Srpen 2007

Češi ve Wehrmacht

Franz Chocholatý-Gröger

V letech 1939–1945 sloužilo v německé Wehrmacht, v Luftwaffe, v Kriegsmarine a u Waffen-SS tisíce vojáků českého původu (nechci užívat názvu české národnosti, neboť zde sloužili Moravci, vojáci slezské národnosti a vojáci českého původu, kteří se po 10. 10. 1938 stali říšskými státními příslušníky. Politické síly ČSR i její oficiální historici se velice snažili a snaží, aby služba těchto mužů v německých ozbrojených složkách se nikdy nestala součástí české oficiální historiografie.

V roce 2005 vyšla kniha Františka Emmerta Češi ve wehrmachtu (1). I když jde vpravdě o průkopnické dílo, přece jen některé výklady nezůstaly nic dlužné mýtům, stereotypům a iluzím, které vnesla oficiální česká historiografie do výkladu českých dějin a výkladu historického vývoje česko-německých vztahů. Autor se v popisu služby Čechů ve wehrmachtu soustředil jen na území Hlučínska a Těšínska, které scestně zařadil k severní Moravě, ač se jedná o historická území, a zcela vynechal další území odstoupená po 1. 10. 1939 Německu.

V kapitole Říšské občanství v českých zemích během okupace přichází s tvrzením, že Češi v obsazených územích zůstali československými státními občany. Zapomněl na Smlouvu mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce, podepsanou v Berlíně dne 20. listopadu 1938 (2). Tvrzení Emmerta, že Češi v obsazených Sudetách zůstali i nadále státními občany česko-slovenskými (po 15. 3. 1939 byli občany Protektorat Böhmen und Mähren) není pravdivé. Smlouva mezi ČSR a Německem o státní příslušnosti a o opci se týkala 512 793 Čechů na územích odstoupených Německu, z nichž se 291 000 rozhodlo pro česko-slovenské občanství (po 15. 3. 1939 se stali občany Protektorátu) a 174 143 Čechů si automaticky přidělené říšské státní občanství ponechalo (národnost nebyla podmínkou, jen trvalé bydliště v Sudetech k 10. říjnu 1938 a být narozen před rokem 1910, nebo být dítětem, vnukem takové osoby, nebo být jejich manželkou). Nezapomeňme také na to, že Ernst Müller, odpovědný v sudetské župě za národnostní otázku, odhadoval v roce 1943 počet Čechů, kteří se přihlásili k německé národnosti na 100 000. Z toho plyne, že v Sudetenlandu žili tedy Češi s československou (od 15. 3. 1939 s protektorátní) státní příslušností a obyvatelé českého původu s říšskou státní příslušností. V Protektorátu byli jen Češi se státní příslušností Protektorátu Čechy a Morava.

K osvětlení otázek musím začít zákonem o říšské a státní příslušnosti z 22. 7. 1913 (Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz) (3), který platí dodnes a je základem německého státoobčanského práva. Na základě tohoto zákona se stali říšskými příslušníky všichni obyvatele Německé říše bez ohledu na národnostní původ – tedy Němci, Dánové, Lužičtí Srbové, Poláci (či spíše Šlonzaci či Wasserpoláci v Horním Slezsku), Židé, Alsasané a Moravci z Hlučínska. Etničtí Němci v zahraničí neměli v zásadě možnost získat říšské občanství (ve znění dotyčné smlouvy z 20. 11. 1938 pokud neměli v odstoupených územích domovské právo). Roku 1910 bylo napočteno v té části Hlučínska, která byla připojena roku 1920 k Československé republice, 86,64 % obyvatelů jazyka moravského - Moravců a jenom 11,91% jazyka německého. Mírová smlouva z Versailles přiřkla v článku 83. československé republice část území Pruského Slezska (Hlučínsko), které bylo inkorporována zákonem č. 76 ze dne 30. ledna 1920.

Pak přišlo první sčítání po válce podle nového zákona č. 256/1920 Sb., které se uskutečnilo 15. února 1921 které už prováděla československá vláda, kdy bylo v Hlučínsku napočteno bylo 39 209 Čechů (87,8 %) a 7707 Němců (11,2 %). Bohužel při sčítání docházelo k ovlivňování – nebyla připuštěna možnost uvádět národnost moravskou (Moravci), Němci byli přesvědčováni, aby udali národnost českou. V rámci zákona o opci se rozhodlo optovat pro říši německou a odešlo z Hlučínska asi 4100 Němců. Nařízením zplnomocněného komisaře pro Opavsko byl určen od 1. září 1920 jako vyučovací jazyk čeština. Brzy se ukázalo, že počešťovací snahy na Hlučínsku jsou vyloučeny. Mluvilo se moravsky, ale smýšlelo i nadále prusky. Při prvních volbách v r. 1925 většinu hlasů obdržela německá strana křesťansko-sociální, při volbách r. 1929 zase tytéž hlasy dostala německá strana nacionální dr. Schollicha, při posledních volbách 1935 dostala tytéž hlasy Sudetendeutsche Partei, asi 16 000 hlasů.

Dalším problémem Hlučínska bylo , že četníci, příslušníci pohraniční stráže, učitelé a úředníci většinou přišli z vnitrozemí. Příslušníci této vrstvy stáli v čele českých spolků a ochranářských organizaci a měli v rukou řadu prostředků, pomocí nichž mohli působit na místní obyvatelé a voliče. Podmínkou do zaměstnání bylo často doporučení českých spolků. Tyto také doporučovaly, komu se má prodloužit nájem na tzv. juterkách z pozemkové reformy, komu se má přidělit půda do vlastnictví, nebo kdo má vyloučen z dalšího nájemního poměru. Místo žádoucích změn v prospěch národního a demokratického myšlení se dosáhlo se toho, že připojení k ČSR bylo pojímáno jako břímě. K tomu přispívala také vysoká nezaměstnanost, v prospěch Německa hovořila skutečnost, že většina Hlučíňanů nacházela bez problému práci na Horním Slezsku na Opolsku (Reg. –Bez. Oppeln) a to Ratiboři (Ratibor) a v Glivicích (Gleiwitz)

Po Mnichovu na základě zákona o říšské a státní příslušnosti z 22. 7. 1913 získali všichni obyvatelé Hlučínska říšskou státní příslušnost. Dle sčítaní obyvatel ze dne 17. 5. 1939 žilo v Hlučínsku 52 036 německých obyvatel, z nichž mělo 51 455 říšskou státní příslušnost, podle tohoto sčítání neuvedl nikdo češtinu jako mateřský jazyk. Moravci na základě říšské příslušnosti museli sloužit v německých branných silách (5).

Těšínsko

Dne 2. 10. 1938 začala polská vojska obsazovat celý politický okres Fryštát (142 059 obyvatel), celý soudní okres Jablunkov (31 358 ob.), část soudních okresů Český Těšín (52 798 ob.) a Frýdek (4 265 ob.). Celý zábor tzv. Zaolzie měl k 15. 11. 1938 rozlohu 830 km? a žilo v něm 220 563 ob. (124 879 národnosti československé, 76 267 polské, 17 198 německé). Po záboru byly ihned zavřeny české školy, zakázány české bohoslužby a likvidovány české spolky, české obyvatelstvo bylo vyzváno, aby do 1. 11. 1938 se vystěhovalo z tohoto území. Masové vystěhování probíhalo od října 1938 do ledna 1939 a počet nuceně vystěhovalých se pohyboval mezi 20-50 000 obyvateli, s příklonem k horní hranici. Formy vyhnání byly různé, od prostého vyhrožování, propouštění z práce, přes různé formy násilí na majetku a osobách, zatýkání a úředního vypovídání s lhůtou 6, 24 a 48 hodin. Jedním z nejvýznamnějších útočišť uprchlíků se přitom stala Moravská Ostrava, zde se od října 1938 do června 1939 přihlásilo 24 811 uprchlíků, z nichž 19 897 dostalo povolení k pobytu ve městě. Drtivou většinu mezi nimi tvořili Češi (97%). Německá statistika uvádí, že v tzv. Teschener Koridor bylo v roce 1938 200 000 ob. (20 000 Němců, 52 200 Slezanů, 67 000 Čechů a 56 000 Poláků). Dne 1. 9. 1939 začalo obsazování Těšínska (Zaolzie) německými vojsky a celé území bylo připojeno k Hornímu Slezsku. Jedním z faktorů politických cílů bylo podchycení Volksdeutsche, a později za jejich pomoci Slezanů a Němců podle původu. S tím souvisel zápis do německých Volkslisten. Hlavním zdrojem, z něhož pocházeli volkslistáři na Těšínsku, byly osoby, které při sčítání 17. 5. 1939 nechaly si zapsat tzv. slezskou národnost. Podle německého pojetí patří Hornoslezan zásadně do skupiny Volksdeutsche, tedy je německé národnosti. V prosinci 1941 bylo obyvatelstvo vyzváno, aby podalo žádost o zařazení do Volkslisten 1 až 4. Tyto volkslisty posuzovala na místě bydliště skupina složená ze starosty, příslušného vedoucího NSDAP, úředníka bezpečnostní služby a dvou osvědčených Němců. Při zápisu se přihlíželo k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Z porovnání zápisů sčítání lidu z roku 1939 a se soupisem z roku 1943 vyplývá: zatímco se v roce 1939 k Čechům hlásilo 21,5%, k Polákům 23,9% a ke slezské národnosti 34,3%, byl poměr v říjnu 1943 následující: Češi 17,6%, Poláci 11,7%. Tento úbytek české, polské a slezské národnosti byl provázen vzrůstem německé národnosti. Z české národnosti přešlo k volkslistářům 3,9%, hlavní úbytek nastal přechodem k slezské národnosti a pak zde byl úbytek asi 30 000 Čechů v důsledku evakuace po polském záboru. Většina Čechů přešla k volkslistářům přes slezskou národnost. Podle instrukce těšínského landrátu z 20. 12. 1941 se k české národnosti nemohl přihlásit ten, kdo pochází z území napravo od řeky Olše.

Do 1. oddělení Volksliste (blauer Volksliste-Ausweis) se zapisovali Němci, kteří takto aktivně vystupovali před záborem Těšínska, k 26. 10. 1939 nabyli říšskou státní příslušnost. Do 2. oddělení Volksliste (blauer Volksliste–Ausweis) ti, kteří tak nevystupovali, ale zachovali si němectví. Lze tedy říci, že to těchto oddělení byli zapsáni Volksdeutsche. K 26. 10. 1939 nabyli říšskou státní příslušnost. Do 3. oddělení Volksliste (grüner Volksliste–Ausweis) byli zařazeni obyvatelé určení na převýchovu. Říšské občanství jim bylo uděleno s výhradou odvolání podle § 5, Abs. 2 Verordnung über die Deutsche Volksliste, kde se říkalo, že jim přidělenou německou státní příslušnosti lze odvolat jen do 10 let. Automaticky by ale získali německé občanství, pokud by se přihlásili k německé národnosti. Do 4. oddělení Volksliste (roter Volksliste–Ausweis) byli zapsáni Němci, kteří politicky přešli k polství. Jejich postavení bylo jen málo odlišné od původních Poláků (7).

Postavení ostatních národností bylo rozličné. Češi měli příznivější postavení než Poláci, byli buď vedeni jako tzv. Schutzangehörige des Deutschen Reiches, nebo jako Protektoratsangehörige, neztratili-li domovskou příslušnost ke své protektorátní obci.

Po roce 1940 byla zahájena rychlá germanizace obyvatelstva – povinné kurzy německého jazyka pro děti dospělé, násilné zařazování do různých spolků a organizací jako SA, NSKK, BDO, Hitlerjugend a BDM, Frauenschaft a jiných. Od r. 1941 začínaly odvody branců do německého Wehrmacht. Z této povinnosti byli vyřazeni muži zapsaní do Volksliste 4 a Volksliste 3, pokud nezískali říšské občanství.

Říšská župa Sudety

Dle sčítání obyvatel z 17. 5. 1939 žilo na území říšské župy Sudety o rozloze 22 608 km2, 2 943 187 obyvatel, z toho 291 000 Čechů s protektorátním a 174 150 Čechů s říšským občanstvím, celkem tedy 465 150 Čechů. Některá území Čech, Moravy a Slezska se stala součástí jiných říšských žup - šlo o území připojené k Bavorsku (Regierungsbezirk Niederbayern, Regierungsbezirk Oberpfalz) s 90 382 obyvateli, k Rakousku (Reichsgau Oberdonau, Reichsgau Niederdonau) s 318 682 obyvateli a k Landkreis Ratibor bylo připojeno území Hlučínska s 52 967 obyvateli (bez Čechů). Celkový počet Čechů na odstoupených územích k 17. 5. 1939 byl 512 793.

Ze 174 143 Čechů s říšskou státní příslušnosti se 130 658 osob nacházelo v opavském vládním kraji (Regierungsbezirk Troppau), kde pro československé občanství naopak optovalo jen 31 260 Čechů. Jejich rozhodnutí lze odvodit ze stupně zakořenění lidí v domovském prostředí a ve slezské domovině. Toto bylo daleko silnější než pouta k republice, která trvala jen dvacet let a se kterou měli negativní zkušenosti související např. s pozemkovou reformou nebo s protikatolickou propagandou. Svůj vliv měla také skutečnost, že část kraje náležela do oblasti Kravařska – Kuhländchen (velká část okresu Bílovec – Wagstadt a celý okres Nový Jičín - Neutitschen), byl zde také znát vliv Hlučínska, neboť mnoho rodin bylo propojeno také příbuzenskými vztahy. Bylo také realitou , že Češi žijící v Říšské župě Sudety, v porovnání s Protektorátem, dostávali vyšší mzdy, větší příděly spotřebního zboží a zaměstnanci pobírali rodinné přídavky. V okrese Bílovec (Landkreis Wagstadt ) dokonce počet Čechů s říšskou příslušností převyšoval počet Němců (30 592 proti 19 644 Němcům), obdobně v okrese Opava (Landkreis Troppau (25 234 Čechů proti 20 644 Němců), také v okrese Zábřeh (Landkreis Hohenstadt) bylo 28 788 Čechů s říšskou příslušností (28 905 Němců). Na opavský vládní kraj k 1. 9. 1941 také připadal největší podíl českých obecných škol (170 z 290 v celém Sudetenlandu) a bylo zde 11 měšťanek a v následujícím období podíl českých obecných škol stoupl. Župní kancelář pro pohraniční území vydala pokyny k přenárodnění, dle tohoto pokynu byla vytvořena kritéria „přenárodnění schopen” a „přenárodnění hoden”.

Odlišná situace s říšským občanstvím byla v ostatních dvou vládních krajích - ústeckém (Regierungbezirk Aussig) a chebském (Regierungsbezirk Eger), kde se k říšskému občanství přihlásilo jen 36 456 Čechů (Reg.-Bez. Aussig) a 7 036 (Reg.-Bez. Eger). Zdejší Češi patřili k české dělnické vrstvě mnohdy levicově orientované, tak či onak méně srostlé s domovem. Na druhé straně stoupl v župě počet Čechů majících státní příslušnost Protektorátu vzhledem ke sčítání lidu v roce 1939 z 291 000 na nejméně 400 000 osob (7).

Službu v německých branných silách nastupovali Češi, kteří získali v Říšské župě Sudetenland říšskou státní příslušnost. Budeme-li vycházek z tabulek ze sčítání obyvatel z roku 1930, bylo na území Čech, Moravy a Slezska 4 091 470 občanů československé národnosti ve věku 15-49 let, neboli na 1000 obyvatel jich připadalo 556,6. Při poměru mužů a žen 5,2 : 5,58, by na daném území bylo 1 998 378 mužů ve věku 15-49 let. Na území Sudet dle sčítání z 17. 5. 1939 bylo přítomno 174 150 Čechů s říšským občanstvím, z toho by jich bylo 96 949 věku 15-49 let. Při poměru mužů a žen, pak by 47 115 mužů mohlo být povoláno jako branci či jako záložáci do činné služby v německých branných sílách, spíše však jen 40 000 mužů (8).

Existují také zprávy GUPVI NKVD o válečných zajatcích bývalé německé armády, které uvádějí mezi německými zajatci Čechoslováky, nebo Čechy a Slováky. Z těchto zpráv (přehledů a tabulek) uvádějících národnost zajatců, nelze usoudit, jakým způsobem byla zjišťována a jestli vůbec skutečně znamenala národnost nebo spíše státní příslušnost (i bývalou). Z údaje o 69 977 Čechoslovácích v počtu zajatých vojáků Wehrmacht a SS můžeme usuzovat, že jde o německé zajatce, kteří se z nějakého důvodu v zajetí přihlásili k čs. národnosti (zřejmě v naději na lepší zacházení), nebo o Čechy, kteří si ponechali říšské občanství pod odstoupení Sudet, či pocházeli ze smíšených manželství, v případě Těšínska podle zápisu do příslušných Volkslisten. Těšíňané optovat pro protektorátní státní příslušnost už nemohli (9).

Poznámky:

(1) Emmert, František: Češi ve Wehrmachtu. Zamlčené osoby, Vyšehrad 2005

(2) Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce” podepsané v Berlíně dne 20. listopadu 1938 uveřejněná pod č. 300 Sb. z.a n., Vertrag zwischen dem Deutschen Reich und der Tschechoslowakischen Republik über Staatsangehörigkeits- und Optionsfragen vom 20. 11. 1938 RGBl 1938, 11; S. 896 násl. f; také s textem v českém jazyce. Slg. 1938; Nr. 300, S. 1032, http://www.mitteleuropa.de/dt-cz-opt01.htm

(3) K říšské příslušnosti a občanství platí tyto zákonné normy:

Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz z 22. 7. 1913 - RGBl./ BGBl-I S. 583, platí dodnes, základ německého státoobčanského práva

Zákon o říšském občanství-Gesetz zur Änderung des Reichsund Staatsangehörigkeitsgesetzes z 17. 05. 1935 - (RGBl I, S. 593)

Nařízení k regulování státoobčanských otázek z 20. 1. 1942 - Verordnung zur Regelung von Staatsangehörigkeitsfragen, RGBl I, S. 40, zde regulace udělení občanství cizincům s bydlištěm v zahraničí

Nařízení k zákonu o říšské státní příslušnosti z 25. 4. 1943- Verordnung über die Staatsangehörigkeit auf Widerruf, RGBl I, S. 268, zavádí pojmy Staatsangehörigkeit auf Widerruf a Schutzangehörigkeit

Gesetz über die Wiedervereinigung Österreichs mit dem Deutschen Reich, 13. 03. 1938, RGBl I, S. 237; Verordnung über die deutsche Staatsangehörigkeit im Lande Österreich, z 03. 07. 1938 . RGBl. I, S. 790

Dohoda mezi Německou Říší a Česko-Slovenskem o otázkách státního občanství a opci z 20. 11. 1938 - Vertrag zwischen dem Deutschen Reich und der Tschechoslowakischen Republik über Staatsangehörigkeits- und Optionsfragen vom - RGBl./ BGBI-II S. 895 - kolektivní udělení občanství těm, kteří se narodili v odstoupených územích před rokem 1910 a k 30. 10. 1938 tam měli bydliště

Zákon o znovusjednocení sudetoněmeckých území s Německou Říši - Gesetz über die Wiedervereinigung der sudetendeutschen Gebiete mit dem Deutschen Reich, (RGBl I, S. 1641

Erlaß des Führers und Reichskanzlers über das Protektorat Böhmen und Mähren 16. 03. 1939 RGBl I, S.485

Nařízení o získání německé státní příslušnosti pro bývalými čs. občany německého původu z 20. 4. 1939 - Erlaß des Führers und Reichskanzlers über das Protektorat Böhmen und Mähren RGBl./ BGBI-I S. 815 - udělení občanství Němcům v Protektorat Böhmen und Mähren

Nařízení o německé Volksliste a německá státní příslušnost na začleněných východních územích z 4. 3. 1941 - Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten,, RGBl./ BGBI-I S. 118, Vznik Deutsche Volksliste, kolektivní udělení občanství osobám zapsaným na Volksliste

Zweite Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 31. 01. 1942, RGBl I, S. 51

Verordnung über den Erwerb der Staatsangehörigkeit in den befreiten Gebieten der Unter-Steiermark, Kärnten und Krain z 14. 10. 1941, Sammeleinbürgerung der Deutschen in der Unter-Steiermark, Kärnten und Krain, RGBl I, S. 648

Nařízení o udělení občanství dobrovolníkům války z 4. 9. 1939

Nařízení vůdce o získání něm. státního občanství zapojením do německého Wehrmacht, Waffen-SS, německé policie nebo Todtovy organisazace - Führererlaß, 19. 5. 1943, RGBl I, S. 315

Výnosy říšského ministra vnitra Runderlaß des RMI 23. 05. 1944, RMBliV, S. 551 (Einbürgerung deutschstämmiger Ausländer in der Wehrmacht, Waffen-SS, Polizei etc., z 19. 12. 1944

Zákony a nařízení k říšskému občanství z roku 1935 (Norimberské rasové zákony)

Zákon o říšském občanství – Reichsbürgergesetz, Reichsgesetzblatt 1935, Seite 1146

Zákon o ochraně německé krve a německé cti - Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutchen Ehre, Reichsgesetzblatt 1935, Seite 1146

Nařízení k zákonu o říšském občanstvím - Verordnung zum Reichsbürgergesetz, Reichsgesetzblatt I, Seite 1333; 1938, Seite 1751

Texty v http://members.tripod.com/~Klempera/nzakony.htm

(4) Zápis z jednání v Senátu - http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/4vo/stena/028schuz/S028002.htm

Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3804),kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 - http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/1vo/tisky/T1511_00.htm

Sčítání lidu podle nového zákona č. 256/1920 Sb.-

http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/zakladni_informace_scitani_v_1_republice

Poláček, Vilém: Hlučínsko v letech 1938-1945, in: Opavsko 11/, Opava 1965

(5) Bohmann, Alfred: Das Sudetedeutschen in Zahlen, München 1959, s. 134 tab. Die tschechische Bevölkerung in den reichsangeschlossenen sudetendeutschen Gebieten 1939 s. 134

(6) Nařízení o německé Volksliste a německá st. příslušnost ve začleněných východních územích z 4. 3. 1941 - Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten, RGBl./ BGBI-I S. 118, Zweite Verordnung über die Deutsche Volksliste und die deutsche Staatsangehörigkeit in den eingegliederten Ostgebieten z 31. 01. 1942, RGBl I, S. 51

(7) Bohmann, Alfred: Das Sudetedeutschen in Zahlen, München 1959, s.134 tab. Die tschechische Bevölkerung in den reichsangeschlossenen sudetendeutschen Gebieten 1939 s. 5-7, 125, 135-136.

Gebhart, Jan, Kuklík, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě, Paseka 2004 s. 35

Seznam obcí a okresů RČS, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku, SÚS Praha 1939

Zimmermann, Volker: Sudetští Němci v nacistickém státě, Prostor 2001, s. 259, 261-264, 273, 350, pozn. 1579-1583, 1590-1608, 1687, 2295-2298

(8) Tab.2. Přítomné obyvatelstvo podle věku k 1.12.1938, Tab.3. Přítomné obyvatelstvo podle národnosti a věkových skupin k 1.12.1938

(http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/scitani_v_roce_1930)

Poznámka k sčítání 17.5.1939. Při sčítání byl předkládán domovní list a zároveň se vyplňoval doplňující list s uvedením svých předků až po čtyři prarodiče. Rodnými a oddacími listy se dokládalo, zda předci jsou německé či příbuzné krve nebo zda jsou židy, popřípadě židovskými míšenci. Na základě toho byl vydán průkaz totožnosti - Personalausweis. V roce 1941 říšský ministr vnitra nařídil, aby i němečtí státní občané v říšské župě Sudetenland byli včleněni do národní kartotéky, zvané Volkskartei (§ 5 der Verordnung über die Errichtung einer Volkskartei von 21.4.1939 , RGBl I. S. 823). Následující rok, na přelomu dubna a května 1942 vyplnil z příkazu starosty každý obyvatel německé říšské příslušnosti narozený v letech 1869 až 1936 zvláštní kartu. Tato “Urkarte” zůstala u místně příslušného policejního úřadu, jímž byl úřad starosty, avšak údaje o každé osobě putovaly přes okres a vládní kraj až do Berlína.

"Volkszählung", "Vernummerung" und Datenerfassung bei den Nazis”- http://www.trend.infopartisan.net/trd7899/t507899.html .

(9) Jednotlivé zprávy viz

http://www.czechpatriots.com/csmu/perzekuce.php http://www.czechpatriots.com/csmu/dokument8.php http://www.czechpatriots.com/csmu/dokument9.php http://www.czechpatriots.com/csmu/dokument11.php http://www.czechpatriots.com/csmu/dokument12.php

http://www.fronta.cz/dotaz/pocty-nemeckych-zajatcu

Poznámka:

V roce 1941 byl zda pokus Českého svazu válečníků (vznikl v roce 1941 z iniciativy plukovníka četnictva O. Bláhy) o vytvoření českých vojenských oddílu odány říšskému protektorovi 4.4.1941 k využíti k boji na frontě. Tento plán byl odmítnut a to na pokyn z Berlína. O těchto pokusech hovořil v poválečné výpovědi také K. H. Frank http://www.fronta.cz/dotaz/ceske-jednotky-na-strane-nemcu: “Z české strany bylo průběhem let učiněno několik nabídek úřadu říšského protektora, jejichž účelem bylo vytvoření českých uniformovaných vojenských svazů a jejich nasazení na frontě. Nejprve Gajdovi přívrženci a vlajkaři pokoušeli se dosáhnout povolení k utvoření a uniformování takových svazů. Žádost byla odmítnuta. Generál četnictva Bláha projednával opětovně takovýto plán s německými kruhy (strana a také úřad říšského protektora) a žádal o povolení k vytvoření takových svazů, v nichž podle jeho představ měli příslušníci jeho svazu tvořiti jádro. V r. 1943 jednal se mnou Moravec a v jedné rozmluvě se pokoušel mne přesvědčit, že by bylo bezpodmínečně nutné, aby i české oddíly byly nasazeny na frontě, neboť všechny ostatní národy rovněž bojují za novou Evropu pod vedením Říše buď u vojska, nebo u vojenských SS. Hned po rozpuštění československé armády při zřízení protektorátu vydal Hitler osobně rozkaz, že žádný Čech nemusí sloužiti ve vojsku a bojovati se zbraní v ruce. Při začátku války a průběhem válečných let opakoval Hitler tento rozkaz v různých variacích. (V boji proti nepříteli říše nebude žádný Čech bojovati se zbraní v ruce, nebo: Žádná česká matka nepotřebuje plakati pro svého syna padlého v boji a pod.) Tento Hitlerův rozkaz byl také zásadně dodržován - přes různé pokusy branné moci a zbraní SS postaviti v německé branné moci české dobrovolnické svazy a přes české nabídky na vycvičení a nasazení v boj českých dobrovolnických sborů, jako na příklad nabídku generála Bláhy nebo ministra Moravce. které byly státním prezidentem Háchou předloženy říšskému protektorovi. Zřízení vládního vojska k účelům ochrany státního prezidenta a nasazení tohoto vojska v Itálii, právě tak jako pokus vytvořit Svatováclavské roty, byly výjimky z pravidla zásadně dodržovaného. V důsledku špatné německé vojenské situace v r. 1944 bylo vládní vojsko průběhem celého nasazení v Itálii pro dezerce odzbrojeno. Svatováclavské roty byly teprve pozdní výjimkou z pravidla, učiněného na stálé naléhání některých členů českého Kuratoria pro výchovu mládeže na konci r. 1944 a na začátku 1945 (asi 60 mužů na dobrovolnickém podkladě). Nasazení se již neuskutečnilo.” Viz: Frajdl, Jiří: Protektorátní kolaborantské a fašistické organizace 1939–1945 http://www.kcprymarov.estranky.cz/clanky/nase-knihovna/protektoratni-kolaborantske-a-fasisticke-organizace-1939-1945