Srpen 2007

Mýtus o roku 1968

Tomáš Krystlík

V roce 1962 se Sovětský svaz rozhodl pro útočnou strategii Varšavského paktu vůči Západu. Tím nesmírně vzrostla strategická úloha Československa. Jenže Antonín Novotný požadavek rozmístit na území Československa jaderné zbraně a jednotky Rudé armády Rusům třikrát odmítl. A to navzdory tajné smlouvě o umístění nukleárních zbraní na území ČSR mezi ministry zahraničí SSSR a Československa z roku 1965. Po posledním odmítnutí odletěl Brežněv za v Rusku vyškoleným sovětčíkem Alexandrem Dubčekem do Bratislavy. Ten mu na jeho návrh kývl a Rusové zařídili Novotného vystřídání v předsednictví KSČ. Účelem uvolnění cenzury po lednu 1968 bylo potrestat Novotného „hněvem lidu“, aby byl též odvolán i z funkce prezidenta. Jednou odvolaná cenzura nešla bez násilí už nastolit.

Pak se Saša, místo toho, aby se poslouchal Brežněva, nechal se vést lidmi, kteří moskevské plány chtěli zmařit, a otálel se svým svolením. Následně otálela i Rudá armáda pobývají v zemi na vojenském cvičení, čekajíc, že si to Saša rozmyslí. Ten k tomu nenašel odvahu, takže sovětská armáda musela na pár týdnů zemi opustit.

Dubček nebyl schopen kontroloval masy a média a Moskva s ním začala jednat jako s agentem, který selhal a svůj úkol nesplnil. Již v dubnu 1968 se čs. rozvědka dověděla prostřednictvím svého agenta ve francouzské zpravodajské službě o sovětském plánu umístit své jednotky v Československu i bez souhlasu. Dubček byl o tom záměru neprodleně informován. V květnu v Moskvě Rusové Dubčekovi svůj požadavek upřesnili na 10 až 12 tisíc vojáků Varšavského paktu na československém území. Saša byl jinak vždy pravý sovětčík oddaný Moskvě. Na 13. sjezdu KSČ v roce 1966 pronesl silně protizápadní řeč a dožadoval se „nepřetržité bolševizace“ KSČ v duchu Klementa Gottwalda.

15. července 1968 měl generál Prchlík v československé televizi tiskovou konferenci, kde prohlásil, že dva týdny po skončení vojenských manévrů Rudé armády v Československu se některé jeho jednotky ještě na jeho území zdržují, prohlásil, že ve Varšavské smlouvě není zahrnuta možnost umístit či ponechat vojenské jednotky na území druhých signatářských států. Čs. tisk o vystoupení generála Prchlíka vůbec nereferoval, Prchlíka napadl bezprostředně poté tisk sovětský a Dubček zrušil celé 8. oddělení ÚV KSČ s Prchlíkem v čele zcela dle přání Moskvy.

Pražské jaro bylo tedy jen kouřovou clonou pro umístění vojsk Rudé armády v Československu. Kdyby Rusové neměli své jednotky v Československu, vyvolal by každý přesun vojenského kontingentu z hloubi SSSR na západní hranici, potřebný pro útok proti Západu, pozornost tajných služeb. Když měli svá vojska dislokována v Československu, pak přesuny vojsk tam a zpět už nemohly budit větší pozornost.

Literatura:

Kalvoda 3, Josef: Z bojů o zítřek, Moravia Publishing Inc, Toronto 1995, 1996, Dílo 1998