vysloužilo?

Právně neřešitelnou situaci! Můj klient přistál v Jihoafrické republice, kde ho nevzali do vazby, ale odňali mu pas, takže nemůže vycestovat. A může být v této situaci v Česku stíhán jako uprchlý? Není totiž ze své vůle v Jihoafrické republice. Vše, co se tedy až dosud ohledně vydání Radovana Krejčíře podniklo, je s velkou pravděpodobností zablokováno.

Já bych si pana Krejčíře zas tak nemaloval. Do Jihoafrické republiky připlul přece ze Seychel s padělaným pasem. Asi věděl proč.

To je pravda. Podle trestního řádu je nicméně uprchlý ten, kdo se účelově vyhýbá stíhání v zahraničí. Ale to předpokládá, že se může kdykoliv vrátit, což pan Krejčíř momentálně nemůže. Znovu: je-li někdo ve vazbě, tak o něm nelze uvažovat jako o osobě uprchlé, protože on už tam není dobrovolně.

Vaše diagnóza kauzy Krejčíř?

Asi tak tři roky se s tím ani nehne. A když se pohne, tak s obrovským rizikem, že nějaká další soudní instance to posoudí jako nezákonné. A co když se inženýr Krejčíř ozve s žádostí: „Prosím vás, nesuďte mne v nepřítomnosti, já se chci dostavit, ale Jihoafrická republika mě nehodlá pustit.“ Jistě, spekuluji. Ale jen proto, abych vysvětlil, že tuhle šlamastyku si Česko mohlo odpustit. Dostalo se do neřešitelné situace.

Myslíte, že jde o amatérismus české justice?

Nerozumím například tomu, proč se jeden z českých policistů, kteří odjeli do Jihoafrické republiky, nechal vyslýchat tamním soudem. Určitě nepočítal s tím, že půjde do křížového výslechu, takže se ho mohli ptát na cokoliv z těch kauz: co si myslí on, co česká policie zjistila, jaké má záměry. A on musel pravdivě vypovídat, jinak mu hrozilo, že skončí – obrazně řečeno – v nějakých diamantových dolech. I proto nechápu, proč tam ty lidi posílali. Vydali je strašlivému riziku. Tohle za diletantství považuji.

Mám si to vysvětlit i tak, že jihoafrický soud nevěří v objektivitu české justice?

Hovořil jsem s tamními právníky a všichni byli nesmírně udiveni, že pana Krejčíře už před pěti lety obvinili, ale on stále nebyl u soudu. V jejich právní kultuře je to zcela nepochopitelné a podle mne to bylo podezřelé i soudci. České policii se v plné míře vrací velký nešvar: nadšeně sděluje obvinění a žádné z nich neskončí ani po letech u soudu. Ve všech podobných kauzách říkám: Přestaňte s nějakými úkony v přípravném řízení, udělejte to všechno bez obhajoby a dejte to k soudu. Jen tam se dá totiž zjistit, jestli má vaše obvinění váhu.

Koho byste odmítl hájit?

Nehledě na zásady, podle nichž se snažím pomáhat lidem, tak můj odpor vůči komunistické straně je natolik zásadní, že bych nemohl hájit představitele této partaje. Bylo by to pro mne i riskantní. Kdybych totiž soud prohrál, mohl bych být napaden, že jsem to udělal schválně.

Jeden z vašich kolegů mi řekl, že by neměl žaludek na obhajobu sbormistra Kulínského, který je stíhán za zneužívání desítek děvčat.

Jenomže i pan Kulínský za mnou přišel v době, kdy byl stíhán jen kvůli třem věcem. Tehdy nešlo o nějakých padesát děvčat. Noviny jsou vůči němu surové v tom, že hovoří o devětačtyřiceti případech pohlavního zneužívání. Jenomže asi polovina je kvalifikována jako ohrožování mravního vývoje. Už proto má podle mne pan Kulínský právo na velmi razantní obhajobu. Jestli totiž sprchoval dvanáctileté dívky v sauně hadicí, tak v tom žádnou hrozbu nevidím.

I vy jste přece vychovával děvčata. Dělal byste něco podobného jako Kulínský? Nejsem citlivka, ale jeho chování je hodně nestandardní.

A na to také samozřejmě doplácí. Pěveckým sborům je ale nestandardní jednání mnohdy vlastní. Ale nestandardní neznamená nemravné. Pro mne je třeba standardní nevzít stopařku do auta. Odmítám riskovat, že pak půjde na policii s tím, že jsem ji obtěžoval. Od pana Kulínského jsem tedy na hony vzdálen. Pro mne je jakákoliv situace, v níž se on běžně ocital, zcela vyloučená.

Vyrobil si problém s děvčaty sám?

Tak to nevím. Nesoudím ho, ale hájím. Každý, kdo vezme do auta stopařku, si může vyrobit problém. A každý, kdo řídí dívčí sbor, je rovněž na pokraji problému. Já bych třeba nikdy nemohl učit v dívčí škole, protože to považuji za čiré šílenství. Je to neustálé balancování na hraně obvinění.

Asi víte, že se vám přezdívá podle amerického filmu s hercem Al Pacinem „ďáblův advokát“. Nevadí vám to?

Premiéru toho filmu jsem dokonce uváděl. A sklidil za to i potlesk. Snad proto mi tu přezdívku přiřkli.

A nestvrzujete ji výběrem klientů?

Co je třeba ďábelského na Michalu Zítkovi, který byl souzen za vydání Hitlerovy „bible“ – Mein Kampfu? Vždyť on pouze spustil společenskou diskusi o svobodě šířit informace, třebaže jsou naprosto stupidní. Zejména tento spor mi byl po srdci. Na osvobození pana Zítka jsem velmi hrdý, protože jde o precedentní verdikt, který bude platit. K tomu se budu vždy hlásit jako k něčemu výjimečnému. Obhajovat někoho, kdo je obviněn ze znásilnění, to je pořád dokola: ona říká, že jo, on zase, že ne.

JUDr. Tomáš Sokol se 6. října 1951 se narodil v Praze, vyučil se elektromechanikem, poté maturoval na střední průmyslové škole. Práva na Univerzitě Karlově vystudoval v roce 1979. Do roku 1990 působil jako advokát v advokátní poradně. V letech 1990 až 1992 byl za Občanské fórum českým ministrem vnitra. Dnes je spolumajitelem známé pražské advokátní kanceláře Brož–Sokol–Novák, která zaměstnává několik desítek lidí.

(MFDNES)



Zpátky