Srpen 2007

Evropská unie se shodla

Emanuel Mandler

Seděl jsme v dobré náladě s panem Machálkem v restauraci Na Kahánku. Dobrá nálada se týkala pouze mne. Pan Machálek seděl víceméně netečně a zdálo se, že mu ani není příliš do hovoru. Kromě toho se mu zanítil palec na pravé ruce a doktoři mu to nějak špatně ošetřili, musel na ambulanci znovu a hrozilo nebezpečí, že na mne bude protivný, což už jsem také zažil (dokázal to i bez podebraného palce). Chtěl jsem ho přivést na jiné myšlenky a řekl jsem mu, jak je to dobré, že se členské státy EU dohodly na nové unijní smlouvě, která nahradí evropskou ústavu.

Pan Machálek řekl „hmm“ a nezdálo se, že by ho to příliš potěšilo.

Podivil jsem se tomu, vždyť on byl a je přívržencem evropské integrace.

Pan Machálek přikývl. Podle jeho názoru je to dobré, že se věci hnuly kupředu. Jenže Evropská unie postupuje kupředu šnečím pochodem a to může být velmi nebezpečné.

Souhlasil jsem s tím, že integrace postupuje kupředu pomalu, což neprospívá našim národním zájmům (alespoň já si to myslím, prezident Klaus pravděpodobně ne), ale nezdá se mi, že by pomalý postup evropské integrace byl nebezpečný. Hrozí snad někomu válka?

Pan Machálek se zasmušil a odpověděl, že ovšem hrozí a velmi aktuálně, Izraeli. Je vám to podivné? Vysvětlím to. Írán zcela nepochybně připravuje nukleární zbraň, a to proti Izraeli, o němž íránský prezident opětovně zdůrazňuje, že musí být zničen (tak bylo v hlubokém starověku připravováno zničení Kartága). Je nemyslitelné, že by Izrael tomuto vývoji přihlížel se založenýma rukama. Před několika dny vyšla z Izraele oficiální zpráva, že židovský stát se připravuje k útoku na Írán (například jde o bombardéry, jejichž akční rádius se zvyšuje přečerpáním paliva za letu).

Řekl jsem, že rozumím-li tomu dobře, je to tak, že obě strany se připravují na válku, a otázka je, kdo začne. – Můj přítel přikývl a podotkl, že jsou teoreticky možné tři alternativy budoucího vývoje v této oblasti. Podle první vyrobí Írán včas atomovou zbraň a vymaže rozlohou mrňavý Izrael z mapy světa. Druhá je svým způsobem opačná: Izrael zjistí, že Írán je těsně před ukončením vývoje atomové bomby, a zaútočí první. Vlastně z bojových alternativ je pouze tato reálná. Tak malé území, jaké má Izrael lze atomovými bombami zcela zničit, proti tomu Írán je rozlohou velký.

Zajímalo mne, proč pan Machálek hovoří pouze o dvou alternativách a nazývá je bojovými.

Můj přítel mne poučil, že existuje ještě třetí, velmi pravděpodobná alternativa a ta není bojová. Její obdoba je již v proudu: Severní Korea vyjednává, co dostane za to, že uzavře atomový reaktor. Nu a tak by mohl postupovat i Írán: dokonce ještě předtím než zcela vyvine jadernou zbraň, může s ní začít licitovat. Jistě pochopím, proč se jemu, Machálkovi pomalá integrace Evropy zajídá (i když my, obyčejní lidé s tím nemůžeme nic dělat). Konflikt mezi Íránem a Izraelem těžko může zůstat lokálním – vždyť lokální není ani dnes. Bezmocná Evropa by snadno mohla být kořistí útočníka, protože každý stát by s Íránem vyjednával jiné podmínky.

Zeptal jsem se, zda to může způsobit změnu v zahraniční politice Evropské unie a pan Machálek se krátce zasmál.

Nezapomeňte, pane kolego, že Evropská unie žádnou zahraniční politiku nemá. Velké evropské státy si chtěly porozumět s Ruskem, ale brzy přišly na to, že by se musely distancovat od Spojených států a to je i na ně při veškerém antiamerikanismu příliš. Možná, že existují politologové, kteří by byli schopni předpovědět, co se v takovém případě stane, ale já to určitě nejsem. Já jenom vím, že Evropská unie by měla co nejrychleji zbrojit, a to i za cenu enormních výdajů. Že by se mohla spolehnout na NATO, to nepřipadá v úvahu. Jenomže vsadil bych se, že něco takového, jako že by se Evropská unie připravovala na skutečnou obranu, se nestane, v Bruselu se teď bavili hlavně o symbolech…